Posaď se pohodlně, zavři oči a uvolni se. Začneme jednoduchou představou - máš na dosah ruky před sebou krychli. Okolí není, je pouze krychle. Když si jí prohlédneš, je šedivá, lehce matná. Nic zajímavého, prostě obyčejná krychle z tvrdého dřeva. Vidíš jí? Je nutno jí vidět, musíš se snažit, abychom mohli pokračovat dále. Pokud to nejde, nic se neděje, uvolni se a nechtěj zase tolik. Prostě si to představ, že před tebou je obyčejná šedá dřevěná krychle.
Pokud jí tedy vidíš, pak se rozhodni a uchop jí. Tělo a ruce nech volně a v klidu, ale přesto vidíš, jak se ti zvedá ruka až těsně pod krychli a ta se ti lehounce zhoupne do dlaně. Máš jí v ruce? Pokud ne, pak se vrať k místu kde to ještě vše fungovalo a znova si to představ. Neboj se s tou představou mazlit, modeluj to, co je běžnou záležitostí našeho života.
3.1. Barvy
Teď si to trochu zesložitíme. Stále máš před sebou na dlani kostku. Je ale nějaká divná,
šedá a to nás moc nepovzbuzuje. Nešlo by vyměnit tu barvu? Ale pozor! Nesmíš vyměnit kostku,
ty musíš vyměnit barvu. Nepředstavuj si ani, že tu kostku přestříkáš, ne, to není to správné.
Musíš jí pouze vyměnit!. To je důležité pro budoucnost. Takže do toho. Vyměňme jí třeba za
žlutou. Vidíš, jak se barva na kostce postupně mění? Pokud ano, zkus další dvě či tři barvy
a pak zase vrať tu žlutou. Je to najednou veselejší. No skvěle, takto se nám opravdu ve
výuce bude dařit.
3.2. Materiálu
Máš teď na dlani žlutou dřevěnou kostku a máš jistě i dokonalý pocit z toho, že již umíš měnit
povrch. Jak ale s materiálem? Samozřejmě stejně, ale je třeba si uvědomit, že každý materiál
je jinak těžký a i teplotně je na omak jiný. Takže co kdybys tu dřevěnou kostku změnil na
kostku z papíru. Teď úplně musíš cítit, jak je lehoučká a když jí vyhodíš, jak pomalu letí
dolů. Co ale kovovou kostku? Cítíš, jak se ti ruka zatíná, abys jí udržel, nejlépe by bylo,
kdyby sis pomohl druhou rukou. Teď máš chladnou a kovovou kostku v rukou. Najednou vidíš,
jak je přes žlutou barvu vidět rez. Raději si jí opět dobarvíme žlutou a máme před sebou zářivě
žlutou krychli, která je ale dost těžká. Zdá se ti, že jí neuneseš? Ulehči si a změň jí opět
na dřevo (je třeba si odpočinout:-) ). Ale my ještě nekončíme
3.3. Velikosti
Když se teď tak koukáš na tu kostku, tak to vypadá, že má nějakou poškozenou hranu. Podívej se blíž, nebo počkej. Raději si tu kostku zvětši. Jde to? Ne? Prostě si jenom představ, jak se ta kostka na tvé ruce pomalu zvětšuje. Prostě narůstá. I když je větší, tak ti nedělá problémy jí udržet. Je dostatečně velká? Pokus se jí opět zmenšit. Jde to? A co kdyby nám začala na ruce polzovat? Pokuste se o to si představit, jak kostka pomalu narůstá, z 5 cm má najednou těch centimetrů 10 a opět se zmenšuje. A tak dokola. Najednou jako by byla živá. Tak, pokud se to daří, blahopřeji. Pokud ti to ještě dělá problémy, pak chce jenom otevřít oči a nechat to chvilku být. Hlavně to nesmíš moc chtít. Později obraz bude jasnější (prostě je třeba vyladit anténu :-) ).
Tak, již máš možnost měnit barvu, velikost i materiál. Ale proč pořád pracovat s kostkou? Co kdybychom udělali z ní něco jiného? Tak třeba kouli. Koukej se na svou kostku a najednou vidíš jak se jí zaoblují hrany, víc a víc a pozvolna se mění v kouli.
Vždy nezapomeň vidět ty pozvolné přechody. V této fázi je to důležité, neboť až budeme hovořit s opravdovými duchovními bytostmi, pak je budeš vnímat i podle jejich postupných změn. Budeš cítit nálady, reakce, odchody a příchody a tohle vše nejsou okamžité změny. Jsou to přechody a my je chceme vnímat.
Teď již můžeš na své ruce vytvořit z koule (neztratils jí ?) třeba růži, nebo něco, co máš rád. Hlavně nedělej nic, co by ti bylo nepříjemné. Teď v začátcích to není to nejlepší.
Stále držíš předmět na ruce. Je jedno, co to je. Musíš si ale uvědomit, že kolem nás je nějaký prostor. Sice zatím nic než nějaké neutrální pozadí, ale prostor, který má své kouzlo. Tento prostor se ale nechová jako ten, na nějž jsme zvyklí. Naopak se chová dle našich rozhodnutí. Máš tedy před sebou na dlani kostku (nebo jiný předmět). Víš, že když budeme sundavat ruku dolů, bude kostka na stejném místě. A nebo taky půjde dolů s rukou. Obojí je možné. Vyzkoušej si to!
Teď zase jinak.
Nech kostku viset před sebou a rukou do ní strč tak, aby "odplouvala" směrem od tebe. Teď, když
jí vidíš odjíždět, se rozhodni, jak daleko jí to dovolíš. Rozhodni se, kde zastaví. Ona jinak
nezabrzdí, ale ty jí musíš zastavit. Stojí? Prostě tvé rozhodnutí stačí k jejímu posunu či
zastavení. Jenom si představ, že zastavila. Tak a teď jí myšlenkou přesuň doleva, pak i
na druhou stranu. Podařilo se?
Zde jsme si poprvé mohli vyzkoušet manipulaci s předměty. Ale my můžeme v prostoru trochu víc. Kostka je celkem daleko, je to spíše kostička na obzoru. Zdvihni ruku a sáhni pro ní. Nenatáčej ramena, nepředkláněj se. Lehce natáhni ruku a přitáhni si jí.
A takto můžeme v prostoru dělat cokoliv. Zatím pracujeme s malými předměty, které můžeme uložit kdekoliv v prostoru, ale později je budeme i cítit. Budeme vnímat, jaký budou mít na nás vliv, jak je budeme přizpůsobovat svým myšlenkám, potřebám a náladám naprosto automaticky. Ale o tom již v dalších lekcích.
NAHORU