"Dálkaři" v Nizozemí
"Dálkaři" v Nizozemí !
Již dnes vím, že v zamýšleném seriálu vydávání brožur nebudu pokračovat z důvodu
malého zájmu o tuto literaturu.Rozhodl jsem se tedy alespoň ve stručnosti napsat tento
článek do časopisů s několika postřehy u Nizozemských "dálkařů".
Nizozemí -je země tulipánů,sýrů a větrných mlýnů na západním pobřeží Evropy s
15 300 000 obyvateli a největší hustotou (364 obyvatel) na 1 km 2 v Evropě .
Tato v podstatě přelidněná země je také "baštou" chovatelů poštovních holubů,
jejichž počty kolísají rovněž směrem dolů k nynějším asi 36 000 členů.
V letních měsících můžete i na našich silnicích potkávat mnoho aut a karavanů se
značkou NL,neboť již koncem školního roku se rozjíždí statisíce Nizozemců do celé Evropy
a vyhledávají především hornatější terény .Jejich země je totiž absolutní rovina dokonce v
přímořských oblastech s pod-nadmořskou výškou. Z těchto důvodů musí být pobřeží chráněno
před záplavami vysokými hrázemi a valy.Turistika je kromě holubů jejich velkým koníčkem.
Velký počet chovatelů poštovních holubů je koncentrován převážně u Belgických
hranic v oblasti Limburg-Kempen a samotná země se dělí při dálkových závodech nad 1000
km na tři pásma a sice jih,střed a sever.Na severu je počet chovatelů nejmenší,ale pravdou
zůstává, že dálkové tzv. "maratonské" tratě jsou zde nejdelší a nejobtížnější. U "Barcelony"
je třeba například překonat vzdálenosti až 1250 km !
Na takovéto "dálky" je třeba mít mimořádně kvalitní holuby dobře trenované a
vyšlechtěné ,což Nizozemci jistě mají. V posledních letech dokazují ve výsledkových
listinách na národních i mezinárodních tratích sílu svých borců.
V kolébce chovu poštovních holubů v Belgii tak trochu "žárlí" ,že jejich severní
sousedé dosahují pozoruhodných výsledků na dálkách.
Kde hledat příčiny těchto úspěchů ?
Našim chovatelům jsou většinou Nizozemští mistři dlouhých tratí málo známí. Mě
osobně se otevřel trochu obzor až po několika návštěvách a hlavně po úspěšné světové
olympiádě v Utrechtu, kde jsem se náhodně seznámil s nestorem chovatelství na těchto
tratích panem E.Jennekensem. Tento pán má nyní již 86 let a je pamětníkem významných
mistrů na dálkové lety jako například Jana Ardena, Sjef Van Wanroye, Marien Van Gella,
Adriana Van der Wegena a dalších.
Mezi jeho žijící saoučasné přátele patří i Piet de Werd,Anton Van der
Wegen,Gebrodhers Kuypers z Neeru,Jo Hendriks z Teuge ,Chris Van der Welde z Zuid
Biereland a další. Několikrát jsem navštívil při cetách do Belgie pana Jennekense v městečku
Schin op Geul poblíž lázeňského města Valburg u Maastrichtu. Na jeho holubnících jsou
potomci po slavných holubech Sjef Van Wanroye,Jana Ardena,originály od Jo a Bena
Hendrikse z Teuge a Apeldornu. V současné době si stále mění několik jedinců se samotným
mistrem "Maratonu" z r.1995 a vítězem evropského poháru (Europa Cup)z roku 1998
Antonem Van der Wegenem ze Steenbergenu .
