Jawajízda měla začít 25.8. 2000 na náměstí v Nové Pace v 13:30. My jsme s dorazili na místo okolo poledne. U kašny už v té době stálo několik motorek. Postupem času však stroje začali přibývat. Sjeli se tam hlavně 350ky všech typů s různými úpravami. 250ky tam byly zpočátku pouze tři. Po jedné hodině konečně přijel Clipp a rozdal nám trochu upravený rozpis trasy. Okolo 13:30 začala Jawajízda 2000.

Vyjeli jsme z náměstí v dosti dlouhé koloně. Vyjíždělo myslím okolo 23 strojů a vyrazili jsme směr Hořice. Byl to úžasný pohled! Ještě v Nové Pace jsme zastavili u pumpy a někteří ještě doplňovali benál. Teď už opravdu nebránilo nic tomu, abychom konečně vyrazili z Nové Paky.

Jelo se poměrně dobře. Rychlost dlouhé kolony se pohybovala tak od 60 km/h do 80 km/h. Počasí nám taky přálo. Během jízdy jsme zastavovali, abychom trochu protáhli těla a popř. i něco pojedli. Večer někdy okolo šesté jsme dorazili do kempu na Velké Dářko.

Zde jsme si každý našel plácek na spaní, postavily se stany a šlo se do blízkého kiosku, kde jsme se více seznámili. Vyprávěli se vtipy, vyměňovali zkušenosti, prostě dobrá nálada.

Ráno jsme se probudili do zamračeného dne. Vypadalo to, že bude každou chvíli pršet. Rychle jsme zabalili věci a čekali na ostatní. Během hodinky začalo trochu pršet. Asi v deset jsme vyrazili z kempu dál.

Vyrazili jsme směr Brno na Brněnskou přehradu. Cestou nám opět začalo pršet. Jeli jsme v dešti asi 45 min. V té době přestala jet Michaelova Jawka 350. Michael celou dobu vedl kolonu. Řekl nám, že máme jet dále, že nás pak dojede. Na chvíli přestalo pršet. Jeli jsme tedy dál. Když jsme se blížili k Brnu, viděli jsme, jak nad Brnem opět prší. V té době už kolonu opustilo několik motorek. Dojeli jsme do Brna a po chvilce bloudění jsme konečně našli "restauraci s čápem", kde jsme se měli setkat s druhou skupinou z Moravy.

Zaparkovali jsme motorky a šli jsme se občerstvit, neboť jsme měli asi hodinu čas. Během 15ti minut začalo pršet. Pršelo dost hustě. Vypadalo to, že bude pršet až do večera. Po hodině přijel první člen z Moravy - Dalibor na panelce 250. Po chvíli přijeli další dva - George a Martin (Morin) - oba na 250kách. Stále pršelo. George ná sdělil, že s námi dál jet nemůže. Požádali jsme ho, aby nás aspoň "vytáhl" z Brna. Michael už nerorazil a poslal nám zprávu, že jede domů.

Už dvě hodiny v kuse prší a my jsme stále byli u Brněnské přehrady. Rozhodli jsme se, že tedy pojedeme dál. Ještě než jsme vyjeli, vzdali kvůli dešti další. My jsme však pokračovali dál. George nás vytáhl z Brna na výpadovku na Vyškov. Promočení (já s Ivkou ještě moc ne, protože jsme měli na sobě kožené věci) jsme za Brnem zastavili. Dalibor dostal báječný nápad, že nás vezme k sobě na chalupu do Pustiměři (hned za Vyškovem), kde bychom se mohli usušit a i přenocovat. Neváhali jsme ani minutu. Rozloučili jsme se s Georgem a jeli směr Vyškov.

Stále hustě pršelo. Po půlhodině jízdy jsem cítil, jak už začínám taky promokat. Byla to nekonečná cesta a každý z nás se už těšil do Pustiměře. Jen motorkám počasí svědčilo, neboť se fantasticky chladili. Asi po necelé hodině jsme dorazili na místo.

