EXPEDICE ATTERSEE ECLIPSE 99´
za totálním zatměním Slunce 11. srpna 1999
Pořádaná firmou ATC, Astro Telescope Company, p.a., Přerov,
výrobce precizní astronomické optiky
autor: Holubec Jaromír majitel fy ATC, p.a.
<"center">Pozvání na pozorování totálního zatmění Slunce jsem přijal od šéfa hvězdárny Gahberg. Hvězdárna leží asi 70 km jihozápadně od Lince v Rakousku nad malebným jezerem Attersee, obklopeným pohořím Höllengebirge s výškou hor až 1862 mm. Pozorování pak proběhlo v blízkosti hvězdárny ve výšce cca 800 m. Vlastní tříčlenná expedice Attersee eclipse 99´, pořádaná ATC, Astro Telescope Company Telescope, p.a., Přerov, byla úspěšná, i když počasí nejen nám, ale i mnoha jiným astronomům navozovalo napjatou atmosféru. <"center">Naposledy bylo totální zatmění Slunce Měsícem v Rakousku před 157 lety v r.1842 a další bude v r. 2081. Tentokrát zatmění umožnila poloha Slunce vzdáleného 152 mil. km a Měsíce vzdáleného 373 412,2 km od Země při jejich vzájemné poloze v zákrytu. Počátek stínu byl v Atlantiku u Severní Ameriky, který pak procházel státy Anglie, Francie, Belgie, Německo, Rakousko, Maďarsko, Jugoslávie, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Irák, Irán, Pákistán, Indie a končil v Bengálském moři. Stín s šířkou pásu 55 až 113 km během 3 hodin vykonal dráhu 12 000 km, přičemž v Rakousku dráhu jen 110 km. Stín na povrchu se pohyboval rychlostí 700m/s. Teoretický maximální čas, po který lze tento jev pozorovat na naší planetě je, 7 min. 43 sec. při nejvhodnějším postavení těchto tří těles. Dobu pro neprofesionální pozorování je možné prodloužit sledováním stínu vysokorychlostním prostředkem, ale jedná se jen o několik málo minut. V době představení dvou hlavních nebeských protagonistů úkazu je velikost Slunce 0°31´33,56" a velikost Měsíce 0° 32´, přičemž překrytí Slunce Měsícem je pouhých úhlových 26". To postačí pro sledování úchvatné podívané po dobu 2 min. a 21 sec. v našem místě vzdáleném jen pouhých 1,5 km severně od centrální linie zatmění. Maximum pro pozorování bylo 2 min. 23 sec. v Rumunsku. Zisk 2 vteřin a ještě proměnlivé počasí je bezvýznamné a tak volba pro zatmění v Rakousku byla definitivní. <"center">Na expedici jsme vyjeli 1 den před zatměním, protože prognózy o neprůchodnosti hranic byly děsivé. Některé předpovědi uváděly až 24 hodinové fronty. Přesto v poledních hodinách odbavení na Dolním Dvořišti bylo do 30 min. Počasí bylo opravdu katastrofální - pršelo a bylo zamračeno, přesto jsme doufali. Jakmile jsme dorazili na místo pozorování a ubytovali se, byli jsme mile překvapeni velmi jasnou noční oblohou. O tom nás přesvědčil i satelitní snímek z 23. Hodiny, stažený z Internetu přímo na hvězdárně, kde území Rakouska bylo bezmračné. Obavu všech na hvězdárně však způsobovala rozsáhlá oblačnost nad Španělskem, která postupovala do střední Evropy. Ta se po rozednění potvrdila. Slunce nikde, zamračeno. Každý jsme tajně doufali, že to přesto vyjde. Byl jsem také ve spojení s přáteli v Maďarsku a oblačnost jim doslova naháněla hrůzu, proto uvažovali o přesunech. Dokonce ještě jiná skupina v Maďarsku v noci před zatměním volila cestu až do Francie. <"center">Po 9. hodině vysvitlo mezi mraky na chvíli Slunce. V 10 hodin ještě pršelo, ale mraky se začaly trhat. Byly vidět dvě vrstvy oblačností. Jedna ve výšce asi 8 000 m a druhá ve výšce cca 300 m. Výška spodních mraků se dala velmi dobře odhadnout pro známou výšku zahalených vrcholů hor. A právě ta spodní vrstva mraků způsobovala obavu a současně nám dávala i naději, že uvidíme to nejdůležitější - sluneční korónu. Zatím vidíme jen trhající se oblačnost a věříme více v náhodu. I když jdou mraky, Slunce občas zasvítí na jasné modré obloze. <"center">Po 10. hod. a krátkém dešti nastala doba chystání a zkouška přístrojů pro vizuální pozorování a fotografování. Na vyvýšeném travnatém místě v blízkosti hvězdárny se začíná kumulovat asi 200 stabilních pozorovatelů, včetně několika televizních a rozhlasových štábů, mimo jiné i rakouské televize ORF. Kromě nás se pozorování zúčastnili také jiní zahraniční návštěvníci ze Švédska, Itálie, Švýcarska, Holandska i Německa. <"center">V 11 hod. 19 min. 19 sec. dochází k prvnímu kontaktu Měsíce se Sluncem. Začíná se v klidu fotografovat a pozorovat. I když mraky občas překáží, daří se. S narůstajícím časem se zvyšuje nervozita. Slunce začíná ubývat a překrývající Měsíc vytváří žlutooranžový