Kdysi dávno v dalekých východních zemích žili mocní, avšak velice krutí vládci. Vládli lidu železnou rukou a neznali slitování se svým sokem ani s poddaným. A tak se často stávalo, že se lidé bouřili proti svým pánům a vedli proti nim ozbrojená tažení. Bez vůdce však vzbouřenci mnoho nesvedli a tak byli vždy krvavě poraženi. Až jednoho roku, kdy přišla velká sucha a lidé opět pozvedli zbraně proti svému vladaři, který jim chtěl vzít i to málo, co jejich chudá políčka vyplodila, a kdy opět mocní chystali krvavou lázeň pro svůj vlastní lid, tehdy se zvedli na odpor i svobodní rytíři tehdejších časů a postavili se na stranu lidu. Dva roky pak trvala válka mezi mocnými a mezi lidem vedeným rytíři. V rozhodující bitvě, kde se shromáždili zástupy ze všech konců země, kde bylo tolik lučištníků, že kdyby všichni naráz vystřelili, padla by na krajinu tma, a kde bylo tolik jezdců, že by jejich zvířata spásla lán od obzoru k obzoru v jediném okamžiku, zvítězila vojska vladařova. Všichni rytíři, kteří bojovali na straně lidu, byli popraveni. Země byla v troskách. Všude jen hlad a bída...
A tehdy vladař rozhodl, že kromě jeho vojáků nesmí nikdo vlastnit zbraň. A kdo poruší toto nařízení, bude sťat. Domníval se, že kdo nemá zbraň, nenaučí se s ní zacházet a nebude tedy mít ani chuť bojovat. I padlo pár hlav a lidé se opravdu vzdali zbraní a začali pracovat na svých polích a statcích.
Asi ve stejné době začali vznikat v zemi kláštery, které pomáhali chudým a nemocným, jichž bylo po vysilující válce všude dost. Časem si kláštery vybudovaly velkou vážnost, dokonce takovou, že ani vladařovi vojáci se neodvážili zastavit člena řádu na jeho cestě. Toho využili mniši v klášterech a začali se cvičit v boji, aby byli připraveni v případě konfliktu s vladařem. Problém byl v tom, že mniši neměli zbraně a všichni zbrojíři pracovali pro panovníka. Tak tedy vzniklo umění boje beze zbraně. Čas však dokáže najít řešení na lecjaké otázky, a tak mniši postupem času získali i mistry zbrojíře a začali zacházet se zbraněmi. Ani vladař však nezahálel a vědom si nebezpečí, kterým pro něj kláštery bezesporu byly, začal proti nim kout pikle. Nešťastné náhody a záhadné smrti představitelů řádů - to byl jen začátek. Napětí mezi kláštery a vladařem se postupně zesilovalo. Tu se rozhodli mniši, že je na čase skoncovat s rodem krutých vladařů a začali vymýšlet plán. Bylo jasné, že v otevřeném poli vladařovu armádu nikdy neporazí. Boj se musí řídit pravidlem úder - únik. Nakonec bude vladař jistě pokořen. Tehdy vznikl ve zdech klášterů bojovník stínů - Ninja.
To že v oné zemi rod vládců skutečně padl není ani moc důležité, neboť na jeho místo za čas dosedl jiný, stejně krutý a stejně panovačný rod. Důležité je, že mistři ninja se postupně rozšířili i do zbytku světa a v současné době je čas od času možné potkat černě oděné Elfy, Lidi nebo Barbary, jak u útlým mečem přes záda putují krajinou. Pouštět se s nimi jen tak, pro nic za nic, do křížku se však rozhodně nevyplácí. Jsou to bojovníci Ninja...
Ninja může navíc používat tyto speciální zbraně:
Ninja může používat štíty kromě velkého a rytířského a brnění nejvýš drátěné nebo ninja brnění 4/-2 za 3333 + 55st/4".
Ninja se umí dokonale ovládat, je odolný vůči sugescím, hypnózám, zaříkadlům a lehkým zaklínadlům. Dokáže se pohybovat neslyšnými skoky rychlostí 20 s/kolo, přičemž nejdelší skok může měřit až 8s.
Výcviky a zvykání na zbraně má Ninja stejné jako Válečník a navíc mu přibývá nějaká schopnost jako chození po vodě, ochromování nepřítele výkřiky s pp=85% po 1 kolo soustředění, možnost uzdravovat svá zranění o () živ. apod.
Ninja si může za 400 st pořídit soupravu jakýchsi boxerů - Shuko&Ashiko, které zvyšují útočné číslo končetin o 0/+3, obranné číslo proti sečným zbraním, jako jsou meče či šavle, je o 2/-1 a navíc s nimy lze s pp=(Obr_Ninji-Obr_nestv)/2% zachytit soupeřovu zbraň. Ten ji pak v následujícím kole může vyprostit má-li Sí+(O) > Sí+(O)_Ninji. S S&A lze zdolávat kolmé stěny.