Jawajízda 2002

(29.6. – 13.7.)

Marek & Ivana, Plzeň – ČZ 250 / 475 Sport + PAV 40

Tak se rok se třetím rokem sešel a my jsme se s Ivkou odhodlali po vynechání Jawajízdu (JJ) 2001 vyrazit na JJ 2002. Na akci jsme se moc těšili, protože rekonstrukce domu nám dala za celý rok zabrat a tak jsme se těšili, že vypadneme. Bohužel jsem neměl na přípravu motorky moc času. Všehovšudy jsem jí věnoval pouze dvě odpoledne a udělal jen nejnutnější kontroly – doplnění oleje, výměna baterky, kontrola zápalka, kontrola brzd a připojení PAVa. Takže jsem očekával, co se cestou vyskytne za závadu. Takže abych se moc nezdržoval, honem k akci samotné:

1. den - sobota

V sobotu ráno jsme se probudili do zamračeného dne. Dobalili jsme poslední věci a začali je skládat do PAVa a dali jsme na motorku i narvané postraní brašny. Po naložení mi připadalo, že s tímto nákladem asi daleko nedojedeme, ale opak byl pravdou. Motorka jela docela slušně. Vyrazili jsme z Litic asi v 8:45. Začalo lehce pršet. V 9:15 jsme totiž měli sraz v Nezvěsticích s Fíjou a Gabčou. Když jsme tam dorazili, už tam na nás čekali. Vyrazili jsme tedy směr Brno, konkrétně Kuřim, za Mártym. Po cestě se nám naštěstí déšť vyhýbal, takže jsme nezmokli.

Cestou se u mě vyskytla první závada. Měl jsem vzadu „utahané“ tlumiče, které náklad nezvládali a při větší nerovnosti na silnici se zarazily a nešly zpět. Museli jsme ale s tím nějak dojet až k Mártymu, kde jsem doufal, že nějaké seženu. Jízda to nebyla nic moc, protože PAV s motorkou se zaraženými tlumiči pěkně cvičil. Těsně před Kuřimí navíc Fíjovi vypadl tlumič výfuku, který se podařilo dát dohromady a tak jsme oba byli rádi, že jsme asi v 17:00 dorazili k Martymu. Ten si po zavolání pro nás přijel a dovedl k němu dom. Chvíli po nás tam dorazil i Romixx s Lenkou na Kawě.

A začaly opravy. Hned jsem se ptal Mártyho, zda nemá tlumiče. Bohužel neměl, ale shodou okolností jel k Montymu pro něco ( :-D) a tak jsem jel s ním. Monty naštěstí tlumiče měl a tak jsem je hned po návratu vyměnil.

Pak jsme povečeřeli a vyrazili na škopek (pivo). V hospodě jsme kecali, prostě pohoda. Po návratu z hospody jsme ještě na chvíli zašli k Mártymu do baru a šli na kutě očekávaje, co na nás čeká druhý den…

2. den - neděle

V neděli jsme se probudili do krásného dne. Rozhodovali jsme se, zda pojedeme za ostatními do Lesné nebo rovnou do Nových Zámků. Zvítězila druhá varianta. Zbalili jsme věci a vyrazili směr Slovensko.

Ráno u Mártyho domu

Cesta byla docela v pohodě. Moc jsem ocenil nové tlumiče. PAV už se mnou necvičil a i průjezd zatáčkami byl daleko lepší. Po překročení Slovenských hranic jsme těsně za čárou udělali obědovou pauzu. Jak tak jíme, z celnice k nám kráčí…. No jo, je to Franta!! Sdělil nám, že i ostatní jsou již na cestě a tak jsme na ně počkali. Za chvíli dorazili (asi to spletu nebo neřeknu všechny): Davy, Kokouš, Vlčák , Ilona, Vojta s Janou, Lotar … už nevim. Prostě skupina z Lesný.

