Co to jsou diskarnáti a proč nás trápí???
Působení diskarnátů na člověka
Jak je to s čekáním D na Zemi?
V jakém množství mohou být D u člověka?
Snaha D o odchod do světla v praxi
Očištění - je s D jednoduchá práce?
Duše a zlo
Náladovost a D
Odvedení diskarnátů do Světla - praktická ukázka


Zpět na předchozí stranu

Tyto bytosti nejsou nic jiného, než duše, které se po smrti oddělí od lidské schránky, ale z nějakých důvodů se rozhodnou neodejít cestou světla. Tyto duše mají stále ještě mnoho společného se svou lidskou postavou, zachovávají si informace, lidské vlastnosti a přemýšlení, se kterým prožily celý svůj život. Zde se naskýtá mnoho důvodů, proč zde chtějí zůstat – strach z neznáma, snaha o pomstu, pomáhání blízkým osobám, lpění na majetku, strach z nějakého trestu za své činy. Zde jsem vyjmenoval víceméně negativní důvody, ale tak jak jsou různí lidé, tak je i různé uvažování duší zemřelých lidí. Těch důvodů je mnoho.

Tito duchové (duše, diskarnáti atd.) bloumají ve své duchovní úrovni, ale v pozemské dimenzi tak, jak uznají za vhodné. Jejich pohyb je koordinován pouze jejich vlastním rozhodnutím a tak je tedy můžeme nalézt na mnoha rozličných místech. Není tedy pravdou, že jenom na hřbitovech apod. Velmi často se na své pouti přidají k nějakému člověku. Výběr tohoto člověka může být náhodný, nebo i cílený.

Náhodný výběr vzniká ve chvíli, kdy se nějaký duch pohybuje v místě, kde se zároveň nachází i pro něj zajímavý člověk. Přilepení do informačního pole je pak otázkou chvíle. Duše toho člověka ale může být natolik silná, že se takovémuto útoku ubrání. Nejsnazší přivtělení probíhá přímo u porodu, neboť duše právě narozeného dítěte je úplně čistá (ne nová!), její anamnéza je dokonána a duše může být v tomto stavu podstatně slabší, než duše pohybující se po zemi již dlouhou dobu.

Cílený výběr je naopak formou výběru dle určitých kritérií:

* Nejběžnější bývá závislost jedné duše na druhou. Duše si před narozením přizve „pomocníka“, neboť má pocit, že by to sama nezvládla. Obráceně se k ní může připojit duše na ní závislá.

* Další kritérium může být majetek, kdy koupí nemovitosti se stanete i „majitelem“ ducha původního majitele. Ten opět může být „přilepen“ přímo na člověku, nebo se pohybuje po své bývalé nemovitosti. Jeho konání může být k rozvoji, nebo i k ochraně tohoto majetku. Mnohdy jej chrání i před současnými majiteli.

* Některé duše se chtějí pomstít. Pak je jim jedno, zda jste jim ublížili teď, nebo v některém z minulých životů. Vzhledem k tomu, že čas nehraje pro ně vůbec žádnou roli, pak trpělivě vyčkávají třeba i na nějakou další z vašich inkarnací (viz povídání Jak je to s jejich čekáním?).

* Dále se může ve výjimečných případech jednat i o tzv. siamská dvojčata, tzn. dvě duše, která jsou spolu srostlá již od doby svého vzniku.

* Jedním ze zajímavých důvodů je i duchovní zkušenost příslušného člověka. Duše se tímto způsobem snaží najít cestu ke světlu. Velmi často jsem toto pozoroval u lidí, kteří začali pracovat s metodou SRT. Tato metoda jim dala možnost tyto duše očistit a odvést do světla. Pro duše jsou tito lidé (nejenom s SRT) takovým světlým ostrůvkem, kam se začnou stahovat. Toto jsem zažil i osobně a mohu potvrdit, že čím je větší snaha zabývat se těmito dušemi, tím více „pracovního materiálu“ člověk může mít. Pak je třeba se těmto věcem bránit všemi dostupnými prostředky a nebát se použít fantazii ve vymýšlení nových metod.

