Borgmani
Jednodenní dlouhé tratě v Nizozemí !
 |  |  |  |  |
Při mé poslední návštěvě Nizozemského města Reuselu při hranicích z Belgií, kde bydlí
již v předešlém článku zmíněná slečna Bertha de Bruyn a také nestor Jos Van der Limpt
(alias "De Klak"), jsem navštívil dvojici vynikajích chovatelů na jednodenních dlouhých
tratích (600 - 800 km ) bratry Hermana (62) a Januse (61) Borgmany.
Proč jednodenní dlouhé tratě: Většina spolků vzhledem k poloze země stratuje z území
Francie v dopoledních hodinách a tak dolety jsou až pozdě večer.Lety nad 800 km jsou pak
pro většinu Nizozemců již dvoudenní závody , tak zvaně "přes noc".
Vedla mě k tomu také skutečnost , že samotný "De Klak" o žádné návštěvy a propagaci
dnes vzhledem k svému věku nestojí,akoliv jsem si to moc přál.Byl jsem slečnou De Bruyn
doporučen telefonicky spolu s přítelem Vlado Valentem z Poníků (SK) právě k Borgmanům,
což bylo nedaleko ve vedlejší ulici našeho hotelu "Centrum",kde často přespávám.
Představit bratry Borgmany je jako vstoupit již do otevřených dveří. Jsou to synovci
Jos Van der Limpta a mohli si být jistí,že zájem o jejich holuby a výsledky na krátkých
tratích bude velký . Základy jejich holubníku tvoří dodnes špičkové holuby v chovných
voliérách právě od jejich strýce. Úspěchy nenechaly na sebe dlouho čekat a zájemci klepou
na dveře jejich domu jeden za druhým. To bylo pro ně ale málo, posílali své holuby
maximálně tak do Orleans (450 km) a dodržovali program krátkých tratí Kempenské oblasti.
Od roku 1979 se ale rozhodují zkusit štěstí na tak zvaných jednodenních dlouhých
tratích nad 600 km ,ale se stejným kádrem závodníků.
Tím jako první v Nizozemí protrhávají bariéry, že holubi linie De Klak-Janssen nejsou
schopni závodit na těchto tratích..
Již v roce 1979 začali připravovat skupinu mladých holubů . První soutěžní let jejich
teamu obsadili v roce 1981 se střídavými úspěchy. Holubi se museli ještě učit a rozdělovat
své síly. Rok nato se ale vše zlepšilo. Při prvním závodě v klubu "Zuiderkempen" měli již
do první padesátky čtyři závodníky. Závěr sezony byl ohromující. He NL 79/1653580
"Kleine Schone"("Malá pěkná") z 15 nasazení získala 14.cen.Začátek jejich snažení tedy
vyšel. Další roky byly rovněž úspěšné a od roku 1990 se již řadí v národním měřítku mezi
známé a špičkové chovatele .Připisují si první národní vítězství s holubem "De Plos" (NL
88/8806089) ze Chateauroux - 565,- km při konkurenci 5788 nejlepších holubů . Další
šampion "Jonge Roobirander" vítězí na této trati v roce 1991 proti 14098 holubům a ještě v
tomto roce vítězí i na La Souteraine 631,- km proti 7630 holubům.Nejvyšší elitou jejich
holubníku se zanedlouho stává "De 25 - Doffer" ,který v roce 1994 zvítězil na závodě z
Moutiucon 589,-km v konkurenci 14326 holubů a připsal si i třetí cenu ze závodu La
Souteraine proti 7555 holubům. Závody na těchto tratích se stávají velmi populární a přispělo
k tomu i včasné hlášení doletů a zveřejnění výsledkových listin na teletextu. Když se začalo
objevovat jejich jméno pod značkou" Gebr.Borgman" na teletextu v Nizozemí, dostávaljí
gratulace také z Belgie a SRN. Rok 1998 je pro jejich "barvy" s 2.místem v zemi velkým
úspěchem.
Na holubnících u bří.Borgmanů je mimo jiné místo pro 21 vdovců pro tyto tratě.Z části
jsou to roční holubi. Páření probíhá kolem 1.března(závodit "naostro"se začíná již v druhé
polovině dubna) a vychovává se jedno mládě. Když holubi znovu sedí na vejcích , odebírají
se samičky. Příprava holubů na denní dálkové lety spočívá také ve třech až čtyřech závodech
na krátké trati.( např.Nyon 270km).Pak nastává výběr závodníků . Samička je jejich jediná
motivace. Velký důraz je kladen na klid a pohodu na holubníku . Předem neohlášené návštěvy
nemají vůbec šanci vstupu do prostoru poměrně malého dvorku, kde jsou samé holubníky.
Krmení vdovců je "rituál". Vždy sledují, zda je vše vyzobané, kdo a kolik nechává v misce a
jakých zrnin. Zde se také poznává forma a chuť k závodění. Drží se nám známého hesla "Jak
k jídlu , tak k dílu ". Trenikgové lety provádí kolem holubníku s přesnou pravidelností,
nejraději však vidí, když na 5 - 10 minut holubi zmizí z dohledu a vrací se ve formaci
"stíhaček" nad své obydlí.Jakmile skončí závodní sezona, již se připravuje další.V zásadě
nemění partnery , když je vdovec dobrý závodník nechávají mu po celou jeho karieru stejnou
partnerku i když tvrdí, že mnohdy z tohoto páření není mnoho výborných jedinců. K vlastním
odchovům mají kolem 20 chovných párů osvědčených borců, kteří již mají" své" za sebou.
Posilou je však téměř každoročně nějaký kus od strýce "De Klaka". Oba mají přesně
rozdělené úkoly na holubnících, včetně osobní odpovědnosti za svěřené závodníky.
Rozhodnutí ,kdo z teamu půjde na trať je ale záležitostí dohody obou členů teamu a mnohdy
velkých diskuzí a popsaných předběžných nasazovacích listů.
Odjížděli jsme tedy z Reuselu z dobrým pocitem ,přestože jsem "Profesora" Jos Van der
Limpta zase neviděl.