Zpět na předchozí stranu

Proč se zdá život tak jednoduchý?

V jisté etapě života, zvláště v době, kdy se člověk začne zabývat duchovní tématikou, se objeví zvláštní otázka: " Proč mám najednou všechno a nevykupuji to ničím? Kdy na mne dopadne ta pěst osudu a života, která většinou vždy sebere tu krásu, Lásku a vše poklidného, ke kterému člověk dospěje?" Tyto otázky znamenají, že si začínáte uvědomovat dar, který v rukou máme. Sice očekáváme, že o něj opět přijdeme (to je ta destruktivní energie strachu), ale o to silněji cítíme to, co bychom mohli ztratit, co jsme získali.

Svého času jsme vedli s přáteli diskuzi na toto téma a na popud mé Duchovní rady vznikl následující text. Narazil jsem teď na něj v podstatě náhodou (co se děje náhodou?) a tak jej předkládám v lehce upraveném znění. Byl to dopis pro lidi, kteří se snaží být sluníčkem pro sebe a své okolí. Jsou to lidé, kteří pochopili, že duchovní práce a jejich duchovní život nemůže být opřen pouze o církevní dogmata. Jsou to lidé, kteří dokáží vidět krásu nejenom v kostele, ale i před kostelem. I když již naše kroky směřují jinam - mám Vás rád. Jste sluníčka, která nepohasínají!!!

Tento "dopis" však není jenom pro takovéto lidi. Každý z nás si cestu vybírá, kdo dostává výzvy a úspěšně se s nimi popasuje ten roste, ale zda jsou to výzvy, či strachem nechtěně přivolané okolnosti, to se dozví člověk až mnohem později. Užívejte si všeho dobrého, co prožíváte a vymažte ze svého slovníku strach!!! Tak tedy:

Po dobrém vždy přichází to špatné! (???)

Milí přátelé!

Jsem opravdu rád, že kolem sebe působíte tak, že okolí nezbývá nic jiného, než že je plné lásky a má potěšení z Vaší přítomnosti. To, co oni cítí z Vás a ve Vás je pouze malý zlomek toho, co jste. Vaše duše po mnoha tisíciletích vystoupala vysoko a čeká, až se bude moci vydat na další cestu. Až budete plně vědomí, pak si uvědomíte náročnost a délku celé cesty, kterou jste prošli. Pochopíte, že ta procházka, kde dostáváte všechno za nic prostě neexistuje. To, co jste prožili v minulých životech, doby, kdy jste ubližovali plni strachu a zármutku končí. Pro některé z Vás je tato inkarnace poslední, protože jste završili svou cestu na Zemi. Pro některé již výuka na Zemi končí! Nekončí však klidným nic neděláním, ale vzestupem, pochopením, jasným cílem. To je to, čeho jste museli dosáhnout.

Pokud se někomu zdá, že to je velmi lehké a nic tomu nedal, tak musí pochopit, že se nejedná o tento život, ale o celý ohromný balík životů. Jedna inkarnace střídala druhou. Jednou jste byli králové, pak zase žebráci. Jednou jste žili stovky let, jindy dny a týdny. Sotva jste se narodili, už jste museli umřít a nenaučili jste se nic, pouze šrámy na duši Vám přibyly. Válka střídala válku. Milióny lidí umíralo a vy mezi nimi. Když jste přežili, modlili jste se, aby jste to nebyli vy, kdo přežil. Morové rány, záplavy, tornáda, sucha a hladomor. Mrazy, které vám braly víru ze srdce. Ohně, kterými jste v dobré vůli ubližovali druhým. Smrtelné postele, kde prohlédnutí bylo pouhým zábleskem. Strach ze smrti, o kterou jste se modlili. Mnohokráte jste klečeli nad těly svých drahých a proklínali sebe i Boha. Mnohokráte jste trpěli cizí ruku, ale mnohokráte jste i zvedli ruku svou. Ve jménu Pravdy a Lásky jste zasévali strach a nenávist. Ve jménu nepochopení jste bořili vše, co bylo klidné a odevzdané. A za každou ránu jste si přinesli šrám. Šrám na duši, která trpí s Vámi!

Lásky jste prožili přesně tolik, aby těsně před jejím uvědoměním Vám jí někdo sebral a vy jste opět šli cestou zla, nenávisti a pomsty. A tak šel den po dni, rok za rokem, smrt za smrtí. Umřelo Vám tolik lásek a přátel, že jste si mysleli, že jste prokletí. Proklínali jste Boha, protože jste ho neuměli milovat.

Stali jste se smítkem, které voda nese kam se jí zachce. Jednou jste přistáli a žili spokojený život, ale jakoby to nemělo tak být, hned Vás něco smetlo zpět. Proud Vás unášel, hnal Vás cestou strastí a utrpením, když přišel klid a mír, objevila se propast. A tak šel den po dni, rok za rokem, smrt za smrtí.

