Římskokatolická farnost u katedrály sv. Bartoloměje v Plzni

Kostely farnosti

Úvodní stránka Historie Kostely Pracovníci farnosti Svátosti Pravidelně Aktuality Sváteční slovo Odkazy

Obsah

Katedrála svatého Bartoloměje

Kostel svatého Jana Nepomuckého - Plzeň ("Redemptoristé")

Kostel Nanebevzetí Panny Marie - Plzeň ("Františkáni")

Kostel Svatého Jiří - Malesice

Kostel Povýšení Svatého Kříže - Chotíkov


Katedrála svatého Bartoloměje

Farní kostel, od r. 1993 zároveň katedrála plzeňského biskupa, je velkolepá gotická stavba, vybudovaná na konci 13. stol. Stojí uprostřed hlavního náměstí, zbudovaná od základů až ke krovu z hrubozrnných pískovcových kvádrů. Na vnější straně měří stavba i s opěrnými pilíři 57,6 m délky a 26,0 m šířky. V průčelí stávaly původně dvě věže, z nichž jižní, poškozená požárem r. 1525, byla snesena do výše boční lodi. Severní věž, vysoká ve zdivu 56,3 m dostala po vyhoření r. 1835 nynější štíhlou jehlancovou střechu vysokou 46 m. Celková výška věže 102,3 m z ní činí nejvyšší chrámovou věž v republice. Přízemí věže je sklenuté, hořejší patra jsou dřevěná. V nejvyšším patře jsou zavěšeny zvony a nad nimi umístěny velké hodiny.

Trojlodí chrámu je rozděleno třemi páry oblých mohutných pilířů na tři stejně vysoké lodi s hvězdicovitou klenbou. V obou bočních lodích se nacházejí 4 obrovská hrotitá okna s bohatými kružbami. O něco užší a nižší pětiboké kněžiště je sklenuto třemi poli žebrové křížové klenby a osvětleno sedmi úzkými vysokými okny s jednoduchými kružbami. K jižnímu boku presbytáře přiléhá známá Šternberská kaple, vystavěná v pozdně gotickém slohu a sklenutá visutým svorníkem.

Hlavní oltář byl zhotoven r. 1883 podle plánů architekta Josefa Mockera od vídeňského řezbáře Josefa Leimra v novogotickém slohu. Nejcennější a nejznámější uměleckou památkou kostela je starobylá milostná socha Panny Marie (tzv. Plzeňská Madona), stojící ve výklenku na hlavním oltáři. Pochází z 2. pol. 14.stol. z tzv. „období krásných madon“. Je vytesána z opuky, měří 1,34 m a patří k nejvzácnějším gotickým památkám u nás vůbec. Pro zajímavost - kolem r. 1750 bylo v kostele sv. Bartoloměje 33 oltářů. Na kruchtě se nachází obrovské varhany, zhotovené r. 1894 varhanářem Emanuelem Petrem v Praze.

Na pilíři kruchty je umístěn obraz sv. Maří Magdaleny od D. Tintoretta z r. 1586. Kolem chrámu se až do vlády Josefa II. rozkládal hřbitov a dvě kostnice, zbudované r. 1728. Staré původní zvony byly zničeny při velkém požáru severní věže r. 1835 (nejstarším z nich byl „sv. Vít“ z r. 1411). V současnosti má chrám pět novějších zvonů.

Za zmínku stojí ještě mariánský sloup, stojící na náměstí, severovýchodně od kostela. Postavila ho plzeňská obec r. 1681 na odvrácení morové rány.

Samozřejmostí jsou každodenní bohoslužby sloužené v této katedrále, s hlavní farní mší svatou v neděli v 1030 hod. Během nedělní bohoslužby je možné si pravidelně poslechnout Scholu od katedrály sv. Bartoloměje, která za zvuku varhan doprovází lid při zpěvu.


Kostel svatého Jana Nepomuckého

(převzato z webu Schola u Redemptoristů)

Redemptoristický řád přišel do Plzně v roce 1907. Pro potřeby řádu byla zakoupena Vankova vila na Klatovské třídě, kde redemptoristé zřídili prozatímní kapli Panny Marie Ustavičné Pomoci. Kaple byla vysvěcena 18.6.1907.

