Autor navazuje na článek “ Zakázkový atypický nábytek z pohledu soudního znalce aneb pozor na antikoncepční lůžka” publikovaný v Truhlářských listech 3/95 (viz web.quick.cz/brunecky). Od publikace tohoto článku prošla řada výrobců nábytku “dětskými nemocemi”, které provázely počátky podnikání a řada skutečností na něž bylo v článku poukazováno se zdá být pro většinu výrobců samozřejmou. Autor článku zpracoval za uvedenou dobu řadu dalších znaleckých posudků a nabyl dojmu, že je nutné znovu poukázat na zranitelnost výrobců a distributorů nábytku ocitnou-li se před soudem. Tvrdou skutečností je fakt, že soud nepracuje s dojmy ale s konkrétními fakty a předpisy. Nelze u soudu obstát s tvrzením, že normy jsou špatné, jakkoliv víme, že některé dobré ani aktuální nejsou.Výrok soudního znalce pak může vyznít takto :

Na základě takového verdiktu se může i prosperující firma dostat do existenčních nesnází. V případě drobných výrobců náklady soudního řízení trvajícího od 2 do 7 let zpravidla převýší spornou částku. Drobní výrobci a prodejci by se do soudních sporů neměli pouštět a raději, je-li to možné, zákazníkovi vyhovět. Výrobky drobných firem vykazují řadu nedostatků a mnozí výrobci ani závazné normy neznají. Bohužel lze konstatovat, že ani střední firmy v tomto ohledu nezůstávají pozadu. Na druhé straně narůstá počet právníků a počet zákazníků, kteří jsou ochotni se soudit. Mít vlastního psychoanalytika a právníka není již jen výsadou občanů USA. Zákaznicí i advokáti vyzbrojeni českými normami a právním výkladem odborných paragrafů nábytkářských norem jsou pro výrobce novou a ne příliš radostnou vizí.

První co je znalec povinen posoudit, je znění smlouvy, které může vymezit specifické, kvalitativní znaky díla. Smlouvou lze stanovit, že věc nemusí být v souladu se závaznými předpisy. Tedy zákazník potvrdí, že si je vědom, že cena díla je nižší, poněvadž je použit méně kvalitní materiál, nebo že jeho zpracování bude mít jiné charakteristiky než je obvyklé. Na základě zkušenosti lze konstatovat, že smlouvy neobsahují žádné výjimky, ani jiná ujednání týkající se kvality díla. Tedy neobsahují ujednání, že dílo nemusí splňovat vlastnosti obvyklé a tak pro ně absolutně platí ustanovení závazných předpisů (norem). Rozhodně nelze akceptovat argumentaci výrobce, který v reklamačním řízení dodatečně stanovuje předpisy neznámou hodnostní kategorii “obvyklý standard” a odvozuje z ní jako přijatelnou nižší kvalitu díla. Taková kategorie není obsahem žádného předpisu , dílo je posuzováno dle norem, není-li smluvně stanoveno jinak.

Takže je zpravidla sepsána smlouva, která zní: “ bude zhotoveno auto”. Zákazník ústně ujistí výrobce, že nechce mercedes, ale levného trabanta. Mercedes i trabant jsou funkční výrobky v různé ceně. Záleží na zákazníkovi, jaké auto si z katalogu  vybere a nelze souhlasit s pozdější reklamací trabanta, že to není mercedes. Tato prostá logika má však háček. Jestliže že trabant nesplňuje ustanovení norem (např. emisní limit) je zákazník oprávněn (pokud s tímto faktem nebyl věrohodně seznámen) požadovat slevu z ceny nebo odstoupit od kupní smlouvy. Z uvedeného plyne, že ze smlouvy musí být jasné, že vyrábím auto, které má jiné vlastnosti než je z hlediska platných předpisů obvyklé. Stačí nahradit slovo auto slovem pohovka, stůl, podlaha......

Řada výrobců se domnívá, že na specifické výrobky, jako jsou obklady, podhledy, bytová schodiště, interiérové trámové vestavby apod. se žádné normy nevztahují. Na tomto místě je nutno konstatovat, že platí názvoslovná ČSN 91 0000, která v bodech 7 a 8 stanovuje kategorie atypického a vestavného nábytku. Atypický nábytek je nábytek projektovaný a vyráběný podle zvláštních požadavků (zakázková, individuální výroba nábytku na objednávku, zpravidla bez označení typu ). Vestavný nábytek, je součástí stavby nebo konstrukčně řešen tak, že se při montáži pevně spojí s konstrukcí stavby (obklady, podhledy, bytové schody a další interiérové konstrukce ze dřeva). Na dřevěné výrobky interiéru se pak vztahuje ustanovení základní ČSN 91 0001 a materiál, provedení zařízení je posuzováno podle výše uvedené normy.

