Protože jsem zjistila, že stránky mého táty jsou poněkud suché - výpočty, integrace, software a podobné nudné věci, rozhodla jsem se vnést sem trochu života, hlavně z té veselejší stránky. Jestli se mi to daří, to posoudíte nejlépe Vy, návštěvníci našich stránek.

Mobilní žertík mého muže

Můj velmi zaměstnaný manžel již deset dní chodil z práce velmi různě, jen ne tehdy, kdy mně by se to líbilo. Ale nastal den D, den mých narozenin. Pod pohrůžkou násilí a jiných trestů mi manžel přísahal, že přijde domů včas, abychom ten den nějak pěkně prožili. Přichystala jsem samé dobroty, nakoupila dobré pití, pozvala hosty a čekala.
Hodinka, dvě...a zvoní telefon. V zlé předtuše jsem se k němu blížila a předtucha nezklamala. Byl to on! "Víš lásko, dnes se to zase protáhne, kolega má narozeniny a nevím, kdy přijdu domů." Nejprve jsem nevěděla, zda se mám rozbrečet či zhroutit nad lhostejností manžela, který oslaví raději narozeniny kohosi, kdo je mi cizí, než ty moje, ale nakonec zvítězila moje temperamentnější povaha a spustila jsem. Nemusím ani popisovat svůj tón hlasu, ani obsah toho, co jsem na něj chrlila.... A v tom můj usmívající se manžílek vchází do dveří, v jedné ruce kytici a v druhé mobil, který si za tímto účelem vypůjčil od kamaráda. Zlobila jsem se tenkrát hodně, ale jak je mým zvykem, jen krátce, takže jsme tenkrát moje narozeniny oslavili jak se patří.

Příběh vánoční

Teta a strýc chystali oslavu vánoční. I vyslala teta strýce koupit maličkost pro známého lékaře, nejlépe snad šálek s podšálkem na ranní kávu v ordinaci. Jelikož tehdy nebyl zdaleka takový výběr jako dnes, koupil strýc dle svého mínění to nejlepší, co na trhu viděl. Spokojeně se vrátil domů, vybalil dárek a čekal pochvalu. Marně!Tehdy byly v módě šálky malé až maličkaté a na stole se rozkládal šálek o objemu čvrtlitránku. Do toho zazvonila kamarádka Helena, která byla pozvaná na štědrovečerní večeři. Rozčilená teta ji vděčně přijala jako posluchačku svého spílání: "Já ho pošlu koupit decentní dárek a on se mi vrátí s takovým "nočníkem"! Strýc se mumlavě omlouval a Heleně viditelně povadla nálada. Obchody již zavřely, takže se teta chtě nechtě smířila s koupeným "nočníkem". Přestala strýcovi lát a zase nastala štědrovečerní pohoda. Jen Helena byla čím dál skleslejší a nemluvnější. Oba to však přičítali jejímu nedávnému smutnému prožitku a snažili se jí všemožně rozptýlit.
Po večeři rozsvítili stromeček a začali rozbalovat dárky. Jako poslední zůstal dárek od kamarádky Heleny. Teta přestřihla stuhu, rozbalila papír, otevřela krabici a vyvalila oči. Z krabice se na ní smálo šest nachlup stejných šálků, jako ten zavrhnutý strýcův, který teta nazvala nočníkem. Ticho a rozpaky zavládly pokojem. První promluvila Helena. " Hned jak jsem vešla do dveří, chtěla jsem Ti říct, jaké jsem sehnala báječné šálky! Ale když jsem si vyslechla tvoje spílání a názor, tak už to nešlo. Vzít dárek z pod stromku by taky bylo divné a tak tu celý den trpím a děsím se okamžiku, až zjistíš, že ze stejných "nočníků" budeš pít."
Štědrý večer nakonec dopadl báječně a dnes, po třiceti letech jsou to tety nejhezčí a naše nejoblíbenější šálky. A nikdy se nezapomeneme zasmát nad jejich vstupem do tetiny domácnosti.