René Clair (vlastním jménem René Chomette) se narodil v roce 1898 v Paříži. Za první světové války působí na frontě, po její skončení pracuje jako novinář. Brzy si přivydělává jako herec a začíná psát filmové scénáře. Jeho režiserské počátky jsou spjaty s filmovou avantgardou, dadaismem a čistým filmem. René Clair se ale nikdy nestal samoúčelným experimentátorem, jak dokazují poté následně natočené  skvělé komedie.
 

Prvním filmem René Claire je fantastická groteska Paříž spí (Paris qui dort, 1923) s Albertem Péjeanem v hlavní roli, ve které šílený vědec neviditelnými paprsky uspí celou Paříž, ve které bloudí jen šest lidí.

Následuje dadaistická hříčka Mezihra  (Entr'acte, 1924) vytvořená podle scénáře malíře-dadaisty Francise Picabia a na původní hudbu Erika Santieho pro představení švédského baletu. Tento film se stal manifestem "čistého filmu." Film je řětězcem  zdánlivě nesouvisejících scén o tom , jak příjemné je dát se unášet fantazií a vystupují v něm mnozí Clairovi přátelé jako Jean Borlin, Inge Friessová, Francis Picabia, Man Ray, Marcel Duchamp, Erik Satie a jiní. K  puristům a k čistému filmu se vrací René Clair ještě jednou filmem Věž(La tour, 1928) oslavujícím krásu Eiffelovky.

Cesta do neskutečna

Nepříliš úspěšné byly další výlety Reného Claira do říše fantazie. Filmy Fantom z Moulin Rouge (Le fantom du Moulin Rouge, 1924), Cesta do neskutečna (Le voyage imaginaire, 1925), Tajemství zámku Voronova (La proie du vent, 1926) nepřesvědčily.

Prvním skutečným úspěchem Reného Claira je film Slaměný klobouk (Un chapeau de paille d'Italie, 1927). V této  komediální frašce natočené podle námětu Eugena Labiche poznáváme rukopis budoucího mistra. Co se stane, když ve svatební den zežere snoubencův kůň klobouk paničky na záletech nám vyjeví Albert Préjean a Olga Čechová v hlavních rolích. Filmový námět známe i ze zdařilé verze Oldřicha Lipského z roku 1971 s Milošem Kopeckým, Ivou Janžurovou, Vladimírem Menšíkem, Květou Fialovou, Pavlem Landovským a Jiřím Hrzánem v hlavních rolích.

Posledním němým filmem Reného Claira jsou Dva nesmělí (Les deux timides, 1928), další komedie natočená podle námětu Eugena Labiche. Nástup zvukového filmu René Clair příliš nevítal, ale záhy se stal jeho nejúspěšnějším režisérem.