Celotáborová hra "BRONZOVÝ POKLAD"

Na jeho začátku byla v jeskyni poblíž nalezena (samozřejmě dětmi) lidská lebka spolu s bronzovým pokladem – několika málo jehlicemi a troškou bronzových ozdob (že nebyly bronzové, ale měděné, vůbec nevadilo). Ovšem nález lidské lebky není jen tak lecjaký nález! Asi by se to mělo někde ohlásit. Nejlépe archeologům…

Už večer se dovídáme, že lebka je skutečně (jak jsme sami předpokládali) z doby bronzové. Ale jaký příběh se za lebkou a jejím pokladem skrývá, se už asi zjistit nepodaří. Leda že by … Což takhle se přenést do doby, kdy ještě majiteli držela lebka na krku? Pak bychom snad zjistili, jaké že se tu kdysi odehrálo drama! Nuže vzhůru do minulosti!

Večer se hoši jak již bylo řečeno dozvěděli, že nalezená lebka a poklad je z doby bronzové. V noci pak byli všichni vzbuzeni a odvedeni do sněmovního týpí, kam byli svoláni pro posouzení nastalé situace. Existuje totiž možnost, jak se dovědět, co se v minulosti odehrálo – totiž možnost přesunu do doby, kdy se celý příběh odehrál. Přesun se však pochopitelně musí odehrávat pouze za určité příznivé konstelace všech možných činitelů, která bohudík nastala právě teď v noci (proto samozřejmě byli vzbuzeni, jinak by to logicky počkalo až do rána, že?). Nu a teď záleží jen na nich, zda-li se do minulosti vypraví. Samotný přesun v čase jsme měli naplánovaný takto: všichni se vzájemně chytnou v kruhu za pravé rameno a zavřou oči. Vyčkají, až jim soused rameno sevře a potom mohou oči opět otevřít. Mezitím se zapálí mimo týpí dvě fakule, se kterými šaman a jeho pomocník začnou běhat a křepčit kolem týpí (to už by měli děti v týpí vidět přes plátno). To vše na pozadí rytmického víření bubnů (my jsme si vybrali skladbu z alba Konvergence od skupiny Dama Dama). Poté šaman vstoupí do stanu, něco málo požbleptá o rodu Medvědů, jednotlivých rodinách (rozuměj skautských družinách), o dětech rodu (rozuměj vlčatech) a vůbec co ho napadne. A pak je pošle spát s přáním dobré noci v době bronzové.

III - Ptáci

Tak tahle úkolovka byla dosti obsáhlá. Hlavně časově. Jak z  knížky zjistíte, Skrček byl synem Číhavého Medvěda – nejlepšího lovce ptáků v celém rodu. Krásně se hodí před začátkem přečíst úryvek, kde Skrčka jeho otec zkouší z napodobování ptáků. Pak už je motivace nasnadě. Jednalo se o poznávání ptáků podle hlasu, vzhledu, popisu, siluetě na obloze a kdoví čeho ještě.

IV - Záchrana Sigúla

Před úkolovkou je vhodné přečíst krátký úryvek z knížky - o tragickém střetnutí Sigúla a Skrčka s losicí a jejím mládětem a následnou snahou Skrčka o ošetření rány. Krásně popsaná otevřená zlomeninka, viďte! Nu a jak jsme vymysleli samotný úkol? Odvedli jsme družiny na asi kilometr vzdálenou skálu, kde jsme jim přečetli zmíněný úryvek. Pak jsme dali každé družině za úkol vybrat ze svého středu muže pro speciální úkol (ten posléze samozřejmě představoval polomrtvého Sigúla). A poté jsme jim vysvětlili, že na rozdíl od Skrčka nejsou na ošetření sami a tak mohou Sigúla nejen ošetřit, ale i transportovat zpět do tábora. Což bylo pro některé velmi humorné, neboť cesta s nosítky po žebřících je opravdovým zážitkem, zvláště když tato tvoří pouze na sebe volně poskládané kusy dřev. Prozradím, že tato družina dokázala svému Sigúlovi skutečně vymknout kotník poté, co se jim tahle nosítka totálně rozpadla a nebohý svázaný (rozuměj ošetřený) Sigúl padl na zem. Doporučuji vybrat opravdu hodně divoký terén, neboť pak získá úkol hodně na dramatičnosti. Hodnotili jsme v prvé řadě kvalitu ošetření, kvalitu a pohodlnost transportu a nakonec rychlost provedení.

