|
Jaký je Bůh? Snadno a dokonce často se můžeme setkat s takovouto otázkou. Odpověď není tak snadná, jak by se zdálo, protože veškeré naše poznání Boha je jen maličké. Leccos se můžeme dovědět z Bible, leccos z toho lépe chápeme na základě našeho společenství s Bohem, něco smíme poznat na základě pozorování přírody a vesmíru - a přece to je tak málo! Smíme však vědět i to, že Bůh nemá zájem se nám skrývat a činit se neznámým a nepoznatelným, ale dává se nám poznat natolik, nakolik to je pro nás vůbec únosné a pochopitelné. V Bibli se píše: „Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří.“ (Žalm 19,8) Bůh je pravdivý svědek všeho. Nic před ním nelze skrýt, všechno je odhaleno jeho očím. Před jinými lidmi lze něco předstírat, ale před Bohem ne. Člověka lze oklamat, ale Boha ne. On je mocen odhalit vše, včetně našich pohnutek a myšlení. Takový je náš Bůh! (Múžete číst biblické texty, např. Žd 4, 12-13; 1Sam 16, 7c.) Většina z nás asi zná příběh Ananiáše a Safíry. Tihle manželé se dohodli na tom, co budou lhát. Neměli žádné lidské svědky. Pán Bůh to však zjevil Petrovi. Ananiáš musel uslyšet obvinění: Nelhal jsi lidem, ale Bohu. Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev. Asi po třech hodinách netušící manželka lhala stejně a dopadla také tak. Ani nejtajnější dohody nezůstávají Pánu Bohu skryty. Pokud je to potřebné, Pán Bůh to zjevuje svým služebníkům. Takhle to zjevil Petrovi v případě Ananiáše a Safíry. Podobně - v jiné souvislosti, odhaloval válečné plány Syrského krále prorokovi Elizeovi (Elíšovi) a ten informoval Izraelského krále o všech válečných záměrech syrského krále, takže Izraelský král věděl, jak se má zachovat. Syrské záměry proti Izraeli se nezdařily a syrský král si myslel, že má zrádce ve vlastních řadách. Nakonec pochopil, jak to je. Celý rozsáhlejší děj najdeme v 2Král 6, 8n. Na Boží existenci můžeme usuzovat kromě jiného podle toho, co Pán Bůh stvořil. Žalm 19. začíná slovy: „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“ Apoštol Pavel píše: „To, co lze o Bohu poznat, je jim přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle...“ (Ř 1,19 -20). Tahle možnost trvá. Jenže lidské jednání tomu neodpovídá. Apoštol píše dále: „Poznali Boha, ale nevzdali mu čest jako Bohu ani mu nebyli vděčni, nýbrž jejich myšlení je zavedlo do marnosti a jejich scestná mysl se ocitla ve tmě (Ř 1, 21). Tohle jednání nese své následky: vyústilo v modloslužbu lidským výtvorům nebo všelijakému stvoření. A tak Bůh takovéhle lidi nechal na pospas nečistým vášním jejich srdcí, jak bychom mohli číst dále. Odklon od Boha vede stejným směrem i dnes. Prostituce, homosexualita, krize rodiny, domácí násilí, jsou průvodními jevy narušeného vztahu k Bohu. Pán Bůh je ten, který oslovuje zvláštními způsoby některé jednotlivce a pověřuje je zvláštními úkoly. Tihle jednotlivci ovšem musí Bohu uvěřit - vzít ho vážně. Při tom to mohou být i ti nejobyčejnější lidé. Pán Bůh je však uschopňuje tak, aby svůj úkol splnit mohli. Uveďme si několik biblických příkladů ze Starého i Nového zákona. Abraham. Vydal se na cestu do neznáma, jakmile k němu Hospodin promluvil. Jeho manželství bylo do stáří bezdětné - a přece se stal podle zaslíbení otcem národů a mužem ospravedlněným z víry. Lidsky vzato - bez dědice rod měl vymřít. A přece se mu ve sto letech narodil zaslíbený syn. Jeho manželce bylo 90 let. Hospodin splnil svá zaslíbení daná Abrahamovi, pak jeho synu Izákovi i vnukovi Jákobovi a Jákobově potomstvu a dal jim zaslíbenou zemi. Patří jim i dnes, proti všem lidským předpokladům. Abraham nebyl dokonalý. Izák také ne. A lstivý podvodník Jákob musel být dlouhá léta formován, než se z něj stal Izrael. A přece to Pán Bůh učinil. Mojžíš byl zachráněn jako nemluvně zvláštním způsobem. Pak dostal vychování egyptského prince. Když se chtěl stát zastáncem práv Izraele egyptskými metodami, sám málem přišel o život. Musel uprchnout. Z prince se stal najednou pastýř. Hospodin se mu zjevil při pasení ovcí jeho tchána. Pověřil ho vyjednáváním s faraónem a vyvedením Izraele z Egypta. Mojžíš se bránil a vymlouval. Přesto ho Bůh pověřil a zmocnil. Pod Mojžíšovým a Hospodinovým vedením vyšli za mimořádných okolností, když byl Mojžíš osmdesátiletý. Mohli bychom mluvit o soudcích a o tom, jak je Bůh povolal. Nebo o prorocích. Nebo o mladíčkovi Samuelovi, kterého Bůh oslovuje v noci a pověřuje ho vyřízením Božího soudu jeho nadřízenému, soudci a knězi Elímu. Nebo o králi Davidovi, který byl mladíčkem a pasáčkem, nejmladším synem Izai Betlémského, který nebyl příliš vážen ani svými bratry a zřejmě ani ne samotným otcem. Je to nejslavnější Izraelský král a symbol pro Mesiáše. Podíváme-li se do Nového zákona, tak zjistíme, že Ježíšovi učedníci byli zpravidla lidé neučení a prostí. Většinou to byli obyčejní galilejští rybáři. Ale byl tam i Židy opovrhovaný celník Matouš, odbojář Šimon a další, o jejichž původu mnoho nevíme. Zvláštním způsobem byl osloven a povolán k nesení evangelia pohanům Saul z Tarsu, horlivý nepřítel křesťanů. To byl muž vzdělaný, navíc římský občan. Pán Bůh oslovuje i dnes rozmanité lidi, muže i ženy. Oslovuje ty, kteří Boha neznají nebo se na své poslání necítí. Když mu uvěří, používá je ve svém díle. Neoslovil již i tebe? Pokud ano, nevymlouvej se. Uvěř a poslechni. Hospodin je v plnění svých zaslíbení věrný. Dobroslav Stehlík |