Tentokráte si probereme pocity z předmětů. Části této lekce budou úzce navazovat na sebe a někdy bude nadpis přebytečným předělem. Vše si přizpůsobuj svým pocitům a neboj se zkusit i něco, co je trochu jiné.
Nezapomeň, že časem se ti začnou objevovat pocity, které nebudou vázány na předmět a nebudeš vědět z čeho plynou. Nehledej předmět příčiny, ale příčinu samotnou. Někdy se stává, že samotný pocit nás může upozornit na něco, co bychom ve spojení s předmětem si jenom těžko vysvětlili. Proto se teď naučíš něco, co do budoucna budou tvé spřízněné duchovní bytosti využívat pro efektivnější komunikaci s tebou. Neočekávej však zázraky do tří dnů. Přítelkyně také většinou není tvá za pět minut. Někdy to chce pěknou dřinu. A zde je to již o motivaci, takže si musíš najít dost dobrý důvod, proč v tom pokračovat!
Teď se vrátím na chvilku k minulé lekci. Máš na ruce kovovou lesklou kostku. Pro zopakování opět začni měnit její váhu. Chvíli je lehká, chvíli je těžká. Musíš to cítit, jak ti s rukou mává, chvilku nahoru, chvilku dolu. Nakonec jí nech váhu, kterou bychom od malé kovové kostky očekávali.
Svou kovovou kostku pomalu obejmi prsty a stiskni. Nejdříve se ti zdá nepoddajná až tvrdá. Cítíš, jak se ti prsty zatínají do jejích boků, jak se namáháš a přitom jedinou odpovědí je ti kovová nepoddajnost? Teď tedy prsty povol a opět stiskni, teď se kov ale začne chovat nějak zvláštně. Jako by byla ze želatiny a přitom je stále kovově chladná. Je poddajná, můžeš jí mačkat z různých stran. Sám se rozhodni, zda bude zachovávat původní tvar a nebo zůstane tak zdeformovaná. Hraj si s ní chvilku.
Tato kostka ale může působit na tvé pocity i obráceně. Nech dlaň volně před sebou a na ní máš kostku. A vidíš (hlavně na dlani cítíš), jak se z ní pomalu stává rosol. Při sebemenším pohybu se chvěje, skoro přelévá. A pak zase cítíš, jak ti rosol na dlani zase tuhne. Opět se pomalu stává chladnou kovovou kostkou. Cítíš, jak ti opět tlačí na dlani. Ověř si obě podoby druhou rukou, píchni prstem do jedné i druhé a uvidíš sám.
Jak jsme si již řekli, kov vyvolává pocit chladu. Jako od "dokonalého" vodiče se to tak nějak očekává. My si ty pocity zintenzivníme:
Když se na tu kostku podíváš blíže, uvidíš na ní jinovatku, cítíš, jak ti chlad úplně prostupuje rukou, až nemůžeš ohýbat prsty. Klidně si jí přendej do druhé ruky a prožij ten pocit chladu. Nevadí, že normálně zimu nenávidíš. Teď musíš znát ten postup, jak se ponořit do pocitu zimy a cítit ho. Cítíš ten mráz vycházející z kostky?
Dobrá, tak s tím něco uděláme. Soustřeď se na kostku. Přestává tě už tak studit, i jinovatka začíná v kapičkách stékat po bocích. Kostka je lehce orosená, ale je opět jako dříve. Ale co to. Asi jsme zapoměli vypnout ohřívání a tak začíná být teplejší, postupně ze středu začíná červenat. Nech jí vyset v prostoru, dej ruce od ní dál a koukej, jak se začíná rozpalovat. Její horkost, to sálavé teplo, cítíš až ve tváři.
