Bídníci
Režie
Henri Fescourt Původní název Les misérables Rok výroby 1925 Námět, scénář Henri Fescourt podle románu Victora Huga Kamera G. Lafont, R. Audourdier, K. Merobian, L. Donot Hudba Délka filmu
|
|
VIKTOR HUGO
BÍDNÍCI
Ústřední postavou knihy skládající
se z celkem pěti částí (Fantina, Cosetta, Marius, Idyla ulice Plumet a
epopej ulice Saint-Denis, Jean Valjean). Jedním z pojítek časově
i obsahově rozsáhlé struktury díla je bývalý trestanec, galejník Jean Valjean,
odsouzen za krádež chleba a následně dlouhá léta vězněn za pokusy o útěk.
Při propuštění na svobodu se setkává s biskupem z Digne, panem Myriele,
řečeným Lidumilem. Tento skrznaskrz dobrý člověk se silným sociálním cítěním,
bezbřehou vírou v Boha a nekonečnou láskou k bližním trestance ovlivnil
natolik, že se J.V. rozhodl potlačit v sobě nenávist ke společnosti, která
jej zavrhla, a po vzoru Myrielovu nastoupil cestu dobra. Pod přezdívkou
pan Madelaine se usadil v městečku Montreuil-sur-Mer, kde zmodernizoval
výrobu černého skla, vybudoval mohutné průmyslové závody, zaměstnával spousty
lidí, pečoval o chudé a nemocné a tuto péči uskutečňoval hlavně díky svým
obrovským výdělkům. Svou činností zvelebil celý kraj, odmítl mnohá čestná
vyznamenání a na přání lidu se stal starostou městečka. Náhodou se seznámí
s ubohou Fantinou, prostitutkou, která byla bez jeho vědomí vyhozena z
jeho podniku. Příčinou bylo její nemanželské dítě, které ukrývala v městečku
Montfermeil u manželů Thénardiérových, a na které musela platit. Madelaine
vyslechl příběh na smrt nemocné ženy, jejíž jediné uklouznutí spočívalo
v lásce k nezodpovědnému studentu. M. se jí ujal, a protože si před smrtí
přála jediné – spatřit ještě jedinkrát své milované dítě, které několik
let neviděla, rozhodl se jí M. vyhovět i v tomto směru. Krčmář Thénardiér
ale, jakmile zjistil, že je o dítě zájem, vymýšlel si stále nové a nové
záminky, proč nemůže dítě poslat a proč musí matka poslat další peníze.
V Paříži byl zatím zajat muž, který byl považován za J.V, a který byl souzen
za krádež, jíž se J.V. dopustil po propuštění z galejí. V pravém J.V.,
tedy Madelainovi, se ozvalo svědomí a dobrovolně se jel do Paříže udat,
aby ušetřil nevinného. Tímto odhalením získal navrch policejní strážník
Javert, který něco podobného dávno tušil. Přese všechny své dobré skutky
a snahu po nápravě předešlých činů byl J.V. znovu vězněn a Fantina zemřela
aniž své dítě spatřila. Před zatknutím si J.V. své poctivě vydělané peníze
zakopal v lese u Montfermeil. Šťastnou náhodou se J.V. podařilo z galejí
uprchnout a byl považován za mrtvého. Ihned se vydal do Montfermeil, kde
našel Fantinino dítě – ubohou šestiletou Cosettu (Eufrasii), ze které si
Thénardiérovi udělali služku pro všechno. J.V. dítě vyplatil a odešel s
ním do Paříže. Tam žil nějakou dobu v ústraní, ale protože se nechtěně
zviditelňoval svými dobrými skutky, vypátral jej Javert a J.V. s Cosettou
museli uprchnout do kláštera Petit Picpus, kde byl zahradníkem muž, kterému
J.V. zachránil život. V klášteře zůstali devět let. Z Cosetty vyrostlo
krásné mladé děvče které nadevše milovalo svého tatínka (J.V.), a které
bylo tomuto člověku na oplátku předmětem lásky i oporou. Cosetta se zamilovala
do Maria. Byl to mladý student žijící se svým dědečkem – panem Gillenormandem.
