Mám za sebou zatím třetí seminář a ráda se podělím o zážitky, které hýbou celým mým já. Nejsou to konkrétní zážitky z absolvovaných seminářů, zkušenosti tam prožité jsem si naprosto nevědomky odnesla do každodenního života a aniž bych si to zpočátku uvědomila, události v mém životě dostávají výrazný spád, nabývají na dramatičnosti a rozhodně se řeší léta zašmodrchané a stíněné věci...

Takže k věci:

V mém případě šlo určitě nejvíce o uvolnění všeho toho sevření a odevzdání se pravdivě jakémukoliv svému pocitu s naprostou důvěrou a přirozeností i přesto, že mě v té situaci někdo může spatřit. Tím se prolomila hradba nedůvěry... Potom už mohu mluvit jen o uvědomění si skutečnosti, že moje stávající tělo mi, díky své hmotné formě zprostředkovává mnohem širší škálu prožitků, než jsem si do té doby uměla představit. Jako bych najednou otevřela oči v každém tom maličkém póru kůže, kterou jsem před tím cítila snad jen při střetu s rozpálenou plotýnkou... Potom už vnímám ten pohyb jako jakýsi průlom v mysli nebo ve vědomí. Můj pohled na cokoliv dostal nový rozměr, jakoby se rozšířil, prohloubil, zalil teplými barvami a prosvětlil.

Vše co přichází je jako hraní si s PUZZLE obrázkem, který jsem někde na začátku viděla, ale v průběhu let zapomněla... Nyní mi kousek po kousku znovu zapadá každá jeho část sama a nenásilně přesně na své místo a já tak mohu příjemně udivená odhalovat a znovu zviditelňovat ten někde v hloubi tušený, na obraze zaznamenaný příběh. Cítím, jako bych se pomocí seminářů vrátila do své původní rodiny a našla tak vřelou, věčně otevřenou náruč, kde je měkko a teplo. Jsem prodchnutá tichým klidem, důvěrou a jistotou. Vše, co se mi děje, je bezpochyby smysluplné a obohacující, ať už mi tečou slzy smutku, či se tetelím štěstím nebo smíchy lapám po dechu... Vidím jasni barvy a obrazy, které jsem dříve míjela bez povšimnutí, protože jsem měla dojem, že jsou-li jen v mé mysli, jsou jen přehnanou představivostí. Každý okamžik, jenž mám možnost žít, snad najednou vnímám jako věčnost... dokonce myslím, že věčnost z absencí strachu. Semináře mi prostě pomohly upevnit důvěru v sebe sama, v jedinečnost mého bytí a to mi přineslo uvědomění si úžasné síly bez obav se vrhat do realizace všech svých pravdivě sněných přání... A ona se jakoby na oplátku s nápadnou přirozeností uskutečňují a já tak žiju své vlastní sny v realitě. Je to opravdu jako ladný tanec napříč prostorem bez sebemenšího odporu, věčná píseň vesmíru uložená někde hluboko v každém z nás, znějící najednou zřetelně, čistě a nahlas z našich úst.

Život je pak sladce závratným vířením, kterému se s otevřenou náručí vrhám vstříc... Potom není třeba mít strach, protože LÁSKA je všude kolem! Můžeme ji pevně uchopit a na své roztančené cestě pak radostně rozhazovat plnými hrstmi...