Pan Jennekens je velkým propagátorem tratí nad 1000 km a dosud je stálým čestným
presidentem ZLU (Zuid Limburgs Unie).(cca 3000 členů !- "Maratonců")
Na jeho telefonické doporučení jsem osobně spolu s přítelem A.Němečkem navštívil
i několik dalších významných chovatelů jako například Bena Hendrikse v Apeldornu,jeho
otce Jo Hendrikse v Teuge, Jacka Van der Wegena v De Heen,Jana Hausola V Epenu a
Marthu van Geel v Nieuw Vorsemeer. Při poslední cestě nás "vítr" zafoukal až do
severnějších oblastí země do Elburku k Buitenhuisovi, který rovněž závodí na dlouhých
tratích s holuby Van Vanroy/Van der Wegen a Jan Arden.Mimo jiné jeho synové převzali již
známou firmu na stavbu moderních holubníků na zakázku pod značkou. "Buitenhuis".Jejich
"super" moderní holubníky jsou k vidění po celé Evropě.O jejich kvalitě a účelnosti jsem se
mohl osobně přesvědčit například v Belgii u Serge Van Elsackera v Schilde . Jeho 50 m
dlouhý holubník je postavený dle nejvyšších parametrů včeně centrálního odsávání,
automatického čistění, pásy pod rošty v budnících,ionizátory na rozkládání prachu,podlahy na
dřevěných roštech a další tak zvané "vymoženosti".
Dále musím zmínit současného špičkového chovatele v Rielu Gerharda Schellekense,
který pokračuje spolu se svým bratrem Pietem v Bavel ve šlépějích svého otce Jefa
Schellekense. Bohužel ten již zemřel ve svých 92 letech,ale jeho synové se právem pyšní
kmenem "Schellekens", vyšlechtěný za 70 let jejich otcem .Původ těchto houževnatých
holubů můžeme hledat v liniích Horemans/Delbár. Gerhard je "specialista" na Barcelony.
Není pro něj problém nasadit např. 22 kusů do Barcelony (1126 km !) a 19 holubů
umístnit do výsledkových listin a ještě k tomu ve špici závodního pole.
Ve slávě po svém manželovi Marien Van Geel z vesnice Nieuw Voorsemeer poblíž
Steenbergenu pokračuje i jeho žena Martha Van Geel. Jejich slavný holub "De Dolle" je
dostatečně znám po celém holubářském světě, který měl na svém kontě mnoho vítězných tratí
na dálkových závodech. Martha Van Geel doplňuje své holuby převážně u Gebr. Kuypers v
Neér (l.Jan Arden) a u Van der Osche.
Mezi výrazné znaky Nizozemských holubů na dlouhé tratě jsou především tmavé barvy
a kaštanové hnědé oči. Zvláště "Ardenský" kmen je dominantní v oku. Z velké části jsou vidět
holubi tmaví, tmaví kapratí až černí, u kmene Van Wanroy tak zvaně "Bronze".Je to zbarvení
na prsou holubů od tmavě hnědé po světlou až bronzovou barvu.Na letkách uvnitř křídla i na
krycím peří je možné vidět rezavé odstíny zbarvení. Holubi, hlavně holubičky jsou drobnější
postavy,samečci mírně při postoji sraženi dolů. Hlava je drobnější,ale na první pohled
"bojovníci" s touhou návratu na své mateřské holubníky co nejdříve. Při závodech "přes noc"
s velkou vůlí se brzy ráno zvedout a poklačovat k dotažení zbývajících kilometrů. Tyto
informace jsem získal o ověřil právě u přítele E.Jennekense v Schin op Gel.
Pokud se zde zmiňuji o rase Jana Ardena, mnozí naši chovatelé znají tohoto mistr
dlouhých tratí.V městě Steenbergen nese jeho jméno hotel "Jan Arden" i když personál o něm
dnes již toho mnoho neví. Tato chovatelská legenda dala světu výborný a " nejtvrdší " kmen
"dálkových " holubů na základě holubů od Maurice Delbára doplňovaný tím, co v té době
bylo nejlepší.(Stichelbaut,Boels,Wagemaker,Devriend,De Smedt). Později křížení holubů
Arden x Schouteren dává základy dnešních holubů na "dálky".
Základní holubice byla z roku 1945 zakoupena na radu Piet de Werda . Pocházela od
Jefa Oomense z Bredy. Z otcovy strany byla vnučkou 1.národní ceny u Duguffroye a z
matčiny vnučkou "Kleine Lichte" (malá světlá) od M.Delbára z Roonse.