Jeho matka byla mrtvá a otci, bývalému buonapartovu plukovníku, zakázal
dědeček, zarputilý roajalista, se s dítětem vídat, a tak jej Marius viděl
jen v den jeho smrti. Shodou náhod se dozvěděl o hrdinství a zásluhách
svého otce a o tom, jak mu děd bránil Maria vídat. Všechno se v něm obrátí
a po vzoru otce se stane zastáncem Napoleona a republiky. Pohádá se s dědečkem
a odchází z domu. Stále studuje práva, živí se překládáním textů a zamiluje
se do Cosetty. Thénardierovi zkrachují a odchází do Paříže, kde spadnou
úplně na dno. Stane se, že jim J. V., vystupující pod přezdívkou, přinese
almužnu. Th. jej pozná a zosnovuje na něj úklad, protože tuší jeho bohatství.
Úklad nakonec nevyjde, ale Marius, soused Th., opět přijde na ztracenou
stoupu Cosetty a začnu se tajně scházet v zahradě Cosettina domu. Atmosféra
v Paříži houstne a J.V. se rozhodne odjet s Cosettou do Anglie. Oba milenci
ztratí smysl života a Marius se rozhodne zemřít na barikádě, odkud jej
polomrtvého zachrání J.V., který se o jeho lásce ke Cosettě dozví náhodou.
J.V. Maria nenávidí, protože mu odčerpává lásku jediné blízké osoby, zároveň
ale chce Cosettino štěstí. Odnese Maria k dědečkovi, který před znovunalezeným
vnukem rozežene všechny své předsudky, a který mu dovolí si Cosettu vzít.
Oba mladí lidé jsou v sedmém nebi. J. V. odhaluje Cosettino netušené dědictví,
neboť až dosud byla považována za velmi chudou. C. a M. se vezmou. J.V
svede už několikátý souboj se svým svědomím a přizná Mariovi svůj původ.
Ten jím začne opovrhovat a snaží se od něj Cosettu, jediný smysl Valjeanova
života, oddělit. Thénardier, jemuž byl Marius vděčný za záchranu svého
otce, se domnívá, že Marius o Valjeanově minulosti nic neví. Přijde Maria
vydírat a ten se tak náhodou doví i o všech Valjeanových dobrých skutcích
i o tom, že to on tajně s nasazením vlastního života zachránil Maria z
barikády, a že daroval barikádníky k smrti odsouzenému špehu Javertovi
život, přestože žil celý život s jeho stínem za patami. Marius okamžitě
přehodnotí svůj pohled na J.V. a jedou jej s Cosettou navštívit. Najdou
jej však již umírajícího, a tak jej alespoň v posledních chvílích života
zahrnou láskou, obdivem a vděčností za jeho mučednický život.
Rozsáhlý román se sociálním podtextem
zachycuje osudy několika generací a několika společenských vrstev. Na ústřední
postavě a dalších hlavních postavách je demonstrován útlak, bída, nedostatky
právního uspořádání a organizace společnosti a celková nespravedlnost světa.
Nejvýraznější postavou je J.V.,
v podstatě dobrý člověk, který je bídou donucen ke krádeži. Téměř dvacet
let galejí mu „vymyje mozek“, který je znovu nastartován dobrotou biskupa
Myriela. V knize jsou na několika místech podrobně popisovány jeho myšlenkové
pochody a duševní zápasy, ve kterých mu svědomí velí obětovat vlastní pozemské
pohodlí vyšším morálním hodnotám. Přijímá všechna příkoří osudu a v postatě
od života nic nečeká. Jediným smyslem jeho života je péče o milovanou Cosettu
a péče o druhé všeobecně.
Další výraznou osobností je Javer
– policejní strážník, který to díky své naprosté a někdy až slepé víře
v zákon a následný trest za jeho překročení dotáhne ve svém oboru hodně
vysoko. Jeho tvrdost a neúprosnost z něj dělají člověka nelidského. Celý
život slídí po stopách J.V., který se mu po dvakráte vydá do rukou a nechá
se dobrovolně zatknout. Poprvé jej Javert skutečně zatkne, podruhé, poté,
co mu na barikádě zachrání život, jej nechá jít a sám po rozsáhlém vnitřním
souboji s vlastním svědomím a smyslem pro povinnost spáchá sebevraždu.
Děj sám, který je umístěn do Francie a později konkrétně Paříže konce 18.
a začátku 19. století, je v několika nejnapínavějších místech záměrně zpomalován
kapitolami čistě historicky popisnými nebo filozofickými (napsal mě neznámý
autor, kterému tímto děkuji).