Teď zdvihni ruku a uchop jí. Neměj strach a pevně jí sevři. Pokud nechceš, aby ses spálil, pak se nespálíš. Pouze víš, že je horká a vidíš, že je rozpálená do ruda. Doporučoval bych ale zakuksit ten pocit popálení. Když se spálíš a podíváš se na ruku, tak je taková, jakou jí chceš mít. Neměla by mít žádné popáleniny. Pouze jde o to zakusit ten pocit bolesti. Dobře se toto nauč, v budoucnu by se ti mohlo stávat, že budeš chtít zakusit podobné stavy (nemyslím zrovna bolesti) či jiné vlivy na své tělo a je třeba, aby se ti nic nestalo.
Pokud ses již nabažil hrou s "ohněm", pak nech kostku schladnout. Je opět zářivá, krásně vyleštěná a příjemná na dotyk. Tento pocit bys měl prožít. Mazli se s tím, neboť máš možnost se dotýkat něčeho dokonalého. Přejížděj po kostce rukama, prsty se dotýkej hran, přejížděj přes ně. Musíš cítit ten příjemný pocit elegance a dokonalosti.
Všimni si, že jedna hrana je ostrá. Přesuň na ní svou pozornost. Je ostrá jak břitva. Hladká a zlověstná. Pořádně si jí z blízka prohlédni. A teď přes ní přejeď palcem přesně tak, jak se zkouší ostří nože. Cítíš, jak je ostrá, když přejedeš palcem ze strany na stranu. Tak a teď přejeď palcem shora dolu. Jen tak zlehounka. Výborně a teď přejeď ještě jednou, ale přitlač. Pořádně přitlač, neboť musíš cítit, jak se ti ostří zařezává do palce. Je to nepříjemné, já vím, ale musíš to vnímat. Musíš vidět krev na ostří za palcem. Teď zdvihni palec a podívej se na něj. Je úplně čistý. Když ho promneš, tak máš úplně stejný pocit, jako před tím. Nic ti není. Na kostce je krev, ale tvůj palec je v pořádku. Anachronizmus, ale funguje to právě tak.
Tak to byly tvé první opravdové pocity z ublížení. Ale i to lze regulovat. Kllidně si přejeď po ostří ještě jednou, přitlač, ale neměj z toho pocit ublížení. Nejde teď o průchod materiálem, o tom budeme hovořit později, teď vytváříme a zakoušíme pocity podobné, jaké jsou v naší 3D realitě.
Možná jsi ještě zapocený z předchozích cvičení a bojíš se, jestli teď nebudeme třeba trhat vnitřnosti. Ne, neboj se, sebetýrání již máme za sebou. Vyzkoušíme si něco jiného. Opět máme na dlani hladkou kovovou kostku. nech jí plout před očima a ruce dej dolu. Teď kostku přesuň pod nohy tak, aby byla tak deset centimetrů pod tebou a začni jí zvětšovat. Za chvíli máš pod sebou plochu, jejíž hrana měří 10 x 10 metrů. Klidně na ní seskoč, však ona tě udrží. Cítíš se jistě?
Klidně se po ní projdi, poskákej, zaběhej a hlavně se neboj, že přepadneš přes okraj. Co by se mohlo stát? Kam bys padal? Vždyť jediné co zde je jsi ty a tvá kostka. Když spadnaš, tak zůstaneš viset vedle ní. Můžeš si jí přiblížit, oddálilt, obeplout jí, zdvihnout, prostě co chceš, tak proč bys měl mít strach, že spadneš?
To cvičení je tedy dřina. Posaď se a odpočívej. Nic kolem není, jenom kostka a ty. Teď začni pomalu kostku naklánět. Vzhledem k tomu, že má hladký povrch, tak po určité chvíli začneš klouzat dolů. Co teď s tím. Můžeš to narovnat a bude klid. To ale nechceme. Zastav tedy klouzání, posaď se zpět na střed a opět začni kostku naklánět. Jakmile se začneš rozjíždět tak si vytvoř podklad jiný, než hladky. Trochu ho zdrsni a čím více se kostka bude naklánět, tím více hrubý povrch musí mít. Mohlo by to skončit až jedním výstupkem, abychom se mohli na svislé stěně udžet. Nebo bychom mohli prostě sedět a nějaké klouzání by nás nemuselo zajímat. Prostě se budeme otáčet s kostkou.