* ...

Potkal jsem se s lidmi, kteří na podobné diskarnáty hledí jako na negativní bytosti. Já s takovýmto členěním nesouhlasím, protože i negace má svou relativitu.

Já osobně jsem přesvědčen, že toto působení není pozitivní (záměrně jsem působení neoznačil za negativní). Nechci probírat jednotlivé případy, raději bych to shrnul z globálního pohledu – každé přímé ovlivnění vlastního rozhodnutí člověka cizím subjektem je chybné. Každý člověk by se měl rozhodovat sám na základě vlastních schopností, možností a zkušeností. Pokud je ovlivněn ještě jiným faktorem, který nemá s ním nic společného, pak se může stát, že to rozhodnutí nemusí být vůbec správné a nemusí být vůbec v souladu s jeho vývojem.

Působení duší může být pozitivní (snaha o pomoc, podporu apod. od příbuzných jako jsou babičky či rodiče) ale i negativní při záměrném našeptávání chybných informací a postupů. Hlavní negativní působení VŠECH diskarnátů při ovlivňování jednotlivých lidí však vidím v jejich síle podsouvat své vlastnosti a schopnosti člověku tak, aby on je bral za své. Nekoukejme na toto tak, že naše babička se nám snaží něco podsunout. Naopak, ale její samotná přítomnost nás může nechtěně svést ze správné cesty. A pokud si v některých věcech za života s babičkou nerozumíte, tak proč by se to mělo změnit po smrti? Je mnoho lidí, kteří tzv. přecenili své schopnosti, ale mnohdy se stává, že oni oceňovali schopnosti někoho jiného, než své.

Teprve kontakt s duší, která není uvězněná na zemi, ale vrátí se k nám z duchovní sféry, je oproštěn od těchto záludností. Toto je třeba případ Vyššího Já.

Co tedy dělat? Je jistě mnoho lidí, kteří se prací s diskarnáty či zbloudilými dušemi zabývají. Tito lidé vědí (měli by vědět), že odvádění těchto duší by se nemělo dít pouze od daného člověka a dost. Toto je způsob, který mnoho nevyřeší. Pokud je diskarnát očištěn a odveden do světla, je vysoká pravděpodobnost (dle mých zjištění 100%), že takováto duše dojde nejenom k pochopení, ale i k vyrovnání se s danými problémy a bude dále pokračovat ve svém duchovním vývoji bez nutnosti ovlivňování lidí. A co si budeme povídat, i závislost je problém, který je třeba řešit. Pokud tato duše je pouze odstraněna z pole člověka, pak v případě cíleného hledání se prostě vrátí zpět, v případě náhodného výběru si najde někoho jiného.

Po odvedení diskarnátů se jednotliví lidé cítí najednou jakoby svoji, nemají potřebu dělat věci, které jim vůbec nesedí a hlavně získají i radost ze života, klid, mír a pohodu. Není to ale všelék na nějaké životní problémy. Ty většinou máme, protože jsme si je sami vybrali, ale o tom již jinde.

Problematika diskarnátů není však tak jednoduchá, jak je zde předestřeno. Je nutno počítat se spoustou jiných aspektů, které hledání a očištění takovýchto duší provází. Mnoho duších pracuje jako skryté, tzn. ve chvíli, kdy zjistí, že by se jednalo o jejich případné odstranění, pak jsou schopni se ukrýt, nebo od příslušné osoby se tak vzdálit, že je jen velmi těžké je dohledat. Po ukončení se pak vrací a opět pokračují ve své činnosti (připadně nečinnosti) dále.

Mnohé bytosti jsou velmi vděčné za tu možnost odvedení, ale existuje velké procento takových, které se všemi dostupnými prostředky brání. Ve všech takovýchto případech existuje pomoc, ale je třeba mít zkušenosti a hlavně předpokládat, že jsou i takové duše, které nás hned tak neposlechnou.