V - Bloudění v mlze

Opět jedna z úkolovek, při kterých se vedení tábora notně pobavilo. Motivace je prostá: na řeku (rod Medvědů žil v údolí Vltavy) a její údolí padla mlha hustá tak, že by se dala krájet. Naneštěstí byl celý kmen zrovna mimo osadu na lovu. A teď se vraťte do tábora a dotkněte se stožáru! Provedení ještě prostší: každému jednotlivci byl kus za táborem na obličej připevněn mikrotenový sáček, pouze s dírou na dýchání. Tím se vytvoří tak dokonalá mlha, že je to až k nevíře. Bylo opravdu legrační pozorovat některé zoufalce, jak již hodinu bloumají tábořištěm a stožár ne a ne najít. Ale opravdu to není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá. Časy jednotlivců se pak na družinu zprůměrovaly. Tady je fotka jednoho zbloudilce :-)

VI - Hlídkové věže

Motivace: rod Medvědů po zločinu spáchaném na Sigúlovi očekává příchod lesního lidu, který jim jako trest zabere část území. Rod Medvědů však chce být na příchod nepřátel připraven a proto vysílá na okraj svých pastvišť pozorovatele, kteří mají jejich příchod včas ohlásit. Pozorovatel však musí mít dobrý přehled nad krajinou, kterou má střežit. Na okraji pastvišť mu proto rod postaví hlídkovou věž. Provedení: odveďte družiny nejlépe na okraj louky, sdělte jim, že mají 1/2 hodiny (doba do očekávaného příchodu nepřátel) na to, aby postavily pro své pozorovatele hlídkovou věž. Pozorovatel na ní musí vydržet 20 minut ve výšce min. 2,5  metru. Jako základ stavby se samozřejmě nesmí užívat volně rostoucích stromů, stojících staveb apod. Doporučuji každé družině místo pro stavbu předem určit. Místo vybírejte s ohledem na to, jak chcete stížit úkol nedostupností vhodného stavebního materiálu. A opět fotečka zdařilého zavěšení člena družiny do prostoru.

VII - Bukařina

Podivný název, ale dobrá, velice jednoduchá úkolovka. Motivací byl útěk Skrčka ze zajetí (ten první, od Sigúlova lidu). Skrček vběhl do lesa, vyšplhal se na strom a tak unikl pronásledovatelům. Opět doporučuji přečíst malý kousek z knížky. Provedení: jedna družina představuje "Skrčky", ostatní jejich pronásledovatele. Vybere se vhodný, ohraničený kus lesa. Tam se vyšle první družina ukrýt, "zabukařit" - odtud ten hrozný název. Dá se jí nějaký náskok (myslím, že my jsme dávali 5 minut a docela to stačilo). Poté vyrazí zbylé družiny a jejich cílem je nalezení ve vymezeném čase co nejvyššího počtu ukrytých "Skrčků". Úspěšnost se opět vyhodnocuje zprůměrováním na družinu. Hoši vypadali opravdu velice spokojeně a ještě dlouho si povídali o tom, jak úžasně byli schovaní, jak neschopní byli hledači, když jim stáli na zahrabané noze, jak se procházeli pod stromem, na kterém si pohodlně hověl jeden z ukrytých a podobně.

VIII - Oheň na vodě

Aby toho nebylo málo, proběhla tentýž den jako "bukařina" ještě jedna úkolovka, dle mého soudu také velice dobrá. Motivací byl začátek příběhu, který vyprávěl Jestřáb v kapitole Povídka třetího večera. Popisuje jejich vesnici, která byla celá postavena na vodě. Jednomu z jeho posluchačů došlo, že v takové osadě byl určitě problém s ohněm. Jestřáb jeho argument sice vyvrátil, nicméně chuť vyzkoušet si jaké je dělat oheň na vodě nás neopustila. Po vyluštění zprávy se družiny odebraly k rybníku, ve kterém na každou čekaly dva zaražené kůly a mezi nimi provázek. Úkolem bylo provázek přepálit a to ohněm položeným na vodě (abychom zamezili např. přepálení zapalovačem, svíčkou a podobně). Provázek byl nad vodou cca 30 cm a vzhledem k tomu, že cestou do středu rybníka putoval pod vodou, byl poměrně hodně mokrý. Tudíž oheň, který jej měl přepálit musel být nejen vysoký, ale i nějaký čas skutečně hořet. Voda byla po deštích studená, odvážlivců málo a tak tenhle poměrně náročný úkol splnila jen jedna družina. O to víc na sebe byli pyšní. A tady jsou.
A tady je šifra: KUZMA, HADRA, KOLOVAT, PIVOŇKOVÝ, LIBOVAT, AVA, OPSAT, OKO, VÝR, STROM, DOBYTEK, PRABABIČČIN, PŘEDNOŽIT, KOMÍNEK, ZÁKON

