Zdá se mi to?
Jako by se dějiny vracely zpět, stejně jako Vesmír, který se roztahuje, zatímco černá díra Tartaru uprostřed Mléčné dráhy hltá okolní hmotu se stále se zvyšující rychlostí, jak sama nabývá na síle. Obrovský vír Maelström, kterým už jsme zasaženi.
Zabalením rozpínajícího se Vesmíru do koule se obvodové vzdálenosti stále zvětšují, ale přímo přes neznámé NIC, jsou vzdálenosti mnohem kratší a spirála je dvojrozměrným žebříkem, kruhem, bodem, záleží na úhlu pohledu.
Dějiny se otáčejí, jako stránka v knize a já zvědavá na pokračování příběhu života si uvědomuji, že žijeme v době, kdy končí smlouvy a dohody o rozložení sil. Za německou okupací ruská, za nacistickou ideologií komunistická, jako rub a líc jedné strany, Havel jako Masaryk, nebo už Sofoklés, Evropská unie a Římská říše. Odsun Němců za ztrátu Zakarpatské Ukrajiny, krádež území se souhlasem vítězů. O lidech, občanech bývalého Československa kteří zůstali, se nemluví. Handrkujeme se o majetky a nestydíme se za zradu.
Můžeme změnit chování vítězů, když sami jsme vítězi i obětmi? Morálka pěstovaná v nás.
40 let klidného vývoje pro národ si přál Masaryk. 40 let putovali Židé pouští. Jedna lidská generace potřebná k zotavení. Ani 50 let komunistické zvůle nestačilo k vítězství. 40 let je doba potřebná k zotavení, k pokoření nestačí. Můžeme ovlivnit dějiny?
Chronos požíral své děti, aby si uchránil Moc. Nikdo mu v tom nebránil, rodina se nevměšovala. Až babička Gaia s Prométheem pomohli matce Rheie zachránit poslední dítě před Mocí, ale dítě zklamalo. Zůstal příběh Prométhea, jemuž ani bohyně moudrosti Themis, nemohla pomoci od útrap. Marie také ne. Moudrost a Láska nestačí. Moc má Bůh.
Příběhy, které jsou základem naší morálky.
Ve Starém zákonu je vyzdvižen David, který vraždil pro svého Boha, jeho jménem. Stejně jako Mojžíš. Přenesení odpovědnosti za své činy na nedosažitelného. Stejný Bůh křesťanů muslimů i židů. Bůh, který své věřící cizeluje pohromami a nenávistí ostatních. Máme právo mu zasahovat do jeho práce? Žádný stoupenec svého Boha by neměl zasahovat do jeho zámyslů, to se nevyplácí. Jen nevěřící si mohou dovolit pochyby. Jen nevěřící mohou ignorovat boží záměr.
Starý zákon, jedno z nejstarších zachovaných literárních děl, kronika patriarchální, otrokářské skupiny, putující z východu, která líčí události a na kterou navazují další. Variantou je Bůh, jehož jménem jsou ospravedlňovány vraždy a násilí. Požírá Bůh dál své děti? Věřící-nevěřící, enyky-benyky.
Kdo jsou Věřící, když téměř každá víra byla herezí předešlé. Někdy se Předešlá podařila téměř vyhladit a zbyl z ní čert a čarodějnice, někde zase víly a elfové.
Souboj Bohů?
Víra v sílu, která není institucionalizovaná je mocným nebezpečná, není pod kontrolou. Proto církev šla ruku v ruce s Mocí a pomáhala udržet dav pohrůžkami, nebo odměnami.
”I zachutnal Hospodin vůni tu příjemnou, a řekl Hospodin v srdci svém: Nebudu více zlořečiti zemi pro člověka, protože myšlení srdce lidského zlé jest od mladosti jeho; aniž budu více bíti všeho, což živo jest, jako jsem učinil.”
Myšlení srdce – jsme opravdu mladí?
Dospíváme?
Z oběti se stal úplatek za čin který jsem spáchal, nebo všimné pro to, co spáchat chci!
Jaký máme vlastně letopočet?
2005 od narození Krista, který se narodil kolem roku 4000 od stvoření světa, nebo je rok 1427 muslimské éry, nebo 5767 židovského kalendáře, 7515 byzantského, nebo v jedenáctitisícím mayského ..., rok kohouta, období vodnáře,...2566 buddhistického...
Co bylo kolem roku nula křesťanského letopočtu?
Rozmach říše Římské, Egypt římskou provincií, Caesar a Kleopatra, Herodes, narození Ježíše, Nero a Pompeje, Seneka, …
V Británii byla Boadicea poražena Římany, pobito 80 000 Britů.
Titus dal povraždit 1 100 000 Židů, přibil je na kříže.
Římané měli Moc.
Dospíváme?
Středověk. Nástup Islámu, úpadek byzantské říše. Končí středověk s pálením kacířů, vražděním bohatých Templářů, morové epidemie a klube se renesance.
Válka růží a Johanka z Arku.
Je to také doba knihtisku, kompasu, kapesních hodinek, střelného prachu, děla,...
Jan Hus upálen v Kostnici, 1 500 000 Židů obviněno z otrávení studní a zabito.
Křesťanští králové bojovali o Moc.
Dospíváme?
Komenského „Labyrint světa a ráj srdce“, Švédové ničí sochy v Praze a odvážejí knihy a obrazy, které uprchnuvší protestanti označili za cenné.
Třicetiletá válka. Napoleonské války.
Protestanté a buržoazie získávají Moc.
20. století.
Kolik miliónů lidí zahynulo ve válkách?
Nacionalisté mají Moc.
Máme takové vědecké objevy, které jsou podmíněny naší morální úrovní?
Objevili bychom atomové zbraně bez předchozích válek?
Byly války nutné pro uvědomění si vlastní zodpovědnosti?
Zvládli jsme technologie a vytvoříme nové, objevíme nové objevy?
Všechno se přibližuje a zrychluje.
Moc se zmocnila Vědy.
Hirošima, Nagasaki.
Černobyl.
Můžeme stále ještě pod vlivem ideologií konat činy, které bychom jinak sami odsoudili?
Dospíváme?
Církve zažívají vzestup podobný zlepšení stavu před úmrtím. Hereze všech církví uzobávají, aniž by měly sílu stvoření, v archaických rituálech obřadů, které již dávno ztratily svůj význam. Rakovinné bujení sekt, snažící se spojit s Mocí vědy. Existuje ještě nějaká nezkompromitovaná, nezkorumpovaná, životaschopná Víra?
Z vědců se stávají specializovaní dělníci, pracující na části procesu, který nemohou ovlivnit, stejně jako jejich předchůdci u běžícího pásu. Mocné společnosti soutěží o prvenství. Jen nejnovějšími technologiemi vybavená výzkumná střediska si mohou navzájem konkurovat.
Věda nevěří na duši, na posmrtný život, převtělení či vzkříšení. Není vědecky dokázaný ani změřitelný. Právě proto spěchá. Řítíme se do víru záhuby.