Pokud by se někomu zdálo, že si povídáme o jedné či dvou duších, pak musím říci, že ve většině případech se jedná o desítky až tisíce diskarnátů na jednom člověku zároveň, vím však i o případu, kde se pracovalo asi s 200 mil. dušemi zároveň.

Čas je pro Zemi velmi důležitý. Bez něj bychom si nedovedli představit žádné konání. Pro duchovní sféru je však čas něco naprosto nepodstatného. Diskarnáti, kteří uvázly zde na Zemi a čekají na svou „příležitost“, nebo se jen tak potulují jsou na tom naprosto stejně. Pro ně neexistuje pojem ČAS. Oni vnímají pouze TEĎ, ne za chvíli, za sto let atd. Pouze TEĎ! Pak je samozřejmě prvotní otázka „Pokud se ale duše jejího zájmu neinkarnuje, tak by mohla být na Zemi a čekat marně. Nebude to pro ní dlouhé čekání?“. Odpověď je ale jednoduchá – ona nečeká, ona JE!

Proto je možné se setkat s Diskarnáty, kteří přicházejí „řešit“ události, které se staly před několika staletími a přesto o tom mluví, jako by se to stalo včera. V této fázi nechápou, že by si znovu inkarnované duše nemohla na ty nepříjemné události vzpomenout.

Mnohdy se stává, že při svém pobytu na zemi a při tom tzv. čekání se dostanou do míst kde dojde k pochopení, k vyrovnání se s danou situací či křivdou a budou odvedeni do světla. Většinou tento impuls pochopení přijde z vnějšku, oni samy se málo kdy tímto zabývají. Ve chvílích pochopení na tuto duši hodně působí i její průvodci, jejichž snahou je, aby duše již nebloudila, což je pro obě strany traumatizující zážitek.

Průvodci se snaží co nejvíce duši pomoci, aby došla k poznání a uvolnění. Pokud je ale duše rozhodla zůstat na Zemi a pokračovat ve své pouti, pak není důvod její rozhodnutí jakkoliv měnit, natož někoho o čemkoliv přesvědčovat.

V jakém množství mohou být D u člověka?

NAHORU

Jeden z mnohých dotazů se týká i počtů diskarnátů, kteří se vyskytují u jednotlivých lidí. Při své práci jsem se nesetkal ještě s člověkem, který by kolem sebe neměl nějakého Diskarnáti. Nevylučuji to, ale nesetkal jsem se s tím. Do toho nepočítám lidi, kteří tuto situaci umí řešit a aktivně ji pro sebe a své okolí řeší. Spíše mám na mysli lidi, kteří se nezaměřují na tuto oblast, kteří toto prostě neřeší.

Takže tedy opakuji, osobně neznám takový případ, ALE to neznamená, že každý člověk musí být negativně ovlivněn.

Negativní ovlivnění většinou člověk na sobě sám vidí nebo cítí. Jsou to takové stavy, kdy si pak člověk říká – „Chovám se, jako bych to ani nebyl já.“ nebo „.. nějak se psychicky necítím ve své kůži“ atd. Mnoho lidí je na své „spolubydlící“ již tak zvyklí, že jim ani změna stavu nějak nepřipadá nenormální.

Mohu to demonstrovat na sobě – někdy jsem se dokázal rozčílit a v záchvatu zuřivosti si nebral vůbec servítky na nikoho a na nic, kdo se k tomu přiblížil, ten to odnesl bez ohledu na osobu a důvod. Teprve po důkladném očištění (to jsem neměl o této problematice vůbec žádné ponětí) jsem prožil zlost (nebo spíše rozhořčení), které lze kontrolovat, kde se jakoby zezadu koukám na sebe a hlídám se, abych něco nevhodného neplácl, případně abych neublížil tomu káranému objektu. Navenek to může vypadat jako velké rozzlobení, ale uvnitř se jedná pouze o jiný klidový stav. V této pozici se lze pak otočit a klidně hovořit dále, aniž by se člověk musel uklidňovat a srovnávat se s tím.

