Žiwot Krista Pána a jeho sw. apoštolůw, P. Karel Miller, vydal A. Landsras Syn v Jindřichově Hradci, 1869
(Život Krista Pána
a jeho svatých apoštolů, rodinná bible)
Přepis z české, švabachem psané rodinné bible
z roku 1869; úryvky přepsal Jan Pospíšil, 28.5.2004
Transkripce je důsledná, se zachováním staročeských výrazů i interpunkce. Jedná se doslova o transliteraci (proto všude dvojité „w“, kde v současné češtině je jednoduché „v“; písmeno „v“ se v českém textu z roku 1869 nevyskytovalo), výjimkou je sekvence „ss“ (vzácně ve starém tisku švabachové „s“ s háčkem, „š“) kterou jsem nahradil čitelnějším „š“ – proto „ke mssi swaté“ přepisuji „ke mši swaté“. Je možné, že jsem (přes nejpečlivější přepis) z malého cviku v četbě švabachu nesprávně přepsal např. jméno vydavatele „A. Landsras Syn“ (neobvyklá dvě „s“ v německém jménu), nebo starověká jména „Antiochii Bisidické“, nebo např. „Swetonius“, které nyní vyslovujeme „Suetonius“. Což by napovídalo, že správná výslovnost úryvků následujícího staročeského textu by měla být (dedukuji) např.
TEXT: „A Slowo
(Syn Boží), tělem (člowěkem) učiněno jest, a přebýwalo mezi námi.“
VÝSLOVNOST: „A Slo-uo (Syn Boží), tělem (člo-ujekem) učiněno jest, a přebý-ualo mezi námi.“
TEXT: „I widěli jsme sláwu jeho, sláwu jakožto jednorozeného od Otce, plného milosti a prawdy.“
VÝSLOVNOST: „I uiděli jsme sláu jeho, sláu jakožto jednorozeného od Otce, plného milosti a praudy.“
Zachoval také jsem zvláštnosti (o kterých nevím, zda nejsou původními chybami sazby), např. první čárka ve slově „přícházejícího“, nebo stylistická zvláštnost v původním znění „kterýž posud společně s ostatními pastýři duší stádo wěřící řídí a nad čistým učením církwe bdí“ (slovo „duší“ možná bychom dnes vyjádřili „duchem svým“).
Všimněte si, prosím, nádherné a srozumitelné
spisovnosti staré češtiny.
Červeně v textu – vyznačeno autorem přepisu.
Modře v textu – vyznačeno autorem přepisu.
Powolení
Biskupského Budějowického 0rdinariatu
Kniha tato:
Žiwot Krista Pána
a jeho sw. apoštolůw
Sestawen
a od P. Karla Müllera, srownáwá
se docela s učením wíry a mrawůw
swaté katolické církwe, a
k naučení a wzdělání, co domácí čítanka horliwých křesťanůw se hodí;
protož se od biskupského Ordinariatu powolení uděluje, aby kniha tato tiskem wydána
byla.
W Budějowicích, dne 5. března 1869.
Dr. Michael Schőnbeck, m.p.
Děkan Kap. a Canon. Theologus.
Domácí poklad,
obsahující:
Žiwot Krista Pána
a
jeho swatých apoštolůw,
s wýborem
ze swatých epištol.
---
K nábožnému wzdělání národa Českoslowanského, wěrně
z písma swatého s potřebným
wyswětlením dle postupnosti času sestawil
P. Karel Miller.
Připojeny
wroucné modlitby
ranní, wečerní a ke mši swaté, jakož i
popisná mapa swaté země,
ukazující cesty Páně a plán města Jeruzalema.
--Třetí oprawené wydání---
W Jindřichowě Hradci.
Tisk a náklad A. Landsrasa Syna,
Nejprwnější český
sklad knih modlitebních.
(přepis strany 8)
Wěčné Slowo, Syn Boží, chtěl státi
se člowěkem.
Jan 1. Jan 1.
