Čas osobních změn a přeměn
Podpora duchovního vědomí státu
Sebevražda - radikální řešení životních událostí
Blahoslavení chudí duchem
Jak se plní přání? Pozor na to, co chcete!
Práce s chutí a nechutí
Žití se starostmi a "nestarostmi"!
Zpět na předchozí stranu
Čas osobních změn a přeměn. |
NAHORU |
Osobní přeměny jsou a stále budou. Říká se, že když strom neroste, tak uvadá. Nic mezi tím. A tak je to i s lidmi. Každý má svůj směr a svou cestu. Duchovní růst se Ti však projeví jinak. Jsme na cestě dobra, mnoho lidí jsou velmi vysoko i v duchovních oblastech a přesto se stále ptají, proč se jim mění nálady. Jak to, že i duchovně žijící lidé podléhají běžným životním situacím.
Opravdu se měníme. Někdy si zoufáme, někdy se trápíme, hádáme se, milujeme se, jsme zlí, roztěkaný. Nechceme se s nikým bavit, chceme se smát, chceme běžet deštěm, ale moc to studí, chceme dělat správné věci, ale lenost nás přemáhá. Trápíme se malými problémy. ALE JSME PŘECI LIDÉ! Proto jsme zde a nesmíme očekávat, že až plně prohlédneme, že již nikdy nebudeme mít hlad. Pochopíme sice pravdu a lásku, pochopíme co budeme dělat po smrti, ale nemusíme nepochopit, že partner od nás očekává i něco jiného. Prostě se budeme trápit dál.
Važte si i těch přechodů a té Lásky, která je a pak zase není. To je jeden ze způsobů jak si uvědomit sama sebe. Nesnažte se hned sebe pochopit. Pouze poslouchejte sebe a své rádce a jděte cestou, která je Vám milá, která možná nemá cestu na trůn vůdce lidu, která ale je !!!
Vaše cíle a Váš směr si určujete sami. Nevím, zda má Duše si naplánovala býti konečně v této inkarnaci Světlem !? Pochopil jsem ale, proč ale dokázala "se mnou" :-) vydržet to ohromné množství inkarnací a proč to tak mělo být. Máme tedy způsob, jak si hlídat směr, máme i vidinu svého cíle. Jdeme cestou Lásky a kidu, tak jak tedy dál?
Láska není rychlá, Láska je klidná, vyrovnaná a změna se projevuje právě v tom, že si uvědomujeme malé krásy kolem nás. Pokud budeme postupovat tím běžným vražedným tempem, pak se zapomeneme v pravou chvíli zabrzdit. Rychlostní závody pro Lásku nikdy nejsou a nebyly. Všechno ostatní už přijde. Pamatujte si, pokud fungujete v kmitočtu Lásky, pak pro zlé lidi jste "neviditelní" a ostatní si nás všimnou sami.
Duchovně žijící lide (a nejenom ti) musí začít vytvářet ostrůvky lásky a porozumění. I vy jste, nebo začínáte být jedním z nich. Proto se na Vás obrací lidé s drobnostmi, s drobnými požedavky o pomoc - možná jenom pro to, že se chováte mile a vstřícně. To milé chování je takovou malou Boží službou, kdy k malé zásilce s radou či pomocí přibalíme ranec porozumění a Lásky. A bez příplatku. O nich se za chvíli bude vědět.
Vaše cesta je však už vytýčena a kráčíte po ní, nelze z ní sestoupit. Vaše Světlo Vás nenechá vše vrátit zpět. Mimo své tělo, prostor a čas pracujete neuvěřitelně intenzivně, tak proč se s tím trápit ještě tady. Neobtěžujte svou "duši" malichernostmi, které se na Vás lepí. Milujte lidi, kteří se na Vás zlobí, protože jsou to emoce. Těch později moc neužijete. No, však uvidíme. Vy jste ale ti, kteří ponesou a musí nést štafetu Lásky a porozumění. Kdo četl Celestinské proroctví pochopí, kam to směřuje. Pokud budeme mi těmi kapkami, kterými začínají povodně, pak nechť kape. Planeta Srdce pláče kvůli nenávisti a zlobě, obrací se, posílá vše, co by to mohlo zastavit, ale jsme hluší. Ona chce Lásku, ona chce klid a energii, kterou bychom jí měli dávat. Až přijde ta správná chvíle, pak se začne měnit a my to budeme muset chápat, ale hlavně jí pomáhat. Zatím do vesmíru vysílá naše krásná modrá planeta tmu, někdy je to šero, ale jednou bude zářit a to začíná u nás. U naší Lásky v duši. A to jednou už bude čekat i na nás.