Zaparkovali jsme motorky na dvůr a šli se rychle sušit. Rodiče Dalibora nás přivítali vlastní meruňkovicí - byla výborná a zahřála. Všichni jsme byli promočeni na kost. Do Pustiměře dorazilo pouze 7 motorek - docela síla - z 23. Během večera pak dorazili další dva - Dark (Jawa 250) a Martin (Čuňas - ČZ 175 Skútr).

Ráno jsme se probudili do krásného dne. Bylo polojasno a poměrně teplo. Vypadalo to, že to vydrží celý den. Clipp se ráno rozhodl, že se ráno ještě zastaví v Brně. Domluvili jsme se, že na něj počkáme. Ráno však dál vyrazila jedna malá skupinka - Petr s Káťou (Jawa 350) a Martin (Čuňas). Domluvili jsme se, že na nás počkají před hranicemi.

Clipp se však z Brna vrátil až ve 14:00 a tak jsme z Pustiměře vyjeli asi před třetí hodinou - dost pozdě. Čekalo nás asi 120 nebo 130 km. Jeli jsme tedy směr Zlín. Za Zlínem jsme zastavili u pumpy na malé občerstvení. Zde nám nečekaně Clipp sdělil, že s námi dál nepojede. Nikdo to nečekal, protože kdybychom to věděli tak bychom jeli ráno hned s první skupinou a byli bychom na tom časově líp.

Jeli jsme tedy dál bez Clippa. Za Zlínem na odbočce na Vsetín, Horní Lideč se Romanovi s Lenkou (Jawa 250) stala velmi nepříjemná závada - vysypala se jim převodovka. Teď nám scházelo těch 5 hodin, co jsme čekali na Clippa. Stalo se to totiž někdy okolo šesté večer. Museli jsme rychle jednat, co s tím. Naštěstí nám místní automechanik poradil, abychom jeli do Vsetína do moto opravny. Po telefonické domluvě jsme vyrazili. Roman mohl jet jen na určitou rychlost, řadit mu šlo špatně. V opravně se Roman domluvil, že mu motorku dá mechanik přes noc do kupy. Roman s Lenkou tedy zůstali ve Vsetíně, my ostatní jsme jeli dál s tím, že nás Roman druhý den dojede. Bylo osm hodin večer a my vyráželi ze Vsetína směr Slovensko - 5 motorek. Čekalo nás asi 40 km.

Na hranice jsme dorazili asi okolo deváté. Po odbavení jsme jeli směr Púchov a pak Povážská Bystrica. Na cestě směrem do Povážské Bystrice jsme se měli setkat s ostatními. Jeli jsme už ve tmě a hledání bylo dost obtížné. Nakonec jsme je našli pár kilometrů před Povážskou Bystricí na plácku u silnice - bylo po desáté hodině. Zde na nás čekali i dva piloti na fichtlech a Radek na "šestistovce" enduru. Šťastni, že jsme dorazili jsme postavili stany a šli spát. Vzpomínali jsme na Romana, jak se asi pere s motorkou a doufali, že se oprava povede a že nás druhý den dojede. Moc jsme mu to přáli…

Probudili jsme se opět do zamračeného dne. Ve vzduchu visel déšť, který na sebe nedal dlouho čekat.

Po snídani jsme rychle zbalili a vyrazili do Povážské Bystrice, kde jsme měli sraz s Romanem, který nám poslal zprávu, že motorka je opravená a že jede z námi. Byla to pro nás super zpráva! Opět začalo pršet. Útočiště jsme našli v muzeu, kam jsme se šli podívat. Po prohlídce muzea jsme chtěli jet na náměstí, kde jsme měli sraz s Romanem. Ale hustý déšť nás odradil a tak jsme více jak hodinu stáli pod stromy a vyčkávali. V té době se od nás odpojil Dalibor s Darkem, kteří odjížděli domů. Dark měl na motorce problémy s elektrikou a i přes to vyrazili směrem na hranice. Jejich cesta však také nebyla bez problémů - víc by asi dokázal říci Dalibor.