Na počátku bylo Slowo (Ježíš Kristus) a Slowo
bylo u Boha, a Bůh byl Slowo (Ježíš Kristus byl Bůh). To bylo na počátku u Boha. Wšecky
wěci skrze ně (skrze to Slowo,
skrze Ježíše Krista) učiněny jsou, a bez něho nic není učiněno, co učiněno
jest. W něm byl žiwot, a žiwot
byl swětlo lidí; a swětlo we tmě swítí, a tma ho neobsáhla.
Byl člowěk poslaný od Boha, jemuž jméno bylo Jan
(Křtitel). Ten přišel na swědectwí, aby swědectwí wydal o swětle (o Pánu Ježíši), aby wšickni
wěřili skrze něho. Nebyl on (Jan) swětlo,
ale aby swědectwí wydal o swětle. Byl (Pán Ježíš) swětlo prawé, kteréž oswěcuje každého člowěka přícházejícího na tento swět. Na swětě byl (Ježíš, Syn
Boží), a swět skrze něho učiněn jest, a swět ho nepřijal. Do wlastního
přišel, a swoji ho nepoznali. Kolikož
pak koli přijali ho, dal jim moc býti
syny Božími (wywolenými, ctiteli Božími, i dědici králowstwí Božího), těm, kteří wěří
we jméno jeho; kteřížto ne z krwe,
ani z wůle těla, ani z wůle
muže, ale z Boha zrozeni jsou (duchowně, skrze
milost Boží). A Slowo (Syn
Boží), tělem (člowěkem) učiněno jest, a přebýwalo mezi námi. I widěli
jsme sláwu jeho, sláwu
jakožto jednorozeného od Otce, plného milosti a prawdy.
(přepis strany 232)
Sw. Petr
založil biskupskou stolici Římskou.
(R. 42. po Kr.)
Sw. Petr
nejsa wíce bezpečen w Jůdsku,
odebral se nejspíše ještě tohož roku 42 do Říma, kdežto wíru
Kristowu hlásal, a církew,
z wětšího dílu z obrácených na wíru židůw tu založiw,
biskupské swé sídlo tu položil. W Římském kalendáři
papeže Liboria od r. 354 stojí, že byl Petr 25 let wrchním
biskupem w Římě. Též Baronius klade na 25leté biskupowání Petrowo w Římě (od r.
42 dor. 67) welikou wáhu. --- Učený františkán Bagius
a po něm Barantier a Stolberg
myslí sice, že Petr teprw r. 54 ponejprw
do Říma přišel, a odwoláwají se na wýrok učeného Luktancia, ještě
před Eusebiem píšícího, kterýž prawí
(de mortibus persecutorum II.): „Když Nero už panowal,
přišel Petr do Říma. Tak také když papež Leo Weliký
píše (sermo 80.) „Když Petr do Říma cestowal,
nebál se ani moci Klaudia, ani ukrutností Nerona.“ Tím mohl rozuměti, že
Petr ponejprw za Claudia a podruhé za Nerona cestoval.
Z epištoly sw. Pawla k Řím. 1, 8-14 a 15, 23 – 25, kterážto epištola
na začátku r. 58 w Korintu psána byla, wyswítá zřejmě, že už mnoho let před tím wíra Kristova w Římě rozšířena byla, sice by sw. Pawel nebyl mohl psáti „že wíra Římanůw rozhlašuje se po celém světě, a že už od mnoha
předešlých let strojí se Římské křesťany nawštíwiti;“
nebyl by, prawím, tak mohl psáti
po čtyřech sotva uplynulých letech. Zdá se také, že Akwilas
a Briskilla, (kteří s ostatními Židy na rozkaz
císaře Claudia r. 50 Řím opustiti museli), byli už
křesťané, když roku 52 sw. Pawel
u nich w Korinthu řemeslo dělati
začal.
Swetonius,
jenž byl pln předsudkůw naproti křesťanům, píše w žiwotopise císaře Claudia (kap. 24.): „On wypowěděl Židy z Říma,
kteříž náwodem Chresta wždy nepokoje působili.“ Poněwadž
o nějakém takowém Chrestu
ničeho se newí, jest welmi prawdě podobné, že Swetonius w newědomosti swé prawé události popletl, a že onen Chrestus
má znamenati Christa. Dá se
welmi lehko souditi, že zatwrzelí Židé i w Římě proti hlasatelům a wyznawačům wíry křesťanské
brojili a bouřili a nepokoje působili, jako to činili we
wšech skoro místech, kde Pawel
kázal: w Antiochii Bisidické, w Ikoniu,
Listře, Theosalonice, Berote, Korinthu, jak brzo
uslyšíme. Tato tedy slowa Swetonia
byla by nowým důkazem, že už před rokem 50. wíra Kristowa w Římě rozšířena
byla.