Nejste pouze chlapečky a holčičkami. Jste SVĚTLONOŠI a že se tak necítíte, to nevadí. Mám pro Vás všechny vzkaz >>>SVĚTLO JIŽ HOŘÍ<<, nebojte se a jděte. Kráčejte křivolakými cestičkami. Kudy projdete bude se říkat :"Tudy kráčela Láska".
Nebojte se svých chmur a sobeckostí. Jste to vy se vším všudy a to je to krásné. To co jste měli dokázat jste dokázali právě vy. Mimo tuto inkarnaci jste se stali vysoce uznávanými, pracujete na věcech, o kterých by se Vám ani nesnilo. A to jste dokázali VY a TADY. To nevadí, že nevidíte výsledek a necítíte ho. Pochybnosti - jak za rok či deset let se může někdo dostat vysoko - nezapomeňte, že Tam to je bez času. Prostě to tak je. Nesnažte se chápat.
Žijte radujte se, milujte, zlobte se a umírejte - tak jak chcete. To je ta Vaše správná cesta. Pouze se svým blízkým neodmlčujte. Chybíte jim. Mají Vás rádi, pouze to nevědí, nebo to neumí říci. Dávejte energii, je to krásné, rozdávejte lásku, je to třeba a netrapte se malichernostmi. Pokud bude dnes šero a zítra světlo, pak si mohu uvědomit to, že světlo existuje. Lásku si uvědomím až vedle nenávisti, pravdu vedle lži. Prázdno vedle plnosti a strach vedle bezpečí. Sice se trápíte, ale jste ostrůvky bezpečí, rozšiřujte je, ale nezapomeňte na to ostatní. Nikde jinde se to tak dobře nenaučíte, jako na planetě Srdce. I Ježíš měl trápení, bolesti a pochybnosti. Mějte je ! Jsou důležité. Pamatujete si doby, kdy jste si je neuvědomovali?
Miluji Vás ze Srdce svého a ze Srdce Země, která Vás potřebuje!!
Podpora duchovního vědomí státu |
NAHORU |
Se státy to nebude o moc jiné, než s lidmi, pouze těžkopádnější. Stát nemá tolik křižovatek a rozhodování závisí na společném vědomí. Pokud má stát dojít k nějakému cíli, pak to rozhodně není pouze jedna cesta, kterou se může dát. Vždy je několik alternativ, pouze záleží, ke které se společné vědomí na křižovatce rozhodování přikloní. Rozhodování samozřejmě může být ovlivněno okolnostmi, za kterých se rozhoduje. Například vojenský nátlak pouze dopomůže k výběru. Málo kdo vede válku z dobré vůle a bez vidiny odměny. Bojovat budete za peníze, dům, auto, ropu anebo "pouze" za Lásku a klid. Pokud Vám někdo napadne rodinu, budete bojovat, pak za to získáte i odměnu. Odměna pouze ulehčuje rozhodování. Je to vždy výběr, křižovatka a cesta je závislá na odměně.
Pokud tedy někdo bude posílat Lásku a porozumění na stranu některého státu, je dost možné, že stoupne síla všeobecného vědomí státu a dovolí si vybrat cestu, která je nepravděpodobná při jiné příležitosti. Pokud posílíme energií a Láskou člověka, taky udělá rozhodnutí, které by jindy neudělal, protože jindy na to nemá dostatek sil. Přitom ale nepřebírám za něj odpovědnost, pouze mu dám možnost výběru. Pokud si vybere tak, že si vytvoří karmické zatížení, pak je to jeho rozhodnutí a on se za to rozhodnutí musí zodpovídat. Já si ponesu "pouze" dobrý pocit, že jsem mu pomohl k rozhodování. Tak je to i se státem.
