Mnozí lidé jsou přesvědčeni, že pokud někdo žije "duchovně", pak je to věc, která je neměnná a pouze nehotový člověk může s touto činností či se způsobem uvažování zase přestat. O něčem podobném jsem již psal dříve v jednom článku.

Každému z nás, lidí se stává, že svou práci miluje a čas od času opět odmítá, nebo její výsledek sám před sebou zpochybňuje. Neznám nikoho, kdo by se dal na práci s lidmi a někdy nezapochyboval o tom, zda má vůbec smysl dělat to co dělá.

I já mám někdy (přes svou pevnou víru a rozhodnutí se kterými nikdo nehne) čas od času drobné pochybnosti o správnosti kroků, které dělám. Možná to pramení z toho klidného plynutí okolností kolem. Možná je to způsobeno tím množstvím informací, které přijímám od svých klientů. Mnohdy ani nestačí ten fakt, že mne o správnosti cesty přesvědčují mí skvělí rádci, průvodci a pomocníci.

Mnohdy se to stává tím, že nevidíme výsledek svého snažení dopředu. Že neznáme všechny důsledky současného konání a pak zbytečně váháme.

Sedím v příjemné moravské krajince mezi stromy. Všude poletují ptáčci, poskakují veverky a přes ten ruch přírody a blízké civilizace si uvědomuji některé základní pravdy k tomuto tématu:

1. Především naše konání musí do svého výsledku teprve dospět. Není nic jednoduššího, než něco udělat a když se výsledek nedostavuje, pak toho nechat. >>Všechno chce svůj čas a energii!<<

2. Přestávky v práci mnohdy neznamenají útlum či pozastavení, ale třeba načerpání nové síly a inspirace.

3. Pozastavení a odložení práce na nějakou dobu může znamenat změnu pohledu. Může znamenat možnost nalezení kvalitnějšího řešení, které pro danou chvíli nemělo zrovna tu správnou váhu.

4. Také to může znamenat soustředění se na jiný problém či jinou aktivitu.

Takové přelévání energetického potenciálu nemusí nutně vést k roztěkanosti a nedodělání jiných věcí. Při správné koordinaci práce to vede pouze ke kvalitnímu doplňování energií při změně aktivit.

To je jako u umělců. Mnozí jsou schopni pracovat s více technikami najednou, ale postupně svou práci přelévají. Některou rozdělanou práci nechají uležet, aby se k ní později vraceli s jiným pohledem.

V mém případě se jedná o jemné přelévání soustředěné energie z práce s lidmi, na psaní, počítač, rodinu, dům ... Takovéto přelévání soustředěného zájmu nemusí být na obtíž, případně na škodu věci.

Již několik lidí mi během naší spolupráce řeklo, jak mohu stíhat tolik věcí najednou a většinou pořádně. Trochu jsem se tomu smál, trochu jsem polemizoval, ale časem jsem začal zjišťovat, jak opravdu něčeho podobného docílit s minimálně průměrným výsledkem. Princip je velmi jednoduchý. Vždy se jedná o soustředění na daný okamžik. Nejde o to nemít v hlavě nic jiného, ale pro tu určitou chvíli to potlačit do pozadí.

Zdá se to jednoduché? Složité? Nevím, je to princip postupného žití jednoho okamžiku za druhým. Máme starosti, které v tuto chvíli nejsme schopni je řešit? Pak je nepřebírejme v hlavě, nechme je ležet tam, kde je v pravou chvilku zdvihneme. Mohu pomoci či udělat někomu radost? Odložím všechny starosti a udělám to (zároveň si tím trochu odpočinu od těch starostí).

A tak je to i s mými stránkami.

Je období, kdy je potřeba psát, vysvětlovat lidem (nejlépe na širokém fóru)věci, které vnímají jinak lidé a jinak duchovní sféra, povídat si s lidmi o jejich sebedůvěře a o jejich Lásce. Někdy se objevují témata spíše na osobní konzultace, na klidném a pohodovém í povídání v soukromí u svíčky o věcech, které trápí člověka a se kterými si ne vždy ví rady. A někdy jsou témata spíše na zastavení a zamyšlení. To pak velmi rád něco doma kutím, aby i u nás to vypadalo příjemně, aby i rodina nebyla ochuzena o kousek něčeho nového.

Všechna tato období se tak velmi zvláštně prolínají, že ne vždy člověk postřehne hranice mezi nimi. Rozhodně nám duchovní bytosti pomáhají najít kousek klidu minimálně tím, že nás dovedou ke správným lidem či správným informacím.

Rozhodně se nikdy nebojte důvěřovat svému okamžiku. Pokud jednou pracujete velmi intenzivně a jindy zase vůbec, pak se nad tím netrapte a nechte to plavat. Jsou prostě dny, kdy vy a vaše myšlení dohání duši a na to je potřeba chvilku klidu a uvolnění. Nebojte se někomu svěřit se svými problémy, nebojte se vysvětlit své pocity nějaké "vrbě". Pokud je to někdo cizí, pak to je o to jednodušší, že se nemusíte bát zneužití informací či se při normálním kontaktu s oním člověkem nemusíte stydět.

Nebojte se tedy svěřit s tím, co Vás trápí. Řekněte to komukoliv, možná Vaše problémy a starosti mají jiný pohled, který nemůžete ze své situace vidět. Mějte se rádi a hlavně se nebojte nebýt sami!!!.