Vyrostla jsem mezi loveckými psy, můj otec prožil své mládí se zvířaty divokými i domácími v hájovně a psi ho provázeli celý život . Nevzpomínám si už na všechna zvířata která jsme natrvalo nebo přechodně doma měli. Vybavuje se mi zraněná sova, opuštěný koloušek a především nejrůznější lovečtí psi. Jeho lásku ke psům , ale i k “ obyčejným” vrabcům, kterým na zimu plnil krmítka, jsme vnímali jako samozřejmé soužití člověka s jiným živým tvorem.

Poslouchali jsme jeho vyprávění o setkání s rysem, divočákem, jelenem a dalšími zvířaty, které potkával při toulkách s brokovnicí na zádech. Smyslem jeho neúnavných loveckých výprav nebylo zabíjení pro zábavu. Nikdy nezabil toulavého psa, měl snahu najít majitele, někdy také přivedl takového tuláka domů.

Po letech vidím náš domov se všemi zvířaty jako spokojený život různých živočichů vedle sebe.

Největší láskou nás všech byli a zůstávají psi, kteří jsou jediným zvířecím druhem, který skutečně vytváří přátelství s člověkem a miluje ho.

Proč rhodéský ridgeback ?

Kdybych tvrdila, že jsem si toto plemeno pořídila pro jeho mimořádné povahové vlastnosti, osobitost a chytrost , neříkala bych pravdu.

Zvolila jsem ridgebacka pro krásu, eleganci, nádhernou barvu, pro zvláštní znak - ridge , po kterém má své jméno, pro mimořádný zjev. Povahové vlastnosti, o kterých jsem četla jsem považovala pouze za informativní, publikované milovníky těchto psů. Nadchla jsem se pro tyto psi srdcem a i kdybych v té době zjistila o jeho povaze nepříliš lichotivou skutečnost, nezměnila bych rozhodnutí.

Dnes si již jenom vzpomínám na začátky soužití s mými krásnými fenkami,

svůj život dělím na “ před nimi” a “ s nimi” a to poslední je bohatší o poznání

jejich osobnosti, bystrosti, jejich rychlosti, schopnosti empatie.

Jsem na ně hrdá, že si své síly plně uvědomují a toto vědomí jim dává sebevědomí a důstojnost a jíž nevyužívají k předvádění bez rozmyslu.

Bez konfliktů probíhají návštěvy našich známých, pejskařů, kteří ať už si přivedou fenku nebo psa ridgebacka, obrovitého rotvajlera Maxe, greyhounda Sana , pražského krysaříka nebo mohutnou fenku plemene leonberger, Cindy, pod jejíž váhou se prohýbá chodník.

Vycházíme společně do krásných lobkovických luk , ke starým labským ramenům , sledujeme psí radost ze společnosti zvířat vlastního druhu, z pohybu a svobody…

… byla to dobrá volba.