Drogy
Informace o nejrozšířenějších drogách.
[Marihuana] [Hašiš] [LSD] [Extáze]
[Budivé aminy - Amfetamin, Pervitin]
[Těkavé látky - Toluen] [Kokain] [Heroin]
Marihuana
Maria Johanna, marjánka, maruška, tráva, zelí (Marijuana, buddha, blunt, Mary Jane, grass, weed, smoke, ganja, pot, dope, boo, gage, ju-ju, indian hay, reefer, joint, doobie, spliff, number, giggle-smoke, Acapulco gold, Sensimilla, Skunk, Purple Sensi, Thai)
Marihuana, Budič smíchu, zdaleka není objevem šedesátých let tohoto století. Konopí je součástí těch nejstabilnějších a nejdéle existujících kultur. Psychofarmakologické studie z poslední doby ukazují, že aktivní složka konopí - tetrahydrocannabinol - má v lidském mozku vlastní receptor, což naznačuje, že člověk a marihuana k sobě mají dávný předkulturní vztah (čínským znakem pro konopí je velký "člověk"). Drogy z konopí často hrály důležitou roli při rituálním spoijení s božstvy, i když jejich použití jako lék či mast pro duchovní, meditační, euforické a relaxační účely bylo většinou tabu. V letech 1430/31 byla i Johanka z Arku nařčena z užívání nejrůznějších "čarodějnických" bylin včetně konopí. V mnoha starých buddhistických legendách je zase psáno, že "Siddhárta" (Buddha) sám užíval a nejedl nic jiného než konopí a jeho semena, a to oněch 6 let předcházejících jeho osvícení a zjevení čtyř velkých pravd buddhismu. Představivost ovlivněná zkušeností s houbami a konopím vytvořila ve fantazii Lewise Carrolla Alenku v říši divů. Konopí si od počátku našeho století užívaly téměř čtyři generace Američanů. Prakticky každý v téhle zemi býval od svého dětství v povznesené náladě díky jeho užívání. Tehdy to ještě doktoři nepovažovali za zlozvyk, který plodí protispolečenské nálady nebo násilí a předepisovali extrakty jako lék i dětem. Náruživí kuřáci konopí byli i Mexikánci, jak vidno i z originálního textu písně 'La Cucaracha'. Celkem lze říci, že požívač marihuany prochází dvěma stadii: stadiem sevřenosti a úzkosti a stadiem euforie a vnitřní blaženosti. V tomto druhém stadiu si někteří počínají velmi dětinsky, dělají nesmyslné věci a upadají občas do neztišitelného smíchu. Tato dobrá nálada někdy přejde v pláč a tělesnou i duševní kocovinu. Rozkoš nemá ráz ukojení, spíše čisté spokojenosti jako po dobré zprávě nebo po úspěchu. Smysly jsou někdy zostřeny, zejména sluch a chuť. Jídlo třeba nabývá nevšední chutnosti, šramot zní jako rány z děla. Zrakem vnímané je někdy zkresleno, charakteristické je špatné odhadování času a prostoru. Nejproslulejším místem, co se týče marihuany, je dnes Amsterdam. Již od r. 1975 není v Nizozemsku vlastnictví, výroba a prodej do 28g marihuany trestným činem a je úřady prakticky tolerováno (snaží se oddělit trh tvrdých a měkkých drog, kontrolovat je a závislým na tvrdých drogách pomoci, což se jim daří). I když to úplně legální zase není, existuje podle odhadů v Amsterdamu 200-600 "cofee-shops", kde se u pultu, v oddělené kukani jako ve směnárně, nebo u nenápadného člověka v rohu vyskytuje "menu" různých druhů silné trávy, kterou je možno zakoupit v cenách pod 20 guldenů za gram (joint). U nás je cena na ulici okolo 40 Kč za gram.
Konopí se používá v různých formách - ganja (samičí květenství čili palice pokryté lepkavou pryskyřicí), bhang (horní listy samičí rostliny), charas (pryskyřice setřená rukama ze samičích květenství) a hašiš (pryskyřice extrahovaná s tuky ve vařící vodě a vykrystalizovaná). Termíny bhang a hašiš jsou v některých místech používány pro nápoje připravené z konopí: "Bhang" je slabší než jiné produkty z konopí a říká se o něm, že zklidňuje krev. I proto, že se často konzumuje jako tekutina, bývá v horkém počasí považován za zdravější než normální kouření. Připravuje se asi takhle: Vezme se okolo půl libry konopí, a to listy, při slabé kvalitě raději poupata. Semena se od listů neoddělují. Zahřívají se na suché pánvičce na středně silném plameni, až jsou listy křupavé a začnou se uvolňovat vonné silice. Směs na pár minut namočí do studené vody, která se z ní poté jemně vymačká. Listoví dáme do vhodné nádoby paličkou jej mícháme a roztloukáme asi dvě hodiny. Samozřejmě lze použít mixér. Pak přichází čas chuťových přísad - přidáme mandle, pistácie, pepř, skořici, mák, slunečnicová semínka ... podle chuti. Dovedeme Bhang do konzistence jemné kaše, vyškrabeme do bavlněného plátna, které napneme přes kbelík nebo hrnec a lijeme na něj tenounkým pramínkem studenou vodu, zatímco druhou rukou se musí kaše jemně hníst prsty. Pokračujeme tak dlouho, dokud voda, která odkapává do kbelíku, je zeleně zabarvená. To jest hledaný nápoj. Mělo by ho být asi čtyřicet porcí. Ze špatné či slabé trávy nebo pro přípravu dalších pokrmů je vhodné možné udělat konopné máslo, posvátné ghí, a to tak, že rozehřejeme asi 0.5 kg másla a vsypeme do něj 100 g co nejjemnějšího prášku ze suchých listů. Pak se několik minut zahřívá, přecedí přes plátno a nechá ztuhnout. Sedlina obsahuje ještě spoustu THC, který se dá např. rozpustit v alkoholu a konzumovat. Takových receptů je velmi mnoho. Zabývají se většinou tím, jak THC z konopí co nejlépe rozpustit v tucích, olejích či alkoholu, aby se potom rychle a účinně vstřebalo do organismu.