Práce s kostkou může být tak variabilní, jak používáte fantazii. Můžeš s ní dělat co se Ti zlíbí - měnit barvu, velikost, tvar, váhu nebo i vůni. Tuto část nechám na tebe, vůně patří k mnoha věcem. S vůní si mohu promítnout vše co znám, nebo co si i vytvořím. Vůni ale nechci moc rozebírat, neboť mi někdy dělá problémy, nejsem prostě v tomto směru silný v kramflecích (abych pravdu řekl, tak v duchovní oblasti jsem s vůní moc neřešil, ale někdo bude pracovat jenom s ní).
Co jsme však ještě neprobraly je sluch, ale to by po minulých lekcích mělo být velmi lehké a přehledné. Takže - zvětši si kostku na velikost hrany cca 10 cm. Chyť jí oběma rukama a zatřes jí. NIC. Teď si ale představ, že kostka je dutá a že jsou v ní malé kovové kuličky. Když jí tentokráte zatřeseš, tak slyšíš, jak kov naráží na kov. Je to slyšet? Tuto sluchovou "vidinu" můžeš použít kdykoliv a při čemkoliv. Práci si můžeš podmalovat hudbou atd.
Vraťme se však k naší duté kostce. Jakou ale mají ty kuličky barvu? Nejsnadnější bude se na to podívat. Jak bychom to udělali? Můžeme nechat zmizet jednu stěnu (zkus to, ale tu vrchní, ať se ti nic nerozsype), můžeme např. kostku nechat úplně zmizet atd. Ale to stále není ono. Nech tedy kostku ležet na dlani (přestože je kovová, tak jí hravě uneseš). Druhou ruku pomalu přibliž k boku kostky, ale nezastavuj. Pomalu ke kostce přibližuj prsty, až se do ní začnou nořit.
Musíš cítit zvláštní pocit, jak ruka prochází materiálem, jak se ti okolní kov dotýká ruky, jak jí obepíná a přizpůsobuje se. Uchop v kostce jednu kuličku a pomalu jí vysuň zase zpět. Doufám, že zažíváš při tom velmi zvláštní pocit.
Trochu si ho zintensivníme. Sedíš pravděpodobně u nějakého stolu. Prohlédni si jeho desku (čím je silnější, tím lepší). Zavři oči a představ si, jak pomalu noříš ruku do stolu, jak jím začnou projíždět prsty a jak cítíš najednou volnost, která ti umožní projít skrz materiál. Mazli se s tím pocitem. Opět ruku vytáhni a znovu. Představ si různé předměty a vyzkoušej si jaké to je. Každý materiál je jiný, někdy narazíš na elektriku, která jakoby se tomu bránila atd. Na závěr si opět vyzkoušej stůl.
A teď to nejtěžší z této krátké lekce. Podívej se na ten stůl. Vidíš zase tu desku. Nic nového. A teď si představ (někdo to může rovnou bez představy, třeba se to povede - já tím šťastlivcem nejsem) bez zavírání očí že zvedáš ruku a noříš jí do stolu. Blahopřeji těm, kterým se to povedlo. Pokud toto budeš dělat častěji i v normálním životě, pak Tvoje vizualizace bude za pár dnů velmi silná a budeš moci při běžném životě rychle modelovat situace bez uzavření očí. Později bude velmi důležité. (Pánové, ne vždy se to dá aplikovat na ženy - ony vždy dokážou v reálu něčím překvapit!!!)
No, hodně námětů na přemýšlení, že? Tak tedy pro tuto lekci již dost. Příště
začneme pracovat s energií.
NAHORU