Petr Kubík

DEPRESE
(Všem, kteří tvrdí, že píši depresivní básně - aby měli pravdu)

Čtyři bílé stěny...
Jsou stejně tak šedivé,
jako všechny ty všední dny.

Unavený pohled
na šedou ulici toho
šedivého města.

Týden, co týden (všechny šedé)
začíná a končí
šedým pondělkem.

Šedá cesta do
šedých budov továrny a
návrat pod šedou oblohou.

Šedivé minuty -
- tak dlouhé -
- pod tikajícími hodinami.

Šedivé dny -
- tak krátké a stejné,
že splývají v jeden.

Šediví anonymní lidé,
mezi nimiž občas
propukne oheň a zmar.

Šedivé nic, jen
šedivá písmenka na
šedivém papíře.

Neřekla nic,
jen chvíli nudila svou
šedí, než skončila v koši !!!