TOBOGAN

Skláním se před
tebou,
abych tě lépe kopl do zadku.

Brečím, protože
už mi nezbývá
nic, než jet dál.

Přede mnou je
jenom hromada smetí.
A za mnou?
Spálené mosty!

Tak jedu, slepý,
bohužel málo.
Jedu, zavírám oči,
ale občas zahlédnu kus bahna.

Proč, ptám se
tak mrtvý a sám,
jak větrem ošlehaná
borovice na skále.

Krok, krok, krok
a řítím se osudem
dolu!
Jak mám jenom zabrzdit?

Sbohem přátelé!
Nikteří jste zmizeli dávno dole
a jiní teprv pojedete.
Já však teď křičím Sbohem!