Zastávka na Slovenských hranicích

Po nezbytném seznamování jsme vyrazili směr Nové Zámky. Cestou jsme se ještě stavěli na oběd. Když jsme dorazili do Nových Zámků, tak nás tam náhodou dohnala zlínská skupina: Hřebík, Dejv I, Dejv II, Pšeňa a Čalfa. A byli jsme komplet. Celá skupina pak dojela za město ve večerních hodinách do kempu, kde ihned po zaparkování motorek odebrala do místního kiosku. Vyprávěli se vtipy, příhody, prostě super posezení až do nočních hodin…

3. den - pondělí

Na tento den byl naplánován cíl lázně Bešeňová. Ráno po snídani a po ranní koupeli v řece jsme vyrazili zpět do Nových Zámků, kde jsme nakoupili zásoby a vyrazili. Byl nádherný den. Čekalo nás asi 230 km. Cesta byla super, hlavně přejezd přes Fatru – prostě bomba! Kopce, zatáčky, nádherná příroda. Cestou se u mě objevila druhá závada. Prasklo mi lanko na spojku, které jsem měl naštěstí náhradní. Výměna trvala asi 15 min. a frčelo se dál. Večer jsme konečně dorazili k Bešeňové, k ubytovně v Liptovském Michalovi, na stejné místo, jako na JJ 2000. Vedoucí některé z nás poznala, hlavně Mártyho a tak jsme se domluvili na ceně.

Táboření u ubytovny v Liptovském Michalovi u Bešeňové

Rozbili jsme tábor a vyrazili na nedaleké hřiště do hospody. Pivo bylo dobré, jen ta vrchní byla nějaká divná. Vyrazila nás už ve 23:00. Nato, že měla normálně do 22:00 to lze považovat za úspěch. Někteří šli spát, někteří ještě v táboře kecali, někteří šli na exkurzi s místním usedlíkem do jeho dílny, kde požívali místní borovičku. Nebudu jmenovat, ale nějak takhle to bylo, co Márty???

4. den – úterý

Byl to volný den. Bylo volno na lázně, odpočinek. Ráno dorazil Béža s autem a po snídani se většina lidí šla v 30° C vedru šlo napařit do 27°C teplé vody. My s Ivkou a Vojta s Janou jsme vyrazili na výlet do nedaleké Demänovské ledové jeskyně. Bylo to super. Projížděli jsme úpatím Nízkých Tater až jsme konečně dorazili k jeskyni. Zjistili jsme, že se tam platí asi za vše – parkoviště motorka 30,- Sk. Vstup do jeskyně 90,- Sk. No, co se dalo dělat. Ale prohlídka stála za to – bomba. Po prohlídce nám to ještě nedalo a vyrazili jsme dál do nitra Nízkých tater. Dojeli jsme až k úpatí hory Chopok. Byl to úžasný pohled. Bohužel se začalo trochu kazit počasí a tak jsme vyrazili zpět.

Zastávka pod Chopokom

Zastavili jsme se v Liptovském Mikuláši na oběd a pak jsme vyrazili na Liptovskou Maru se osvěžit. Našli jsme zapomenutou příjezdovou cestu k přehradě a tak jsme tam zajeli. Dojeli jsme až k vodě. Ihned jsme mazali do vody, která sice nebyla nejteplejší, ale osvěžila. Po koupeli jsme vyrazili zpět do základního tábora. Tábor byl opuštěný, ale ostatní zanedlouho přijeli s tím, že už je to v lázních nebavilo a že také vyrazili na výlet. Dozvěděli jsme se, že nás opustil Kokouš, kterému padla motorka a benzín mu vytekl do helmy a s ním odjel i Vlčák. My jsme si udělali večeři a vyrazili za ostatními, kteří mezitím odešli do nedalekého motorestu na jídlo. Někteří tam vyzkoušeli halušky neznaje zákon, že „pravou halušku nic nezastaví“. Ale přežili to ve zdraví. Po jídle jsme se vrátili zpět k ubytovně, kde jsme udělali táborák a peklo se. Do stanů nás vyhnal až déšť. V noci za deště k nám ještě dorazil Jarda z Jablonce. Byl rád že nás v tom počasí našel a my byli rádi, že dorazil. A šlo se spát…

