AKCE "BUNKRY"

                      Akce "BUNKRY" byla připravována docela dlouho dopředu, ale počet účastníků akce tomu neodpovídal.A co se týká patřičné výstroje - raději o této akci pomlčet.Z hromady lidí, které se na akci hlásili a účast slíbili, se nekonec zúčastnil Snoopy a z odloučené jednotky Neo a Jenda.Ostatní nejeli asi proto, že v rozkazu stálo, že se spí venku.A když se to vezme kolem a kolem, tak by asi nakonec nejel ani Neo s Jendou, jenom kdyby si hoši řádně prostudovali rozkaz.Prostě když se spí v lese , tak se spí v lese a přezůvky si Neo fakt mohl nechat doma.Další rána do vazu přišla v případě Píďi, kterému vyšla na tento víkend mimořádná směna v práci.Prostě zase zachraňovali zadek někomu, kdo měl předat včas stavbu a do poslední chvíle bylo dost času.Vypadalo to bledě a v pátek s námi skutečně z Prahy neodjel.Akce se konala o víkendu 17.-19.10.2003 . V pátek jsme se sešli v počtu čtyř na Masaryčce v Praze.Ve snaze splynout s přírodou jsem balila týden dopředu a dá se říct, že by to i klaplo.JENŽE... Neo a Jenda chtěli patrně také s něčím splynout, ale příroda to rozhodně nebyla.Maskáče si nevzali proto, protože byli přesvědčeni, že jedeme do nějaké chaty, proto také přezůvky, červený bágl a červenomodrá krosna,...A Snoopy to také nijak nezvládal.Prostě to nějak nebylo ono.Se smíšenými pocity jsme vyjížděli z Prahy směr Rakovník a pak na Ležky. Neo si po cestě zašíval rozpadávající se krosnu, a jelikož je to kluk šikovnej, nejvíce boleli od šití ruce Snoopyho, protože se na něj nemohl dívat a od přišívání popruhu ho vyhnal.Příjemně strávená cesta.Z líného motoráku jsme vystoupili někdy okolo desáté večer v zastávce Ležky, kterou však bylo možné identifikovat pouze podle cedule na plechové boudě.Tož jsme identifikovali, pochopili a nadávali. Po rychlokurzu z orientace ( Neo, zorientuj mapu... ) jsme zamířili směr les, který byl ostatně všude dokola, takže stejně nebylo kam bloudit.Po hodině organizovaného hledání, když jsme žádný ŘOPík nenašli, jsme začali hledat ŘOPíky neoganizovaně a hle...kde se vzal, tu se vzal, betonový hříbek před námi tu stál.Bez dveří a plný flašek od oleje, ale byl tu.Zahájili jsme úklidové práce, které odnesla hlavně Jendova a Neova školní bunda.Jo, kdyby měli maskáče...Kluci si vytvořili doupě úplně vzadu a na mě zbyl post u dveří.Dveře pochopitelně jaksi chyběli, jak už to u ubytování tohoto typu bývá.O tom, jak bylo v noci, by mohl být sepsán zvláštní spis, který by však bylo nutno cenzurovat pro tisk.Stručně řečeno - zima jak v ... To divoké prase a kvičení malých selat slyšeli všichni.Vepřovou návštěvu jsme zaregistrovali někdy okolo třetí ráno.Funění vedle ucha jsem zaregistrovala pouze já.Praseti se patrně dál nechtělo.Možná proto, že se kluci ve svém koutě zuli z tenisek.I to prase by padlo...

Ráno mě z vymrzlého spacáku vypudila biologická potřeba a při brouzdání zmrzlou a jinovatkou pokrytou trávou, za veselého křupání ledu na zamrzlých loužích mi nějak začalo docházet, že už je podzim.Podzim byl celý víkend.Když všichni procitli z hybernace a na  roštu z kamen jsme si vařili snídani, začali jsme rozvíjet teorii, že je tu hezky, ale jinde může být líp.Ještě jsme zdlábli oběd ( spíš se tedy protáhla snídaně, protože se od ohně nikomu nechtělo) a pak jsme šli zabalit své věci.Opouštěli jsme bunkr s pocitem docela mizerného hotelu.Tedy já.Kluci mu mávali a volali  "Pápá domove".

Vydali jsme se podle mapy ke skalám a po cestě jsme potkávali další ŘOPíky. V uších mi zněla písnička od Taxmenů, ta o betonových hranicích, symbolech snažení a věčnosti.Ještě že se bunkry nedají vyvézt za hranice.Asi by je už měli Němci na zahradách hned vedle českých sádrových trpaslíků.Blížilo se odpoledne, když jsme stanuli na skalním hřebenu nad obcí.Plánovali jsme s Píďou, že skály omrkneme a třeba vymyslíme lezeckou akci a nakonec Píďa hákoval v práci.Rozhodovali jsme se, jak strávíme další noc.Vedle maxi ŘOPíku nahoře na hřebeni ( musím zjistit, jaký je to typ.Zaslouží si, abych ho nazvala pravým jménem...) jsme objevili chrápaliště s ohništěm a s (NEKECÁM!!!) matrací o výšce 20 cm.Prostě to byla postel z letiště.Kdo jí tam nahoru vynesl, musel být fakt nadšenec.Pro méně náročné tam byl také převis na spaní.Rozhodnutí padlo.Spí se tady.Do ŘOPiku by mě už nikdo nedostal.Najednou mi zvoní mobil - a PÍĎA NADÁVÁ POD KOPCEM !!! Stalo se to, v co už nikdo nedoufal.Skončil v práci dřív, stihnul, co se stihnout dalo a dorazil za námi.Hladovej, špinavej, skoro bez výstroje, ale byl tu.Když se zhruba po hodině vyhrabal za námi na stráň, hned chtěl kafe a něco k večeři.Budiž mu to přáno.Tak že nás nakonec bylo 5.Dlouho do noci jsme pak kecali u ohně a vstávali později, než jsme chtěli.Polední vlak jsme krutě nestíhali a nakonec nám to jelo až ve tři odpoledne.Díky čemuž jsme v Praze byli okolo sedmé.Ahoj na nádraží a hurá domu - do vany.Zápis a foto - Ssgt.Gibon.