obraz stále se zmenšujícího srpku Slunce. Jsme dokonale připraveni a orientace i obsluha přístrojů je naprosto bez problémů. K totálnímu zatmění dle propočtů dojde ve vzdálenosti 57° nad obzorem ve směru na jih s odchylkou 13° na západ. <"center">Asi 30 minut před totálním zatměním přilétá helikoptérou prezident Rakouska a přistává 100 metrů od našeho stanoviště. Jak se sluneční kotouč zmenšuje, je slyšet z okolních stavení horských hotelů štěkot a vytí psů. Dokonce 10 min. před totálním zatměním se vyrojilo nad zemí obrovské mračno malých mušek - asi 2 m v průměru - a přímo v zákrytu se stínem stromu. Před 30 minutami tam nebyly a nyní byl problém uvedeným místem projít. Později jsem si uvědomil, že je to ten okamžik, kdy při západu Slunce a po setmění se objevuje nejvíce mušek při jízdě po silnici. 10 minut před totálním zatměním zase jdou trhané nízké mraky. <"center">Přibližně 7 minut před totálním zatměním je obloha bez mraků. Srpek Slunce se začíná zmenšovat a je tu první očekávaný, tzv. diamantový efekt, kdy ještě poslední sluneční paprsek přesáhne měsíční nerovný okraj. Je 12 hod. 40 min. 38 sec. a nastává počátek tolik Evropany očekávaného totálního zatmění Slunce. Jakmile poslední sluneční paprsek zmizel, najednou se rozzářila koróna do pravidelné záře. Na okrajích překrytého slunečního kotouče bylo možné pozorovat fantastické gejzíry slunečních protuberancí červenofialového zbarvení. Vše bylo viditelné pouhým okem a při pohledu do dalekohledu se zvětšením 25x se doslova všem tajil dech. Nic podobného ze Země nelze spatřit jinak, ani s protuberančními filtry, než jak nám to sama kinematika nebeských těles umožňuje. Do toho všeho zazněl davový úžas, jako když fotbalista minul prázdnou branku a bylo slyšet spouště fotoaparátů. V tu dobu byla tma srovnatelná s tmou, kdy svítí Měsíc v úplňku a citelně se ochladilo. Prakticky všechna souhvězdí bylo možné najít, ale na to nebyl čas. S velkou rychlostí se daly zaregistrovat dvě planety Venuše a Merkur. Venuše s magnitudou - 4,1 byla vlevo 17° od úkazu a ve výši 47° nad obzorem a Merkur s magnitudou 0,6 vpravo 30° od úkazu ve výšce 53° nad obzorem. Tato úchvatná podívaná s velkým štěstím za bezmračné oblohy trvala 2 min. 21 sec. a v 12 hod. 42 min. 59 sec. nastal konec totálního zatmění. Vzápětí prosvitl první sluneční paprsek přes nerovný měsíční povrch s diamantovým efektem a ozval ze znovu úžas. Začalo se rozednívat, hvězd začalo ubývat. Na několik desítek sekund ještě v dálce zasvítil nad jezerem Attersee, při již plně osvětlené okolní krajině, Aldebaran o magnitudě 1,10 v souhvězdí Taurus ve výšce 17° nad západním obzorem. Opět jsme se zatajeným dechem sledovali, jak tato poslední blikající hvězda mizí v denním světle. <"center">Srpek Slunce se začíná pomalu zvětšovat. Čím je větší, tím více upadá zájem účastníků o pozorování. Odlétá i helikoptéra s prezidentem. Jen my astronomové zůstáváme až do konce pro zadokumentování posledních okamžiků grandiózní podívané. Poslední kontakt dvou nebeských těles nastává ve 14 hodin 05 min. 55 sec.. Balíme a odjíždíme. Cesta přes hranice s čekací dobou 1 hodina 15 min byla pro nás uspokojivá. <"center">Když jsem se zúčastnil Expedice Maroko 94´ za posledním prstencovým zatměním Slunce v tomto tisíciletí na severní polokouli, netušil jsem, jak velký to bude rozdíl. Po zhlédnutí tohoto totálního zatmění jsem pochopil i přístup jednoho Švéda, pracovníka univerzity, se kterým jsem se seznámil při pozorování. Ten se zúčastnil dvou totálních zatmění, v roce 1973 v Mauretánii a na Jávě v roce 1983. I když zatmění trvalo více jak 7 min, pro obsluhu přístrojů měl velmi málo času na vlastní pozorování. Na letošní zatmění v Rakousku přijel proto bez jakýchkoliv záznamových přístrojů a zařízení jen proto, aby si vychutnal tu velkolepou podívanou. Je pravda, že obsluha přístrojů stojí drahocenný čas, ale vše jsme stihli a nelitujeme. Podívaná nám navždy utkvěla v paměti a láká nás ještě jednou absolvovat některou z dalších expedic za totálním zatměním, kterých bude do r. 2020 ještě třináct. Nejdříve bude možno pozorovat tento jedinečný přírodní úkaz 21. 6. 2001 v jižní Africe .
Obrázky zatmění jsou fotografovány dalekohledem ATC MONAR 25x 70 s fotoadaptérem ATC FAD 800 v ohnisku 800 mm s fotoaparátem Praktica a Cannon s objektivem f120 mm na film Konica 100 ASA 1/125 sec.
Fotografie ze zatmění slunce můžete zhlédnout zde:
