Bídníci
![]() |
Režie
Henri Fescourt Původní název Les misérables Rok výroby 1925 Námět, scénář Henri Fescourt podle románu Victora Huga Kamera G. Lafont, R. Audourdier, K. Merobian, L. Donot Hudba Délka filmu
|
|
VIKTOR HUGO
BÍDNÍCI
Ústřední postavou knihy skládající
se z celkem pěti částí (Fantina, Cosetta, Marius, Idyla ulice Plumet a
epopej ulice Saint-Denis, Jean Valjean). Jedním z pojítek časově
i obsahově rozsáhlé struktury díla je bývalý trestanec, galejník Jean Valjean,
odsouzen za krádež chleba a následně dlouhá léta vězněn za pokusy o útěk.
Při propuštění na svobodu se setkává s biskupem z Digne, panem Myriele,
řečeným Lidumilem. Tento skrznaskrz dobrý člověk se silným sociálním cítěním,
bezbřehou vírou v Boha a nekonečnou láskou k bližním trestance ovlivnil
natolik, že se J.V. rozhodl potlačit v sobě nenávist ke společnosti, která
jej zavrhla, a po vzoru Myrielovu nastoupil cestu dobra. Pod přezdívkou
pan Madelaine se usadil v městečku Montreuil-sur-Mer, kde zmodernizoval
výrobu černého skla, vybudoval mohutné průmyslové závody, zaměstnával spousty
lidí, pečoval o chudé a nemocné a tuto péči uskutečňoval hlavně díky svým
obrovským výdělkům. Svou činností zvelebil celý kraj, odmítl mnohá čestná
vyznamenání a na přání lidu se stal starostou městečka. Náhodou se seznámí
s ubohou Fantinou, prostitutkou, která byla bez jeho vědomí vyhozena z
jeho podniku. Příčinou bylo její nemanželské dítě, které ukrývala v městečku
Montfermeil u manželů Thénardiérových, a na které musela platit. Madelaine
vyslechl příběh na smrt nemocné ženy, jejíž jediné uklouznutí spočívalo
v lásce k nezodpovědnému studentu. M. se jí ujal, a protože si před smrtí
přála jediné – spatřit ještě jedinkrát své milované dítě, které několik
let neviděla, rozhodl se jí M. vyhovět i v tomto směru. Krčmář Thénardiér
ale, jakmile zjistil, že je o dítě zájem, vymýšlel si stále nové a nové
záminky, proč nemůže dítě poslat a proč musí matka poslat další peníze.
V Paříži byl zatím zajat muž, který byl považován za J.V, a který byl souzen
za krádež, jíž se J.V. dopustil po propuštění z galejí. V pravém J.V.,
tedy Madelainovi, se ozvalo svědomí a dobrovolně se jel do Paříže udat,
aby ušetřil nevinného. Tímto odhalením získal navrch policejní strážník
Javert, který něco podobného dávno tušil. Přese všechny své dobré skutky
a snahu po nápravě předešlých činů byl J.V. znovu vězněn a Fantina zemřela
aniž své dítě spatřila. Před zatknutím si J.V. své poctivě vydělané peníze
zakopal v lese u Montfermeil. Šťastnou náhodou se J.V. podařilo z galejí
uprchnout a byl považován za mrtvého. Ihned se vydal do Montfermeil, kde
našel Fantinino dítě – ubohou šestiletou Cosettu (Eufrasii), ze které si
Thénardiérovi udělali služku pro všechno. J.V. dítě vyplatil a odešel s
ním do Paříže. Tam žil nějakou dobu v ústraní, ale protože se nechtěně
zviditelňoval svými dobrými skutky, vypátral jej Javert a J.V. s Cosettou
museli uprchnout do kláštera Petit Picpus, kde byl zahradníkem muž, kterému
J.V. zachránil život. V klášteře zůstali devět let. Z Cosetty vyrostlo
krásné mladé děvče které nadevše milovalo svého tatínka (J.V.), a které
bylo tomuto člověku na oplátku předmětem lásky i oporou. Cosetta se zamilovala
do Maria. Byl to mladý student žijící se svým dědečkem – panem Gillenormandem.
