Mýtus o stvoření světa
Jde spíš
e o středo- a východoevropský mýtus, než o čistě slovanský. Je zachován v nejrůznějších podobách (bůh a satan nabývají různých podob – holub, hohol, husa, potáplice, kachna; někdy spolu Bůh a Satan bojují…) a najdeme je u různých ugrofinských a sibiřských kmenů dodnes. Obecně je znám výskyt tohoto mýtu od Slovenska a Polska na východ…
Toto je rekonstrukce, spojující prvky několika verzí:
Letěl bílý hohol po obloze a uviděl černého hohola houpat se ve vlnách oceánu. I ptá se:
“Kdo jsi?”
“Já jsem bůh,” říká
Satan.“A kdo jsem tedy já?”
“Ty jsi bůh nade všemi bohy. Pojď, stvoříme spolu svět.”
“Dobrá… Ponoř se tedy a vynes trochu země…”
Bůh sám byl příliš lehký na to, aby mohl vynést písek ze dna.
Satan se tedy ponořil, aby nabral hrst písku. Chtěl ji však pro sebe a tak se mu nepodařilo ponořit se dost hluboko a písek vynést. Zkusil to tedy podruhé a opět nic. Teprve potřetí, když se ponořil ve jménu božím, podařilo se mu nabrat hrst písku. Protože však chtěl také tvořit, ukryl trochu písku v ústech.
Když se vynořil, předal hrst země Bohovi a ten z ní vytvořil překrásné louky a úrodná pole. Satanovi však země začala v ústech růst a on ji musel vykašlávat a vyplivovat a tak vznikly pustiny, hory, holé skály a bažiny…