Není wšak prawdě
podobno, že by jiný, kromě sw. Petra, wíru křesťanskou w Římě byl rozhlásil. Neboť nepřetržené
podání, že byl Petr 25 let wrchním biskupem Římským,
má zajisté welikou wáhu. Awšak nesmíme mysliti, že Petr w
čase tom ustawičně w Římě sídlel. On sídlo swé snad už r. 45, a pak čas od času opouštěl, aby i jinde wíru Kristowu hlásal, a založené
už církwe nawštíwil. R.
61., když Pawel co wězeň do
Říma se plawil, nalezl církew
křesťanskou w Buteolech (wiz
Skut. Apod. 28, 13 – 14) nejspíše také od sw. Petra
založenou.
(přepis strany 447)
Ukončení.
Úmrtím
swatých apoštolůw utrpěla církew Boží welikou ztrátu.
Jejich přičiněním zajisté wzrostla církew swatá s podiwuhodnou rychlostí z malého zrnka hořčičného
w mohutný strom, a rozšířla se po wšech zemích. Nicméně církew
nezůstala osiřelou. Swatí apoštolowé
ustanowili we wšech církwích biskupy, na něž
ruce wzkládajíce, k wedení
pastýřského úřadu jich poswěcowali. Biskupowé wedli s neunawenou pílí a horliwostí,
spolu se swým podřízeným kněžstwem,
dílo apoštolůw dále, spojeni jsouce s nejwyšším biskupem, nástupcem sw.
Petra, w Římě sídlícím, kterýž posud společně s ostatními pastýři duší
stádo wěřící řídí a nad čistým učením církwe bdí. Tať ukázala se hned na počátku církew swatá býti: jednou, swatou, katolickou (obecnou) a apoštolskou, která na skále (Petrowi)
založená, pod ochranou Krista Pána a řízením Ducha swatého,
téměř už po dewatenáct století, nepohnutá a
nepřemožená stojí, a nawzdor wšem
útokům mocí pekelných státi a trwati
bude až do skonání swěta. Blahoslawený, jenž w
bezpečné té lodi, která někdy sice bouří a wlnami
zmítána býwá, ale nikdy neutone, totiž w církwi swaté
křesťansko-katolické, k břehům wěčnosti se plawí. Blahoslawený, kdo s církwí w Pána Ježíše, Syna Božího, wěří,
w něho doufá, jeho nade wšecko miluje, w ctnostech
jej následuje, s ním trpí, jemu wšemožně modlitbou, nábožným čítáním a rozjímáním, pilným nawštěwowáním služeb Božích a posloucháním slowa Božího, častým hodným a horliwým přijímáním
swatých swátostí, a činěním dobrých milosrdných skutkůw,
wěrně slouží. Pán Ježíš pak se při swém druhém slawném příští na swět, při soudu posledním k němu znáti
bude, jej za swého uzná, a jej do sláwy
swé wěčné uwede. Tuť bude pln
radostné útěchy a blaženého pokoje na Pána a Boha swého
twáří w twář patřiti, jemu s anděli a swatými se klaněti, jej na wěky chwáliti a welebiti, a u něho newýslowných
radostí požíwati; neboť „čeho oko newídalo,
ani ucho neslýchalo, ani na srdce lidské newstoupilo,
připrawil Bůh těm, kteří ho milují.“ I. Kor. 2,9.
Amen.
Všecko
k wětší sláwě Boží, a
cti nejblahoslawenější,
neposkwrněné Panny Marie.
Tisk a sklad A. Landsrasa
Syna w Jindř. Hradci.
Autor přepisu ze švabachu jpospisil@cpoj.cz
Červeně
v textu – vyznačeno autorem přepisu.
Modře v textu – vyznačeno autorem přepisu.