Co je víra v Boha??
Je Bůh spravedlivý?
Boží hierarchie
Kdy se modlitby plní?
Modlitba, prosba nebo žádost?


Zpět na předchozí stranu

Cesta duchovního vývoje je velmi složitá. Někdo je věřící již od "narození" a když mu položíte otázku proč věří a kde vlastně se v něm vzala ta víra, tak ani nepochopí Vaší otázku a neumí vůbec odpovědět. Někdo obráceně hledá celý život a stále není spokojen s tím co nalézá. Někdo se hlásí k víře (církevní) a přitom nevěří ničemu z toho co slyší. A jsou tací, kteří nikdy nic nehledali a hledat nebudou. Cest je mnoho!

Každý člověk je samostatná kniha, která při dobrém čtení dokáže otevřít široké obzory protichůdných vlastností, schopností a potřeb. V každé takové knize je i kapitola víry. Někde je jenom odstaveček, někdy desítky stran, ale vždy najdeme nějakou zmínku. Záleží na každém z nás, jak si nechá od své duše zprostředkovat informace, které podvědomě cítíme jako správné, ale přitom jsou námi nepopsatelné, nejsme schopni tyto informace blíže specifikovat. Je to spíše takové jemné tušení.

Pokud duše (ta naše prastará součást) předá některé informace takovým způsobem, který na nás zanechá větší stopu, než jenom tušení, pak začneme sami hledat, tápat a shánět informace, které se minimálně alespoň trochu podobají tomu, co vnímáme.

Přístup k víře je různý, ale pokusím se zde spíše spojit dvě pravdy, které nám pomohou vysvětlit, čím vším může víra být:

1. Bůh je všude a ve všem

Spojením těchto dvou pravd nastává zajímavý výsledek -

Pokud tedy věříme v cokoliv, pak věříme i v Boha,
neboť jakákoliv skutečnost či předmět jsou tedy projevem Božím na Zemi

Pak tedy věříme-li v Lásku, přátelství, či jakýkoliv jiný cit (nebo činnost), která nás povznáší je zároveň i vírou v Boha (Absolutno - jak kdo chce), která nás dostává blíže k cíli na naší pozemské cestě.

Bůh nemá lidské vlastnosti.

Spravedlnost, kterou hledáme například u Boha mnohdy ani nenacházíme u sebe. Naše jednání je ovlivněno spoustou faktorů, ale od Boha očekáváme, že nebude ovlivněn nikým a ničím jiným, než námi. Je to ale tak správné? Pokud se podíváme na cestu zpět, pak mnoho správných věcí se rodí těžce, mnohdy v slzách. Pokud bychom si měli tenkráte vybrat, pak bychom si tuto cestu nevybrali, pokud bychom si měli vybrat dnes, tak bychom již neměnili. Vždy záleží na výsledku.

Co tedy od Boha vlastně chceme? Jak poznáme, že naše cesta je v sounáležitosti s Božími představami? Jak poznáme, že se opravdu nejedná o cestu, kterou jsme si před narozením vybrali sami a na níž se máme naučit některé z vlastností či zažít nějakou zkušenost?

Moje filozofie (která čerpá i z jiných, než osobních poznatků) mi napovídá, že velká většina cest je nám předurčena námi samotnými !(naší duší chcete-li). Vybrali jsme si partnery a okolnosti, rodiče i hlavní přátele, vše jakoby nalajnované, ale nějak do toho vstupuje i naše ego a to je ten důvod, proč ne vžy je to lehké. Někdy děláme věci, jakoby "proti srsti". Pak se divíme, že nic nevychází a prosíme Boha, aby to napravil. Ale položili jste si někdy otázku, zda to je vůbec ta Vaše správná cesta?

Vím, je mnoho životních tragédií a situací, které prostě jako by nejdou pochopit. Ale co když zrovna my jsme jejich strůjci? Nezažijeme-li ústrk, nepoznáme výsluní, bez nenávisti není láska ...