A jednou jste se narodili a nic. Chvíli jste žili a nic. Chodili jste do školy a nic. Milovali jste rodiče a přátele a stále nic. Odsoudili jste odpustkářskou víru a nic. Pochopili jste Boha a nic. Začali jste se učit věci, na které jste si nemohli sáhnout a stále nic. NIC, NIC, NIC!!! Stále se NIC neděje. Vše jde jakoby samo. Na něco se podívám a vím, zda je to správná cesta. A je to tak lehké. Myslíte si: "To je jenom klam, musí se něco stát. Musíme umírat a rodit se v utrpení, musíme procházet cestou tmy a trní, abychom si vše zasloužili. To co teď máme je lež. Nic nemůžeme dostat zadarmo!!!"

Vaše láska je a nic jste za ní nedali! Pak si jí nezasloužíte! I toto jsou Vaše slova, ale nevyřčená, bojíte se to říci nahlas, aby se něco nezvrtlo. Je krásné, že se díváte pouze na místo, kde se nacházíte. Ale pokusili jste se ohlédnout za tím, co jste prožili, abyste pochopili, co Vás to stálo, než jste se dostali až sem?? Postavte se tomu čelem. Slyšte nářek trpících. Slyšíte to? Vždyť to jste ale vy!!!! Pohleďte na staletí běd a utrpení, slyšte vřískot polnice, která Vás žene na smrt. Poslouchejte Vámi vyřčená prokletí a nenávistná slova k Bohu. Poslouchejte potoky krve prolévané z Vašich žil. Nebojte se a ohlédněte se. Snad už konečně pochopíte, že jste zaplatili strašně!!!

Už tomu rozumíte? Obraťte se dopředu a podívejte se do budoucna. Vaše cesta je na počátku. Začali jste krví! Teď pokračujete Láskou. Máte před sebou dlouhou cestu, ale musíte pochopit, než vykročíte. Vystupte z váhání, vystupte z nedůvěry, vystupte z podceňování a prohlédněte. Pohlédněte dopředu na jasnou zář tepla a Lásky, která Vám jde v ústrety. Nebojte se oprostit od všech starostí a užívejte si konečně toho, že jste pochopili. Užívejte si toho, že jste. Užívejte si Lásky a pocitu sounáležitosti. Milujte sebe i okolí. Dávejte Lásku plnými hrstmi. Zapalujte ohně porozumění a Lásky, které se co nevidět rozfoukají a rozletí se po lidech. Naše Země musí zářit Láskou a ne válkami!!!

Nebojte se, že je to jen přelud. Pokud máte pochybnosti, pak se ohlédněte. Pak možná pochopíte. Udělejte ten první krok dneška, a pak další a další. Pokud ho uděláte dnes, pak jej už nikdy nemusíte dělat, protože bude čas na ty další. Když uděláte dva nebo tři, pak bude opět čas na odpočinek. Chce se Vám jásat a utíkat? Nebraňte se tomu. Vše má svůj čas a Vy svůj čas držíte v dlani a plně se o něm rozhodujete. Nemusíte dělat nic.

Na Zemi jste jenom ždibíček Vaší Duše. Ale ten ždibíček je to nejkrásnější, co Vaše duše má. Ona to ví a chrání si Vás. Proto se Vám kolikrát nic nechce - to Vaše Duše pracuje a vy nejste dostatečně chráněni. Třeba nemá na Vás čas, nebo naopak musí něco pochopit. Je čas spěchání, práce a nicnedělání! Dělejte to, co se Vám chce. Zjistíte, že vše je v klidu, nic se neuspěchá, protože to jste Vy, kdo žijete. To jste Vy, kdo je nositelem závažných rozhodnutí. Vaše Duše je dnes velice šťastná, neboť dosáhla mnoho úrovní díky Vám a čekají jí další. Vaše duše jste vy a vždy bude pro ní krásný zážitek, až opět prohlédnete a stanete se vědoucími! Těšte se z okamžiků a maličkostí. Povězte všem kolem sebe, jak je máte rádi a vyznávejte Lásku před nenávistí, touhu před pochybovačností, klid před strachem... Buďte ostrovem, který dává Lásku a nic nepotřebuje získávat. Proč taky, když jste již prožily většinu toho, co prožívají ostatní, pouze si to nepamatujete?

Máte klid na duši a žijete v míru a Lásce. Jakou daň dáváte za to, co dnes máte a jak se dnes cítíte? Již žádnou. Proč tedy zrovna Já a teď? OHLÉDNĚTE SE!! Chápete?! Je to draze zaplacená Láska. Jsme TUPCI, kteří to nepochopili hned, kteří museli strádat a trpět dlouho, aby došli tam, kde jsou dnes. A pořád jsme TUPCI, kteří nevěří a pochybují. OHLÉDNĚTE SE !!! Chápete? Nepochybujte, jste boží bytosti a jako takové sami o sobě rozhodujete. Rozhodněte se jak chcete. Žehnám Vám, aby Vaše cesta byla tou cestou nejsprávnější.

S Láskou Váš Mirek

P.S. Tento dopis Vám posílá má Duchovní rada. Je mi ctí jej tlumočit a je mi ctí jej cítit.