Kouření marihuany má velké společenské kouzlo. Rituál balení jointa, "čvaňháka", jeho chválení, posílání mezi přáteli i třeba náhodnými známými na koncertě s podivným svitem v očích a vychutnávání hlubokých šluků se zde nedá dost dobře popsat. Někde je zvykem balit joint na bázi tabáku z klasické cigarety, jinde se nekouří z ničeho než šlukovek, podomácku vyrobených i jiných dýmek.
CHEMIE: Konopí dorůstá i v mírném pásmu, mívá menší obsah cannabinolů. Cigareta marihuany (1 g) obsahuje obvykle 5 až 10 mg THC (delta-9-tetrahydrocannabinolu), který je hlavní účinnou látkou. V jednom gramu rostlinného materiálu, vypěstovaného u nás, se našlo od 0.2 do 69.4 mg THC (běžně ve světě je v marihuaně 0.3 - 14% THC, ve šlechtěných druzích z Nizozemska 9 - 27% !), přičemž droga s obsahem nad 3.3 mg vyvolá typické účinky. Množství drogy k tomu potřebné je však značně individuální, tzv. automatické dávkování. Nikdo kuřáka nenutí, aby vykouřil celý 'joint', naopak - nepříjemné stavy po předávkování jej rychle naučí 'test the waters' - poznat, jak silná požívaná marihuana je. Při kouření se účinky dostavují ihned nebo po několika minutách, trvají 1 - 3 h. Při ústním požíváni marihuany (5 - 20 g) se efekty dostavují za 30 - 90 minut, neustále narůstají a trvají 4 - 8 h. Při předávkování mohou vyústit v několikahodinové bezvědomí či hluboký spánek.
Metabolity cannabinoidů se kumulují v organismu - po týdnu zůstává až 70% tetrahydrocannabinolů, střední doba exkrece je 27 dnů (někdy až 77 dnů). Jedná se však hlavně o 11-hydroxy-tetrahydrocannabinol (11-OH-THC) a 11-nor-9-carboxy-delta-9-tetrahydrocannabinol (11-nor), hromadící se v tukových buňkách. Jistým zmatením pojmů je, že i tyto látky jsou označovány THC, stejně jako delta-9-tetrahydrocannabinol, nemají ovšem jeho účinky. V dorostlém konopí je vždy část cannabinolů (někdy vše) v podobě kyseliny THC, za normálního stavu bez euforizačních účinků. Tato kyselina se mění v THC zahřátím. Co se THC týče, na vzduchu oxiduje (při vyšších teplotách rychleji), je proto vhodné uchovávat marihuanu ve vzduchotěsných nádobách a v chladu. THC se nerozpouští ve vodě, v tucích, olejích a alkoholu ano. Alkohol jeho účinky zvyšuje.
PŮSOBENÍ: Mimo euforizace a jiných popsaných jevů vyvolává časovou dezintegraci, ovlivňuje reakční čas, vybavování si z trvalé paměti, porozumění psané informaci, atd. U epileptiků může pomoci k záchvatu.
Nahoru
Hašiš
Kostky hašiše, á 1g
haš, černý afghán, bhang, gandža, charas, kif, dagga (hashish, hash, Zero-zero, Kashmir, Lebanon)
Kouření hašiše je stejně staré a oblíbené jako užívání marihuany. Již v roce 1845 osobnosti, jako byli Dumas, Hugo nebo Gautier založili první "Cannabis club" v Evropě - Klub Hašišínů (Le Club Des Haschichins). Fitz Hugh Ludlow (The Hashish Eater, 1857) požívání hašiše velebí jako nádherné duševní dobrodružství, zároveň však varuje od přílišné závislosti na něm i na jiných drogách. Na světových výstavách od roku 1860 až do počátku 20. století byla vždy velkou atrakcí expozice "tureckého kouření hašiše" a ve stejné době se v Americe běžně prodávala neškodná a doporučovaná sladkůstka Hasheesh candy, hašiš kandovaný v javorovém cukru. Kuřárny hašiše byly otevřeny ve většině větších měst Ameriky a přetrvaly až do 20. let našeho století. Účinek hašiše se projevuje nutkáním k naprostému klidu s příjemným sněním, zabarveným podle osobnosti. Čas a vztah k okolí je chápán zkresleně, je depersonalizace, narušení myšlení (porušení toku asociací, jako by někdo bral myšlenky). Změny zrakového vnímání přecházejí v iluze a (bohaté barevné) pseudohalucinace, porucha prostorového vnímání. Je narušena kritika, dochází k podobnému jednání jako u marihuany. Smyslové vnímání má zvýšenou intenzitu, člověk vidí to, na co myslí. Záleží na výchozí náladě, dávce a okolí. Literárně se hašišem zabýval např. Charles Baudelaire (Báseň o hašiši).
CHEMIE: Hašiš je vlastní pryskyřice konopí extrahovaná s tuky ve vařící vodě a vykrystalizovaná, činné látky jsou cannabinoly, hlavně THC. Vypadá jako hnědožlutá kostka, někdy do černa. 1.5 cm dlouhý váleček o průměru asi 6 mm by mohl být 1 gram a stojí u nás 200 - 500 Kč, podle kvality. Začerstva je pružný, pak tuhý, drolí se po zahřátí v plameni. Postupů extrakce hašiše z konopí je mnoho, včetně další izomerace pro zvýšení účinku. Též ve formě hašového oleje je látka ještě několikrát účinnější.