Hlavní důvod, proč příslušná osoba nemusí být ovlivněna je síla její duše a povahy. V této chvíli opravdu velmi záleží na osobnosti člověka a na povaze příslušné duše. Ony vlastnosti se mohou docela dobře krýt a k žádným pozorovaným změnám nemusí vůbec docházet, teprve při rozhodování může být průběžně podsouván nějaký návrh, který může člověka odsunout na jiný směr cesty.

Někdy se ale stává, že duše jenom přebývá a nemusí mít na člověka pražádný vliv.

Při své práci jsem postupně začal zkoumat některé informace a skutečnosti, které mne při práci s diskarnáty zaujaly. Po nějaké době jsem přišel i na princip objevování diskarnátů u různých lidí. Již výše jsem psal o náhodném či cíleném příchodu. Teď bych chtěl spíše mluvit o lidech, kteří začali pracovat s metodou SRT (případně jinou, která umožňuje práci s duchovními bytostmi a diskarnáty) a mají neustálé problémy s diskarnáty, s objevováním dalších a dalších – to většinou v počátcích, někteří stále.

Lidi, kteří SRT používají si mnohokráte neuvědomují, že svou činností zasahují do životů lidí, ale i duší. Tím, že mají schopnost vyřešit problém jakéhokoliv diskarnáta se stávají takovým světelným ostrůvkem, více či méně září bílým světlem, které diskarnáty jako takové přitahuje. Oni ale nejdou za světlem, ale za tou možností volného odchodu.

Uvedl bych to na příkladu: Duše může být svou násilnou smrtí tak otřesena, že se nerozhodne přes pomoc svých průvodců odejít, ale že zůstane okolo svého "vraha" se snahou se mu pomstít (velmi častý případ, někdy ale se to týká vazeb na majetek, na milované osoby, na místo smrti, nebo strachu z přechodu či strachu z převzetí zodpovědnosti za své činy ...). Tento D (říkejme mu tak) časem ztrácí (někdy dny, někdy staletí z pohledu člověka) svou touhu po pomstě a začíná si uvědomovat sebe, přestane se třeba bát přechodu do světla ap. Proto si zvolí nejrychlejší cestu, která vede do světla. A kde najít tu nejrychlejší cestu? Samozřejmě u těch, kteří to umí. V některých případech přichází na klientech, mnohdy však „sedají“ přímo na lidi, kteří se tímto zabývají. Pak ale musí svým působením (nebývá to pozitivní působení) vyprovokovat reakci, která by vedla k jejich očištění a odvedení do světla.

Ti, kdo to umí, ať si otestují, kteří jsou "staří" (původně usazení D) a kteří přišli pouze na příslušné sezení s klientem. Je to velmi zvláštní. Jakmile jsem přišel na tento princip, tak jsem se rozhodl s tím něco dělat. I já jsem měl velmi často problémy s opakujícím se rušením při napojení na Vyšší Já. Proto jsem udělal následující experiment - Přímo jsem jim nabídl možnost odvedení. Nabídl jsem jim možnost přijít otevřeně, nehledal jsem v tom problém a nabídl jsem jim pomoc. Svým přístupem jsem jim naopak jasně naznačil, že jejich postavení chápu a že jsem jim ochoten pomoci. Způsob popíši někdy jindy. Netušil jsem, o jakou vlnu diskarnátů se bude jednat, o to více mě potěšilo, že to mělo a má smysl a musím říci že zájem byl opravdu veliký (denně několik tisíc diskarnátů). A proč to tak fungovalo? Prostě oni hledají někoho, kdo jim v tom pomůže.

Po nějaké době jsem ale přišel na jednu zvláštní věc. Vždy se objevili někteří diskarnáti, kteří se nechovali dle předepsaného postupu. Někteří se snažili prorazit všechny ochrany a snažili se na sebe upozornit. Nejdříve jsem se domníval, že se jedná o negativní bytosti, které spíše chtějí ubližovat. Nešlo mi to ale dohromady s tím, že věděli o tom, co se s nimi může stát a přesto se očividně snažili na sebe upozornit.