My stále vyčkávali, že se umoudří počasí. Stále však pršelo. Jedna všichni vyrazili i přes déšť na náměstí do nějaké hospůdky. Já s Petrem jsme ještě zkoušeli vyčkat. Po chvíli se déšť trochu zmírnil a přijel pro nás Radek (enduro). Dorazili jsme na jakési náměstí, kam akorát přijížděl Roman, který nás už pěknou chvíli sháněl. V té době vyrazili fichtlaři směr Ružomberok. My ostatní jsme stále vyčkávali, až přestane pršet. Okolo čtvrté odpoledne se počasí umoudřilo. Nic nám nebránilo jet dál.

Jeli jsme tedy směr Žilina, Martin, Ružomberok. Před Ružomberokem jsme se potkali s fichtlařema. Domluvili jsme se, že pojedeme dál. Za Ružomberokom jsme se upíchli v Liptovskom Michalovi u jedné turistické ubytovny.

Byl to strategický cíl, protože asi kilometr odtud byly termální lázně Bešeňová. Druhý den byl naplánován odpočinek v lázních. Postavili jsme stany, povečeřeli a vyrazili jsme spláchnout ten náročný den…

Celou noc a ráno opět pršelo a to tak, že velmi. Martin (Čuňas) s druhým Martinem (Morin) vyrazili hned ráno do lázní. Martin (Čuňas) spal celou noc venku a byl totálně promočen a tak se šel vyhřát. Mezitím se fichtlaři rozhodli, že pojedou dál sami. Rozloučili jsme se s nimi s tím, že se snad ještě potkáme v Popradu. My ostatní jsme do lázní dorazili okolo jedné hodiny. Byla to paráda! Voda 34 - 38 °C byla pro nás úplný balzám. Jawa plave!!! se ozývalo z různých míst bazénu, kde jsme se rozptýlili.

Z lázní jsme odešli ve večerních hodinách. Udělali jsme si večeři a usedli k táboráku. Okolo půlnoci opět začíná trochu pršet….. Postupně se vytrácíme do stanů vyspat se na další den.

Ráno už nepršelo. Vypadalo to, že to vydrží celý den. Zabalili jsme věci a vyrazili jsme směr Poprad. Jelo se krásně. Několik kilometrů před Popradem se před námi ukázali Tatry! Byl to nádherný pohled a cíl naší cesty. Nálada byla skvělá.

Ještě před Popradem jsme potkali fichtlaře, kteří se vraceli zpět. Dojeli jsme do Popradu, kde jsme na náměstí zaparkovali stroje. Prošli jsme náměstí a vyrazili dál směrem na Tatranskou Lomnici. Čekal nás dlouhý táhlý kopec, který jsme samozřejmě zvládli.

Po dojetí do Tatranské Lomnice se stala nečekaná věc. Martin (Čuňas), který v té chvíli vedl kolonu, svou motorku zastavil hned za cedulí Tatranská Lomnica, lehl si na zem a začal dělat "chcíplou kočku" se slovy: "Čuňas, tys\' to dokázal…". Nejdříve jsme nechápali a pak jsme se museli strašně smát. Martin se o tom někdy dříve zmínil, ale my jsme to jen přešli. Nečekali jsme to. Radost jsme měli samozřejmě všichni.

V Tatranské Lomnici jsme se začali shánět po nějakém kempu. Zeptali jsme se jednoho pána, který k nám ochotně přiskočil. Řekl nám o nějakých kempech, ale také to, že pokud máme zájem, můžeme přespat u něj na zahradě nedaleko Lomnice. Kývli jsme tedy. Detaily psát nebudu, byla by to dlouhá historie.

Po příjezdu jsme hned postavili stany a udělali táborák a opekli si nějakou tu uzeninu. Večer jsme šli opět okoštovat místní pivo…

Probudili jsme se opět (jak jinak) do zamračeného dne. V devět hodin začalo pršet. Pršelo asi jen hodinu. Po dešti jsme zabalili věci a vyrazili do Tatranské Lomnice napsat pohledy. V té době začalo opět pršet.

Dnes jsme měli naplánován výlet na Štrbské pleso, kam jsme také dojeli. Bohužel počasí nám však nepřálo. Déšť naše záměry zmařil. Výlet jsme tedy vzdali a vyjeli směrem na Liptovský Mikuláš. Pod Tatrami přestalo pršet, avšak pohled na Tatry věstil, že v Tatrách stále prší.