PŮSOBENÍ: Hašiš se nejčastěji kouří. Používají se krásné vodní dýmky, do kterých se nasype i třetina gramu a na jeden mocný zátah (zpočátku pomalu, než se rozhoří, pak víc a víc) inhaluje. Příznaky se objeví ihned, rauš po minutách, nejvýše po patnácti. Též se často nadrobí do cigaretového tabáku a ubalí se joint. Obluzení trvá 30 až 60 minut, vytrácí se po třech hodinách. Při ústním požití (pro začátek např. 2 g v jogurtu) je průběh delší. Hašiš působí 5x až 8x silněji než marihuana. Objevuje se sucho v krku, psychomotorické poruchy, hlad a žízeň, někomu může být velmi špatně a zvrací. Je poměrně málo vegetativních změn a poruch látkové přeměny. Nebezpečné jsou vysoké dávky (nad 20 mg THC) a chronické zneužívání. Při otravě stoupá v mozku serotonin. Není zkřížená tolerance s pravými halucinogeny. S alkoholem O.K., účinky se zesilují.
LÉČBA: Hašiš potencuje hypnotika, sedativa, ale i budivé aminy. Když se objeví atypický rauš, panický strach, působí dobře trankvilizéry, barbituráty i káva.
Nahoru
LSD
kyselina, kyselinka, Bart Simpson, Homer, Stříbrný surfař, trip, čtvereček, papírek (A, Acid, Microdot, Windowpane, Vitamin A, Electric cool aid, Sugar, Blotter, Heavenly blue, Wedding Bells, Tab, Ticket, Twenty-five)
V roce 1938 mladý chemik švýcarské firmy Sandoz Albert Hofmann syntetizoval v rámci své práce různé deriváty kyseliny lysergové, mezi nimi i její dietylamid, kterému dal jméno LSD-25. Nezdálo se, že by měl na krysách a kočkách někaké zvláštní účinky a tak byl uložen k ledu. O pět let později, na jaře roku 1943 to Hofmannovi ale nedalo a vyrobil dietylamid znova. Aniž by si ho aplikoval, zažil doma zvláštní stavy. Vzal si tedy na vlastní pěst na zkoušku nejmenší dávku, jakou si u podobných látek dokázal představit - 200 mikrogramů a objevil tak plné účinky této vůbec nejsilnější drogy. O nějakých 25 let později, kdy už si LSD vzaly statísíce lidí, si lízl také jistý indický sadhu - svatý muž Hari Dass Baba, aby porovnal výsledky svých starých transcendentních cvičení, vedoucích k samadhi s tím, co mu umožnila "kyselina" a svůj zážitek vyjádřil slovy: "Američané se stali příliš velkými materialisty. Proto se jim Bůh zjevil v podobě hmoty - jako LSD." U Indických guruů psychedelika obecně vzbudila značný zájem, i když tvrdili, že podobných stavů mohou dosáhnout i svými meditacemi. Říká se, že jeden z největších spisovatelů moderní doby, Aldous Huxley, klasik SF žánru a velký filozof, se s naším světem rozloučil stručně; když umíral, napsal na kousek papíru tři písmena: L-S-D. Že to byl jeho poslední odkaz lidstvu. Ve skutečnosti to napsal své ženě, protože chtěl, aby mu podala dávku, jelikož už sám nemohl. LSD se v 50. letech začalo používat jako léčebný prostředek v psychiatrii, velké výsledky s ním dosáhl např. Stanislav Grof (Snad právě LSD stálo ú základů transpersonální psychologie). Firma Sandoz ho také pod názvem Delysid pro tyto účely vyráběla. Když se v 60. letech rozmohlo jeho masové "zneužívání", i mezi dětmi, byla výroba zastavena. Po osm let ho potom produkovala pro celý svět naše Spofa.
Jako efekty LSD menších dávek (jaké se berou dnes - 100 mikrogramů, i méně) člověk pociťuje rozkolísanost, vnitřní chvění, nervozitu, spolu s urychlujícími vlastnostmi LSD snadno zaměnitelné za efekty amfetaminů. Nízké dávky stimulují dýchání, vysoké ji tlumí. Běh myšlenek se urychluje, zpřesňuje se koncentrace na ně, jsou zacyklené a fraktální, člověk volně asociuje. Na plochách a věcech lze vidět barevné vzory, se zavřenýma očima přichází vizualizace, je možné si představit cokoliv. Hudba je vnímána trojrozměrně, i zkresleně. Vše kolem je vnímáno jako objekty, které jsou sympatické a se kterými lze hovořit apod. Při doznívání je zvýšený pocit náhledu do věcí a jejich chápání, zvýšená představivost, schopnost popsat vjemy barvitými a vzletnými slovy. Při vyšších dávkách přichází i opojení, příjemná únava, závrať, lehkost a tíže v končetinách, fenomén "gumové podlahy", dále odosobnění, poruchy vlastního "já" k okolnímu světu, uvolnění potlačených vzpomínek, euforie, dotyčný má sklon k divokým a bizarním nápadům, zhoršují se vyjadřovací schopnosti, téměř úplně ztrácí chuť k jídlu. Tělo připadá někdy jako velmi těžké, že nejde ani zdvihnout prst, pak zase lehké, vzniká dojem, že lze vzlétnout a plout místností jako ryba v akváriu. Barvy nabývají zvláštní plnosti a sytosti, jsou vidět girlandovité a arabeskovité ornamenty, bohaté iluze a pseudohalucinace, obrysy předmětů nabývají na ostrosti, načež se jemně rozplývají, rozměry prostoru se mění, perspektiva se zplošťuje a prohlubuje. Vzniká dojem jako při pohledu kukátkem, které chvílemi vše přibližuje, pak zase vzdaluje. Člověk si přetváří monotónní akustické podněty v sugestivní hudbu, časté jsou synestezie, zvuky mají barvy a barvy mají vůni, je vidět hudba linoucí se jako zvláštní barevné vlnovky z reproduktoru. Změní se prožívání času a prostoru jako dimenzí, někdy má člověk tendenci vyhledávat samotu. Při vhodném výběru prostředí si lze zachovat kritický postoj k prožívanému a vědomý odstup. Ten však může být i na krátké okamžiky ztracen a intoxikovaný může propadnout panice, z pseudoiluzí se stanou iluze a halucinace, dochází k paranoidním interpretacím - bojům s démony, přichází hrůzy opravdové psychózy a agrese. Tehdy je potřeba odstranit hrozivé vlivy a věci, pomáhá klidný hovor. "Psychedelická dávka" (350 - 500 mikrogramů) způsobuje úplné, ale dočasné zhroucení obvyklých cest vnímání světa a sebe (mystická transcendence). Špatné tripy (panika, sebevražedné chování, deprese) se většinou objevují jen při psychedelických dávkách (200 mikrogramů a více).
