Gerald Messadié – Člověk, který se stal Bohem
březen 1999

Tu knihu jsem četl asi dva roky. Bestseller, který ovlivnil názory na počátky křesťanství. Román, který autor napsal na základě studia dostupných materiálů o Ježíšovi, tedy bible, evangelií a apokryfů, ale také Rukopisů od Mrtvého moře a výsledků výzkumů archeologie. Nachází mnohé nesrovnalosti v pohledu na Ježíše a zejména na jeho poslední dny života. Boří některé názory přijímané církví, ale neklade si za cíl něco měnit, zůstává v rovině románu.
Pro mne to bylo těžké čtení, protože mi chybí mnohé základní znalosti z bible a ze základů křesťanství. Přesto jsem rád, že jsem se prokousal až do konce.
Román se snaží vykreslit postavu Ježíše jako člověka, od jeho narození, z té doby se asi zachovalo jen málo věrohodných faktů, až po jeho konec, který je ale kupodivu zahalen ještě větším tajemstvím.
Podivnost neposkvrněného početí se v knize příliš nerozpitvává. Velekněz požádal starého kněze Josefa, aby se ujal asi dvanáctileté Marie, která už nikoho neměla. Josefovi se do toho moc nechtělo, protože měl dospělé děti a dva jeho synové byli pořád svobodní. Když se narodil Ježíš, bylo Josefovi 80 nebo 90 let. Přesto ale ještě stačil Ježíše naučit truhlářskému řemeslu.
Ježíš se vydal na cesty a potkával se s kazateli i různými kouzelníky. Naučil se léčit nemocné. Jeho bratranec, kazatel a křtitel Jochanan, jej označil za Mesiáše. Ježíš sám nikdy neřekl, že je očekávaným Mesiášem, ale také to nepopřel. Postupně se k němu přidávali učedníci, kterých k posledu muselo být víc než předpokládaných dvanáct. Snad tedy čtrnáct, mezi nimi Tomáš, Natanael, Šimon Petr, také Jidáš a Ježíšovi nejvíce oddaný mladičký Jan. Ti ho následovali, ale také různě opouštěli a zase nacházeli, jak šel čas a jak se poměry vyostřovaly. Po Ježíšově odchodu tuto dobu popsali, ale dosti rozporuplně.
Ježíš měl spostu přívrženců, zejména udivoval svými zázraky s léčením nemocných, ale také kázal proti nepravostem církve, a tím si znepřátelil zejména židovský sněm, nazývaný sanhedrin. Rozpačitě jej také přijímali král Herodes a Pilát Ponský, představitelé Říma a světské moci. A je to sanhedrin, který odhlasuje zajetí a posléze ukřižování Ježíše jako nepřítele. Nicméně dva ctihodní členové tohoto sněmu, Josef Arimatijský a Nikodém, si vyžádají od Piláta svolení k sejmutí Těla Ježíše z kříže.
V knize je dost drasticky a přesně popsáno ukřižování, v té době nejběžnější způsob trestu a popravy lotrů a provinilců. Ukřižovaný vydržel při životě několik dní, někdy až týden, nebyly-li mu přeraženy holenní kosti. Ježíš, který odmítl nabídky k odvolání svého učení a k přijetí důležitého úřadu, je tedy ukřižován, ale je zakázáno mu lámat kosti. Rána kopím mezi žebra je pravděpodobně dosti tupá. Tělo Ježíšovo ukryjí oni členové sanhedrinu a více je nikdo nespatří. Stane se tak o velikonocích, není tedy pravda, že velikonoční svátky vznikly jako svátky vzkříšení. Uvažuje se o vyléčení Ježíše a jeho přesídlení někam neznámo kam.
V doslovu autor vysvětluje svůj postoj k vyprávěnému příběhu. Je to román, který se snaží co nepravděpodobněji vysvětlit všechny zdroje informací, které jsou dostupné. Nachází mnoho nesrovnalostí v evangeliích podle autorů a doby vzniku. Velký rozpor je i ve věku Ježíše v době ukřižování a možné smrti. Podle bible mu mělo být třiatřicet, ale podle porovnání různých událostí to vypadá na čtyřiačtyřicet. Těžko se dá předpokládat, že někdy někdo všechny ty otazníky zodpoví přesně, ale kniha je určitě tématem na dlouhé přemýšlení a jsem rád, že jsem ji dolouskal až do konce.