Teprve za čas jsem si na základě jedné myšlenky od jiné osoby uvědomil, že se vůbec nejedná o jakési potměšilce, ale o bytosti, které potřebují osobní pomoc. Potřebují odstranit strach, obavy či vazby, které jim brání jen tak přejít. Rozdíl oproti potměšilců byl v tom, že ti se naopak při čistění klienta skrývají, nikdy se nesnaží při terapii na sebe upozornit, spíše naopak. Ti, kteří se snažili na sebe upozornit prostě potřebují individuální přístup. Potřebují v něčem pomoci. Jak, jakým způsobem to zjistit, co pro ně udělat jinak, to je to, čím se "trápím. Většinou se jedná o intuitivní práci s každou jednou bytostí, při které duše sami hodně napovídají.

Důležité je, že mnoho lidí má program, který ty D přitahuje. To je ta práce, v mnohých případech i láska a porozumění (oni jí potřebují strašně moc a mnohdy se mi v případě zatvrzelců podařilo věc řešit láskou a "domluvou" - mnohdy se nejedná o nic jiného, než strach). Rád bych tímto povídáním ukázal, že zbloudilé duše, duchové či diskarnáti nejsou nic jiného, než zemřelí příbuzní, přátelé. Mnohdy se jedná o vaše duchovní přátele (proto se pohybují okolo Vás) a ne každému se podaří při své inkarnaci pomáhat duchovnímu světu, většinou to bývá obráceně. Za to se Vám naopak dostává Lásky a pocitu sounáležitosti.

Jakékoliv odvádění těchto duší provádím s pomocí Vyššího Já. Zde je asi nutno říci, že i práce při tomto není automatická, neboť diskarnáti se hodně liší případ od případu. Spíše bych řekl, že se liší jejich důvod pobytu u člověka.

U diskarnátů, kteří se u klienta nachází náhodně je to otázka maximálně několika desítek sekund a to v jakémkoliv množství. Dokonce jsem svého času vytvořil místo („přístav“) pro takovéto zbloudilé duše, kde následně čekaly na odvedení do světla. V počátku takovéhoto experimentu se jednalo až o několik tisíc diskarnátů denně.

Mezi nimi se však objeví i tací, kteří nechtějí být odvedeni. S těmi se pak musíme zabývat více. Zde musí dojít na straně klienta či diskarnáta k jednostrannému či oboustrannému pochopení, k nalezení daného problému a uvědomění si situace, která zapříčinila tuto negativní vazbu. Samozřejmě se může jednat i o klienty, kteří s tímto diskarnátem nemají a neměli co do činění a jsou pouhým jeho nositelem.

Ve většině případech je to jednodušší o to, že tyto duše bez problémů „přesedlají“ někam jinam a počkají na řešení toho problému již mimo klienta. Je to vždy na domluvě s nimi a samozřejmě je neposílám na zlé sousedy, ale na nějaký předmět k tomu určený (není třeba si představovat pasti, jako v Krotitelích duchů, jedná se o svícen či něco podobného). Tento diskarnát nepůsobí žádné problémy, neboť je zde, aby něco řešil a v tomto případě se mu řešení naskýtá.

Nejhorší jsou ale diskarnáti, kteří nemají o řešení žádný zájem. Ti se mnohdy ukrývají tak, že teprve několikerá kontrola je může odhalit. Jsou mnohdy zákeřní, zlí či škodolibí, proto i práce s nimi raději nechávám na Vyšším Já. Stačí, když je pomůžu vyhledat a pak to řešení je na VJ.