Někomu se účinky LSD zdají nudné a míchají jej s jinými drogami (psilocybin, meskalin). Vizionářské stavy A. Huxley dosahoval právě kombinací 200 gama LSD a 30 mg meskalinu. Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci, poruchy vnímání a řeči, při skomírání efektů LSD je může znovu posílit. Kombinace s MDA a podobnými látkami je též možná, je ovšem potřeba dopředu znát jejich efekty. Efekty alkoholu LSD přebíjí a působí proti nim (alkohol je sedativum, LSD účinkuje jako stimulant). Při kombinaci s metamfetaminem mohou přijít jak extatické dojmy, tak velice nepříjemné tělesné stavy při doznívání efektu. LSD se významně používalo jako pomůcka psychoterapie, protože zpřístumňuje "jiné formy vědomí". Ukázalo se, že výsledky jsou značně ovlivněny očekáváním psychoterapeuta a že reakce se mění od osoby k osobě i při různých sezeních. Mnoho pacientů si již opakování nepřálo. Mnozí říkali, že se jim objevují vzpomínky z dětství, že jde o transcendentální zkušenost. Experimenty, které se u nás s LSD prováděly na studentech psychologie po přípravě, která zahrnovala četbu a poslech filozofických stoických textů, bylo po jednorázové dávce 300 gama zjištěno, že nedošlo ke změně skóre v dotazníku životního smyslu, statisticky významně se snížila rigidita a dogmatismus a významně se změnil postoj k neobvyklému a mystickému chápání skutečnosti. Zážitek byl hodnocen jako významný příspěvek k lepšímu porozumění sobě a k rozšíření obzoru pro hodnoty. Tyto trvalejší změny se vykládají jako následek hlubokého zážitku, jako může být i láska, smrt blízkého, prožití bouře na moři (Huxley: "Člověk vracející se dveřmi ve zdi nikdy není stejný jako ten, který jimi prošel ven."). Po užití LSD, stejně jako po jiném intenzivním emocionálním zážitku, mohou nastávat flashbacky (trpí jimi asi 25% lidí - 39% z nich je má za děsivé, 57% za příjemné). Jsou to okamžiky, kdy se psychické stavy vracejí na podněty běžného světa i bez drogy. Nejčastěji se objevují jako kratičké záblesky několik dní po intoxikaci večer při usínání, méně často i během dne: člověk na chvíli zase vidí zvláštní fialové halo kolem předmětů, objeví se synestezie, rovný chodník se začne hadovitě vinout. Zpravidla lze tyto vjemy vůlí modifikovat, zahnat a zase třeba úmyslně znovu vyvolat. Po užívání LSD a podobných látek se někteří lidé stanou senzitivnější k psychedelickým účinkům marihuany. Kouření marihuany je pravděpodobně jeden z nejobvyklejších zdrojů flashbacků.
CHEMIE: LSD-25 lze získat synteticky, ale je to příliš nákladné. Nejlépe se vyrábí z indolovaných alkaloidů námelu. Někteří studenti vysokých škol chemických si ji dovedli vyrobit dokonce i v poměrně dobré kvalitě, avšak syntéza je obecně velmi náročná. Samotná L-lysergová kyselina psychotropní účinky nemá. LSD-25 je dietylamid tartarát lysergové kyseliny, 9,10-Didehydo-N,N-dietyl-6-metylergolin-8B-Carboxamid, psychoaktivní je pouze d- stereoizomer. Při přidání atomu bromu (3-brom-N-amid) také psychotropní není (podání této látky před LSD může její účinky rušit). Dnes se LSD získává z ilegálních laboratoří, někdy s příměsemi jiných psychotropních látek, takže ji nejde přesně dávkovat, často ale velmi kvalitní. Cena je na ulici 200 Kč za "tripa" (100 mikrogramů). Amidy kyseliny lysergové byly zjištěny i v přírodě - v semenech některých lianovitých rostlin Jižní ameriky, používaných jako dysleptika. Jsou to Ipomoea Violacea (Povíjnice fialková) a Rivea Corymbosa. Obsahují d- amid kyseliny lysergové (Ergin LA-111, Isoergin), Ipomoea 0.06%, Rivea 5x méně. Též semena Ipomoea purpurea mohou sloužit jako náhražka LSD (1 semeno odpovídá asi 1 mikrogramu LSD). Průběh intoxikace těmito semeny je daleko nepříjemnější.