Jak tedy působit beze strachu o to, že bude můj výběr chybný?
Pokud se "stát rozhodne" na základě všeobecného vědomí, pak každý člověk, který je součástí tohoto vědomí, pak se vždy rozhoduje pouze na výběrech, které má a které "vidí". Z našeho pohledu je to kolikrát jiné a mnohdy pro danou oblast nesprávné. Řešeních je vždy mnoho, ale ne všechny jsou možné a správné. Je třeba posílit vědomí státu, aby se rozhodovalo správně pro danou oblast a dané okamžiky. Nechtějte, aby se rozhodlo proti válce. Tím by se znásilňovala podstata rozhodování.
Podívejme se na něco, co známe. Například volby prezidenta, které proběhly za rozporuplných názorů: Každý z lidí má jiný názor. Jak chcete vytvořit společné vědomí státu? Chybně definované stavy mysly : "Klause ano, Klause ne. Komunisty ano, komunisty ne..." Co je to za rozhodování? Nepřemýšlíme, co by nám pomohlo, ale co se nám líbí. Komunisti se příště mohou jmenovat Juditina strana a nikdo to nepozná. Budou zlí a všichni budou litovat, že vyhráli volby. Nebo naopak. Kdo to pozná? Vždy stojíme před rozhodováním, pouze věci ovlivňujeme tak, jak bychom je neměli ovlivňovat: "Ať Klaus nevyhraje, je mi jedno kdo tam bude, jenom ne Klaus!" "Ať to nejsou komunisti. "
Správně postavené posílení společného vědomí: "Ať je to ten, který nejvíce pro následující období pomůže našemu státu!"
Vždy (a kdo znáte SRT to chápete) je to o správně položené otázce - nesmíte nikdy koukat na Váš momentální stav, neboť je mnoho informací, které nemáte a které se mohou objevit až později. To by třeba vedlo k prudkému obratu ve všeobecném vědomí.
No, je to asi dost složité, snažím se to psát tak, aby se má Duchovní Rada usmívala a tím vím, že se neodchyluji od "svých" názorů ani přesvědčeních. Není to dogma, je to pouze princip, který má člověk možnost používat ve 3D podobě i mimo ní. Princip rozhodování na základě správně definované podpory a posílení.
Sebevražda - radikální řešení životních událostí! |
NAHORU |
Toto krátké pojednání by mělo částečně vysvětlit, proč ne vše bývá nalinkováno. Nechci v tomto místě polemizovat o důsledcích sebevraždy v duchovním světě, ani o jejím negativním působení, ale jisté závěry je možné vyčíst i zde. Já osobně jsem jich v minulých životech prodělal (a dokonal) přes 4000. Jen si myslím, že je to škoda nových začátků. Člověk se při svém konání může ocitnout v různých situacích.
Již jsem psal, že neexistují náhody, pouze situace, ke kterým se dostaneme skrze své rozhodování. Ve většině případech je rozhodování v souladu s námi naplánovanou Boží cestou. Vážná zranění i nemoci vedou k nějakému cíli. Dávají nám možnost řešení situací, posílení našich osobních schopností atd.
Naše rozhodnutí nás však i zavedou do míst a situací, kdy si myslíme, že je to již nad naše síly. Mnohdy se ocitáme na nepravém místě s nesprávnými lidmi a pak se nejsme schopni odpoutat ani od místa, ani od příslušné situace. Od toho máme Anděle strážné, kteří nás mají hlídat a vést tak, aby se nám nestalo nic zlého na fyzické úrovni. Pokud se však člověk nenechá vést "intuicí" a neposlouchá, dělá vše jakoby násilím, vynucuje si běh věcí, nebo obráceně od všeho utíká, pak se může stát, že se ocitne na místě, které je pro něj osudné.