Duguffroy měl holuby od Maurice van der Veldeho . Tato "Malá světlá" lítala jako
střela. například v roce 1938 vyhrála mezinárodně Sv.Vincent a v národním měřítku měla 2
hodiny náskoku. Dále Arden měnil holuby se Schouterenem z De Heenu, pekařem
Meestersem a také Westerhuisem. S posledně jmenovaných chovatelů čerpal také Sjef Van
Wanroy. Například modrák "Westerhuis 64/104985 se slavnou "De 90" tvořili špičkový
chovný pár. Modrý Westerhuis byl synem čistého Delbára a matka (He 62/269192,která u
Westerhuise letěla 1.national Sv.Vincent),byla původem od pekaře Berendrechta z linie
"Mojžíš x Sára".
Tak jsem se dostal až ke kmenu Sjef Van Wanroye. Byl to sedlák a prodával také vejce
,ovoce a další plodiny na trzích. Jeho holubi na svou dobu překonávali všechny představy o
dálkových letcích. Zvítězil v národním měřítku také na "Barceloně". Zemřel dne 13.8.1971
ve věku 67 let na srdeční záchvat.
Další chovatelská špička "Ardenských " holubů byl i Kees de Groot ze Stenbergenu.
Piet de Werd jej hodnotil jako jednoho z nejsilnějších "hráčů" těchto holubů na dlouhých
tratích v Nizozemí. V tehdelší době byla oblast kolem Stenbergenu silnou "baštou" chovatelů
na dlouhé tratě. V současné době je rovněž město Stenbergen a jeho okolí,zvláště vesnice
Nieuw Vorsemeer,Halsteren,Bergem op Zoom,Putte,Ossendecht atd. střediskem "dálkařů".
Tradice je stále zachovávána.Bratři Anton a Jack Van der Wegen vítězí na dlouhých traích a
jdou směle ve šlépějích svého otce, Adriana Vand er Wegena. Anton se stává v roce 1995
mistrem "Maratonu" . V roce 1998 vyhrává "Evropský pohár"dlouhých tratí. Jack Van der
Wegen je znám se svým teamem "Mušketýrů" celému holubářskému světu,nyní se
přestěhoval na usedlost do Nieuw Voorsemeer , kde "bojuje" také Martha Van Gell.
Musím se rovněž krátce zmínit i o Ko Nipiusovi a Jeep Van Donkenovi. Van Dongen
byl ošetřovatelem u Nipia. Ten prohlásil,že nikoho lepšího si pro své holuby nemohl najít.
První holubi byli zakoupeni u M.Delbára a sice 6.kusů. Pak k tomu přišli i holubi l.Horemans.
Tito holubi tvrdě soupeřili s Delbáry. Poprve v roce 1963 se zůčastnil team Nipius/Donken
závodu z Barcelony na vzdálenosti 1170km. "Byl to velmi "nudný" závod" vzpomíná Van
Donken.2,4,7,9 a 11.cena národně. Již v té době se začali zajímat o tento team chovatelé z
Asie. Ko Nipius byl velký a bohatý obchodník,ale také pěkný "morous". Van Donken to
neměl u něj lehké.
Významným chovatelem se stává rovněž Jan de Weert,později ale přichází na scénu
Marcel Brakhuis. V roce 1983 vítězí na národním "Dax" s dvouhodinovým náskokem jeho
holuba "Zwarte 74". Začíná se hovořit o tak zvaných "Zwarte mordenars" (Černí vrahouni).
Celá země byla pak ve střehu.
Tak by se dalo pokračovat ve výčtu slavných jmen historie i současnosti. Není možné
všechny jmenovat . Chtěl jsem jen připomět,že s Nizozemci se musí i nadále počítat. Jejich
holubi mají dobrý zvuk po celém světě, hlavně pak u takových chovatelů, které zajímají
dálkové závody. Ve výsledkových listinách na mezinárodní úrovni je najdeme vždy ve špici.