Duše a zlo

NAHORU

Některé otázky klientů jsou natolik závažné, že se raději obrácím na zdroje, jejichž ověřené informace vycházejí z dlouhodobého výzkumu. Jsem velmi potěšen, když mé informace, na kterých stavím, se mi tímto způsobem potvrdí. Proto si dovolím do mého povídání vložit úryvek z knihy pana Michaela Newtona, PhD. OSUDY DUŠÍ (angl. orig. JOURNEY OF SOULS):

„Ty duše, které se podílely na nějakém zlu, jsou umístěny do zvláštních center, které někteří klienti nazývají jednotkami intenzivní péče. Bylo mi řečeno, že zde je jejich energie přetvořena tak, aby byla znovu čistá. V závislosti na stupni svého provinění mohou být tyto duše poměrně rychle poslány zpět na Zemi. Pro svůj další život si mohou zvolit třeba osud oběti jiného zlého činu. Pokud však jejich činy měly dlouhotrvající následky, byly obzvlášť kruté, nebo postihly mnoho životů, je to znak jistého pokřiveného modelu chování. Takovéto duše mohou strávit dlouhou dobu v osamocení, a to někdy i několik tisíc pozemských let. Základním principem duchovního světa je přesvědčení, že jakýkoliv zlý skutek, ať už záměrný či nikoliv, musí být nějakým způsobem v příštím životě odčiněn. Není to chápáno jako trest ani pokání, ale spíš jako příležitost ke karmickému růstu. Neexistuje tedy žádné peklo, snad kromě Země samotné.“

Již dlouhou dobu se snažím své okolí přesvědčovat, že největším peklem je peklo na Zemi. Tyto informace jsem mnohokráte dostal potvrzené i od duší, které na Zemi byly součástí nějakého zla. Po jejich odvedení (mnohdy ne vůbec jednoduchém) je při zpětném kontaktu z nich cítit úleva, Láska a klid. Je to jako na Zemi. Pokud něco provedu, je jednodušší nést za to následky, než se schovávat. V duchovním světě nejsou žádné důvody k ponižování za prožité skutky. Já osobně jsem přesvědčen, že je velmi důležité poznat všechny zákoutí lidské povahy a lidského konání, neboť právě tyto zkušenosti nám otevírají cestu k hlubšímu poznání. Proto je třeba poznat i jistou míru zla, lži a nepravdy - rozhodně je lepší si ZLO uvědomit, než jej konat. Po pochopení není třeba již v tomto tématu konat.

Celá tato pasáž z knihy vyznívá až moc pesimisticky, leč mohu jenom uklidňit ty, kteří mají pocit z jakékoliv direktivy. Práce s dušemi v duchovním světě je neuvěřitelně rozsáhlá, velmi inspirující a vždy se opírá o potřeby a chtění každé jednotlilvé duše. Žádná duše není sama, vždy má svou rodinu, instruktory, poradce či mistry, kteří jí s Láskou nabídnou možnou cestu. Vše probíhávždy ve znamení Lásky a pohody, nikdy se nestane, že by bylo duši mentálně ublíženo. Mnohé duše berou inkarnaci např. jako divadlo, kde hrajou náročné i jednoduché role, kde se těší na svůj výstup, někdy se i bojí, ale je to vždy jejich rozhodnutí a pokud nechtějí, tak se neinkarnují.

O to větší úsilí vyvíjí ostatní bytosti, když se duše odchýlí od Lásky a je zastřena závojem mnohých lidských vlastností, které jí nedovolují se vrátit tam, kde je doma. A zde je naše práce. Jsme schopni těmto duším pomoci, ukázat jim cestu k pochopení, nebo jim pomoci přejít tam, kde to pochopení naleznou.

Náladovost a D

NAHORU

V této otázce se nechci zabývat ani tak změnou nálad vznikající působením okolních vlivů a společností na člověka, ale působením Diskarnátů jako přímého zdroje „negativní“ energie.

Běžná náladovost (lépe řečeno změna chování člověka ke svému okolí a hlavně k sobě samému) může mít hodně příčin. Například nevyspání, starosti, stresy, obavy, strach atd. Někdy se ale stane, že člověk změní náladu bez zjevné příčiny. Zde nutno podotknout, že toto si musí uvědomit člověk sám, třeba i po upozornění z okolí, ale nelze se dohadovat této změny jako nestranný pozorovatel (přítel, manželka …). Pouze vy sami v sobě jste schopni hledat důvod, proč se vaše nálada najednou změnila.