PŮSOBENÍ: LSD zasahuje do oblasti serotoninových i dopaminových receptorů; v podstatě je serotoninový antagonista. LSD ovlivňuje 5-hydroxytryptamin (Serotonin), inhibitorní transmitter. Když je jeho aktivita snížena, následující neuron v řetězci se stává aktivnější. Serotoninové receptory mají patrně vliv na řízení vnímání, spánku, pozornosti a nálady, takže aktivity LSD a jiných halucinogenů je možné vysvětlit jako odstraňování zábran v těchto systémech. U LSD byla zjištěna možnost kombinace s dalšími indolovými alkaloidy (psilocybinem, DMT) a meskalinem, ale ne s hašišem. Bohužel nelze plánovat průběh intoxikace, který v kombinaci s DOB může být katastrofický. LSD-25 je vůbec nejúčinnější halucinogen - k vyvolání účinku stačí spolknout 20-50 mikrogmamů, obvyklá dávka je 100 gama, v 60. letech se však běžně bralo 350 - 500 gama (tzv. psychedelická dávka). Původní popis Sandozu radí 0.5 až 2 gama/kg; začít s 25 gama a postupně po týdnu zvyšovat do dosažení optimální dávky 50 - 200 gama. V některých případech (chronický alkoholismus) je třeba až 4 gama/kg. Podává se většínou orálně (bílý prášek - tablety nebo napuštěný papírek), tj. cucá se nebo polyká. Účinky se projeví obvykle za 20 minut až hodinu, při píchnutí do žíly po několika sekundách. Dojde ke zrychlení, pak ke zpomalení tepu, zvyšuje se teplota, rozšíří se zorničky, objeví se poruchy motoriky a nepříjemné pocity. Po 2 hod. zůstává v těle 1-10% nezměněné látky. Psychotropní efekty se projevují po 30 až 90 minutách (po nitrožilní aplikaci dříve), a trvají 5 až 12 hodin. V té době je většina látky nedetekovatelná nebo vázaná na játra - působí zřejmě její metabolity. V takovémto stavu splývají smyslové vjemy, barvy jsou jasné, mění se chápání času, je narušeno tělesné schéma, norma se střídá s abnormálními prožitky. Mohou vzniknout komplikace: křeče, aj. Psychotické reakce (paranoidní bludy, halucinace, strach) vznikají i u dříve zdravých lidí (i následkem jediné dávky) - LSD je sama nezpůsobuje, může však spustit skrytou psychózu; nelze předem stanovit, kdo k ní má dispozice. Tyto stavy bývají často způsobeny nevhodnou aplikací (nepřátelské prostředí - např. ten, kdo LSD používá při strachu z policie, se stává snadnou obětí extrémního stihomamu). Zřídka dochází k sebevraždám, při nekontrolovaném užítí v poměru 1:1000. Sidney Cohen zkoumal LSD na 5000 lidech, kteří si celkem 25000x vzali LSD. Dospěl k 1.8 psychóz, 1.2 pokusů o sebevraždu a 0.4 úspěšných sebevražd na 1000 dávek a k závěru: "LSD je úžasně bezpečná droga." Na LSD rychle vzniká tolerance (do 3 dnů), tj. další dávky brané rychle po sobě už tolik neůčinkují. Tolerance klesá stejně rychle.
NÁVYK: LSD-25 je jediná droga, u které bylo prokázáno, že má nulový potenciál fyzického i psychického návyku. Psychická závislost však trvá i týdny (nebo naopak může vzniknout averze vůči droze). Je takto někdy používáno lidmi zneužívajícími více látek jako nástroj útěků, eskapismu. Byly zjištěny indukované chronické psychotické stavy, podobné schizofrenii.
LÉČBA: Chránit před poraněním. Chlorpromazin i. m. - 50mg každé tři hodiny. Nikdy Respirin. Psychotické stavy může tlumit alkohol, vitamin B3 (nebo niacin).
Nahoru
Extáze (MDMA)
Extáze (Ecstasy, X, E, Adam, XTC, M&M)
Byla patentována 1913 německou firmou MERCK, a dokud nebyla zakázána (v Anglii 1977, v USA 1985), běžně se prodávala v barech a klubech. MDMA má široké spektrum použití. Je to stimulant, spojený dnes hlavně s tancem na "rave parties", používá se jako náhrada za Speed (koncentrace, motivace, kreativita, energie). Ne méně důležitý je však její vliv na psychiku, díky němuž byla léta používána k psychoterapii, který spočívá v produkování stavů entaktogeneze a empatogeneze. Entaktogeneze - všechno se světem se zdá dobré a v pořádku, člověk vnímá pocity "míru" a radosti. Souznění se vším tvorstvem, matkou Zemí Gaiou. Obvyklé věci se mohou zdát abnormálně krásné a zajímavé. Empatogeneze je vytváření stavů empatie. MDMA je díky tomu známa jako "hug drug", droga objímání. Jsou zažívány pocity emocionální blízkosti k druhým (a k sobě), spolu se zhroucením komunikačních bariér je potom snadné otevřít se, hovořit s ostatními. Mnoho lidí vyhledává MDMA právě k tomuto účelu: "Konverzace proudí jako voda. Víte přesně co říct a kdy to říct." MDMA zřetelně zesiluje smyslové vnímání - chuť, hmat, čich, zrak. Intoxikovaní se často dotýkají různých povrchů (kůže, navzájem), ochutnávají jídla a nápoje. Dotyk a osobní kontakt (sexuální i jiný) se díky emocionální blízkosti subjektů může stát intenzivně příjemným.
POUŽITÍ: Míchání s účinky marihuany či LSD (známé jako "XL", většina dává přednost nižším dávkám) je zdá se přípustné, nikoli tak se sedativy (Heroin, alkohol - dehydratace) nebo dalšími stimulanty (Kokain, amfetaminy). Smrt nastává v kombinaci s MAO inhibitory. Obvyklá dávka je 80 - 160 mg perorálně (přibl. 2 mg/kg). Efekty se dostaví po 30 až 45 minutách, dosahují maxima po 1 - 1.5 h. Zde se pro prodloužení tripu bere 1/3 až 1/2 původní dávky. Po dalších 2 hodinách se jinak začínají vytrácet. Po mnoha dávkách může MDMA pro někoho "ztratit svoje kouzlo", nepomáhá ani dlouhodobá přestávka. Příčiny jsou pravděpodobně spíše psychologické než neurofyziologické.
