Vystudoval čimelickou filmovou školu a koncem šedesátých let nastoupil do studia Československého rozhlasu v Hradci Králové. Počátkem let sedmdesátých musel rozhlas opustit, protože nesdílel názory tehdejšího vedení rozhlasu natož vedení stranického. Pracoval v cukrovaru a později byl zvukovým mistrem a zvukovým režisérem Černého divadla Jiřího Srnce (se kterým sjezdil kus světa) a vokálního souboru Jiřího Linhy.

V roce 1990 se do rozhlasu vrátil a pracoval tam jako režisér až do roku 1997. Počátkem devadesátých let byl rovněž ředitelem jedné z prvních soukromých regionálních televizí v Československu, která působila ve východních Čechách. Poté, co se vedení Českého rozhlasu rozhodlo okleštit publicistickou, literární a dramatickou výrobu v regionálních studiích, se s řadou kolegů postavil proti nové koncepci regionálního vysílání, a přestože Rada Českého rozhlasu i mediální parlamentní komise daly kritikům za pravdu, záhy se stal v rozhlase nadbytečným. Dnes je na volné noze, dál spolupracuje s Linhovci, vyrábí výukové pořady pro střední školy a je spoluorganizátorem konferencí o médiích veřejné služby na Univerzitě Hradec Králové.

Bytem: ul. Antonína Dvořáka , 500 00 Hradec Králové.

Nebyl a není členem žádné strany, je držitelem negativního lustračního osvědčení.

Kandidáta na člena Rady ČT – navrhuje Mgr. Martin Vadas, člen VV FITESu. Návrh podpořil výkonný výbor a Valná hromada nejen pro dlouhodobě projevované charakterní občanské a profesní postoje kandidáta, ale i jasně vyjevený názor na poslání médií veřejné služby - Viz. publikované texty kolokvia Právo veřejnosti a veřejnoprávní média – PaeF UHK, říjen 2000.

I.Froněk vyjádřil souhlas s kandidaturou na člena Rady ČT.