Je nemálo Andělů strážných, kterým je ublíženo tím, že nejsou schopni zabránit násilnému konci svého svěřence. I já jsem potkal svého Anděla strážného a musel jsem mu odpustit (je pravdou, že já jsem mu ublížil svou sebevraždou, ale on to cítil že se provinil na mne svým selháním), aby se mu očistil blok z minulosti. A nepomohlo na očištění ani SRT, musel proběhnout osobní kontakt na fyzické úrovni, muselo proběhnout odpuštění a pochopení.
Proč jsem spáchal sebevraždu? Byl jsem se špatnými lidmi na špatném místě? Nevím, není to pro mne teď důležité. Pokud bych to měl jako úkol či cíl, pak bych nezatížil Anděla strážného svým konáním, neboť by byl na to připraven.
Při inkarnaci si vybíráme prostředí a okolnosti. Mohu je však vždy svým rozhodnutím změnit. Pokud úkol nesplním, budu to muset udělat jindy. Malý příklad - předpokládejme, že je mým úkolem nebýt vrahem. Přes všechny vrozené dispozice k tomuto se musím ubránit těmto pocitům, musím sám v sobě vnitřně pochopit, že to nechci, že je to špatné. Vše jde dobře a najednou se neudržím a v davu začnu střílet do lidí. Mysíte, že jsem svůj úkol splnil? A pak je zde ještě jedna otázka: Myslíte, že všichni mrtví tam měli být? Že to měli předurčené? Já nevím, spíše se domnívám , že ne. Cesta životem je předurčena, ale v životě člověka hrají roli i okolnosti a ve většině případech stále stojí na rozcestí rozhodování! Jakákoliv situace přináší několikero řešení, pouze smrt ne, ta se již vrátit nedá a pak se musí začít od počátku.
Navíc se na smrt vlastní rukou v duchovním světě pohlíží jako na velký neúspěch, který je třeba řešit. Pokud se přes něco nemůžeme dostat, pak je to v duchovním světě spíše na dlouhou meditaci, která vede k nápravě myšlení. Jak to ale řešit na Zemi, když máme pocit, že východisko již neexistuje? Pamatujte si, že problém, který vidíme z našeho pohledu jako nepřekonatelný, je z pohledu okolí naprosto normální. Teprve komunikací s okolím můžu onen pohled napravit. Je mnoho lidí, kteří změnou prostředí změnili i svůj úhel pohledu. Třeba jenom tím, že poodstoupili od problému, nebo zjistili, že snad neexistuje na světě člověk, který by neměl problém.
A vězte, že neexistují malé či velké problémy. Jsou jenom překážky, které musíme zvládat a překonávat. Ty jsou tak velké, kolik síly máme a jak jsem již někde psal - "Bůh nám naloží pouze tolik, kolik uneseme".
A co tedy dělat, když si myslíme, že to již unést nemůžeme. Najděte si někoho, kdo Vám pomůže alespoň na chvíli zvládat situaci. Ptejte se, bojujte ne za splnění úkolu, ale za přežití. Nejste ti, kteří smrtí něco vyřeší, ale jste ti, kteří daný problém odsunou na dobu, kdy to hravě zvládnou. A věřte mi, od problému se dá utéci, ale nikdy smrtí! Pokud ale máte pocit, že to jinak už nejde, udělejte jednu jednoduchou věc - řekněte někomu, v jaké jste situaci a zeptejte se ho, jak by to řešil on. On by Vám mohl ukázat cestu ven, kterou vy v současné chvíli nejste schopni vidět. Ale musíte být ochotni to vidět. Nesmíte to zavrhnout třeba se slovy: "Tobě se to říká, když to neprožíváš!". Tím vše opět odvrhnete a zůstanete v tom sám.
