Naše vlastní cítění přímo úměrně souvisí s naší analýzou okolí a reakcí na něj. Jak se cítíme není vůbec důležité pro naše okolí, jako spíše pro nás. Na druhou stranu je jasné, že kvalita našeho cítění přímo ovlivňuje i okolí. Cítění je takový stav, kdy působením jednotlivých okolností na nás si vytvoříme "stav bytí", ve kterém pak žijeme. Je to prostě o naší momentální situaci, která vyplývá z toho, co si myslíme a jak dokážeme analyzovat.

Princip chybné analýzy je velmi jednoduchý a vidíme jej denně kolem sebe - muž se vrátil již po třetí z práce pozdě domů a ženě se to nesnaží nějak vysvětlit. Ta hned začíná přemýšlet, že je v tom jiná žena, začíná splétat podezření a odvetné kroky a on jí přitom shání nějaký dárek k výročí, aby ukázal že letos už konečně nezapoměl... Jednodužší příklad je ale např. ten, že žena již není spokojená s tím co se doma děje a rozhodne se to řešit. Zajde k holiči, změní oblečení či parfém a především se snaží svého muže trochu rozproudit. Jenomže my chlapi jsme většinou moc přímočaří a za takovouto rafinovaností vidíme opět a jenom něco divného. "Proč by se ta ženská kvůli mě měnila, když mě takhle stačí a plně vyhovuje. V tom musí být někdo jiný"

Jak tedy předejít takovýmto situacím? Mluvit, mluvit a mluvit. Ve většině situacích vlastně jenom stačí říci na rovinu, co si přejeme. Netvrdím, že Ti druzí hned na to přistoupí, to nikoliv. Ale tam kde chceme mít harmonický život a odpovídající cítění, tam by jedna strana měla mít potřebu uspokojit toho druhého. Je jedno, zda to bude změna stereotypu v posteli, při domácích aktivitách či jenom při vzájemné komunikaci. Pamatujete si, kdy jste naposledy řekli svému partnerovi, že ho máte rádi? Pamatujete si vřelé slovíčko, o kterém víte, že bylo z Lásky a ne z nacvičeného rituálu?

Někdo mi řekl, že se to hezky radí, ale tu situaci je nutno zažít, je nutno vidět, že s tím partnerem nikdo nehne, že je to beran, kterému je všechno jedno, nebo že ona vždy po nějaké době zahne. Těch momentů a různých situací, které se nám nelíbí je mnoho. Je ale třeba říci následující:"Všechno má své příčiny a také vše se dá ovlivnit správným působením." Pokud tedy si myslíte, že ten Váš partner to dělá na truc, tak asi k tomu bude mít důvod ve Vašem chování.

Ani mě se nelíbí, když mi někdo řekne - tohle nechci abys dělal, protože je to špatně, nebo se mi to nelíbí, nebo to nemám rád. Na druhou stranu, když si to vezmu kolem a kolem, tak mě náprava nemusí zase tak bolet a mám jistotu, že budu moci i tu druhou stranu požádat o podobnou službu. Partnerství či přátelství je vždy o tom, vyjít tomu druhému vstříct.

Základní podmínka jakéhokoliv vztahu je oprostit se od lži a mluvit. Nebát se říci svůj názor Do toho samozřejmě spadá i diplomacie. Je rozdíl říci ... ty si blbá, to se nedá žrát ... nebo ... dneska to nějak nebylo ono, co kdybys tam příště přidala ... U mužů zase nefunguje ...už to zase nesvítí, ty jsi ůplně na nic .. ale spíše ... už to zase nefunguje, je to nějaké začarované, můžeš se na to ještě podívat?... Nejde ani tak o styl, jako o ostrost proneseného slova a můžu říci, že má žena toto bravurdně ovládá a ví že nepříjemné věci není potřeba doprovázet nepříjemným tónem. Proto jsme partneři a víme, že jsme na to dva. Nesprávný tón může toho jednoho člověka velmi rychle odstavit.

Do této diplomacie patří i pochvala. Vím že vyměnit žárovku je jednoduché, ale pokud mě někdo nepříjemně bude tlačit do této práce se slovy o schopnosti a neschopnosti, pak to třeba nebude tak rychlé, jako když vím, že ten druhý si toho všimne a třeba pochválí či poděkuje. Stejně tak to platí o vaření. Ženy vaří, protože je to zvykem, ale co takhle říci - fakt se ti to povedlo.

Nemusíme být novomanželé, abychom si pochválili i něco trochu nepovedeného, nebo abychom si sdělili nějaký názor. Mluvte a mluvte a pokud to v sobě cítíte, tak tomu vedle vás řekněte i něco hezkého. Pokud vaše cítění má trhliny, máte pocit, že je třeba něco v nepořádku, tak nic neškatulkujte a mluvte a mluvte. Neptejte se, nezpovídejte ale řekněte o svém pocitu. Řekněte že byste s tím chtěli něco dělat a že byste chtěli o tom mluvit. O vlastních pocitech by se nemělo lhát, lhaní do partnerství nepatří (to pak nejde o partnerství). Mluvte, vyznávejte se z citů a pocitů a učte to i své blízké. Pak možná budete nemile i mile překvapení, jak je váš názor na vás samotné jiný, než ho má vaše okolí. Mějte vedle sebe lidi, partnery, kteří si budou s vámi kromě manželství budovat i přátelství. A přátelé se na sebe mohou vždy spolehnout!!!