CHEMIE, PŮSOBENÍ: MDMA (3,4-methylendioxymetamfetamin) je polosyntetický bílý krystalický prášek, chemicky blízký metamfetaminům. Zvyšuje krevní tlak a puls, sucho v ústech, skřípání zubů, nystagmus, nausea. Ve vyšších dávkách (předávkování) jsou příznaky podobné jako u amfetaminů: závratě, hyperkardie, nervozita. Ve vyvolané euforii lze snadno ignorovat příznaky nebezpečné dehydratace nebo přehřátí, vedoucí ke ztrátě vědomí, hospitalizaci, v horších případech k smrti. Postiženého je nutné zchladit, podávat vodu a ovocné nápoje, nikoli alkohol. MDMA též patrně způsobuje snížení hladiny serotoninů v mozku (udává se až o 30%), což by možná mohlo být příčinou objevujících se depresivních stavů. Bránit se lze používáním vitamínů. Neurotoxické změny i přes masové používání nejsou prokázány (výzkumy se prováděly pouze na laboratorních zvířatech).
Příbuzné látky:
- MDA (3,4-methylendioxyamfetamin) byla populární krátce v 70. letech jako "droga lásky"; přízvisko se někdy používá i pro MDMA. Má větší stimulační účinky a je více toxická.
- MDE, MDEA (N-ethyl-methylendioxyamfetamin), často nazývána "Eva", má podobné účinky, méně komunikativní a emoční, více intelektuální.
- MMDA (3-methoxy-4,5-methylendioxyamfetamin) působí zajímavé halucinace při zavřených očích, vědomé sny.
Nahoru
Budivé aminy - Amfetamin a Pervitin.
Žádoucím účinkem těchto psychostimulancií má být zvýšení úrovně bdělosti, popř. zabránění spánku. Lze-li toho jejich podáním dosáhnout, pak k tomu dochází zprostředkovaně, tím, že tyto látky urychlují psychomotoriku. Jsou-li psychické a nervové procesy urychleny, je mozek schopen v časové jednotce zachytit a zpracovat více podnětů a tato vyšší citlivost zabraňuje usnutí. Tohoto účinku však často dosahují na úkor kvality práce mozku: člověk duševně pracuje sice rychleji, ale s více chybami, někdy vysloveně zbrkle až zmateně. Dalším vedlejším jevem je snížení prahu pro vznik úzkosti a strachu. Pomocí těchto stimulantů si např. mládež usnadňuje učení před zkouškami, rychle si vybavují. Hledá se hlavně euforie, aktivita a hovor ve skupině. Převládá nechutenství. Zkušení se nutí k požívání vitamínů. Po probuzení z tahu pociťují "úžasný hlad". Jsou vyhledávány také proto, že mimo excitační působení zvyšují příjemnost sexuálních pocitů a odsouvají ejakulaci. Amfetamin také používali kokainisté v inhalaci jako náhražku kokainu. Po delším užívání a díky zvyšování dávky (20 tablet denně) se začnou objevovat prchavé iluze a halucinace. Později vystupuje do popředí vztahovačnost, pocit, že se někdo dívá. Jsou pozorovány zvláštní záblesky, jasně barevné kontury předmětů a dění kolem nabývá zvláštního smyslu.
Budivé aminy jsou látky synteticky vytvořené, amfetaminy, metamfetamin (MA, Pervitin, Speed) a další (Ice). Dále sem patří Psychoton, Fenmetrazin, Centedrin, Ritalin, Preludint, Mirapont. Tyto budivé látky jsou sympatomimetické aminy, kde stimulace nervového systému převyšuje periferní adrenergní efekt. Významná je jejich centrální inhibice pocitu hladu. K tomu stačí 5 - 10 mg. Jako psychoanaleptika mohou působit i preparáty jiného složení, např. velké dávky kofeinu, Sydnocarb, ale i Meratran, inhibitory monoaminooxydázy (Niamid, Nuredal, Parnate).
Nahoru
Amfetamin
Psychoton, (Aktedron, Astedrin, Benzedrin, Elastenon, Dexedrin)
Amfetamin byl vyroben už v roce 1877, účinná je i jeho pravotočivá (dextroamfetamin - Dexedrin) a levotočivá (Levedran) forma. Je to typický reprezentant psychostimulancií. Jeho podání vede k větší sdílnosti a urychlení řeči, ve vyšších dávkách ke stavu intenzivní emoční hyperforie (bleskové intenzivní všeobjímající blaho, orgasmus celé bytosti), veškeré vjemy jsou neobyčejně silné a jasné, čas jako by plynul pomalu. Myšlení je subjektivně vnímáno jako rychlé a pronikavé, ve skutečnosti je však bizarní a neproduktivní. Snaha tohoto stavu využít k posílení sexuálního prožitku většinou končí kvůli nezájmu nebo dokonce impotenci. V závislosti na postoji jedince a situaci mohou místo příjemných prožitků přijít i zlobné nálady a vztek. V důsledku bludů při psychóze či depresivních nálad provázejících abstinenční příznaky se mohou objevit pokusy o sebevraždu. Toxikomani s amfetaminem podnikají i několik dní dlouhé tahy, kdy si při odeznívání jedné dávky ihned aplikují novou. Pomocí barbiturátů pak upadnou do spánku trvajícího i 24 - 36 h. Existují i literární popisy, viz. např. Hubert Selby.
CHEMIE: Oficiální síran amfetaminia je C18H28N2O4S, síran 1-methyl-2-fenylethylamonný. Terapeutické dávky jsou 5 mg perorálně, 2 mg podkožně, bere se však často 30 - 1000 mg i. v. Somatické příznaky jsou parestezie, kašel, stoupá krevní tlak, zvyšuje se bazální metabolismus, objevuje se třes a pocení. U závislých jsou komplikacemi vyhublost, infikované jizvy, žloutenka. Amfetamin ovlivňuje EEG záznam tak, že je aktivita rychlá, amplituda nízká. Kromě halucinací a psychotických stavů se mohou objevit i organické mozkové syndromy, doprovázené často demencí. Asi u 10% zemřelých jsou zjistitelné změny v mozku.
