SAMOMLUVA

"Fuj, to je horko. Kolem samý písek. A ta žízeň... A k nejbližší oáze je pěkný kus cesty. Ale kam se poděla ta brána ? Nebo se mi to jen zdálo ? Ještě před chvílí tu byla ! Stačilo projít a... a vidět tu krásu. Přede mnou se rozprostírala vinice, za ní les, dole v údolí tekl potůček a nad vším se klenula blankytně modrá obloha, plná bílých beránků. Proč jsem si to rozmyslel ? Proč jsem chtěl zpět ?

Cítil jsem se tam jako v pohádce, ale já chtěl žít svůj vlastní reálný život. Prošel jsem branou zpět. Bylo to něco, jako příchod z jiného prostoru, proniknutí časoprostorovým kontinuem, brána otevírající průchod čtvrtým rozměrem ! A nebo sen ?
Vrátil jsem se. Udělal jsem dobře ? Člověk se může jen jedenkrát dotknout téhle brány a pak se vrací do svého běžného života. Kolem je zase žhavý písek a nade mnou šedá obloha bez mráčku a ta žízeň... A k nejbližší oáze pěkný kus cesty..."