Právní minimum

Práce s dětským kolektivem je specifická činnost s velkou dávkou zodpovědnosti.

Pracujeme s lidmi, kteří pro svůj nízký věk nemohou do jisté sami činit pravomocná rozhodnutí a kterým připravujeme program a pověřujeme je vykonáváním úkolů a práce. Proto naši činnost upravuje nebo přímo či nepřímo se jí dotýká celá řada právních norem.

Je na každém, aby si zákonné normy prostudoval, protože neznalost zákona neomlouvá.

Právem rozumíme určitý soubor obecně závazných pravidel chování (právních norem) státem stanovených a sankcionovaných. Způsobů členění právních norem je celá řada.

Pro nás bude mít význam členění podle právní síly:

– normy o nejvyšší právní síle: ústava a ústavní zákony

– běžné zákony, vydávané parlamentem

– nařízení vlády a vyhlášky ministerstev

– vyhlášky obcí a okresních úřadů

Právní normy nižší síly musí být v souladu s normami vyšší právní síly a v případě rozporu platí předpis vyšší právní síly.

Zákony, vládní nařízení a vyhlášky ministerstev vycházejí vždy ve Sbírce zákonů a mají obvykle celostátní platnost. Vyhlášky obcí a obecních úřadů mají pouze místní platnost. Obecně platné právní normy najdeme především ve Sbírkách zákonů, které lze zakoupit ve specializovaných prodejnách. Pouze ve Sbírce zákonů je autentický text právního předpisu. Lze koupit i různé komentované zákony či zákoníky. Ty mají tu výhodu, že kromě holého textu zákona máme i odborný výklad zákonného ustanovení.

V dalším textu se můžeme seznámit s nepatrnou, ale velice důležitou částí ze souboru právních předpisů, které se vztahují k práci s dětmi. (Jde vždy o neúplnou citaci příslušné právní normy).

Ústavní zákon č. 1/93 Sb.

– každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit,

co zákon neukládá

– součástí ústavního pořádku ČR je Listina základních práv a svobod

– základní práva a svobody jsou pod ochranou právní moci

– zaručuje se samospráva územních samosprávných celků

– ČR se člení na obce, a vyšší územní samosprávné celky. Obce jsou základními územními samosprávnými celky a stát může do jejich činnosti zasahovat jen vyžaduje-li

to ochrana zákona.

Ústavní zákon č. 2/93 Sb. usnesení předsednictva ČNR

o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR

– lidé jsou svobodni a rovni v důstojnosti i v právech

– základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelé, nepromlčitelné a nezrušitelné

– nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních

práv a svobod

– povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod

– meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou

upraveny zákonem

– nedotknutelnost osoby a jejího soukromí soukromí je zaručena; omezena může být jen

v případech stanovených zákonem

– nikdo nesmí být podroben nuceným pracím nebo službám (s výjimkou výkonu trestu, vojenské služby či služby podle zákona)

– každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst

a chráněno jeho jméno

– každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého

a rodinného života

– obydlí je nedotknutelné, není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí

– výjimky jen je-li to nezbytné pro ochranu života nebo zdraví osob, ochranu práv

a svobod druhých a pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku

– nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů

– svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání je zaručena

– každý má právo svobodně projevovat své náboženství nebo víru

– svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny

– zaměstnaní mají právo na spravedlivou odměnu za práci a uspokojivé pracovní podmínky

– děti narozené v manželství i mimo něj mají stejná práva

– rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu

– každý má právo na příznivé životní prostředí

Vybraná ustanovení občanského zákoníku:

Obecná odpovědnost

§ 420

(1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

(2) Škoda je způsobena právnickou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tímto dotčena.

(3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

Odpovědnost za škodu způsobenou těmi, kteří nemohou posoudit následky svého jednání

§ 422

(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím způsobenou, je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně s ním odpovídá, kdo je povinen vykonávat nad nim dohled. Není-li ten, kdo způsobil škodu,

pro nezletilost nebo duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá za škodu ten, kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.

(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže, že náležitý dohled nezanedbal.

(3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za škodu takto vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

Trestní právo

Trestný čin je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Společenská nebezpečnost jednání, má-li být trestným činem, musí být vyšší než nepatrná. Podle trestního práva lze k trestní odpovědnosti povolat pouze osobu fyzickou – tedy člověka. Naše trestní právo nezná trestní odpovědnost právnických osob – společnosti, spolků, družstev apod. Pravidla trestní odpovědnosti a popis trestných činů obsahuje trestní zákon č. 140/1961 Sb. ve znění pozdějších novelizací.

K tomu, abychom u někoho mohli uvažovat o trestní odpovědnosti, musí být splněny následující podmínky:

a) musí být starší 15 let (odpovědnost počíná dnem následujícím po dni narození).