Jeli jsme tedy zpět: Liptovský Mikuláš, Ružomberok, Martin, Žilina, Bytča, Makov (hranice) a skončili jsme v kempu v Horní Bečvě u vypuštěné přehrady. Zde jsme strávili noc.

Ráno bylo krásně. Slunce svítilo (nezvyklý pohled). Zbalili jsme věci a vyrazili jsme směr Rožnov p. Radhoštěm. Ještě v kempu nás opustil Roman s Lenkou, kteří vyráželi domů - směr Plzeň. Rozloučili jsme se a my ostatní jsme jeli do Rožnova. Zde jsme se šli podívat na dřevěné městečko. Bylo to tam velmi pěkné. Zde jsme také čekali na Dalibora, který se k nám měl opět připojit. Když nás našel, tak jsme vyrazili dál směrem na přehradu Kružberk.

Po příjezdu na hráz jsme zjistili, že je to vodárenská nádrž a že se zde nedá kempovat. Koukli jsme tedy do mapy a zkusili vyrazit na horní nádrž Slezská Harta s nadějí, že tam snad budeme moci přespat. Už jsme byli unavení, byl večer. Bohužel i zde jsme neuspěli - ten samý důvod.

Opět jsme se podívali do mapy a našli nejbližší kemp ve Štemberku. Tam jsme asi okolo osmé večer dorazili. Postavili jsme si příbytky a povečeřeli. Po večeři jsme si sedli mezi stany a popíjeli medovinu, kterou jsme si v Rožnově nakoupili. Zde nám Dalibor vyprávěl příběh cesty s Darkem, když se vraceli z Povážské Bystrice. Byla to pro ně strastiplná cesta a jak jsem již psal, Dalibor by k tomu asi řekl více. V noci k nám dorazili i fichtlaři, tentokrát už na Jawě 350.

Probudili jsme se do jasného a teplého dne. Každý využíval slunečních paprsků, aby si nechal vysušit provlhlé věci. Dnes nás čekala poslední cesta do Ústí n. Orlicí. Když jsme zabalili věci, sjeli jsme se podívat do Štemberku na hrad. Zde jsme shlédli expozici hodin. Okolo dvanácté jsme vyrazili směr Ústí.

Po příjezdu do Ústí jsme nakoupili špekáčky, neboť jsme měli naplánován táborák se sudem (bečkou, aby se na mě někdo nezlobil). Petr s Káťou nás ubytovali ve svém nastávajícím příbytku.

Odpoledne jsme se jeli ještě vykoupat do nedalekého rybníčku. Voda byla sice studená, ale bylo to super.

Večer jsme vyrazili do nedalekého lesa na táborák. Petr tam dovezl sud a všechny potřebné věci. Rozdělal se táborák, narazil sud, opékali se špekáčky - super atmosféra. Byl to náš poslední večer. I zde jsme tradičně zmokli. Už jsme se tomu museli jen smát. Hodnotili jsme zde celý průběh jízdy, připomínali zážitky. Spát jsme šli pozdě v noci.

Po probuzení se s námi první rozloučili fichtlaři. My ostatní jsme ještě vyrazili do Dvora Králové se podívat na moto muzeum a i do ZOO. Po prohlídce muzea se s námi rozloučili i ostatní. Zůstali jsme jen já s Ivanou, Petr s Káťou a Radek. My jsme šli ještě do ZOO. Večer jsme se vrátili zpět do Ústí, kde jsme opět přenocovali.

A to už je opravdu konec naší Jawajízdy. Ráno jsme s Ivkou zabalili všechny věci a okolo desáté vyrazili směr Plzeň. Rozloučili jsme se s Petrem a Káťou a vyjeli.

Ten den jsme ujeli 336 km. Byl to docela záhul. Ale to není nic oproti Romanovi, který se od nás odpoutal již v Horní Bečvě a za den ujel asi 560 km!!! Další rekord trhli fichtlaři, když jeli z Tater v kuse 350 km!!!

Byla to super akce s mnoha zážitky. Potkali jsme tam perfektní lidi a nálada byla vždy dobrá - i přes to počasí. Já jsem místo plánovaných 1500 km ujel 2095 km. Průměrnou spotřebu jsem měl 3,28 l/100 km.