Věnováno důstojníkům (zvláště těm vyšším) z VÚ 3514 a zvláště pak mjr. Holubovi a pplk. ing. Czankovi.

U F O - U F O - U C H O

Toho dne by měli zřejmě mnohé noviny zajištěn úspěch, být ve správném bodě časoprostoru jejich reportér. Nicméně se tak nestalo a novináři utřeli nos.
Místo nich na ono místo (proň krajně nezvyklé) došel opilý snaživý voják z povolání v uniformě. Jistě vám nejde na rozum, jak může být snaživý voják z povolání opilý. To je jednoduché - nebyl totiž ve službě. Mohl tedy docela klidně být opilý i snaživý a koneckonců i v uniformě.
Byl až na mol a není proto divu, že místo do města si to štrádoval hlavní ulicí přímo ven, kamsi do polí... Vzhledem k tomu, že pole obhospodařovalo místní JZD a meze tedy byly již dávno rozorány, představovalo pole obrovskou plochu, jako stvořenou pro přistání létajícího talíře. A shodou okolností si právě toto pole a právě tento den vybrali mimozemšťané ke své návštěvě.
Již se stmívalo, když temnou šeď oblohy jakoby propíchnul špendlík a jako děravým pozlátkem od čokolády pronikl skrz pramínek světla. Malý červený bod na obloze se zvětšoval a voják, poslušný svých instinktů se zastavil. Byla to přirozená reakce na červené světlo. Bod se zvětšoval, až se proměnil v temný disk, zespodu rudě ozářený plameny, šlehajícími z trysek brzdných motorů.
Tehdy ho to napadlo... Špióni! A skutečně... Z disku, který mezitím přistál, vyšli jakési podivné postavičky. Byli tři. Voják z povolání reagoval podle instinktů vojáka z povolání a podle Základních řádů, jež pro něj byly víc, než pro faráře bible.
"Stůj," zařval.
První postava se nejistě zastavila, ostatní se dál pohybovaly vpřed (očividně reagovaly dle svých vlastních řádů).
"Stůj," zařval podruhé.
Druhá postava se zastavila (mimozemská logika byla neúprosná)!
"Stůj," zařval potřetí a dodal: "obejdi z leva!"
Třetí postava se napřed nerozhodně zastavila a posléze obešla obě před ní po jejich levé straně (což činilo důstojníkovi potíže pochopit, neboť z jeho pohledu byla levá ruka mimozemšťanovou pravou, ale jistý si nebyl a tak raději mlčel) a zastavila se.
To byl však konec repertoáru vojáka z povolání. Teď by bylo samozřejmě nejlepší špióny odvést k nejbližšímu vojenskému útvaru. Ale jak, když jsou na něj tři?
O tom se v Základních řádech nepsalo. Snad kdyby měl o hvězdu víc, ale takhle...?
Mimozemšťani čekali.
Sakra, co dál? Nevěděl.
Uplynula dlouhá doba a mimozemšťan se dal do pohybu.
"Stůj, nebo střelím!"
Ale mimozemšťan povel neregistroval. Ostatně mu ani střelné zbraně uškodit nemohly. To ovšem důstojník nevěděl. Nečetl totiž vědecko-fantastickou literaturu, ba dokonce ani netušil, co to je.
Posléze se dali do pohybu i ostatní.
Voják z povolání vystřelil ránu do vzduchu (jak se alespoň domníval)(a udělal důlek zhruba pět centimetrů od špičky levé boty). Pak už jen smutně sledoval (pokud uměl sledovat smutně), jak mimozemšťani otráveně vstoupili do talíře, který se s nimi vznesl...

"Krucifix, takovou dálku se sem plahočíme jenom proto, abychom narazili na takovýdleho debilního robota?"

A odfrčeli kamsi do sousední galaxie...