Bůh není stařeček, který je pomstychtivý, který kouká na zlosyny špatně a pošle je do pekla. Toto peklo z de stačí. Proč by měl být tento náš Otec ještě na nás zlý? On vždy schválí cestu, kterou jsme si vybrali a vždy nás na ní podrží, abychom neupadli. A pokud se Vám tato cesta nelíbí? Vyberte jinou - jste lidé a ti mají stále právo veta.

Rád bych se zmínil o tom, jak já chápu Boží přítomnost a modlitby jako takové. Následující informace staví na mých zkušenostech a přesvědčení. Nechci nikomu v žádném případě vyvracet jeho názor či víru. Právě naopak. Chci zde touto formou předestřít, že nikdy nebudeme schopni do podrobností pochopit a postihnout celý duchovní řád.

Na Zemi používáme slovo, které je mnohoznačné, které pro každého člověka může mít jiný smysl a jiný dosah. Slovo BŮH při povídání o duchovních bytostech je trochu široké a nejednoznačné. Časem možná zjistíte, že při přímé komunikaci s duchovní sférou je toto slovo nějak moc široké, nedokáže přesně vystihnout správný význam.

Pokud tedy budu hovořit v tomto povídání o Bohu jako o něčem nejvyšším, pak bych raději mluvil o Univerzu, Jsoucnu, Zdroji apod.

Bůh je v mém pojetí spíše Bytost, která má na starosti lokální oblast. Jeden národ, kontinent, planetu či galaxii. Vždy se jedná o bytost, která svými schopnostmi a zkušenostmi může pracovat na příslušné úrovni.

Tato Boží hierarchie je logická, ale pro vyznavače božího monopostu je tato situace nepřijatelná. I pro mne to bylo dlouho nevyřčené tabu, které se počalo vytrácet s přibývajícími informacemi. Ve své podstatě boží monopost zůstává zachován, pouze je třeba si připustit, že nad tímto Bohem je další a další. (Nepleťme si to se starým Olympem).

Tato informace ale nese sebou další aspekt a tím je myšlenka, kam vlastně míří naše oslovení, naše modlitba. Pokusím se to celé vysvětlit. Obyčejná louka v lese má svého patrona, tak jako každá květina či tráva. Tyto bytosti (víly apod.) jsou nejlepší pro příslušný objekt. Pomáhají při růstu i uvadání, snaží se pro svůj objekt zájmu o ty nejlepší podmínky, které budou v souladu s duchovní cestou. Tito strážci (pomocníci, průvodci …) jsou v duchovním světě na příslušné úrovni a rostou svou schopností učit se, získávat zkušenosti a plnit úkoly.Čím je objekt zájmu na vyšší úrovni (příp. pracovně náročnější), tím je potřeba , aby se o něj starala zkušenější bytost.

Nutno ale podotknout, že zkušenosti se získávají prací a chybovost k této práci také patří (raději než chybovost bych použil výraz jiný pohled, který se s přibývajícími zkušenostmi a nadhledem může diametrálně změnit). Tímto ale nechci snižovat způsob práce, nebo bytosti samé. Naopak jsem přesvědčen o nesmírné důležitosti tohoto způsobu práce a o nedozírné kvalitě jednotlivých bytostí z pohledu člověka. Takto pouze upozorňuji na to, že zpracovávané informace mohou být odlišně interpretovány a zpracovávány u bytostí na různých úrovních.

Modlitby jednotlivých lidí také směřují k různým úrovním. Je to jako v práci, pokud žádáte o dovolenou, pak nepůjdete za generálním ředitelem, který by tento problém stejně předal kompetentnímu člověku. Pokud se však chystáte řešit komplexní situaci firmy, pak nebudete jistě zdržovat svého mistra. A tak je to i s modlitbami Lidé, kteří jsou duchovně na vysoké úrovni mnohdy svou modlitbu posílají i za hranice galaxie. Zda je to výhodou či nikoliv nechci a nemohu posoudit, ale o tom, že je to tak správné jsem bytostně přesvědčen.