Nahoru
Pervitin (Metamfetamin)
Pervitin, perník, péčko, piko, MA (Speed, Crystal, Crank, Meth, Methamphetamine)
Je nejpoužívanější zástupce budivých aminů. Kdysi se dokonce předepisoval závislým na heroinu, používala jej německá vojska v 2. světové válce, v r. 1941 byla popsána první psychóza. Objevuje se pocit obrovské fyzické a mentální síly, pak emoční labilita. Je narušeno vnímání (iluze, halucinace). Člověk je velmi hovorný, zvládá náročnou duševní práci (alespoň subjektivně). Závislé osoby používaly 3 až 5x denně perorálně 20 - 50 mg, při tazích se MA aplikoval každé dvě hodiny do žíly i několik dní. Používá se 100 - 300 mg, ale jak tah pokračuje, dávka stoupá. Při chronickém zneužívání se objevuje neklid, halucinace, psychóza. Při předávkování je pociťována těžká bolest v hrudníku a dochází k bezvědomí na 1 až 2 h. Metamfetamin se vyrábí poměrně jednoduše z amfetaminu nebo z efedrinu. Účinný je jeho pravotočivý d- izomer. Při rekreačním použití lze s čistým materiálem postupovat takto: vezme se množství velikosti olověného broku, zabalí se do hedvábného papíru a spolkne; může se též kouřit, smíchat s vitamínem B-12 a šňupat jako kokain. Šňupání je u nás asi nejrozšířenější, zkušení berou "čárku" nadvakrát, s rozestupem asi hodinu. Prodává se za $60-70 za gram (100 Kč za dávku 100 mg).
Nahoru
Těkavé látky - Toluen
Bývají to výpary toluenu, éteru, benzínu, chloroformu, trichloretylénu (Narcogen), tetrachlórmetanu v různých čistících prostředcích a lepidlech. Inhalace se vyhledává buď pro euforizující působení, nebo pro komplex příznaků obluzeného vědomí - iluze, halucinace, změny nálady, jenž se dostavuje po inhalaci trvající i desítky minut. Vcelku lze "sniffing", inhalaci těkavých rozpustidel a výparů lepidel umělých hmot považovat za zábavu převážně mladistvých. Účinek trvá 30 - 45 min po skončení čichání. U 130 lidí vyšetřovaných během dvou let nebyly zjištěny žádné hrubé změny EEG a jaterních funkcí, ani v krevním obrazu. Pokud sniffer přestává čichat, jakmile se cítí pod vlivem drogy, je tato forma používání psychotropních látek relativně bezpečná (ovšem vyvolává návyk!). V praxi ale smotek nasycený čichanou látkou zůstane ležet na nose i ústech dotyčného ve stavu těžké opojenosti (nebo i v igelitovém sáčku přetaženém přes hlavu) a nastává smrt následkem ochrnutí dýchacího centra.
Nahoru
Kokain
koks, cukr (cocaine, coke, blow, snow, crack, Bolivian marching powder, Betty white, happydust)
Je reprezentantem této skupiny. Listy velkého keře Erythroxylon Coca (Koka pravá - a jeho dalších druhů) byly lidmi používány už dávno. Jednak k vyvolání mimořádných psychických prožitků v rituálech jihoamerických náboženství, jednak byly žvýkány při těžké práci ve velké nadmořské výšce. Docházelo při tom ke stahu periferních cév a nižšímu výdeji tepla, anestetický účinek vedl ke snížení pocitu hladu a hlavně docházelo k vymizení pocitu únavy. Osoby, které kokain takto používají, se později dostávají do stavu apatie, snadněji podléhají infekcím a někdy se stanou závislými na kokainu. Doposud proběhlo několik vln kokainismu. V osmdesátých letech došlo k velké vlně popularity kokainu v USA (převážně mezi yuppies) a pět let po tom, jako obvykle, také v západní evropě. Experimentování s kokainem prováděl také S. Freud, který si myslel, že zbaví přítele morfinismu a zatím zapříčinil jeho kokainismus. Jeho samotného stálo velké úsilí, aby přerušil experimenty na sobě. Kokain brali královna Viktorie i Winston Churchill. Návyk na kokain lze dlouhodobě smášet, asi jako u morfia a dotyční říkají, že kdyby nebrali kokain, byli by stejně alkoholici, nebo něco podobného. Kokain má euforizační a stimulační účinek, nápadná je aktivita a zvýšené vědomí vlastních schopností. Při vysokých dávkách se může objevit úzkost, zkreslené vnímání i vztahovačnost. Objevuje se chlad v obličeji; pocit svědění kůže se vykládá buď existencí "zvířátek", nebo "krystalů" v kůži. Může docházet k poruchám vidění, vnímání záblesků, k iluzím. Při velmi vysokých dávkách je zde obraz paranoidně halucinatorní psychózy, nekdy jen strach.
CHEMIE: Vlastní kokain (benzoylekgoninmetylester) se získává jako čistá látka několika etapami laboratorního zpracování. Syntetická výroba je totiž drahá a zcela nevýhodná. Vlastní báze kokainu se nazývá crack, klasický je v podobě jeho solí. Obě látky jsou nelegální, řazené mezi tvrdé drogy.
