6. Normy ISO pro elektronický podpis

        Existující mezinárodní normy ISO, které definují mechanismy pro elektronický podpis, se zabývají pouze elektronickými podpisy, založenými na asymetrické kryptografii, které nazýváme digitálním podpisem. Jedná se především o normy ISO/IEC 14888 (definuje digitální podpis s „přívažkem“), ISO/IEC 10118 (definuje rozptylovací funkce), OSO/IEC 13888 (definuje mechanismy pro nepopiratelnost) a ISO/IEC 15946 (definuje mechanismy pro kryptografii pomocí eliptických křivek).

ISO/IEC 14888

        Norma obsahuje definici několika mechanismů pro tzv. digitální podpis s „přívažkem“ (kde pojmem „přívažek“ se chápe zašifrovaná hodnosta samotného digitálního podpisu, která se přidává k přenášené zprávě).

ISO/IEC 10118

        Rozptylovací funkce (jednocestné funkce, hašovací funkce) jsou často nedílnou součástí mechanismu digitálního podpisu. Proto byla vytvořena zvláštní norma, která se zabývá těmito mechanismy.

ISO/IEC 13888

        Norma ISO/IEC 13888, která byla nedávno dokončena, se zabývá mehcanismy, které poskytují funkci nepopiratelnosti. Nezabývá se pouze digitálním podpisem, ale všemi mechanismy, které mohou poskytovat službu nepopiratelnosti. Část 1 této normy se zabývá obecným modelem pro poskytování funkce nepopiratelnosti, včetně vymezení role důvěryhodné třetí strany (TTP, Trusted Third Party). Část 2 diskutuje mechanismy zajištění nepopiratelnosti pomocí symetrické kryptografie. Tato schémata vyžadují in-line zapojení důvěryhodné třetí strany. Část 3 pokrývá nejčastější implementaci funkce nepopiratelnosti pomocí asymetrické kryptografie.

ISO/IEC 15946

        Norma ISO/IEC 15946 se zabývá kryptografickými mechanismy, založenými na eliptických křivkách (Elliptic Curve Cryptography). Tato norma je zatím v raných začátcích svého vývoje.