Vánoce! Nový rok!

A tak se opět sešel rok s rokem. Je zde čas vánoc, vonících františků a cukroví, čas rolniček a rozbalovaných dárků. Hlavně je ale čas klidu, ticha a melancholie.

Slzičky duše nás trápí při ohlédnutí. Toužíme se stát najednou lepší a milejší, máme sklony odpouštět věci, které bychom snad neodpustili. Toužíme po odezvě, po teplu lidského srdce, po troše Lásky a porozumění.

Co se to ale děje? Jak to, že v tuto dobu jsme ti, nad kterými naše duchovní ochrana plesá? Otevíráme srdce zvuku Lásky. Najednou zapomínáme na materialistický shon a alespoň na chvíli cítíme, že patříme i někam jinam. Cítíme že jsme součástí něčeho obrovského a přitom teplého a milého. Cítíme v sobě nové pohledy a nová, nevyřčená slova. Milujeme! Svou Lásku se alespoň na chvilku snažíme předat někomu jinému. A je jedno, zda je to člověk, zvíře či věc.

Přeji ze srdce Vám všem, abyste nikdy nezapomněli, co je to Láska.
Přeji ze srdce Vám všem, abyste své srdce měli otevřené alespoň o jednu chvíli déle.
Přeji ze srdce Vám všem, abyste kráčeli po cestě, která je ta správná.
Přeji ze srdce Vám všem, abyste vždy našli pomocnou ruku a správného partnera.
Přeji Vám Lásku a mír na duši.

Otevřete své srdce a naslouchejte. Možná konečně uslyšíte hudbu nekonečna, hudbu neuhasínající Lásky, melodie duší, které vás milují a touží vám pomoci. Milujte a nebojte se otevřít srdce! Nikdo Vás nikdy nezraní, pokud od něj nebudete nic očekávat. Milujte vše kolem sebe nezištně a věřte, že

NIKDY NEJSTE SAMI !!!