I.PRVácI-?:-(

Zdravím všechny čtenáře tohohle komentáře, jménem žáka I.A a členem toho podivného spolku  tzv. PRVÁKU!!

Po dvou měsících nádherných prázdnin jsme se dostali do defakto cizího prostředí, už né ta parta , na kterou jsi se mohl(a) těšit každý den. A proto jsem byl i já před příchodem I.září značně skeptický. Ale už toho I. září jsem se přesvědčil o opaku. Myslím , že jsme vysoce inteligentní třída, stále se sžíváme s novým prostředím a beru jako další naše plus to , že i při ztrátě některých rekrutů udržujeme přátelský kolektiv bez zbytečné zloby uvnitř i mezi sebou.Také bych chtěl říct, že mně osobně přispěli k rychlejšímu přirůstání k novému prostředí někteří profesorové svým laskavým přístupem k nám, holobrádkům, a ještě nesmím zapomenout poděkovat žákům vyšších ročníků, za jejich přátelský způsob jednání s naší menšinou.

Toť je vše, co jsem chtěl říct o nás, ale né každý prvák má stejný názor jak já, a proto bych chtěl zopakovat, že se jednalo o čistě můj názor!

Peas!!

                            MC 1.A

Na konci deváté třídy základní školy mám učitelé říkali: „Jen počkejte, po prázdninách poznáte krutou realitu středních škol, tam se s vámi nikdo mazlit nebude!“ Proto také mnozí z nás přicházeli na střední školu s jistými obavami a smíšenými pocity, jaké to na té střední škole vlastně bude. Pro každého prváka nejsou první dny na nové škole jednoduché. Seznamujeme se s novými spolužáky, profesory i s novým školním prostředím, mnozí z nás začali do školy poprvé dojíždět, a s tím je spojeno i nepříjemné brzké vstávání.

Zhruba po měsíci mohu konstatovat, že i když jsou spolužáci z různých koutů kraje, zdá se, že jsme docela dobrý kolektiv. Zatímco na základní škole bylo zcela běžné slyšet a vidět nevhodné vyjadřovaní a chování spolužáků, zde na střední škole se stává ojedinělou záležitostí. Na spolužácích se mi líbí, že přestávky vyplňují inteligentní zábavou, jako např. hra v šachy. Na obědy sice musíme docházet do vedlejší budovy, ale zato se nám odměňují tím, že si můžeme vybrat vesměs ze tří jídel, takže i ten nejmlsnější jazýček si může přijít na své.

Během měsíčního působení na této škole jsem se setkala s jednou negativní věcí. Patřím mezi dojíždějící studenty a jsem u školy těsně po šesté hodině. Schází se nás zde zhruba 5-6 studentů. Škola se však otevírá až v 6.30 hodin. Pokud je pěkné počasí, čekání nám až tak příliš nevadí, ale co v zimním období, a až uhodí velké mrazy? Nedalo by se s tím něco dělat?

Slibovanou krutou realitu nám prvákům¨zatím nebylo dopřáno poznat. Je mně jasné, že ty krušné chvilky teprve přijdou, ale pevně doufám, že těch hezkých bude víc. A na čtyři roky strávené na gymnáziu budeme rádi vzpomínat.

                                                                                                   K Španělová, 1.A