5. den - středa

Ráno jsme se probudili do slunečného dne. Po dešti ani památky. Ráno nás ještě opustil Lotar. Zbalili jsme věci a vyrazili směr Poprad. Jeli jsme okolo Vysokých Tater. Počasí docela přálo a tak se nám Tatry ukázaly v celé své kráse. V Popradu jsme zastavili u pumpy, dali motorkám životodárnou tekutinu a valili jsme směrem na Dobšinou. V Popradě se nám ztratil Čalfa, ale naštěstí za městem nás našel, když jsme na něj čekali. Konečně jsme dorazili do Slovenského ráje k Dobšinské jeskyni. Za parkování tam chtěli nehoráznou sumu a tak jsme motorky nechali u nedaleké restaurace. Rozdělili jsme se na dvě skupiny s tím, že první se nají a bude hlídat motorky a druhá vyrazí na jeskyni. Já s Ivkou jsme šli s druhou, tedy na jeskyni. Bylo to 1500 m do prudkýho kopce a tak jsme se v koženém oblečení docela zapotili. Oblečení jsme však ocenili v jeskyni, kde bylo okolo nuly. Prohlídka byla skvělá, moc se nám líbila.

Po prohlídce jsme sestoupili k motorkám s tím, že druhá skupina vyrazí. Ale Ti se rozhodli, že nikam nepůjdou. My jsme si naivně mysleli, že se rychle najíme a vyrazíme. Jenže na jídlo jsme čekali asi 1,5 hod (jmenoval se to Hotel RUFÍNY), ale za to jsme čekání měli zpestřeno kulturní vložkou, o kterou se postarala vrchní, která uprostřed restaurace zalehla s plným tácem jídla! Smích jsme zadržovali jen silou vůle! Naštěstí to jídlo nebylo pro nás.

Naše čekání již nevydrželi někteří z druhé skupiny a vyrazili hledat kemp. My jsme vyrazili chvíli za nimi dohodnutým směrem, ale potkali jsme je v po chvíli, jak se vrací. Nakonec jsme našli zkratku s cestou III. třídy s tisícem a jednou zatáčkou, která nás vyvedla přímo u kempu ve Slovenském ráji. Postavili jsme rychle stany a hurá na pivo! Na terase se rozbalila na stěnu mapa a plánovala se další cesta.

Davy plánuje s odborným výkladem trasu Polskem

O odborné plánování se postaral Davy, který i s ukazovátkem rozvrhl trasu stylem: „Tak tady někde pojedeme, k moři je to asi půl metru na mapě, to zvládneme v pohodě, co dál?“ Prostě nad pivem zase bylo chytro…

6. den – čtvrtek

Ráno jsme vyrazili na výlet okolo Hornádu. Byla tu pěkná trasa, kterou nám naplánoval Franta. Jen co jsme poprvé zahlídli Hornád, už jsme opět cálovali. Jinak příroda byla nádherná. Na Kláštorisku nás chytla bouřka s pořádným deštěm. Naštěstí už jsme byli v hospodě. Lilo jak s konve, ale naštěstí asi za půl hoďky bylo po dešti a tak jsme vyrazili zpět do kempu.

Putování okolo Hornádu

Bouřka zasáhla i kemp. Zlomený strom, popadané motorky, které obětavci, kteří s námi nešli, v lijáku zvedali. I naše ČíZa padla. Ztráty ale žádné – jen ohnutá páčka na spojku a lehce poleptaný lak na nádrži od vytékajícího benzínu. Chtěli jsme zbalit věci, ale začalo opět pršet. Pršelo asi hodinu. Pak to nějak přešlo a atk se rozhodlo, že se pojede dál. Rychle jsme zbalili věci a asi v 15:30 vyrazili směr Dukla. To už se od nás odpojil Romixx s Lenkou, kteří nabrali směr jih – Chorvatsko.

