Jaroslav Kohout – Kantorův notes
duben 1998

Pana profesora Kohouta jsem zažil dvakrát na velmi zajímavé přednášce pro vedoucí pracovníky ve školství. Na té druhé se skromně zmínil o tom, že napsal humornou knihu ze školního prostředí, která by mohla navazovat na tradici Jaroslava Žáka a dalších, a že když vyplníme kartičky, které má čirou náhodou u sebe, můžeme tu knížku dostat přímo od vydavatele ještě do vánoc a to za pouhých 85 Kč, což je dnes skoro zadarmo, protože on ví, že učitelé a studenti nemají moc peněz, a tak se vzdal svého zisku, jen aby mohla vyjít. Já jsem tedy samozřejmě kartičku hned vyplnil a byl jsem rád, že mám konečně ten správný vánoční dárek pro milovanou ženu.
Knížka nepřišla k vánocům, ale o dva měsíce později, a to v takovém tom slepovaném brožovaném vydání, ze kterého za chvíli začnou vypadávat listy. Ale nevadí, s chutí jsem ji otevřel v očekávání velké legrace. Bohužel jsem se však mockrát nezasmál. Možná jsem neměl tu správnou náladu, možná že už mi dochází humor, ale možná jsem jen od knížky čekal víc než mi mohla dát. Znovu jsem si ověřil, že ti nejlepší vypravěči humorných příběhů nemusí být dobrými humoristy spisovateli. Jaroslav Kohout se sice odvolává na Nepila a další, kteří mu knihu pochválili, ale nějak mi to nesedí.
Zkusím být konkrétnější. V úvodu se autor snaží vysvětlit, že i když bývá víc legrace na střední škole, jeho notes popisuje veselé příhody na škole vysoké. A potom v jednotlivých kapitolách jsou ty jeho příhody a k nim trochu filozofie.
Namátkou: O Lolobrigidě - jak krásná dívka pokoušela u zkoušky štěstí, ale náš autor jako zkoušející byl nekompromisní. Student Karásek - vzpomínka na chmel, kde se dva pokoušeli o jednu dívku, dostal ji Karásek, ale autor se na něj nezlobí. Pražský Babylon - - o tom, jak autor vedl nějakou mezinárodní skupinu, protože je ze všech nejlepší na jazyky, a co zažili legrace. Taky každého znáte? - autor se na každého usmívá, protože ho asi někdy někde učil, ale v kině ho manželka uvede na pravou míru, že tu krásnou blondýnu vedle sebe nezná ze školy, nýbrž je to Helena Vondráčková. Naše dítě - vzpomínka na kolegu, velkého vědce, který byl v životě velmi nepraktický, ale právě takoví mohou pohnout světem a škoda, že brzy zemřel. Milování zakázáno - padesátiletý kolega docent se zamiluje do devatenáctileté studentky a není s ním řeč, ale posléze je vyléčen. Promoce - švanda k popukání o tom, jak těžké je profesorům absolvovat promoční obřad v talárech a vší té historické výstroji, je-li zrovna velké vedro.
Vybral jsem několik kapitol a na nich popsal svůj skeptický pohled na humor profesora Kohouta. Za svůj názor se případným dalším čtenářům omlouvám.