A právě při pozorování zevnitř mnohdy zjistíte, že žádný důvod nenacházíte a přesto problém trvá. Postupně se cítíte smutní, pomalu se hroužíte do sebe a uzavíráte se před okolím, z věcí, na které jste se těšili začínáte mít obavy, mnohdy až strach atd. Vaše standardní nálady a pohledy na svět jsou jakoby přičerněné, vše Vás nutí povídat si sám se sebou, zabývat se sebou a věcmi, které nejsou běžně dle Vás tak důležité. Najednou se Vám tyto věci zdají být hrozně důležité a vše ostatní jde stranou. Nemáte náladu na nic, nic Vám nejde od ruky jako dříve.

Na druhou stranu však na otázku „Co ti je?“ nejste schopni dát žádnou rozumnou odpověď.

Pokud jste sami zaskočeni takovouto změnou, pak ve většině případech se jedná o ovlivnění „méně pozitivní“ energií, která vychází z jiného zdroje. (Záměrně jsem nenapsal negativní energie, neboť to co je pro jedny vlhké, může být pro druhé suché a jiné zase mokré. )

Jedním z možných zdrojů může být i energie a myšlenky diskarnáti. Přiblížením a setrváním D v našem informačním poli jsme více či méně ovlivněni jeho záměrným či nezáměrným působením na nás a naše skepse či smutek se nadále prohlubují.

Ale co si budeme povídat, i toto je způsob komunikace D s námi. Pokud se to zdá být příliš silné, tak já osobně bych to zahrnul do působení jemnějšího rázu. Znám lidi, kteří měli křeče, bolesti v těle atd. A co by v tu chvíli dali za pouhou skepsi? Tak co tedy s tímto druhem „komunikace“?

Mnohdy se nám stává, že v těchto chvílích sami se sebou hodně diskutujeme (vidět je to na problému, ke kterému se vracíme a přitom jsme jej dříve již odložili jako vyřešený). Někdy z již vyřešených stavů máme i strach (máme změnit zaměstnání, všechno zařídíme, vše klape a najednou – to nezvládnu, to se nemůže povést atd.). Toto jsou většinou příznaky duchovního propojení s D, intenzivní příznaky jeho blízkosti a „zájmu“ o nás.

Řešení je nejjednodušší pro lidi, kteří používají metodu SRT, nebo jinou s podobnou metodou, která dokáže s těmito případy pracovat. Jak ale ti ostatní? Předpokládejme, že se nejedná o kontakt, který má za následek nám uškodit (čím více pracuji s D, tím více jsem přesvědčen, že těch snah o záměrné poškození je méně, než snah o nezáměrné ovlivňování – pod spojením „nezáměrné ovlivňování“ si představuji působení na člověka, při němž působí souhrn pozitivních a negativních energií).

Předpokládejme tedy, že se jednalo pouze o nezáměrné přenesení strachů a obav z D na člověka. Pak je nutné při duchovních dohadech sama se sebou si uvědomit, že se nedohadujeme se sebou, ale s D. Je tedy třeba mu vysvětlit, že se stal zdrojem nesnází a že je nutné, aby se vzdálil tak daleko, aby mohl komunikovat, ale přitom nás neovlivňoval vlastní energií. On musí pochopit že může vám svým vlivem i ublížit a proto je třeba, aby respektoval vás jako osobu i Duši. V těchto případech lze také zavolat na pomoc své rádce či Vyšší Já, kteří Vám velmi rádi pomohou (nepokládejme si otázku - Jak to udělat? Uslyší mne? ... - neboť před VJ, ani D neschováme žádnou svou myšlenku, tak proč by se to nepovedlo takto?). Je i možné si vhodnými otázkami zjistit, proč ta bytost má potřebu své starosti přenášet na nás (mnohdy se jedná o příbuzné, kteří nám chtějí pomoci a neuvědomují si svůj vedlejší vliv).

Touto terapií vysvětlováním vnitřního postoje se stává, že si člověk upevní své vnitřní přesvědčení o sobě, ale mnohdy i pomůže D s jeho vlastními problémy.