V této souvislosti je třeba se zmínit o tom, že podle naše trestního práva se plné trestní odpovědnosti nabývá dovršením 18 let. V době mezi 15 – 18 rokem věku je na pachatele pohlíženo jako na osoby „mladistvé“ a trestní zákon je shovívavý,

b) musí být příčetný, tedy musí být schopen v době trestného činu jednak rozpoznat nebezpečnost tohoto jednání pro společnost, jednak musí být schopen ovládat své jednání.

Opuštění dítěte

§ 212 trestního zákona

(1) Kdo opustí dítě, o které má povinnost pečovat a které si samo nemůže opatřit pomoc,

a vystaví je tím nebezpečí smrti nebo ublížení na zdraví, bude potrestán odnětím svobody

až na jeden rok.

(2) Odnětím svobody na jeden rok až šest let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví nebo smrt.

Ublížení na zdraví

§ 223 trestního zákona

Kdo jinému z nedbalosti ublíží na zdraví tím, že poruší důležitou povinnost vyplývající

z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou mu podle zákona,

bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo zákazem činnosti.

§ 224 trestního zákona

(1) Kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 proto, že porušil důležitou povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo uloženou

mu podle zákona.

(3) Kdo z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt více osob proto, že hrubě porušil předpisy o bezpečnosti práce nebo dopravy nebo hygienické předpisy, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let.

Pohlavní zneužití

§ 242 trestního zákona

(1) Kdo vykoná soulož s osobou mladší než patnáct let nebo kdo takové osoby jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až osm let.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 na osobě svěřené jeho dozoru, zneužívaje její závislosti.

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 těžkou újmu na zdraví.

(4) Odnětím svobody na deset až patnáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 smrt.

§ 243 trestního zákona

Kdo zneužije závislosti osoby mladší než osmnáct let nebo osoby svěřené jeho dozoru, přiměje ji k mimomanželské souloži, nebo kdo takové osoby, zneužívaje její závislost,

jiným způsobem pohlavně zneužije, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

Podávání alkoholických nápojů mládeži

§ 218 trestního zákona

Kdo soustavně nebo ve větší míře podává osobám mladším než osmnáct let alkoholické nápoje, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.

Zákon č. 37/1989 Sb. o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi ve znění pozdějších předpisů:

– zakazuje se prodávat nebo podávat alkoholické nápoje, nebo jinak umožňovat jejich požívání osobám mladším 18 let, osobám zjevně ovlivněným alkoholickým nápojem nebo jinou návykovou látkou, osobám řídícím motorová vozidla nebo silniční nemotorová vozidla a ostatním osobám, které vykonávají činnost, při níž by mohly ohrozit život či zdraví lidí nebo poškodit majetek (...), zakazuje se prodávat tabákové výrobky osobám

mladším 16 let (...)

– zákonní zástupci nezletilých a osoby, do jejichž péče byli nezletilí svěřeni, jsou povinni dbát dodržování zákazů, týkajících se nezletilých – viz shora.

Vyhláška 18/1991 Sb. federálního ministerstva práce

a sociálních věcí o jiných úkonech v obecném zájmu

Pracovní volno s náhradou mzdy se poskytuje pro:

h) činnost vedoucích táborů pro děti a mládež, jejich zástupců pro věci hospodářské

a zdravotní, oddílových vedoucí, vychovatelů, instruktorů, popřípadě středních zdravotnických pracovníků v táborech pro děti a mládež. Pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, nejvýše pak tři týdny v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně organizace a za podmínky, že pracovník nejméně po dobu jednoho roku před uvolněním pracoval soustavně a bezplatně s dětmi nebo mládeží. Podmínka soustavné a bezplatné práce podle předchozí věty se nevyžaduje, jde-li

o tábory pro zdravotně postižené děti a mládež.

Pracovní volno bez náhrady mzdy se poskytuje v případech,

rozsahu a za podmínek dále uvedených:

c) činnost dobrovolného zdravotníka Československého červeného kříže nebo jiné organizace při výkonu zdravotnických služeb při sportovní nebo společenské akci.

Pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud tomu nebrání vážné provozní

důvody na straně organizace.

d) činnost pracovníka při organizované zájmové tělovýchovné, sportovní nebo kulturní

akci a nezbytné přípravě na ni. Pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně organizace.

Ještě je celá řada důležitých nařízení, která je potřeba znát. Nikdo se je samozřejmě nebude učit nazpaměť a ve znění zákona – nejsme přeci právníci. Na druhou stranu musíme znát, co nám jako vedoucím a instruktorům zákon ukládá, jak nás usměrňuje

a kde nám dává prostor a jaký.

Dalším velmi důležitým dokumentem je Úmluva o právech dítěte, která pro naši republiku vstoupila v platnost 6. února 1991.