Velká většina modliteb směřuje k bytosti, kterou nazýváme Stvořitelem. Tato bytost je pro planetu Země nesmírně důležitá, neboť právě ona byla u zrodu naší planety a všech pravidel „hry“ na ní.

Tak jako Země, tak i každá planeta, kde se inkarnují duše má svého Stvořitele a bývá tím nejvyšším Bohem pro dané místo. On je tím, ke komu směřuje většina modliteb a na koho se obrací většina obyvatel.

Na závěr bych chtěl na příkladě ukázat, že není důležité tyto informace vzít za své, jako spíše na základě svého přesvědčení pracovat a přemýšlet tak, jak je příjemné bez ohledu na cizí názory.

Kdysi jsem se snažil (když se jednalo pouze o mé informace, které jsem neměl ještě podložené) tento způsob práce v duchovním světě vysvětlit svému příteli. Mnohokráte totiž konzultoval se stvořitelem informace, které z mého pohledu byly určeny již pro bytost vyšší. O nesmírné kvalitě Stvořitele jsem přesvědčen, ale je třeba rozlišovat, zda daná bytost může příslušné informace zpracovávat s náležitým odstupem a nadhledem (dovolím si to takto napsat, neboť tyto bytosti nemají problémy s lidskými povahami, nejsou urážlivé ani ješitné – to pouze lidoví vypravěči neunesou skutečnost, že Bůh miluje všechny bez rozdílu).

Bohužel je tento můj přítel stále přesvědčen, že komunikuje s bytostí nejvyšší. Chtěl bych věřit, že tomu tak je a že v našem případě se jedná pouze o nedorozumění v názvosloví, i když mnohé indicie tomu nenasvědčují. No nevím, v každém případě chápu, že lidské ego takto může utrpět. Zvláště v případech, když se mnoho let staví na základech, které se nakonec zhroutí. V takovýchto případech se ale nikdy nestává, že by se informace nedostaly na správné místo určení. Právě naopak. Je však škoda, že konzultace nemůže probíhat přímo, neboť mnohé odpovědi na otázky vyvolávají další otázky.

Nerad bych zde řešil otázku, co to vlastně modlitba je a jak silná pokora musí být, aby byla úspěšná. Chtěl bych se na tento problém podívat trochu jinak. Spíše z pohledu duchovních bytostí na příkladu rodiny. Děti své rodiče berou velice vážně a tak jim také předkládají své prosby ("Tatínku, prosím tě, ....",) či žádosti (" Potřeboval bych ..."). Pokud se jedná o hračky je náš přístup jiný, než při žádosti o věci, které potřebují třeba do školy. Rodiče tedy zváží svá pro a proti a pak rozhodnou. V případě, že se jedná o prospěšnou věc pro jeho vývoj, pak většinou rodiče rozhodují kladně.

Stejné je to i s duchovními bytostmi. Pokud si přejeme věci, které jsou v souladu s naší vybranou životní cestou a je na to správný čas (svou partnerku opravdu většinou potkáte, až nebudete ve školce), pak není důvod, aby se Vám toto přání nesplnilo.

Z pohledu člověka je však mnoho přání a okolností, jejichž nesplnění jse vymyká zdravému rozumu. Například uzdravení nějakého člověka, mír, finanční pomoc potřebným atd. Zde bych rád upozornil na důležitost globálního pohledu a i ohledu na ostatní bytosti, kterých se přání týká (uzdravení člověka nemusí být přínosem ani pro Vás, ani pro něj; finanční pomoc by mohla sebrat směr potřebného vývoje atd.) Důvodů na mice vah může být mnoho! Musíme to pochopit. Dospělí se mnohdy chovají v těchto případech velmi zaujatě až nepřátelsky a nechápou, že nesplněné přání může být pro jejich dobro. Dětem taky nelze dát spoustu bonbónů, protože by se pokazila jejich cesta (otylost, zkažené zuby ...) a proto vysvětlujeme a jsme neoblomní. Jak to ale mají s námi těžké duchovní bytosti, když se nesnažíme je slyšet, pouze na ně mluvíme a nevidíme důvody, proč je naše přání nesmyslné.