Když se podařilo kapli dovybavit a návštěvy věřících vzrostly požádal Superior řádu P. Josef Roller v Praze, aby redemptoristé mohli v Plzni vystavět nový chrám, zasvěcený svatému Janu Nepomuckému. Stavba byla svěřena plzeňské firmě Müller - Kapsa a již v prosinci 1907 byly plány hotové. Byly schválené ústředím řádu v Římě a do konce roku udělilo své schválení i pražské místodržitelství a ministerstvo. Problémem ovšem zůstávala stránka finanční. Byla uspořádána velkorysá sbírka a řada dobročinných akcí v Plzni i mimo ni.

Z výtěžku sbírky byla zahájena stavba kostela - 30. června 1908 se začaly kopat základy kostela, do konce října byly položeny základy a vystavěna žulová podezdívka do výše 1 m. V té době se však vyčerpaly poslední peníze ze sbírky a tak 30.10.1908 byla stavba zastavena.

Další potřebou sumu získali redemptoristé z vánočního bazaru v Plzni a v Praze v r.1908. V lednu 1909 se jim podařilo založit Spolek pro vystavění kostela sv. Jana Nepomuckého. Ani žádosti o podporu různým podnikům, ani výtěžky z dobročinných akcí však nemohly pokrýt náklady stavby, jejíž rozpočet byl určen na 540 000 K. Původní projekt byl proto zjednodušen, upustilo se od některých oken, ztenčeny byly sloupy a upuštěno od některých ozdob, takže předpokládané náklady klesly asi o 130 000 K. 5.4.1910 se na stavbě počalo opět pracovat.

O svátku sv. Jana Nepomuckého v květnu 1910 byl posvěcen základní kámen kostela. Stavba pokračovala až do vánoc, kdy byl už kostel pod střechou a věže vystavěné do výše 25 m. V dubnu 1911 byly dokončené obě věže a 26.4.1911 byl na severní věži vztyčen kříž.

Počátkem srpna 1911 byly na věž umístěny 4 zvony, naladěné podle melodie benediktinských zvonů v Jeruzalémě:

- Jan (zasvěcený sv. Janu Nepomuckému), vážil 25 metrických centů

- Alfons (zasvěcený třem redemptoristům - sv. Alfonsovi, Klimentovi a Gerardovi), vážil 16 metrických centů

- Marie (zasvěcený P. Marii Ustavičné Pomoci), vážil 12 metrických centů

- Josef, vážil 8 metrických centů.

V r. 1917 byly zvony Jan a Josef rekvírovány pro válečné účely a znovu doplněny v r. 1929. Nové zvony byly ulity firmou Rudolf Perner, která ke zvonům v r.1931 zavedla elektrické zvonění.

Stavba spěla rychle k závěru. K posvěcení kostela došlo 22.10.1911.

V průčelí pseudorománského kostela jsou dvě věže, měřící 63 m. Vstupní portál je ozdoben štukatérskými prvky od akademického sochaře Vojtěcha Šípa, žáka Myslbeka. Vstupní portál má tři vchody.

Chrám je trojlodní, přes 50 m dlouhý, z toho loď měří 34 m. Výška lodí je 20 m, šířka všech tří lodí 26 m. Železobetonová klenba spočívá na 12 pilířích, jejichž vlysy jsou ozdobeny hlavičkami andílků a jinými ornamenty. Žebra bočních lodí vybíhají z krakorců, jež tvoří různé hlavy.

Interiér kostela osvětluje 20 jednoduchých velkých, dvě sdružená a jedno trojdílné okno Družinské kaple a tři velké růžice. Okna byla díky různým dárcům vyplněna vitrážemi s obrazy světců.

V prostoru pod kůrem na evangelní straně byla vybudována Zpěvní síň, odkud vedou schody na kůr. Kruchta je přístupná i vchodem z epištolní strany chrámové předsíně. Po levé straně presbytáře je sakristie a malá předsíňka, z níž vedou schody do Družinské kaple, umístěné v patře nad sakristií.

Hlavní oltář sv. Jana Nepomuckého byl vyroben podle návrhů prof. Jana Kastnera v dílně akademického sochaře Františka Kadeřábka v Praze, stejně jako boční oltář Panny Marie Ustavičné Pomoci a boční oltář svatého Josefa. Po stranách presbytáře jsou umístěné sochy svatého Vojtěcha a svatého Václava, věčné lampy jsou z uměleckých dílen pana Grünfelda. Lavice z dubového dřeva vyrobili podle návrhu prof. Jana Kastnera umělecký truhlář Václav Novák a mistr Josef Havel. Opět podle návrhu prof. J. Kastnera zhotovil plzeňský truhlář p. Kovařík 5 dubových zpovědnic. V levé postranní lodi byl u sakristie postaven oltář Nejsvětějšího Srdce Páně, v pravé boční lodi u kruchty oltář Sedmibolestné Panny Marie.

Roku 1913 byla pořízena křížová cesta, plastická, z terakoty, r.1914 byl pořízen oltář tří redemptoristů, který je nyní umístěn v pravé boční lodi a je v něm umístěn svatostánek. Plány oltáře zhotovit prof. J. Kastner. Na oltáři jsou sochy sv. Klimenta, sv. Alfonse a sv. Gerarda. Tento oltář se o velikonocích mění na Boží hrob.

Interiér kostela byl doplněn sochami světcům, umístěnými u pilířů (sv. Antonín Paduánský, sv. Anežka Česká, sv. Alois, sv. Juda Tadeáš).

Jesličky měl kostel sv. Jana Nepomuckého od r.1915 a provizorně se stavěly na oltáři sv. Josefa. Návrh na provedení stálých jesliček podal v r.1942 Spolek přátel kostela a úkol přenést biblický děj do plzeňského prostředí připadl Janu V. Čermákovi z Kladenska. Pozadí Betléma je tvořeno obrazem Plzně z r.1943, práci dokončil po zesnulém J. V. Čermákovi malíř František Vysekal z Kutné Hory. První skupinu plzeňských figurek dokončil v r.1947 František Bartoš z Hradce Králové. Jesličky jsou naprosto specifické, spjaté s osobnostmi, kulturou a historií města. Ježíškovi se tak klaní patron města sv. Bartoloměj, ředitel první české školy Jan Rychtařík, purkmistr Fr. Pecháček, Sedláček, Smetana, Klostermann, J. K. Tyl, řemeslníci, pracovníci pivovaru, Škodovky a průvod uzavírá plzeňský ponocný. Pravá strana jesliček je věnována venkovu, selky tu jsou v tradičním plzeňském kroji s holubičkami.

V období války vznikla také rozměrná freska Krista na klenbě presbytáře a symboly 7 křesťanských svátostí na triumfálním oblouku. Freska Krista byla odstraněna při opravě interiéru a purifikaci zařízení kostela počátkem 80.let.

Varhany postavili bratři Augustin a Josef Paštika z Čestína u Kutné Hory. Varhany jsou pneumatické, o třech manuálech, mají 45 znějících rejstříků a četné kombinace. Stavba varhan trvala 3 měsíce. Byly posvěceny 26.9.1915.

Prvním ředitelem kůru byl absolvent státní konzervatoře A. Svoboda, jeho nástupcem od r.1919 profesor hudební výchovy Masarykova čs. státního reálného gymnázia Emanuel Wieser. Ovládal housle, klavír, varhany i zpěv a rozvinul na redemptoristickém kůru tradici pěstování kvalitní chrámové hudby.

...

Dr. Freiová

Tradice scholy u redemptoristů přetrvává dodnes, více o celé její historii si můžete přečíst na samostatných stránkách


Kostel Nanebevzetí Panny Marie

Žebravý řád sv. Františka byl do Plzně uveden současně se založením města na sklonku 13. století. Svůj klášter s kostelem si vystavěli v jihovýchodní městské části při samých hradbách. Mezi lidmi měli františkáni velkou oblibu, která se projevovala štědrými dary a odkazy. Klidný rozvoj kláštera byl přerušen Husity, kteří klášter značně poškodili, takže obnova v letech 1434-59 si vyžádala velké náklady. V době, kdy se do Plzně na přechodnou dobu uchýlila pražská metropolitní kapitula (15. st.), uchovávala v klášteře své listiny i poklad svatovítského chrámu. V druhé pol. 16. stol. klášter jen živořil (r. 1574 zde žili pouze dva bratři). Těžkou dobu museli bratři prožít zvláště na počátku třicetileté války. Mansfeldovo vojsko totiž při dobytí města prolomilo hradby právě hned za klášterem, který byl při tom značně poničen.

Na konci 18. stol. vydala vláda ustanovení, že se v klášterním kostele budou konat bohoslužby v němčině pro téměř tisícovku místních německých usedlíků. Klášter i kostel si přes všechny pohromy zachoval v podstatě svoji původní podobu z doby raně gotické. Trojlodní kostel má gotickou žebrovou klenbu, mohutný gotický vítězný oblouk a prostorné kněžiště rovněž sklenuté gotickou křížovou klenbou. Nejvzácnější památkou kostela je hlavní oltář, pocházející ze 17. stol. Je nádherně vyřezávaný a ozdobený velkým obrazem znázorňujícím „Nanebevzetí P. Marie“, kopií Rubensova obrazu. V hořejší části se nachází ještě menší oválný obraz Nejsvětější Trojice. Oba obrazy byly namalovány v 2. pol. 17. stol. R. 1692 byla nad svatostánkem umístěna gotická dřevěná socha P. Marie, podobná výše zmíněné soše z chrámu sv. Bartoloměje, ale pozdější, pocházející asi z 15. stol.

Na bocích kostela bylo postupně vystaveno několik kaplí - vysoká kaple nejsv. Trojice (r. 1611), kaple sv. Antonína (2. pol. 17. st.), kaple s jeskyňkou P. Marie Lurdské (19. stol.). Kostelní věž stojí na severní straně v rohu mezi východní zdí boční lodi a severní zdí kněžiště a je kryta cibulovitou břidlicovou střechou. K jižnímu boku kostela se připojuje jednopatrová budova kláštera, stavěná do pravidelného čtverce. V gotických ambitech v přízemí se nachází pozoruhodná kamenná kazatelna z r. 1543 a na východní straně ambitů přiléhá stará gotická kaple sv. Barbory se vzácnými nástěnnými malbami z doby kol. r. 1460.

V současné době, po zrestaurování části kláštera, sídlí zde farní úřad od sv. Bartoloměje a opravy zbývajících částí pokračují. Členové františkánského řádu působící v Plzni nebydlí v klášteře, ale v soukromém bytě na sídlišti Vinice.


Kostel Svatého Jiří - Malesice

P-v. gotický r. 1597 upravovaný a r. 1815 rozšířený a upravený. Jednolodní, obdélníkový, se čtvercovým presbytářem a obdélníkovou sakristií po jeho straně; po jižní straně lodi hranolovitá věž. Presbytář sklenut křížovou žebrovou klenbou na jehlancové konzoly, loď plochostropá. Nově upravená sakristie sklenuta dvěma poli placky. Kruchta na pilířích podklenuta plackami. Na jižní straně lodi v patře věže oratoř. Z presbytáře do sakristie vede sedlový profilovaný gotický portál. Zařízení pseudogotické z r. 1877, podle návrhu B. Wachsmanna. Na hlavním oltáři obraz od A. Lhoty. V presbytáři obraz P. Marie v naději, barokní, v rokokovém rámu. V podkruchtí pozdně gotický reliéf sv. Jiří z doby kolem r. 1520, přenesený z kostela v Chotíkově.


Kostel Povýšení Svatého Kříže - Chotíkov

Kostel z r. 1834 je klasicistní, jednolodní, obdélníkový, s užším obdélníkem, vně trojboce, uvnitř polokruhový ukončený presbytářem; na severní straně čtvercovitá sakristie. Presbytář, loď a sakristie sklenuty plackami, oddělenými val. pásy; kruchta podklenuta plackami. Zařízení: na hlavním oltáři, upraveném r. 1873 dle návrhu B. Wachsmanna, obraz Ukřižování od K. Škréty z doby kolem r. 1670; u bočního oltáře sv. Josefa barokní sochy sv. Antonína Pad. a sv. Františka Seraf. z 18. stol: kazatelna rokoková.