Z hlediska uplatňování práva platí, že je-li výrobek jiný než je obvyklé musí být zákazník s takovým způsobem řešení věrohodně seznámen. Musí být prokazatelně a pochopitelným způsobem formulována odlišnost, nebo věrohodně prokázáno, že si zákazník objednal věc dle předloženého vzoru nebo odsouhlasené dokumentace výrobku. Stejně tak musí být zákazník věrohodně seznámen s funkcí a obsluhou výrobku. Příkladem je známý spor zákaznice, která nebyla řádně poučena o tom, že nelze sušit kočku v mikrovlnné troubě. Spor vyhrála. Objedná-li si zákazník například opravu schodiště očekává, že schodiště bude vypadat obvykle. Těžko může přistoupit na skutečnost, že nepřesnosti styku nových stupnic, podstupnice a schodnic jsou eliminovány tmelením ve formě svárů na linoleu. Jakkoliv je to i patent např. z USA platí, že zákazník musí být věrohodně seznámen s jeho odlišností od obvyklého standardu. Zákazník pak oprávněně nepovažuje “sváry” na schodišti za obvyklé, není povinen akceptovat báječnou novinku a vědět, že “sváry” jsou nutné pro zamezení vniku vody do dřevotřísky při mytí schodů..

Velmi častá pochybení provází provedení výrobku. Smluvní vztah obsahuje ujednání, že bude dodán výrobek v provedení BK. Výrobek je ale zhotoven z různých materiálů (BK řezivo, laminát BK a fólie BK). Při běžném stárnutí výrobku dojde vlivem světla a oxidace materiálu k odlišnému zabarvení jednotlivých prvků výrobku, což je v rozporu s smyslem ustanovení § 17 ČSN 91 0001 (kresba a barva materiálů na vnějších předních plochách sestav musí být shodná). Součásti z rostlého dřeva budou mít vlivem dlouhodobějšího působení světla jiné zabarvení než použité syntetické náhražky. Tyto vady při nabytí účinnosti trvání záruky na 2 roky mohou řádně výrobcům zkomplikovat život. V případech kombinací dubového obkladu a smrkových lišt nebo podobných kombinací lze označit výrobce za hazardéra.

Nejvíce potíží očekává však výrobce s novelou zákona č.209/2000 Sb. 59/1998 sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. Znění posudku pak může znít takto : Na pracovní desce výrobku byl nalezen ve větším množství požerkový prach, který opakovaně vypadává z montážních lišt horních skříněk. Při mikroskopické analýze byly ve velké míře zjištěny trusinky červotoče, které prokazují jeho živoucí larvální stadium. Z uvedeného plyne, že zhotovitel dodal zařízení, respektive montážní lišty napadené červotočem. Červotočem napadené lišty ztrácí svou mechanickou pevnost a determinují dále pronikání červotoče i do ostatního nábytku. Z tohoto důvodu nelze vyloučit pozdější  destrukci výrobku s možnou újmou na zdraví uživatele. Dále hrozí zavlečení červotoče do stávajícího nábytku zákazníka a dřevěných interiérových doplňků.

Tato vada je postižena zákonem 59/1998 sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku, respektive jeho novelou 209/2000 Sb. platnou od 1.září 2000 ve znění §1, kde se praví, že dojde-li v důsledku vady výrobku ke škodě na zdraví, k usmrcení nebo ke škodě na jiné věci, než je vadný výrobek, určené a užívané převážně k jiným než podnikatelským účelům, odpovídá výrobce poškozenému za vzniklou škodu, jestliže poškozený prokáže vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a škodou. Tato souvislost je v tomto případě prokázána. Z uvedeného plyne, že zákazník může žalovat výrobce nejen za případnou újmu na zdraví, ale i za vzniklou škodu způsobenou červotočem v secesní jídelně v hodnotě 3 mil Kč.

Mnohem hrozivěji však vyznívá zákon z hlediska úniku škodlivých látek z výrobků. Významná je zejména problematika emisí formaldehydu a VOC z laků a nábytkových komponentů. Ve znění §1, kde se praví: “odpovídá výrobce poškozenému za vzniklou škodu jestliže poškozený prokáže vadu výrobku, vzniklou škodu a příčinnou souvislost mezi vadou výrobku a škodou na zdraví. Zde stačí připomenout mediálně známou causu, kdy tabákový koncern Philip Moris prohrál soudní spor za milion dolarů, že distribucí škodlivého výrobku (cigaret) způsobil újmu na zdraví panu xy ? Ve smyslu zákona 22/97 Sb. o technických požadavcích na výrobky ve znění §8, odstavce 5, písmene b) lze konstatovat, že v době uvedení výrobku na trh byly známy vědecké a technické poznatky o škodlivosti VOC látek. Kdy se objeví první zákazník nemocný leukemií, rakovinou, který žaluje českou firmu, že jemu nebo jeho dítěti nábytek svým obsahem škodlivých látek způsobil újmu na zdraví v hodnotě miliónů korun ?

Na závěr je třeba konstatovat, že ČR přejímá a zapracovává řadu EN a ISO norem a harmonizuje je ve svých  zákonech. Dobu porevoluční euforie podnikání a uvolnění z rámce přísných předpisů odvál čas a opět platí, že : “neznalost zákona neomlouvá”. Z uvedeného vyplývá, že je pro každého výrobce žádoucí mít informace o platných předpisech a předcházet tak nepříjemným právním důsledkům. Informace o platných normách lze nalézt ve věstnících ČSNI (řady 49 a 91).