Režie Luis Buňuel  Původní název Un chien andalou  Rok výroby 1928 Námět, scénář Luis Buňuel, Salvador Dali  Kamera Albert Duverger  Hudba Fragmenty z "Tristan a Izolda" od Richarda Wagnera a argentinské tango (ozvučeno v roce 1960)  Délka filmu 17' (430m)  Hrají   Pierre Batcheff  chlapec Simone Mareuilová  dívka Salvator Dali Luis Buňuel  muž s břitvou Jaime Miravilles

Mladík, napůl chlapec, s rozevlátými bílými pláštěnkami jako křídly ujíždí po opuštěné deštivé ulici vstříc dívce, ketrá ho netrpělivě očekává. Mladík si přiváží skrříňku, jejíž obsah, proužkovaná kravata, hedvábný papír, jakoby svým čárkováním harmonizoval s provazy deště. Svoji původní kravatu i pláštěnky složí na postel, k níž se dívka posadí, jako kdyby bděla u nebožtíka. A přichází první větší zlom ve vyprávění. Mladíkova dlaň se začne hemžit mravenci, kteří vylézají z tmavého otvoru a ani jeden z nich nepadne na zem. Ocítáme se náhle na prosluněné pláži, v jejímž písku leží uříznutá ruka. Policista ji vkládá do skříňky a vrací otřesené dívce. Pod oknem našich milenců srazí auto dvojnici děvčete a mladý muž se nenasytně vrhne po dívce jako po pouhém sexualním objektu. Nad svými předsudky ale nezvítězí. Vzápětí za sebou vleče na provazech roubík, dva jezuitské seminaristy, dvě piana plná zdechlun a výkalů, a posléze oslí hlavu opřenou o klávesnici. U dveří zazvoní muž, který se podobá našemu hrdinovi, až na to, že působí mladším, svěžejším dojmem. Podává našemu mladíkovi knihy, ty se však v jeho rukou promění v revolvery. Dvě dávky rozhodnou o všem... (Zlatý fond kinematografie)