IX - Oheň bez škrtátka

Motivací je opět část příběhu z knížky - když Skrček coby zajatec Dagúra zahanbí své věznitele tím, že dokáže rozdělat oheň, který jej má sežehnout jako rituální oběť, lépe než pověření mladíci. Provedení úkolu je poměrně obtížné - u nás jej nezvládla žádná z družin. Jeho zadání je však jednoduché - rozdělat co nejrychleji oheň bez použití škrtátka. Zápalky jsou povoleny. Doporučuji předem vyzkoušet různé možnosti, aby se dali dětem ukázat, jestliže se jim úkol nezdaří splnit. Možností se nabízí několik - od tření dřev (to je opravdu nutné vyzkoušet - ne každé dřevo je na tohle použitelné), přes použití lupy (pokud ji s sebou ovšem mají, že) až po nalezení vhodné škrtací plochy - v tomto případě mohu říct, že jsem viděl na vlastní oči, jak se dá zapálit sirka o vojenský hangár. Ale ne o každý :-(  Tady jsou zoufalci, pokoušející se zapálit sirku lupou na buzole. Nebo že by se ji pokoušeli zorintovat???

X - Návrat do osady

Abych se přiznal, tenhle úkol šel tak trochu kolem mě, ale v podstatě šlo o to, že všechny družiny šly na celodenní výlet (do Adršpašských skal). Všichni pěkně pohromadě, s jedním vedoucím. Ten jim na určitém místě řekl, že dál už se nejde a že teď jde o to, aby se každá z družin na vlastní pěst dostala co nejrychleji zpět do tábora. Nepamatuji se přesně, zda družiny mohly mít s sebou mapu, či nikoli, ale pokusím se to zjistit. Každopádně bez mapy by to bylo zajímavější.

XI - Stopování Sigúla

Na začátku šifra - písnička "Barbora píše z tábora" pověšená na nástěnce. Pod některými písmenky tečička. Vyšlo něco jako "První stopa je tam a tam ..." a tam byl v jehličnatým lese javorovej list připíchnutej klackem k zemi, po 10 m další atd., časem se stopa změnila na klasické pochodové značky, pak na šišky, šipky, zase na listy no a na konci byl nějakej dopis, mám pocit, že něco jako Sigúl je nevinný, vraťte se do tábora..... Hodnotila se rychlost.

XII - Pokladovka

... je samozřejmě vyvrcholením celotáborové hry. Motivace byla zvolena následovně. Číhavý Medvěd zanechal pro svého syna Skrčka plán k pokladu u svého přítele, nového šamana kmene. Samozřejmě plánu rozumněl pouze Skrček, takže se nemusel obávat, že by mu jej někdo "vyfoukl". Na mapě jsme si našli 4 místa, na kterém byla vždy uložena zpráva a mapka z označením dalšího ze zmíněných čtyřech míst. Tím vlastně vznikl malý okruh okolo tábora (no malý, asi tak 10-12 km bez zacházek). Na začátku si jednotlivé družiny směly vylosovat (podle dosavadního pořadí v hodnocení hry) každá jedno z míst, na kterém pak začínaly zmíněný okruh. Zprávy v podstatě jen nabádaly k tomu, aby si hoši ta 4 místa která obešli, spojili dvěma přímkami. V jejich průsečíku se nacházela zřícenina barokního kostela (tady někde je fotka), odkud vedl azimuťák k pomníčku u tábora. Azimuťák ale nebyl tak úplně obyčejný, jelikož azimuty a vzdálenosti v něm byly uvedeny nejen ve stupních a metrech, ale i v radiánech, gradech, verstách, sázích, loktech, palcích, mílích, ... (viz Rozum do kapsy). Takové jednotky však málokdo zná zpaměti, proto byly ráno před odchodem družin vyvěšeny na nástěnce. Všimla si jich jen jedna z družin, ostatní museli během dne zpět do tábora pro radu (každá družina měla jednu možnost nechat si poradit). Samozřejmě tahle pomůcka se už mezitím přestěhovala na blízký vrchol Křížového kopce. Vřele doporučuji udělat v azimuťáku pár matoucích kontrol - nám se totiž stalo, že chlapci místo aby převáděli jednotky, udělali rojnici a vesele si to šupajdili po každé třetí kontrole, kterou náhodou našli. Což se jim však nakonec nevyplatilo, protože jednak díky vlastní hlouposti a jednak díky jedné jediné falešné kontrole naběhali asi o dalších 8 kilometrů víc. Nu a pod pomníčkem, jak jinak, byl zakopaný poklad. Sice jsme tvrdili že bronzový, nicméně jednalo se o nerezové hrníčky.

1) 13286*4391+246+817+2308*611+34+1336+16+3222+39*1223+367+99+88+654+392=

2) ČTŘMSTSNMŠCPKSNMDLŠÁEUIIAOÁUYAÍIY

A tady ještě něco pro rodiče, aby viděli, co se všechno na táboře děje :-)))

---

Optimalizováno pro rozlišení 1024x768 dpi

Počet přístupů na tuto stránku (WEBovský počítadlo)