My jeli tedy směr sever. Vypadalo to, že začne opět každou chvíli pršet, ale naštěstí se tak nestalo. Na cestě je Fíjovi s Gabčou porouchalo dobíjení a tak jsme zastavili, že to opravíme. Protože už byl večer, poslali jsme ostatní, aby šli hledat kemp. Měli jsme naplánovaný kemp někde za Prešovem. Závadu jsme našli, byl to uhlík, který jsme vyměnili a valili dál s tím, že už ostatní budou v kempu. Jaké bylo naše překvapení, když jsme je asi po 20-ti km potkali na cestě a někteří vyjížděli kopec z polní cesty s tím, že si mysleli, že je to zkratka. Pak jsme se dozvěděli, že byl dole brod, ve kterém Dejv ochotně vykoupal mašinu a udělal z ní bublifuk..:-D. Když všichni dorazili, valilo se dál na kemp. Už byla skoro tma. V Prešově jsme lehce zakufrovali a když jsme dorazili na místo, zjistili jsme, že kemp je zrušen. Tak jsme jeli hledat náhradu. Vůbec nevím, jak se to seběhlo, ale nakonec jsme za tmy našli plácek u rybníka u vesnice Kokošovice, kde jsme asi v 23:30postavili stany, najedli a šlo se na kutě.

7. den – pátek

Ráno byl den jak vystřižený – jasno a teplo. Koukali jsme, na jak pěkném místě jsme se v noci utábořili. Po snídaní jsme na parkovišti udělali společné foto a valilo se směr Dukla. Rozloučili se s námi Fíja s Gabčou, Franta s Romanou a Ilona. Cestou jsme si prohlídli památníky i tanky, kterých tam bylo všude požehnaně. Přímo na Dukle jsme pak navštívili památník a valili jsme do Polska. U památníku se s námi rozloučil Béža. Na celnici jsme zjistili, že Poláci chtěj zelenou kartu, kterou Čalfa neměl. Tak se nějak domluvil s Dejvem, který mu půjčil tu svou a Čalfa bez problémů prošel! Hurá! Na celnici jsme šli hned vyměnit prachy. Ve do směnárny po chvíli vešel i Pšeňa s dotazem, za kolik dostane za tisíc korun těch jejich…neřádů!! :-D . Od této chvíle nebyly pro nás zlotý, ale neřády. Běžně jsme se dotazovali: Kolik neřádů chtěj za tohle a tohle. Prostě sranda. (Později jsme to zdokonalili. Např. 10,50 Zl jsme říkali „deset neřádů a padesát rošťáků…J )

Zastávka na Dukle u památníku

Po výměně peněz jsme valili dál do Polska k Varšavě s nadějí, že nalezneme kemp. Cesta nebyla nic moc – samé vyjeté koleje (kolejiny). V osm večer jsme se rozhodli, že už dál nepojedme a že začneme něco hledat. Místní nám něco doporučili a tak jsme tam jeli. Asi po 15 km jízdy lesem jsme to „něco“ opravdu našli a jak se ukázalo, byla to nějaká charitativní organizace. Počkali jsme tedy asi hodinu na vedoucího a ten nás ochotně ubytoval - celou skupinu za 100,- NŘ (neřádů). Dostali jsme i na večer čaj. My jsme si ale dali raději pivo, které z nedaleké hospody přivezl Dejv.

8. den – sobota

Ráno po snídani jsme vyrazili dále směrem sever. Minuli jsme Varšavu. Jelo se docela dobře. Samá rovina, až na ty silnice. Roviny naše ČíZa ocenila a my znovu ocenili nové tlumiče. Jela celkem slušně. Ten den bylo naplánováno docela dost kilometrů a tak se stavělo jen u benzínek pro nezbytné tankování. Ten den byl naplánován kemp Zacisce – Kozcelóvka. Tam jsme večer dorazili. Postavil se tábor a šlo se do místní venkovní restaurace. Bylo tam dobrý pivo, jídlo a hlavně jukebox. Po pár pivech jsme to tam rozpoutali – zpěv, tanečky, hudba. Místní se chodili dívat, co se vlastně děje. Pivo se sirupem, slivovice, hudba – stále se pařilo. Někteří nevydrželi tempo a popadali na stoly jak mouchy vedrem. Okolo půlnoci jsme si všimli, že už mezi přihlížejícími je policie a majitel naštěstí vytáhl jukebox ze zdi. Mimochodem – bylo tam odhadem asi ještě 20 písniček :-D. My schopni chůze a trochu rozumného myšlení jsme nabrali popadané kamarády a odvedli je k našemu ležení. Já jsem si osobně vzal na starost Zlín. Postupně se mi podařilo uložit Davida (asi Dejv I), Pšeňu do Hřebíkovo spacáku a nakonec Hřebíka. Hřebíka se ale nedalo zkrotit. Nenašli jsme další spacák a tak jsem rozbalil Pšeňovo stan, udělal z něj Hřebíkovi spacák a už, už se Hřebík ukládal k spánku, když zase něco slyšel a vystartoval někam do pryč. To už jsem toho měl dost a šel spát a nechal ho osudu… J J J

9. den – neděle

Ráno. Ach to ráno. Pro některé bylo velmi kruté. Hřebík zjistil, že poprvé za celou jízdu spal pod stanem, Pšeňa našel svůj spacák atp. Ráno nás majitelka restaurace přišla osobně pozdravit a nechápala, že dnes chceme dorazit až do Gdaňsku. Přišlo jí to neskutečné! Přišla nás pozdravit i partička místních, která s námi večer pařila, ale taky nevydržela do konce. Prostě pověst nás za jediný večer předcházela..:-D.

Ráno v kempu

Dali jsme se tedy nějak dohromady a vyrazili směr Gdaňsk. Počasí nám přálo a cesta ubíhala docela dobře. Těsně před Gdaňskem vypověděla službu motorka Čalfovi. Protože už byl večer, zůstali jsme s ním já, Davy, Márty a Pšeňa. Ostatní jsme poslali dál do kempu, na kterém jsme byli domluveni. Asi po půl hodině Davy lokalizoval závadu – byl to zkrat mezi relátkem a kostrou. Hurá! Dali jsme motorku dohromady a pádili za první skupinou na předem smluvené místo. Cestou nás čekal přívoz – docela dobré zpestření – za dva neřády. Dojeli jsme na místo a ostatní nikde. Pšeňa se tedy kouknul na telefon a měl tam SMS, že jsou ostatní jinde. Museli jsme zpět. Začalo pršet.

Oblékli jsme se tedy do nepromokavého a vyrazili zpět. Byla slušná průtrž. Zpět přes přívoz a dál – asi 10 km. Moc jsem toho neviděl a tak se mi povedlo projet obrovskou louží. Myslel jsem, že zalehnu. Do té doby suchý byl Marek najednou jak vodník! Bylo to jako když mě postříkaj vodním dělem. Už začaly lehce pracovat nervy, protože jsme ostatní opět nenašli. Vyslali jsme tedy Pšeňu, aby objel okolí a zjistil, kde jsou. Naštěstí je našel!

