| Konváři a později i cínaři se zabývali zhotovováním cínových nebo měděných užitkových předmětů. Mezi ně patřily různé druhy konvic, hubatek, pohárů, cechovních konvic, flašek neboli lahví, dále pak mísy, talíře, umývadla, slánky, kotlíky, lžíce, vidličky, nože, hračky apod. Nejdovednější z nich pak vyráběli a lili také křtitelnice, cínové rakve, různé liturgické předměty jako kropenky, mešní konvice, lampy, svícny, kříže, různé schránky, ale také zvony a děla. Zatímco předměty určené pro liturgické potřeby byly zdobené plastickými ozdobami, předměty určené pro měšťanskou společnost byly zdobeny povětšinou rytím. Zhotovené předměty museli povinně značit všichni cínařští mistři třemi druhy značek. Především to byla osobní značka mistra s jeho monogramem, značka se znakem města, ve kterém mistr působil a značka označující kvalitu suroviny s uvedením množství příměsi olova v cínařské směsi. V pramenech se nejprve uvádějí konváři a teprve v 16. století se objevuje název cínař. Jejich patronem byl sv. Karel Veliký. Od těchto řemesel se postupně oddělili jako specialisté zvonaři a dělolijci. Koncem 17. století pak název konvář mizí a náplň jeho práce přebírali v plném rozsahu cínaři. Slitinu olova a cínu roztavili a z ní odlévali různé předměty, které pak následně upravovali broušením, leštěním a hlazením. Když se zjistila nebezpečnost olova pro lidský organismus, bylo od roku 1773 nařízeno vyrábět cínové výrobky výhradně bez přidávání olova. Pracovní nástroje také byly symboly řemesla a bývaly zobrazeny na typářích. |
Drahomír Ryl Svou malou dílnu, ve které se cínařskému řemeslu věnuje již dlouhou řádku let, si zřídil ve své rodné vesnici na Liberecku. Jeho výrobky jsou skutečně skvostné Jednotlivé kusy odlévá do sádrových formiček a ještě je ručně upravuje. Každý výrobek vycházející z jeho dílny je tedy originál. Kromě cínových výrobků dokáže Drahomír Ryl také unikání způsobem zkombinovat sklo s cínem. Výsledkem jsou stylové džbánky, půllitry a tupláky, sklenice, jídelní soupravy a další krásné výrobky |