Při terapiích, které provádím, se mnohdy setkávám s dotazem "Jak ale poznám, že je ten správný čas, nebo že dostanu tu informaci a je správná?". To se stává hlavně ve chvílích, kdy klient očekává změny a bojí se rozhodnutí udělat sám.
Víte, odpověď na tyto a podobné otázky je velmi jednoduchá - To se prostě hned pozná!!. Ale jsem si vědom toho, že pokud to člověk nikdy nezažil a očekává nějaké znamení, pak je tato odpověď o ničem.
Spojím to ještě s druhou velkou otázkou - "Já vím, že je to ono, ale nějak tomu prostě nemohu uvěřit, že se to týká mne a že je to opravdu ono. Vůbec nevěřím, že bych mohl zrovna já takto poznat to, co ...! Nejsem si vůbec jist, že zrovna já ..." atd. Tato nedůvěra v sebe a podceňování se je velmi rozšířená a proto je třeba popsat to, co se vlastně s člověkem děje a jakým způsobem je potřeba proti tomu bojovat.
Nacházíme se ve svém žití vždy ve třech fázích, které se velmi rychle střídají po sobě a vždy záleží na individualitě každého člověka, jaké fáze jsou u něj nejčastěji a jak jsou silné.
1. FÁZE - NALÉZÁNÍ
Snad každý člověk je někdy nadšeným pozorovatelem svého okolí, aby hned našel to nač
čeká. Nějak to samo přijde a on udělá vše, co je třeba a vlastně si způsobu uvažování,
či nějakého hledání ani nevšiml.
V této fázy je sledování jednotlivých informací či znameních nejkrásnější, neboť při
takovémto duševním rozpoložení si člověk o to více uvědomuje, že není sám a že se mu
všechno daří.
2. NEDŮVĚRA
Pak je období, kdy sice hledáme nějakou oporu, informaci, která by nás měla podpořit
v našem konání či momentálním rozhodování, ale jsme tak nějak opatrní. Když tu
informaci či znamení dostaneme, když jí konečně "držíme v ruce", tak jí obracíme
jako starou rybu a mnohdy jí nakonec
odložíme, neboť morální a ostatní předsudky nám nedovolí takto přemýšlet - prostě logika
a rádce mozek zabodují. Mnohdy si ani nevšimneme, že jsme vlastně tu informaci dostali.
Pokud si toho všimneme, pak ještě dlouho přemýšlíme, co s tím dělat a zda bychom to
raději neměli nechat být. Někdy znamení sice chápeme, vezmeme si je za své, ale je jisté,
že to nebývá většinou hned to první znamení.
3. SLEPOTA
A posledním obdobím se člověk raději ani nechlubí. Většinou se jedná o chvíle, kdy by
informace zaslané k jeho problému musely být psané na papíře či přímo zespodu na kladivu,
které nás udeří. Ale to je také přirozený stav. V tomto období člověk lituje kroků, které
v nedávné době již udělal, nebo najednou nenachází odvahu dokončit kroky již vykonané.
A to vůbec nemluvím o krocích nových.
Zde je asi velmi vhodné si nechat poradit od někoho, kdo je schopen tuto situaci posoudit
z pohledu nezávislé osoby. Od někoho, kdo nejenže dokáže chápat případná znamení, ale i
nějakou metodou (je jich spoustu - třeba SRT, nebo Reiki, nebo "jenom" porozuměním a
láskou) dovede povzbudit a překlenout ty chvíle skepse a smutku. V takovémto období
lidé čerpají sílu pro následující kroky, svým chybným přemýšlením jí však mnohdy
spotřebovávají na zbytečné trápení a sebeponižování.
Tímto koloběhem si prochází pravděpodobně každý člověk. Nelze tomu jinak. Teprve duchovní prací či očistou a snahou o vnitřní vyrovnání se člověk dostane do stavu, kdy třetí fáze je spíše pozorovací, je velmi krátká a všechny myšlenky negativního typu ("Tohle nedokážu! Nejsem vůbec ten typ, aby si mě někdo všiml! Nebude se jim to líbit! ...") jsou vědomě potlačeny a místo nich přicházejí argumenty, které velmi dobře případné nevhodné myšlenky negují.
Každý člověk je unikát, svým postavením myšlenek, zkušeností a úvahami se jedná o dokonalý originál, jehož jednání je vždy jiné, než bychom mohli předpokládat. Proto i stavy skepse a nedůvěry v sebe jsou různé. Mohu však s klidným svědomím říci, že na světě neexistuje člověk, který by svou 3. fázi nedokázal potlačit či vůbec odstranit. Jsou lidé, kteří takto žijí celý život a pak i informace o možnosti nějakého znamení, či přímé komunikace s duchovním světem je pro ně natolik absurdní, že již touto myšlenkou si jsou schopni podobná spojení zablokovat.
Jako příklad znamení (velmi do očí bijícího) mohu uvést něco z vlastního života: Když jsem nedávno cestoval po Praze metrem, tak jsem přemýšlel, jak bych některým lidem vysvětlil, jak a kde mají hledat sebedůvěru, jak najít víru a sílu pro pokračování v této cestě životem. Ono se velmi lehce řekne, Najdeš vše v srdci, jenom se nesmíš podceňovat. Snažil jsem se najít nějaká vhodná slova a doufal jsem, že až budu na místě, tak na to přijdu. (Ne že bych neznal odpověď, vždyť i na těchto stránkách o tom na nejednom místě píši - prostě jsem nějak zapomněl). Přesto jsem se rozhodl aplikovat nejsnazší způsob řešení problému - přesně definovat otázku a pak jí nechat ležet. Nemyslet na ní, prostě to už neřešit. A jak jsem tak stál a rozhlížel jsem se kolem, tak jsem najednou narazil na něco, co jasně můj problém vystihovalo - velmi kraťoučká báseň Richarda Křížka (Poezie pro cestující):
Hledáš Boha mezi mraky,
jindy zase v kostele.
On ti zatím Boogie-Woogie
tančí v srdci vesele!
Bylo to nejenom krásně výstižné, ale jako blesk mi přišlo uvědomění, na které člověk rád zapomíná - že na život tady nejsme sami. Je jedno, v jaké jsme fázi. Pokud se budeme hlídat, abychom stále slyšeli, pak budeme vždy ti, kteří budou vedeni na své cestě a kteří nebudou skepticismem ničit sebe a okolí.
A odpověď na otázku:"Jak to vlastně poznám, že se jedná o informaci týkající se mého problému?" - tak ta je zodpovězena v minulých odstavcích. Je to prostě ten pocit "osvícení", kdy najednou víte, že to je ono. Většinou je to provázeno i pocitem prosvícení okolí, jakoby se zostří všechny smysly. I takto to můžete vnímat.
Rozhodně vězte, že i ve chvílích, kdy se cítíte sami a zbyteční jste velmi krásné bytosti, které mají kolem sebe průvodce a rádce a další lidi, kterým v žádném případě nejste jedno. Netrapte se, nechoďte žal utápět v alkoholu či drogách! Je to zbytečné, neboť tak to prostě nefunguje. Vzpomeňte si na chvíle, kdy Vám bylo dobře a tento pocit si naordinujte.
Nezapomeňte že Vaše trápení není jenom Vaše! Duchovní bytosti se Vám snaží pomoci, ale když se trápíte, tak je k sobě nepouštíte. Prostě buďte si jisti, že nikdo jako Vy na světě není a byla by tedy škoda, aby zrovna Váš portrét byl vymalován špatnými barvami!
NAHORU