Když jsme dojeli, naše nálada byla naprd, ale povzbudilo nás to, že se ostatní ubytovali v chatě, ve které jsme se mohli bez problémů usušit. Paráda!!! Převlékli jsme se do suchého, najedli a o půlnoci vyrazili s Mártym k moři. Obloha byla jasná, samá hvězda, šumění moře… paráda. „ČíZa to dokázala!!!!! Huráááá!!!!“ Řvali jsme jak pominutí. Pak jsme seděli u moře a jen se dívali a poslouchali jeho šumění. Nakonec nás přemohl spánek a tak jsme se vydali na kutě…

10. den – pondělí

Volný den! Ráno jsme tak nějak zkontrolovali stroje, co se přihodilo. Někteří se šli dopoledne koupat do moře. Já a ještě někteří jsme vyrazili do blízského krámku něco koupit. Cesta se však ale prodloužila, protože Márty potřeboval benzín a tak jsme jeli až benzínce. Na zpáteční cestě jsme si nakoupili jídlo a rozhodli jsme se, že si dáme pečenou rybu. Zastavili jsme se tedy u nejbližší restaurace a objednali si. Ryba byla dobrá, ta cena ale taky!!! No nic, jsme na dovolené, ne? Po zaplacení jsme vyrazili na základnu. Zaparkovali motorky a šli se konečně vykoupat! Bylo to super! Strávili jsme tam asi hodinu a pak se rozhodlo, že se pojedeme podívat do Gdaňsku.

Po našem návratu na chatu však přišla i recepční kempu s tím, že musíme chatku opustit, že je na druhý den zamluvená. Usoudili jsme, že má asi strach o peníze, tak jsme vyslali diplomata Jardu, který to s ní domluvil a my mohli zůstat až do středy. Hurá!

Odstrojil jsem tedy ČíZu, vyházel všechno z PAVase (to aby bylo místo na pivo..:-D) a vyrazili jsme. Bylo docela teplo a tak jsem jel za kolonou pohodovou jízdu. Najednou koukám, kolona kus přede mnou a tak jsem si řekl, že je dojedu – ČíZa je odlehčená, tak jedeme! Bylo to však špatný rozhodnutí! Co čert nechtěl asi po dvou minutách jízdy okolo 110 km/h vedro udělalo svý – samozřejmě jsem jí zarafnul! Přepadla mě v tu chvíli hrozná beznaděj, co s tím a co se stalo, že je to v háji, jak se dostaneme domů – shluk myšlenek během dvou vteřin. Bylo mi hrozně. Při zadření jsem stačil včas zmáčknout spojku, takže zadní kolo nešmejrovalo. Zastavil jsem tedy a zkoušel. Nejdřív jsem to zkoušel prošlápnout – dobrý, jde to. Sakra, ona je skoro bez komprese. Rychle jsem přimíchal nějaký olej do nádrže a dal jsem i trochu do karbece. Znovu jsem prošláp a komprese skoro žádná. Zapnul jsem tedy klíček a zkoušel to roztlačit. Asi po 10 m chytla ale běžela tak, že se to jen převalovalo. Jsem v háji, prostě konec! Už jsem si myslel, že je po všem, ale naštěstí se asi po 5s, něco stalo a ČíZa vyrazila!!! Hurá!!! Hurá!!!! Oddechnul jsem si. Abychom ČíZku šetřili, jela Ivka chvíli s Pšeňou. ČíZa jela, ale nebylo to ono. Ve vyšších otáčkách zvonila. Nelíbilo se mi to. Tak snad dojedeme dom, pomyslel jsem si.

Foto v Gdaňsku – dokázali jsme to!

Po tomto zážitku jsme dojeli ostatní, kteří už na nás čekali a jeli dál na Gdaňs. Město to je pěkný se spoustou přístavních jeřábů. Našli jsme tam obchod, kde jsme nakoupili pivo a směnárnu. Pak jsme vyrazili na památník a nakonec jsme zajeli do přístavu, kde jsme se vyfotili. Pak jsme to namířili zpět na základnu. Mě však po zbytek dne pronásledovaly výčitky svědomí, že jsem úplně zbytečně zarafnul ČíZku a obával jsem se cesty, až bude motorka naložená.

Večer jsme udělali oheň – opékaly se klobásky a popíjelo pivko.