Druhým důležitým aspektem je síla, vytrvalost a touha, které příslušné přání podpírají. Někdy jsem slyšel výstižnou větu, která i v našem případě ukazuje, jak to mezi lidmi funguje:

"Bůh slyší všechny modlitby,
ne všechny jsou však správné
a když chce ty správné vyplnit, pak už kolikrát není komu!"

Mnohdy se totiž jedná o přání, která jsou krátkodobá, kdy jejich původce od nich velmi lehce upustí, najednou to není pro něj důležité a nedůležité věci přeci není třeba řešit. Za nějakou dobu člověk pochopí, že pokud by se mu to přání splnilo, pak by se mu mohlo stát překážkou, nebo by nebyl tam kde je. Například si přejeme mít peníze, abychom nemuseli nic dělat, ale pak bychom nemohli jít do práce a nepotkali bychom naší budoucí partnerku, mnohdy to nejlepší, co nás v životě na naší cestě potkalo!

POZOR! Jedno upozornění pro ty, kteří si nemyslí o svém partnerovi jen to dobré, spíše naopak. Je dobře vědět, že to co si o svém partnerovi myslíte vy, to si může myslet i on o Vás - na to pozor!!! Važte si ho, aby si vážil on Vás. Většinou díky společnému soužití jsou vzájemné energie natolik propojeny, že i vzájemný vztah je sdílen a to jak fyzicky, tak i psychicky a vaše myšlenky jsou partnerem zachycovány na energetické ůrovni. Mnohdy proto někdo něco tuší, aniž by měl k tomu nějaký důvod.

Ale zpět k modlitbám. Proto je třeba oslovení definovat tak, aby nebylo pochyb, že víme co chceme a proč to chceme. Zároveň vložme duchovní bytosti do rukou sílu rozhodnutí větou:

" ... pokud je to v souladu s mojí či Boží cestou!!!"

Zdá se to někomu alibistické? Vzpomeňte na dítě a rodiče, někdo to musí vidět z větší výšky.

Pokud je pravdou, že po smrti jsme rovnocené bytosti s těmi, které nám pomáhají teď plnit naše přání (bytost, kam směřuje naše modlitba nemusí být totožná s tím, kdo jí plní), pak je ale jasné, že žádné "poklonkování" neplatí a platit by ani nemělo. Neplatí ani žádné něco za něco. Zde nejsme na trhu, kde jsme schopni usmlouvat něco za méně či více peněz za menší či větší svíčku, za více či méně otčenášů ...

Až budete duchovní bytosti a budete jiné bytosti pomáhat při inkarnaci, taky Vám nebude jedno, zda Vás Váš přítel poníženě prosí. Jsme bytosti, duše, které si Váží sebe navzájem a tak není třeba být až servilní, klanět se a prosit o něco!

Velmi silná informace, která se dostane na správné místo je ŽÁDOST. Není to ani strohá žádost, ani pokorná žádost o bydlení. Je to žádost, která směřuje na bytost, jíž si vážím a kterou respektuji. K bytosti, která dokáže má přání plnit a která dokáže i zjistit, zda by mi mé přání neublížilo. Proto jí mám plně důvěřovat a respektovat její rozhodnutí. Splnění si lze i vyplakat (tak jak to udělá malé dítě a vy podlehnete, abyste měli klid), rozhodně to však nevede k Vašemu štěstí.

Důvěřujte těm, ke kterým své žádosti posíláte a mějte na paměti, že Vaše žádost musí být podložena touhou a jasnou představou, proč to tak chcete a kam to povede. Mnoho lidí si plní přání tak, že má cíl, který si vysní a způsob již nechají na duchovnu. Je rozdíl chtít peníze, abych si koupil dům, nebo chtít dům.

Mějte svá přání a touhy. Pracujte denně s nimi, žádejte o jejich plnění.

Jsme ve světě, kde se totiž sny plní !!!