Smrákání k Soumraku
autor pamětí Jan Matěj Krnínský (vl.jm. Jan
Houska)
Někdy
v zimě na přelomu let 1995 a 1996, při jedné z veselých sousedských
návštěv, poprvé zazněl v domě č. p. 4 v Krníně
návrh na založení obecního folklórního souboru. Zda jsem
autorem té myšlenky já či Martin Janás, už není zcela jisté. Později
jsme se proto dohodli na historické formulaci, že jsme spoluzakladatelé.
Důležitější byl fakt, že jsme věděli jak na to. Martin Janás působil
několik let u Doudlebanu, respektive v kapele, která Doudlebanu hrála
k tanci. Já měl taneční zkušenosti ze
souboru Furiant a hlavně ze souboru Radost, kde jsem nahlédl i pod
pokličku choreografie. Navíc jsem pro soubor Radost v Kamenném Újezdě
založil na počátku devadesátých let dudáckou kapelu Petrklíč.
V roce 1996 tedy začal
fungovat chlumecký soubor Soumrak, který převzal jméno od někdejší
kapely Doudlebanu (Soumrak je opak Úsvitu, čili největšího jihočeského
národopisného souboru). Členy Soumraku se stali většinou lidé
z Chlumce, Krnína a Záluží. Ojediněle se přidali lidé i ze vzdálenějších míst.
Jedním z nich byl hráč na dudy, bývalý člen Petrklíče,
Ivan Fabián, kterého jsem požádal o spolupráci. První kapela
Soumraku tedy hrála ve složení Ivan Fabián – dudy, Martin Janás –
kontrabas a Liběna Housková – klarinet. Postupem času navázal Martin
Janás kontakty s bývalými muzikanty starého doudlebského
Soumraku a v režii klarinetisty Martina Chadta se vystřídalo v kapele
mnoho dalších muzikantů. Koncem devadesátých let čítala kapela až
osm členů a žila svým životem i mimo taneční soubor.
Taneční složky jsem
se ujal já. Zhruba se šesti tanečními páry (počet příchozích na
zkoušky byl proměnlivý) jsem začal nacvičovat základní kroky a
tance vycházející z doudlebské tradice. Místem pravidelných nedělních
zkoušek se stal sál hostince v Záluží (do roku 2001 přežil
Soumrak tři hostinské).Postupně jsem pro soubor vytvořil vlastní
choreografii na dva asi dvacetiminutové taneční bloky. Od té chvíle
jsem všem tanečníkům kladl na srdce, že jsme soubor lidový, nikoli
folklórní. Samotné kroky a tance byly sice doudlebské, ale taneční
bloky se neřídily žádnou dochovanou choreografií. Později, při různých
přehlídkách, vyšel najevo rozdíl mezi pokladnicovým charakterem některých
folklórních souborů a našim lidovým pojetím. Zpravidla nás publikum
chválilo, že jsme oproti jiným svižní a že je na co koukat. Je
pravda, že jsem ve svých choreografiích omezil pomalé pasáže a hustě
jsem představení prokládal různě podtáčenými a skočnými polkami,
později i efektními obkročáky a zvedačkami. Z ryzích folkloristů
mi sice nikdy nikdo do očí nic špatného neřekl, ale vím co si asi
mysleli. Ale každý má snad právo tvořit cosi lidového. Možná bude
za sto let nějaký zarytý folklorista zkoumat prastaré zašedlé videozáznamy
a zachraňovat střípky Chlumecké polky podle Jana Matěje Krnínského.
Kroje jsme získali kuriózním
způsobem. Tajně jsem si vypůjčil několik krojů od členů souboru
Radost z Kamenného Újezdu tak, aby to vedení souboru nevědělo.
Pak se Soumrak rozjel na turné po předvolebních guláších. Politické
strany byly před volbami do parlamentu štědré až marnotratné
(komunistům jsme netancovali) a soubor si vydělal peníze na látky. Paní
Emílie Rytířová ze Záluží přitom obhlédla vypůjčené kroje, pořídila
si náčrty a téměř
zadarmo ušila Soumraku vlastní garderóbu. Soumrak tak mohl na veřejnost
v plné kráse. Než ale poprvé vystoupil doma na posvícení v Záluží
(další z kulturních aktivit Martina Janáse), měl už soubor za
sebou vystoupení v Německu a Chorvatsku.
Pracovní vytíženost,
hudební a literární aktivity mě donutily v úspěšné éře
souboru vzdát se jeho vedení a předat jej Ivanu Fabiánovi. Ten ale v čele
souboru pracoval velmi krátce. Situaci zachránila Jana Janásová. Po ní
se ujala vedení Soumraku Petra Klímová. Na přelomu století absolvoval
Soumrak řadu domácích i zahraničních vystoupení.