Pár příkladů, jak se mnozí potýkají se svou vizualizací, případně jaké situace s ní mohou zažít. Vybral jsem z mnoha případů dva velmi zajímavé, které jsou spíše na vrcholu všeho. Jedná se o výsledky, jak může vizualizace v praxi vypadat. Někde je to "pouhé" tušení, jinde je to plná přítomnost všech smyslů. Každý je jiný a každý získává něco jiného.

Setkání s Anděli - Věra M.

Až teď v posledních několika dnech jsem si našla cestu k tvé školičce Vizualizace. Nějak jsem to před tím jakoby "neviděla". Hodně mě překvapila ta dřevěná deska stolu..o které jsem i já ti psala, aniž jsem tušila. ... Vizualizace mi šla velice dobře. Někdy jsem si tak hrála s předměty, že jsem se musela smát. Ostrost žiletky naopak velmi bolela,dokonce jsem měla problém "nevidět" krev na svém palci. Po nějaké době a opakovaní se mi podařilo vidět palec čistý. Pak jsem přistoupila k srdci. Opět jsem překvapila sama sebe. Mazlila jsem se s ním dlouho, měla jsem úžasný pocit z kontaktu s ním. Opravdu bylo v mé dlani jako kuřátko. Dokonce jsem ho i líbala..dotek rtů s ním byl půvabný. Dokonce i chutnalo!!

...srdíčko mám na podstavci uložené. Září..v momentě, kdy jsem cítila zář opravdu hřejivou a silnou, viděla jsem za podstavcem lidi..Byli veselí, příjemní, usměvaví. Byli otočení bokem ke mně a paže zvedali k otevřenému oknu. Vybízeli mně? Z okna bylo vidět "světlo"..zář. Pak jsem se ocitla najednou ve tmě. Viděla jsem sama sebe v pruhovaném svetru. V tom, ve kterém jsem byla zrovna já oblečena. Rozhlížela jsem se kolem sebe a viděla jsem naši modrou planetu. Pak přilétli andělé..děti..vzali mně za ruce a letěli jsme společně pryč..tam obraz skončil.

Zasvědcení - Květa E.

Je večer, hustá tma, venku padá sníh a v krbu praská dřevo. Plápolající plameny olizují právě přiložená polena a vydávají sálavé teplo. Cítím závany teplé, ale silné energie, kroužící mi kolem hlavy, prochází mnou, pohybuje se sem a tam a objímá mě. Tělo zanechávám kdesi v teplé místnosti a Duše se odpoutává a vydává na kosmický let. V uších mi zní hudba vesmíru, monotónní a přesto nádherná. Neexistuje tíha. Letím, jsem v celém vesmíru sama a přesto se necítím osamělá. Jsem obklopena klidem, mírem a Láskou. Splývám s okolím, jsem všude, jsem vesmír.

Vidím postavu, kráčící přes úzkou lávku. Postava kráčí ke Světlu, které je nádherně bílé, zářivé, teplé. Postava se vztyčenou hlavu míří ke Světlu, které ji objímá a ona vstupuje do jeho laskavé náruče. Splývá se Světlem, už není vidět. Najednou se však objevuje a v ruce drží hořící pochodeň, svítící stejným krásným, bílým světlem. Postava se otáčí a vrací zpět po lávce, kde na ni čeká množství natažených rukou, držících svíčky. Sklání se a pochodní je zapaluje.

Obraz mizí a já se znovu ocitám ve všeobklopujícím a laskavém vesmíru. Usínám.

Probouzím se asi po dvou hodinách. První myšlenka, která mě napadla byla "Cesta zasvěcení" a chvilku nato "Jordán." Pak už následovaly čtyři hodiny nepřetržitého toku myšlenek, které na sebe navazovaly a zapadaly jedna do druhé. Všechny věci v okolí na mě promlouvaly. Děkovala jsem všem, kdo mi pomáhají, děkovala jsem i všem nepřátelům, kteří hrají své nezastupitelné role v našich životech. Bez nich bychom nebyli schopni růst. Srdce mi přetékalo láskou a já jsem ji posílala do všech světových stran.