11. den – úterý

Nefalšovaný volný den! Ráno byla obloha jak vymetená a bylo horko. Nic nebránilo jít hned po snídani k moři. Bylo to super! Písek, voda sice trochu studená, ale osvěžila. Váleli jsme se na pláži, popíjeli pivko.

Koupání v moři – byla to paráda!

Relaxovali a koupali rozlámaná těla až do večera. Já s Dejvem a s Ivkou jsme cestou z pláže navštívili postupně dva kiosky a tak jsme byli trochu veselí. U chatky se opět rozpálil gril a my opékali. Přišli k nám i místní s kytarou a tak se i zpívalo.

12. den – středa

Ráno jsme se probudili opět do slunného dne, ale věděli jsme, že musíme balit. Brzy ráno nás opustil Hřebík z Dejvem, protože museli být ve čtvrtek doma. Zbalili jsme tedy motorky a šli se vykoupat. Na pláži jsme byli asi tak hodinu a museli jsme jít. Bylo nesnesitelný vedro!

Polévání motorek vodou z moře – dojeli jste to, tak taky ochutnejte…

Vyrazili jsme asi okolo jedné. Co asi tomu řekne ČíZa? To vedro, náklad a zadření? Měl jsem strach. Při jízdě bylo vedro k padnutí. Obdivuju motorky, že to vydržely. Já ČíZu bral na půl plynu a tak jsme jeli docela pomalu. Po několika kilometrech jsme se rozdělili na tři skupinky, protože ne každému vyhovovalo naše tempo 70 km/h a tak jsme si dali sraz asi po 100 km v Bydgoszczi. Já jel ve skupince s Mártym a Čalfou – oba taky na 250kách. Bohužel se nám cestou podařilo špatně odbočit a tak jsme bloudili a do Bydgoszcze jsme dorazili z druhé strany. Poslali jsme SMS ostatním, kteří již na nás čekali asi 2 hodiny. Nakonec jsme se šťastně našli a pokračovali dál. Opět rozděleni na skupiny. Tentokrát se ale jelo jen po hlavní a sraz jsme si dali dříve. Takto jsme se postupně dostali až k městu, kde měl být kemp. Ten jsme jeli hledat už pohromadě. Bylo už asi 9:30 a kemp nikde. Stále jsme hledali a nic. Nakonec jsme to asi o půlnoci upíchli na parkovišti u silnice. Já se rozhodoval, zda postavit stan, či ne, ale blesky na obloze v dálce rozhodli za mě. Stan jsme postavili a šli spát. V noci byl silný vítr.

13. den – čtvrtek

Probudili jsme se na parkovišti. Obloha byla zatažená a byl silný vítr a docela i zima. Snědli jsme zbytek chleba, zabalili věci a vyrazili na nejbližší pumpu na jídlo a a někteří i kafe. Ten den byl náš cíl hranice. Vyrazili jsme od pumpy. Cestou nás chytnul lehký déšť. Cesta ubíhala dobře. Bylo chladno a motory se chladily fantasticky. Já ale pořád trnul, aby ČíZa dojela. Čím více jsme se přibližovali k hranici, tím víc jsem se uklidňoval.

Dojeli jsme k hranici k poslední benzínce na Polské straně s tím, že se zbavíme neřádů a i rošťáků (jakoby naše haléře..:-D). Většina si dotankovala přesně za sumu, která zbývala v peněžence a vyrazili jsme k hranici, ke které nám zbývalo zhruba 15 km.

