Tento příběh znám již několik let a myslím si, že je minimálně poučný v tom, aby si člověk dokázal najít své priority a netrápil se obyčejnými, až skoro zbytečnými starostmi:

Učitel filozofie jednoho dne přišel do třídy. Když se studenti usadili, vzal ze šuplíku nádobu a naplnil ji až po vršek kameny. Potom se zeptal studentů, zda je nádoba plná?
Studenti byli přesvědčeni, že ano.

Potom profesor vzal krabičku s kamínky a vysypal je do nádoby s kameny, zatřásl nádobou. Kamínky popadaly do mezer mezi větší kameny. Profesor se zeptal znovu, zda je teď nádoba plná?
Studenti se pousmáli a prohlásili že ano.

Ale profesor vzal krabičku s velmi jemným pískem a vysypal ho do nádoby. Samozřejme písek vyplnil i ty nejmenši mezírky mezi kameny. Teď už byla nádoba opravdu plná.

Potom profesor řekl :
Touto ukázkou jsem chtěl znázornit, že život je jako tato nádoba. Kameny znázorňují důležité věci ve vašem životě. Jsou to Vaše rodina, partner, zdraví, děti... Prostě všechno, co je tak důležité, že kdyby jste to ztratili, bylo by to pro Vás velmi zlé.

Kamínky znázorňují ostatní, méně důležité věci. Například Vaše zaměstnání, dům, auto...

A písek je všechno ostatní. Drobnosti. Malé půtky a šarvátky, nesmyslné dohady, vnitřní nenávisti a malichernosti, snahy o vítězství za každou cenu ...Když dáte písek do nádoby jako první, nezůstane vám žádné místo pro kameny. To stejné platí v životě.

Když budete ztrácet čas a energii na drobnosti (materiální věci), nikdy nebudete mít čas na věci, které jsou skutečně důležité. Věnujte pozornost rozhodujícím věcem ve vašem životě. Hrajte si se svými dětmi, vezměte svého partnera tancovat.. Vždy bude čas jít do prace, uklidit dům, uvařit oběd, nakoupit .. Dejte si záležet na kamenech - věcech, na kterých vám skutečně záleží. Určete si své cíle a priority. To ostatni jsou jen kamínky a písek. Hodne štěstí, doufám, že se vám to podaři!

Ať tedy Vaše ruce mají vždy co dělat!
Ať radost způsobujete vždy, v každém okamžiku nejenom sobě, ale i druhým!
Ať Vaše oči mají možnost spočinout na druhým s Láskou a nikoliv s nenávistí!
Ať vždy slunce svítí na Vaše okno!
Ať po každém dešti následuje duha!
Ať máte vždy na blízku přátelskou ruku!
Ať naleznete v srdci Lásku, tu pravou, tu pomáhající a bezelstnou!

Samozřejmě ještě si přejme život plný humoru a drobných radostí a proto i náš příběh by měl končit vtipně:
Pak přistoupil student a ptá se profesora: "Myslíte, že nádoba je už plná?"
Profesor připustil, že ano.
Student vzal půllitr piva a vlil ho do nádoby. Pivo vsáklo do písku.
A ponaučení?
Na pivo se vždycky místo najde!!