ŠAFAŘÍK, Pavel Josef

Čas pravdu potlačuje i na světlo vyvodí; čas rozum odmítá i navracuje i čas rány dělá i hojí!

Člověk proto je člověkem, že může zemřít za ideje...

Dobrá rada vždy nejvíce platí - ale kdo ji může dáti a kdo chce přijati?

Dobré se zlým, pravda s nepravdou nesrovnáš, nespojíš, nesjednotíš: jedno z nich musí trvat, druhé zaniknout.

Hanba vlasti je i mojí hanbou, rána vlasti je i mojí ranou, smrt vlasti je i mojí smrtí - ale také její život je i mým životem, také její sláva je i mou slávou.

Jazyk jest vědomí národa, jest jeho duch v nejvyšším svém zjevení, jest čarovně mocný svazek, jenž dítě k matce, bratra k bratru, rodinu k rodině víže a je všechny spojuje v národ.

Mravní smrt je nejhorší smrt.

Nevinnost před svědomím a bohem neplatí před soudem světa, soudem národů.

Teorie krásného umění se mění každou chvíli, ale zákony pravdy a krásy jsou nekonečné.

Teorie umění je, žel, často bez umění.

 

ŠALDA, František Xaver

Básník musí být záměrným kormidlem své lodi, v poezii musí přijít ke slovu i mocný a důsledný intelekt, třebas podřízený obraznosti.  Podřízený? Ne. Sloučený s ní v jednotu.

Člověk je již tak zařízen, že nejvíce věří svému zraku, mnohem více než sluchu.

Díla, kterým se kdekdo obdivuje, jsou díla, která nikdo nečte.

Chci sloužit, ne posluhovat.

Každý velký herec hraje sebe.

Láska potřebuje mrazu, nenávisti, zrady - aby jich mohla překonat a vyrůst. Roste jejich odporem... Strhuje k sobě všechno, co bylo vysláno proti ní. Vzplane a hoří i na ledě.

Miluji, můj ubohý příteli - a svět má náhle smysl, život má náhle smysl, i smrt bude mít smysl.

Styl znamená v první řadě nic zbytečného a všechno podstatné.

Umělec se inspiruje životem a kritik uměleckým dílem.

Umění lásky je uměním doslova a do písmene a jako každé jiné umění má své větší a menší talenty i svoje génie.

Zatrpklé stáří není nic radostného; zatrpklé mládí je smutnější a nadto nebezpečnější. Varujme se, abychom zalidnili tuto zemi zatrpklými generacemi mladých.

 

ŠALAMOUN

Bezpečněji člověku potkati se s medvědicí osiřelou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.

Čemu zvykne hoch, toho nezanechá, až bude stár.

Dejte dobrý nápoj příchozímu, dejte vína tomu, kdo má špatnou náladu, aby se napil a svůj zármutek zapomněl.

Dům a statek jest dědictví po rodičích, ale od Hospodina žena rozumná.

Falešný svědek nezůstane bez pomsty, a kdo lže, neujde.

Hloupý věří každému slovu, ale opatrný šetří kroku svého.

Chutný bývá někomu chléb falše, ale potom ústa jeho pískem naplněna bývají.

Jako trn, kterýž se dostane do ruky opilého, tak jest přísloví v ústech bláznů.

Jako ustavičné kapání skrze střechu jest žena svárlivá.

Jako zápona zlatá na pysku svini, tak jest žena pěkná bez rozumu.

Král soudem upevňuje zemi; muž pak, kterýž bere dary, boří ji.

Lenoch, který neoře pro zimu, žebrati bude ve žni, ale nadarmo.

Lepší jest bydliti v koutě na střeše, nežli s ženou svárlivou v domě společném.

Lepšíť jest maličko s bázní Hospodinovou nežli poklad veliký s nepokojem.

Metla a kárání dává moudrost, ale dítě sobě volné k hanbě přivodí matku svou.

Milosrdenství a pravda nechť neopouštějí tě, přivaž je k hrdlu svému, napiš je na tabuli srdce svého.

Moudrý má oči v své hlavě, blázen však chodí ve tmě; a poznal jsem, že oba čeká stejný osud.

Někdo vynáší řeči podobné meči probodajícímu, ale jazyk moudrých jest lékařství.

Neodpovídej bláznu podle bláznovství jeho, abys i ty jemu nebyl podobný.

Nežádej krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými. Nebo pro ženu nevěstku přicházejí o všecko až na kus chleba, anobrž žena cizoložnice drahou duši ulovuje.

Řeč měkká odvracuje hněv, ale řeč vzpurná vzbuzuje prchlivost.

Silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost.

Srdce veselé občerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.

Víno působí, že i moudrý zbloudí.

Žena svárlivé je jako ustavičné kapání skrze střechu.

 

ŠÓNAGON Sei

Co je stejné a přece zní jinak? Řeči mnichů, řeči mužů a řeči žen.

Vzácný je sluha, který nepomlouvá svého pána.

 

Španělská přísloví

Hlavu drž v chladu, žaludek v hladu, nohy v teple.

Je-li osel velký osel, myslí, že je kůň.

Každá minulost byla pokaždé lepší.

Každý jsme do pasu člověk, od pasu skot.

Kdo se bere z lásky, bude žít v bolestech.

Když práci střídá siesta, muž žije do sta.

Lepší než zákon je známost u soudu.

Nabídnout přátelství zamilovanému je jako darovat chléb žíznivému.

Peří i slova vždy odnáší vítr.

Žena je rájem pro oči, očistcem pro měšec, peklem pro duši.

 

ŠTOLBA, Josef

Kdyby byly úsudky žen o ženách pravé, nebylo by na světě ani jediné krásné ženy.

 

ŠVANDRLÍK, Miloslav

Člověk je proti pokroku úplně bezmocný.

Člověk věčně něco hledá. Samota tíží.

 

Švédská přísloví

Déšť dává trávě růst, víno hovoru.

I stará kočka má chuť na mléko.

Koně se nechají přivést k vodě, ale nedají se přinutit, aby pili.

Láska je jednooká, nenávist slepá.

Osud je tup a něm a slep: kdo ví, kdo komu půjde na pohřeb?

 

ŠVEJCAR, Josef

Člověk neví proč žije a kam má až dojít, ale měl by vědět, jak žít dobře ...

 

Švýcarské přísloví

Stáří nepřichází samo.

Nahoru.

Zpět.