PŮSOBENÍ: Hlavní význam kokainu byl ve využití anestetického účinku, přičemž byly zároveň staženy periferní cévy. To bylo žádáno v nosním, ušním a krčním lékařství a v oftalmologii. Dnes je nahražen účinnými syntetickými látkami. Účinky kokainu jsou různé po požití prášku, šňupání či kouření. Většinou je důsledkem psychomotorická stimulace, účinek je sympatomimetický. Zvyšuje se tlak, urychluje tep a dechová frekvence, zorničky se rozšiřují. Účinek je podle způsobu aplikace pozorovatelný za několik sekund až minut, trvá asi půl hodiny. Někteří tvrdí, že se to projeví až po několika aplikacích. K odeznění akutní intoxikace dojde za jednu až dvě hodiny, kdy již převládá deprese, pocit tělesné sešlosti, ospalost a nemožnost usnout. To zase vede k nutnosti drogu aplikovat a záležitost se tak může protáhnout na několikadenní tah. V intoxikaci může dojít k epileptickým křečím. Po aplikaci a odeznění příjemné reakce může trvat těžká kocovina. Tvrdí se že ti, kteří berou kokain soustavně přes 1/4 roku, tj. hned novou dávkou odstraňují nepříjemné stavy po vystřízlivění, se začnou vyznačovat nesmyslnou hovorností a kutivností. Často se objevuje bušení srdce, nespavost, ztráta REM spánku (snění). Kokain zasahuje do neurotransmiterů, pravděpodobně brzdí zpětné vstřebávání noradrenalinu a zvýšeně uvolňuje dopamin. V synapsích klesá obsah serotoninu (blokuje se přeměna tryptofanu v serotonin). Komplikace je v tom, že kokain bývá někdy používán k potlačení nepříjemných příznaků lidmi, kteří berou heroin a amfetamin. Někdy se prodávají kombinace kokainu s amfetaminem, jindy s LSD. K úmrtím dochází při kombinacích s morfinem nebo s barbituráty.
NÁVYK: Ano, tzv. kokainismus. Kokainisté si umí vypěstovat schopnost mít příjemné halucinace. Někdy jsou neklidní, úzkostní, vidí drobné parazity. Kroužky družných požívačů si dovedou vsugerovat společné halucinace a splněná přání, hlavně sexuální. Pohlavní pud je vystupňován, ženy se stávají nymfomanickými,
LÉČBA: Řadu těžkých příznaků může dobře tlumit Haloperidol. Někdy dojde k obrazu atropinové otravy nebo k tzv. kokainovému šoku. Při křečích je třeba podávat Diazepam i. v.
Nahoru
Heroin
herák, diacetylmorfin (Horse, Smack, H, junk, happydust, scag, diamorphine, Poison, Cash)
Heroin je klasická tvrdá droga. Funguje podobně jako morfin, stačí ale pětkrát až desetkrát menší dávka. Při podání má náhlý nárazový účinek (kick, flash). Mrtvola se pak najde s jehlou v žíle. Heroin proniká do mozku lépe než morfin, působí prudčeji, ale jeho účinek je kratší. Asi jednu až sedm hodin působí příjemný pocit uspokojení, nazývaný "high". W. S. Burroughs o tom píše: "Rok jsem se nekoupal ani si neměnil šaty a jen si každou hodinu vrážel jehlu do šlachovitého šedého strnulého masa konečné závislosti. ... Dokázal jsem se osm hodin dívat na špičku své levé boty. K činnosti jsem se vyburcoval pouze, když docházely přesýpací hodiny drogy. ... střeva jsou plná usedlých srůstů, což vyžaduje zákrok vykrajovačem jablek nebo jeho chirurgickým ekvivalentem."
CHEMIE: Acetylováním se z morfinové báze získává heroin (diacetylmorfin). Z 1kg morfinu se získá asi 100g heroinu. V řetězu prodejců každý řízne směs nějakým dalším svinstvem, aby zbylo taky na něho, a proto výsledná koncentrace dost kolísá (obvyklý obsah účinné látky býval v 70. letech asi 5%, dnes okolo 40%, u nás však až 80%). Z jednoho gramu heroinu se udělá asi 10 až 20 balíčků. Když je na černém trhu heroinu více, je směs bohatší a cena stejná. (Cena: dnes u nás i 800 kč za gram, běžně 200 Kč za dávku). V opačném případě je prášek slabý a cena vyšší. Toto kolísání často zapřičiňuje použití smrtelné dávky, většinou nechtěně - tzv. zlatá střela. Heroin vypadá jako hnědý, někdy bílý prášek se slabou octovou vůní, dnes dostanete i černý, ktrerý octem přímo zapáchá. Jedna normální střela bývá 10 mg čistého heroinu, u nezvyklého je však 60 mg smrtelná dávka. Když je čistý, stačí 2.5 mg, po 10 mg se lítá. Heroin se šňupá, vdechují se páry při zahřívání, nebo se aplikuje i. m. nebo i. v.: prášek se s přidáním citrónové šťávy rozehřeje ve vodě na lžičce nad plamenem, přefiltruje vatou a injikuje. Injikuje se nejen do žil, ale i do svalů. Pokud se vpichy chtějí utajit, píchá se třeba pod jazyk. Mezi závislými v Americe, kde je rozšířen AIDS jsou jehly už dlouho pasé, pouze se šňupe. Je-li nedostatek heroinu, užívají se z nouze velké dávky kodeinu s alkoholem. Asi 20 - 30 % kodeinu se tak mění v morfin. Kodein je obsažen např. v Alnagonu, který se míchá s vodou, vstřikuje do žíly a dochází k jeho přestavbě na opiát.
PŮSOBENÍ: Letální dávky parenterálně jsou 50 až 70 mg, při kombinaci s alkoholem a jinými látkami, ovlivňujícími dýchací centrum, ještě nižší (na to pozor!).
NÁVYK: Bylo zjištěno, že stačí deset heroinových injekcí, aby došlo ke kompletní závislosti. Heroinismus se pokládá za nejtěžší toxikomanii. Kromě všech nebezpečí způsobovaných morfinem je zde ještě riziko přenosu nemocí sdílením stříkaček a jehel mezi závislými. Desinfikace jehly, aby se nepřenesl třeba AIDS, je možné provést jejím ponořením na nejméně 30 s. do 15% roztoku odbarvovače, lepší je však obstarat si sterilní (levně v lékárnách, zdarma v Drop-in centrech apod.). Jako náhražka pro závislé se používá methadon, v Amsterdamu jej denně pro registrované osoby rozváží tzv. methadonový autobus.
Nahoru
Okopírováno od NEZÁVISLOST, s r.o.
xklodn00@dcse.fee.vutbr.cz