Česká republika - hurá!!! ČíZa nás dovezla domů!!! Uf. Oddechl jsem si. Za hranicemi na nás čekal Kokouš, který nás stíhal. Vyrazili jsme společně do Jeseníku na pořádnou večeři. Ale když jsme tam dojeli, bylo skoro vše zavřené a tak jsme zaparkovali na náměstí motorky před restauraci, kde sice vařili, ale ceny nehorázný! Najednou koukáme, blíží se k nám Městská policie v autě. Zastavují a vystupují s čepicemi na tykvích. A jéje. Stáli jsme v zákazu vjezdu. Oznámili nám to a my jsme se pokusili zoufale říkat, že hledáme hospodu s jídlem a hlavně kemp, že jsme celý den na cestě a tak… Vyšlo to! Bez pokuty! A ještě nám doporučili kemp na kraji města., kam nás ochotně dovedli. Jawajízda 2002 jede do kempu s policejním doprovodem! To jsme se hnedd ubytovaným a rcepční představili! Ale ještě že nám ukázali cestu. Kemp bychom asi hledali dlouho.

V kempu jsme rychle rozbili tábor a honem jsme spěchali na jídlo do místí restaurace. Jaké však bylo naše překvapení, že když jsme si objednali 12 porcí smažáků (lepenců), obsluha nám to chtěla přinést jen na třech talířích – jeden obloha, druhý hranolky a třetí smažáky. Mysleli jsme, že je to vtip, ale když „velmi příjemná“ servírka přinesla opravdu oblohu na jednom talíři, už jsme se začali obávat. Když jsme jí naznačili, že by bylo vhodné to rozdělit na dvanáct talířů, hnedle se urazila. Nestačil jsem se divit! Nakonec tedy ano, že nám to rozdělí. Porce byla taková, že by se nenajedlo ani dítě. No nic. Dojedli jsme a byla zavíračka. Vyrazili jsme tedy do nedaleké Koliby, kde jsme aspoň zahnali žízeň.

14. den – pátek

Probudili jsme se do zamračeného rána. Nevědělo se, co bude za program, kam se pojede. Ve mně byl stále strach o motorku, abychom dojeli a stále mě svědomí přesvědčovalo jet nejkratší cestou domů. Byli jsme s Ivkou nerozhodní. Pak mi Márty sdělil, že musí dnes odjet domů. Pak se rozhodl odjet i Dejv s Pšeňou. Mě také hned ráno přišla SMS, že se kámošovi narodila holka a že nás zve na oslavu. A bylo rozhodnuto. Zbalili jsme s Ivkou věci a asi v 11:00 jsme vyrazili i s Mártym na Plzeň. Vojta mi ještě před cestou věnoval asi 3 dcl oleje Esso, protože jak jsem ČíZku zarafnul, tak jsem jí hodně přimazával a olej mi tím pádem nevyšel. Vojto, ještě jednou, díky moc! Márty se pak od nás ve Svitavech odpojil a jel směr Brno. Cesta z Jeseníku na Mohelnici byla samý kopec. Opět má obava o ČíZu… Jinak cesta proběhla docela v pohodě, v Pelhřimově jsme se tradičně zastavili na oběd a asi v 19:30 jsme dorazili do Plzně!

Hurá!!! Plzéééééňňň!!!!! Dokázali jsme to!!!! ČíZa to dokázala!!!! Hodná holka!!!!

Zaparkovali jsme motorku, vyházeli věci a hurá na oslavu. Až tam nám došlo, že je po všem! Bylo nám oběma smutno a přepadla nás tíseň. Prostě konec! No nic, nedá se nic dělat, říkali jsme si. Ale přesvědčovali jsme se navzájem dost těžko. Tak zase někdy příště!!!!

Všem zúčastněným posíláme pozdrav a díky za skvělou akci!!!

No a to je konec!

Jo, abych nezapomněl – zde je kompletní FOTOGALERIE

Bilance:

Najeto: 3528 km

Spotřeba: 3,56 l / 100 km

Moje největší poučení z jízdy: Nesnažit se dostat z motorky maximum ve vedru a to ještě 800 km od domova.

Hodnocení akce: Super, bomba, paráda!!! Sešla se opět skvělá parta, se kterou by se nechalo jet kamkoliv! Známka 1+ + +!!!

Jawa jede a ČíZa taky!!! Ať žije Jožin!!!