Milujte sebe a svá rozhodnutí a věřte, že vždy je nějaké východisko z Vašeho problému, jenom jej prostě momentálně nevidíte. Nebojte se někomu svěřit, neboť život jste si nedali, byl Vám jen svěřen a pak jej musíte dovést do zdárného konce. Odevzdejte jej s pocitem, že jste udělali vše, co bylo třeba! Odevzdejte jej s dobrým pocitem, s pocitem Lásky a dobře vykonané práce!
Blahoslavení chudí duchem |
NAHORU |
Kdysi jsem toto oslovení začal používat pro lidi s jednodušším uvažováním. Prosím, aby to nebylo interpretováno jako urážku či ponížení, k tomu mám daleko. Byla to pro mne prostě kategorie lidí. Vzhledem k tomu, že se snažím pochopit každého z lidí, pak i zde jsem hledal výhody a důvody tohoto stavu myšlení a života. Dlouhou dobu jsem jim dokonce i "záviděl" přístup k životu. Dlouho mě trvalo pochopit, že jejich život není těžší nebo lehčí než těch ostatních pouze mají ohromnou výhodu žití ze dne na den. O to jednodušeji se jim žije v souladu s Božím plánem. Netrápí je otázky - když se vydám touto cestou, tak jak se zítra uživím?" Prostě se rozhodnou a jdou. Nějak se jich ty běžné přízemní situace nedotýkají. Neřeší budoucnost, ale pouze to co přichází.
Nevím, zda mi rozumíte - oni prostě berou to, co přichází bez emocí a strachu ze zítřka. Beze strachu z toho, co bude. Mnohokrát jsem si povzdechl, jak jim to závidím, protože když člověk moc přemýšlí, pak je vždy z toho mnohdy kulička strachu, která se stále nabaluje. Dnes jim již nezávidím. Pokud člověk začne plynule jít svou cestu bez stresů a poslouchá rady svých duchovních ochránců, pak může přemýšlet a mít bohatý duševní život, a přitom díky Lásce nemusím žít ve strachu, z toho co bude.
Podívejme se zpět na chvíle, kdy jste se báli. Zjistíte, že to stejně dopadlo tak jak bylo třeba i bez Vašeho zapříčinění. Pouze strach Vámi mlátil ze strany na stranu. A přitom vůbec ho nebylo třeba. Mnohdy onen strach zapříčinil, že jste onemocněli, že jste nemohli chápat své okolí, protože jste se v hlavě věnovali něčemu jinému. Mnohdy se stalo, že nejste schopni soustředit se na to co děláte atd. (čekáte výsledek pohovoru, rozhodnutí nějakého jednání či jenom peníze na složenku).
Pokud máte strach, že nespatíte hypotéku, pak přemýšlíte nad tím, co byste dělali, kdyby ... Problém je v tom, že tím vytváříte konstruktivní síly, které Vás přistrkují k možnosti vyplnění se toho, čeho se bojíte (a na víc se mnohdy 20 let zbytečně bojíte). Milióny matek na světě se bojí o své děti, to je asi normální. Ale pokud to přechází v posedlost, pak se říká - "Ona to tušila! Stále o tom mluvila". Ale není to třeba tak, že to bylo přivoláno?
Jak se tedy chovat v těchto chvílích? Co dělat proti strachům a obavám z budoucnosti? Podívejte se na miliardy životů různých lidí před Vámi. Končili dobře, končili špatně, málo kdo svůj konec tušil, ale všichni bez rozdílů umřeli. Někdo dříve, někdo později. Pokud byste se jich zeptali, pak by si svůj život jinak prožívali, kdyby to mohli zopakovat. Právě proto, že netušili, co je čeká, pak dělali chyby, které by změnili - více by se věnovali rodině, milovali by své děti s jejich chybami, více by si vážili sebe a svých úspěchů, mnohdy by se omluvili za své chyby svým přátelům.
Takže co tedy? Myslete více na dobrý konec onoho problému a mějme na paměti, že "Všechno zlé je pro něco dobré" a z našeho momentálního problému může do budoucna vzejít mnohem kvalitnější život. Myslete na sebe a své okolí s Láskou, s pocitem důvěry a porozumění. A v neposlední řadě se nebojte, raději řešte problém s Láskou a s pocitem, že děláte dobře, je to stále potřeba a když si řeknete, že to teď není potřeba, pak to radši udělejte, protože ta myšlenka nevychází z Lásky, spíše ze strachu.
