Co to znamená - Pracovat s kyvadlem?

Práce s kyvadlem je to samé, jako s někým mluvit. Něco jako hra na pravdu. Ptáte se, a odpovědí je buď ANO či NE. I v této hře je však nutné mít správného protihráče, který Vám nebude lhát či si z Vás nebude dělat legraci. Pokud máme toho správného "protihráče" pak je třeba umět vnímat jeho odpovědi.

Jak pracuje ona komunikace?

Někdy slyším různé nedůvěřivce jak říkají - tobě se pohla ruka, to děláš ty atd. Samozřejmě, jak by se jinak rozhýbalo kyvadlo, kdybych nepohnul rukou? Proč se tak ale děje, jak to vlastně celé funguje? Základem je nemít pro danou chvíli pohybový aparát ruky vůbec pod kontrolou.

Jaká je tedy cesta příslušné informace:

1. Vyřkneme, nebo si myslíme otázku.
2. Příslušná bytost odpoví (potud je to jako mezi lidmi, ale my nejsme většinou schopni onu odpověď běžným způsobem zaznamenat)
3. Odpověď (Ano, Ne, Nevím, Nerozumím, Číslo atd.) jde do pohybového centra ruky
4. Ruka se pohne příslušným směrem
5. Oči zaregistrují pohyb a přenesou onen pohyb opět do mozku
6. V mozku se tento pohyb opět vyhodnotí, tentokráte pro nás do "čitelné" podoby

Složité že? Musím ale upozornit, že tato cesta je pouze z rozhodnutí člověka!!! Většina lidí říká, že to jinak neumí, ale není to pravdou. Kyvadlo je pouze první krok ke kvalitní komunikaci.

Přemýšlejme jak tedy na to:

Pokud přijde odněkud informace do našeho mozku, pak proč by nešla rovnou do "překládacího" centra? A tady se dostáváme k jedné zajímavé věci. Mnoho lidí, se kterými o tom mluvím samo říká že kyvadlu moc nevěří, neboť odpověď znají dříve, než se kyvadlo pohne a tak mají dojem, že se pohne podle nich!!!

Vidíte tu zvláštní věc? Oni nedůvěřují kyvadlu, protože komunikují postupem 1,2 a 6, nikoliv 1,2,3,4,5,6. Většina z nás tak je schopna pracovat, ale ta nedůvěra není nic jiného, než nedůvěra v naše vlastní schopnosti. Je samozřejmě jasné, že do práce s kyvadlem vstupuje mnoho aspektů, které je třeba dodržet:

1. Neutralita - ta je asi základem všeho. Pokud budeme testovat cokoliv pak musíme odpovědi brát takové jaké jsou. Netvrdím, že je nemáme ověřovat, ale nemáme od nich nic očekávat. Pro danou chvíli musíme být nezávislou osobou, kterou nezajímá žádná z odpovědí. Zvláště pokud je to osobní záležitost, pak doporučuji se toto velmi dobře naučit.
2. Profesionalita - to je velmi těžko vysvětlitelné. Ta přichází se zkušenostmi a s postupem času, kdy člověk sám musí přijít na to, že jakékoliv výsledky nejsou správné pro něj, ale pro klienta. (Zrovna nedávno jsem měl klientku, která chtěla vidět alespoň nějaký obraz z minulosti. Poprvé se mi stalo, že jsem nic neviděl, že mi před očima neproběhla nějaká scéna. Nejsem ten, kdo by si tedy hned vymýšlel, proto jsem jí řekl, že nic nevidím, pouze jsem si vzpomněl na jistou knihu. K takovéto věci jsem se nikdy neuchýlil, proto mi to bylo hloupé. O to větší překvapení bylo pro nás pro oba, když jsme zjistili, že ona tu knihu nejenom četla, ale že se v určité části ztotožnila s hrdinkou a tu část jsem jí já opět připomněl. Díky Bohu za mé vedení duchovními bytostmi.)
   Nikdy tedy není dobré přemýšlet nad tím, co má být onomu klientovi sděleno a zda by se s některými informacemi raději neměl dostat do styku. Stáváme se tak zbytečným filtrem, přes který později nebudou informace proudit, neboť jako "médium" bychom byli takto nepoužitelní. VJ samo rozhoduje, co klient zvládne a co nikoliv.
   Nikdy se nesnažte odpovídat, když vás nic nenapadá, nehledejte odpověď za každou cenu. Tím jenom celé věci ublížíte, neboť někdy je třeba jenom malé pauzy, aby klientovi ty informace odezněly a lépe zapadly tam kam mají.
3. Rozvaha - ve smyslu zvážit, zda některé informace máme vyžadovat. Já sám mám zkušenosti z testování budoucnosti a při vyrovnávání se s touto otázkou jsem přišel na to, že nechci být tím, který ovlivní někoho chybným směrem (včetně sebe). Hned vysvětlím.
   Pokud budu někomu předpovídat budoucnost, pak se nejspíše napojím na jeho předpokládanou linii života a z té mu mohu některé zásadní informace přečíst. Vím ale, že testuji budoucnost se vztahem k současným podmínkám života. Člověk má však ve všech hlavních bodech života právo se rozhodovat a pokud se pro danou chvíli rozhodne jinak, než bylo předpokládáno, pak se změní či urychlí sled událostí a "věštby" nebude najednou pravdivá. Setkal jsem se s několika lidmi, u nichž kartářky zasely sémě nedůvěry či jiného pocitu a tím vlastně sami změnily chápání věcí příštích. Sám si do takové odpovědnosti netroufám, spíše se snažím dát lidem volný prostor k rozhodování, přičemž neberu naděje pro věci příští.
4. Správná formulace otázek - a to je jedna z důležitých, ale podceňovaných součástí komunikace s bytostmi. Mnohdy na naší otázku existuje několik verzí odpovědí a my bychom měli rozhodovat, která je ta správná. Pokud si nejsme jisti v různých chvílích, pak je vhodné si s bytostmi domluvit nějaký signál, který jasně ukáže na naší chybu. Domluvte si, že pokud otázka by byla mnohoznačná, ať se kyvadlo pohne šikmo, nikoliv rovně či do stran. Tím budete mít ještě kontrolu nad tím, kam směřujete rozhovor.

Kdo může komunikovat kyvadlem?

Dle mých zkušeností mohou všichni lidé komunikovat s bytostmi kolem sebe. Bytosti si většinou najdou způsob, jak příslušnou informaci předat. Každý z nás je nějakým způsobem specifický - někdo cítí, někdo vnímá, jiný vidí, slyší či tuší atd. Všichni něco. Většila lidí ale nevěří a proto neřeší. Máme signály, ale máme je od mala a jsme tedy na ně tak zvyklí, že je naprosto ignorujeme. Pokud nám je někdo představí jako nové, pak jim možná budeme věřit, ale do té doby ... Z těchto důvodů je dobré si vše ujasnit na Kurzu kyvadla, případně při samostatném sezení podobném Duchovnímu léčení. Rozdíl v tom moc není, protože mnohdy se najdou skryté vazby, které nutí člověka komunikovat s bytostmi s malými zkušenostmi, nebo s bytostmi, které záměrně dělají chyby. To je pak velmi těžké vysvětlovat, zvláště, když je člověk přesvědčen o neomylnosti svého kontaktu.