Jeho matka byla mrtvá a otci, bývalému buonapartovu plukovníku, zakázal
dědeček, zarputilý roajalista, se s dítětem vídat, a tak jej Marius viděl
jen v den jeho smrti. Shodou náhod se dozvěděl o hrdinství a zásluhách
svého otce a o tom, jak mu děd bránil Maria vídat. Všechno se v něm obrátí
a po vzoru otce se stane zastáncem Napoleona a republiky. Pohádá se s dědečkem
a odchází z domu. Stále studuje práva, živí se překládáním textů a zamiluje
se do Cosetty. Thénardierovi zkrachují a odchází do Paříže, kde spadnou
úplně na dno. Stane se, že jim J. V., vystupující pod přezdívkou, přinese
almužnu. Th. jej pozná a zosnovuje na něj úklad, protože tuší jeho bohatství.
Úklad nakonec nevyjde, ale Marius, soused Th., opět přijde na ztracenou
stoupu Cosetty a začnu se tajně scházet v zahradě Cosettina domu. Atmosféra
v Paříži houstne a J.V. se rozhodne odjet s Cosettou do Anglie. Oba milenci
ztratí smysl života a Marius se rozhodne zemřít na barikádě, odkud jej
polomrtvého zachrání J.V., který se o jeho lásce ke Cosettě dozví náhodou.
J.V. Maria nenávidí, protože mu odčerpává lásku jediné blízké osoby, zároveň
ale chce Cosettino štěstí. Odnese Maria k dědečkovi, který před znovunalezeným
vnukem rozežene všechny své předsudky, a který mu dovolí si Cosettu vzít.
Oba mladí lidé jsou v sedmém nebi. J. V. odhaluje Cosettino netušené dědictví,
neboť až dosud byla považována za velmi chudou. C. a M. se vezmou. J.V
svede už několikátý souboj se svým svědomím a přizná Mariovi svůj původ.
Ten jím začne opovrhovat a snaží se od něj Cosettu, jediný smysl Valjeanova
života, oddělit. Thénardier, jemuž byl Marius vděčný za záchranu svého
otce, se domnívá, že Marius o Valjeanově minulosti nic neví. Přijde Maria
vydírat a ten se tak náhodou doví i o všech Valjeanových dobrých skutcích
i o tom, že to on tajně s nasazením vlastního života zachránil Maria z
barikády, a že daroval barikádníky k smrti odsouzenému špehu Javertovi
život, přestože žil celý život s jeho stínem za patami. Marius okamžitě
přehodnotí svůj pohled na J.V. a jedou jej s Cosettou navštívit. Najdou
jej však již umírajícího, a tak jej alespoň v posledních chvílích života
zahrnou láskou, obdivem a vděčností za jeho mučednický život.
Rozsáhlý román se sociálním podtextem
zachycuje osudy několika generací a několika společenských vrstev. Na ústřední
postavě a dalších hlavních postavách je demonstrován útlak, bída, nedostatky
právního uspořádání a organizace společnosti a celková nespravedlnost světa.
Nejvýraznější postavou je J.V.,
v podstatě dobrý člověk, který je bídou donucen ke krádeži. Téměř dvacet
let galejí mu „vymyje mozek“, který je znovu nastartován dobrotou biskupa
Myriela. V knize jsou na několika místech podrobně popisovány jeho myšlenkové
pochody a duševní zápasy, ve kterých mu svědomí velí obětovat vlastní pozemské
pohodlí vyšším morálním hodnotám. Přijímá všechna příkoří osudu a v postatě
od života nic nečeká. Jediným smyslem jeho života je péče o milovanou Cosettu
a péče o druhé všeobecně.
Další výraznou osobností je Javer
– policejní strážník, který to díky své naprosté a někdy až slepé víře
v zákon a následný trest za jeho překročení dotáhne ve svém oboru hodně
vysoko. Jeho tvrdost a neúprosnost z něj dělají člověka nelidského. Celý
život slídí po stopách J.V., který se mu po dvakráte vydá do rukou a nechá
se dobrovolně zatknout. Poprvé jej Javert skutečně zatkne, podruhé, poté,
co mu na barikádě zachrání život, jej nechá jít a sám po rozsáhlém vnitřním
souboji s vlastním svědomím a smyslem pro povinnost spáchá sebevraždu.
Děj sám, který je umístěn do Francie a později konkrétně Paříže konce 18.
a začátku 19. století, je v několika nejnapínavějších místech záměrně zpomalován
kapitolami čistě historicky popisnými nebo filozofickými (napsal mě neznámý
autor, kterému tímto děkuji).