NAHORU
Toto je malé povídání o tom, jak nám duchovní bytosti pomáhají při našich přáních o poznání. Před nějakou dobou jsem měl celkem silnou chřipku, dva dny jsem to přecházel až jsem se rozhodl s tím něco udělat. Před spaním jsem se uvedl do klidného stavu a začal jsem pracovat se svým Vyšším Já. Podotýkám, že ve většině případů se mě týká pravidlo - Kovářova kobyla chodí bosa. Druhý den mi nic nebylo.
Celé dva týdny jsem litoval toho, že jsem si nepamatoval, co jsem udělal, abych to mohl používat. Přál jsem si, abych si mohl vzpomenout na to, co se jsem všechno prováděl, neboť bych to mohl použít pro práci s klienty. A pak to začalo - V pátek mě začali bolet klouby, byl jsem jak na vodě, k tomu průjem. Nevěděl jsem, jak si sednout, prostě hrůza. Do postele a dva týdny na penicilínu. Prostě angýna jako hrom. Večer jsem zase nevěděl, jak si lehnout, no prostě síla - stav který se nedá přehlédnout. Vzal jsem si jeden paralen a řekl jsem, že s tím musím něco udělat, protože ráno mě čeká delší cesta autem. Ve tři hodiny ráno jsem se zničehož nic vzbudil, viděl jsem sebe a své VJ tak, jak spolu vždy pracujeme - položili jsme mé tělo mezi nás a kousek po kousku jsme jej čistili. To už jsem nemusel dělat, v klidu jsem mohl usnout, neboť ten prvotní základ byl proveden a ostatní již běželo dle domluvy bez mé fyzické přítomnosti.
Ráno jsem před sedmou hodinou to udělal znovu, v osm hodin jsem vstával a světe div se: Žaludek a vnitřnosti jako "na vodě", ale žádná bolest, žádné průvodní jevy nic. Do odpoledne, do tří jsem už byl naprosto v pohodě. Prostě nádhera a pohoda.
Teprve včera večer mi došlo, že jsem chtěl vědět jak na to, tak jsem to musel tak zažít. Najděte si svůj způsob, ale nezapomeňte, že i vy můžete aktivně s VJ spolupracovat.
Práce s chutí a nechutí! |
NAHORU |
Mnohdy se stává, že bychom měli něco udělat a vůbec se nám nechce (především mluvím o práci duchovní, případně o práci ve které máme možnost rozhodování - u práce fyzické, kterou si vyděláváme na živobytí, bych se na následující text asi těžko vymluvil). Není to o tom, že jsme líní, to ať si srovná každý sám se sebou, ale je to takový zvláštní pocit, kdy se o něco jedná a nejraději byste to odložili. Mnohokráte jsem si něco takové prožil, ale sledoval jsem to i zpětně a pochopil jsem, že se jedná o informace z duchovního světa, která nás staví do pozice rozhodování. Máme řečeno - měl bys, ale teď není správná chvíle. Pokud se to dá odložit, bývá to lepší. Mnohokráte se mi stalo, že když jsme jeli pozdějji, nebo něco začali později zařizovat, tak jsme měli lepší podmínky.
Potvrdilo se mi to nejenom při rekonstrukci domu, ale i při léčení.
Byl jsem například žádán o vyčištění jedné ženy. Od léta jsem na to "neměl chuť". Teprve na nový rok jsem se rozhodl a začal čištění. Do té doby jsem přišel na nové principy práce, které mi najednou otevřely náhled na kýžený výsledek. Jsem stoprocentně přesvědčen, že ještě pár měsíců před tím bych vůbec nepochodil. Kdybych to udělal dříve, pak bych neměl takový výsledek a nepomohl bych zároveň jednomu členu z jejího VJ, který nedávno přišel ze zvířecí říše a v dobré vůli na ní praktikoval naučené vlivy. Tím, že jsem VJ neočistil dříve jsem měl později šanci mu pomoci a on jí pochopil a byl nápomocen. Zvláštní, leč účinné.
