Věnováno mému nejlepšímu příteli, Petrovi Panáčkovi, s nímž jsem strávil mnoho příjemných chvil na vandru.
(Nemá rád básně)

ČEKÁNÍ
(Stereotyp)

A najednou prázdno je,
mrtvo, jak když zhasneš svíci.
Včera kdesi ses toulal
a dnes (?) - hledíš tváří v tvář šibenici!

Už není nic,
tma po dlouhé týdny života,
než přejde prázdno,
než zmizí nicota.

Tak žiješ ze dne na den
pro příštích věkův ráje.
Den přešel - a noc?
Ta velmi, velmi dlouhá je.

A přece cítíš
tam, kdesi v dáli,
že už se chystá
jasné světlo zářit.

Jdeš, jdeš dál
v ponurém čekání krásna.
Noc mizí (- zabitý čas),
tak hledej, hraj si na blázna.

Teď chceš po mně
konec slyšet? Bláhový!
Po dni přichází noc,
po noci zas den nový...