Hodně často si hlídám pohledy na chuť a nechuť, hodně často odkládám některé věci. Pokud se mi někdo zeptá, proč, pak nevím, pouze cítím, že ještě nenastal ten správný čas. I chuť při rekonstrukci se drobila do několika obdobích a vím, že při velkém shonu a spěchu vznikly i škody, kterým šlo jinak předejít. No, někdy si nás to "materiálno" pěkně podává!
Žití se starostmi a "nestarostmi"! |
NAHORU |
Někdo si říká, jaká je škoda, že jsou starosti, že se musíme stále zabývat nějakými životními postupy, které vlastně připravil již dříve někdo jiný - inkaso, bydlení, práce... Někdo dokonce tvrdí, že za všechno můžou peníze. Jak to ale vypadá, není to až tak složité. Máme vždy na vybranou - vyberme si, kde chceme bydlet a podle toho budeme muset platit (pod mostem je platba rozhodně nižší než v centru velkého města). Chceme používat elektřinu, vodu z vodovodu, potraviny ze samoobsluhy atd? Je to na výběru každého z nás. Pak se ale trápíme. Nejsme schopni žít tam kde jsme se rozhodli bez toho, aniž bychom se trápili. Stále máme starosti a mnohdy se jenom bojíme budoucnosti - Splatíme tu půjčku? Nespadne to? neukradne nám to někdo? Vyděláme na to dost peněz? ... Starosti a starosti a starosti a starosti. A ještě se k tomu přidají děti!
Velmi těžké žití. Stojí to vůbec za to? Proč se zde inkarnujeme, když se takto neustále trápíme?
Všechny starosti a problémy máme proto, abychom rostli a připravovali se. Máme je proto, abychom přeskakovali překážky.
Kdysi jsem říkal - problémy neexistují:
EXISTUJÍ POUZE SITUACE !
Já vím, mnohdy to nejde, člověk se nechá unést sám sebou a svou sebestředností.
Važme si tedy všech problémů, všech situací a starostí, které nám život předkládá. Ty nás učí pomalu postupovat. Netrapme se s tím, co bylo a co bude. Řešme pouze to, co je. Pokud ty překážky překonáme, jsme ti, kteří jsou o kousek blíže našemu vytouženému cíli. Že žádný nemáte? Nenechne se mýlit a ošálit naší nevědomostí. Jsme to my, kdož rozhodujeme o tom co děláme, proč jsme tady a co vlastně chceme. Každý má svou malou cestičku, kterou když správně projde, dostane se na další, větší. Nebojte se zakopávat, nechte se vést, pochopíte, že nejste sami.
Každým vyřešeným problémem rosteme a učíme se, tak proč bychom nepokračovali většími a těžšími problémy? Pesimistické? To se prostě jen tak zdá. Jste silné duše, které se rozhodli žít na Zemi a ktzeré jsou silné tím projít. Buďte těmi, kdo chápou, že starosti jsou od toho, abychom rostli. Nebojme se je řešit. Je tu Láska, která nám ve všem pomáhá (pouze si jí někdy neuvědomujeme), máme mnoho duchovních pomocníků a rádců, tak není důvod, proč by se to nepovedlo. Někdy se nedaří věci, které by se pro nás dařit z mnoha důvodů neměli - třeba to jenom není naše cesta a jindy zase potlačujeme své touhy a potřeby.
Nebojme se života a netrapme se tím co bude a co bylo!!!! Naší pozornost nepotřebují problémy a starosti, ale děti, květiny a zvířata. Tam svou sílu načerpáme, u nich jsme těmi průvodci zase na oplátku my. Dejme jim Lásku a pozornost, oni jí zase pošlou dál (třeba i zpět). A přece byste si nepřáli, aby byla Vaše vnoučata pro samé starosti zanedbávána!!!
NAHORU