Nejlepší jedinci              Kniha               Novinky       

 

Historie chovatelské stanice „Z Páralovy zahrady“.

 

Chovatelská stanice z Páralovy zahrady byla založena v roce 1969 jako chovatelská stanice německých dog.

K chovnému psu zlatého zbarvení Atomovi z pod Trenčína narozeného 23.5.1967 rychle přibyla, později rovněž chovná, fena Axa z Brandýsa. Byla to fenka z prvního vrhu modrých dog v ČSSR. To samo o sobě kladlo na chovatele velké nároky, neboť i v té době nebylo jiné řešení než jezdit za krycími psy do zahraničí. Několikrát to bylo do Maďarska. Po krytí v tehdejší NDR velmi kvalitním psem Clifem v. Oberhof se narodilo 13 štěňat. Chovatelský klub s přihlédnutím k celkové situaci v chovu udělil výjimku z tehdy platných předpisů na tzv. nadpočetná štěňata, čímž se docela znatelně zvětšila chovatelská základna. Dá se říci, že na počátcích chovu modrých dog u nás se významně podílela i naše chovatelská stanice.

Když v roce 1981 náhle uhynula teprve šestiletá žíhaná fena Elba ze Světské hráze, byl tento projev ne zcela dobrého zdravotního stavu v populaci německých dog, považován za symbol a iniciaci pro změnu plemene. Vyvstala otázka – jaké plemeno. Chovatelská stanice na cca 2 roky osiřela.

A zde se zároveň rodí první impulsy chovu hovawartů u nás. Jak k tomu došlo? Jak už to tak bývá sehrála velkou roli náhodná shoda okolností. Manželce majitele se líbilo plemeno velkého knírače (sama kdysi majitelkou malého knírače), ale kupírování uší a docela náročné trimování srsti mluvilo proti této volbě. Majitel zase prosazoval plemeno rotvailer – to ovšem neprošlo přes docela rezolutní odpor manželky. A právě zde rozhodla náhoda. Jednoho dne se objevili přátelé s pozvánkou na společnou návštěvu výstavy v Berlíně.

Právě zde výrazně zaujalo pozornost, na výstavě hojně zastoupené plemeno, u kterého se nic nekupíruje, srst se neupravuje, je to temperamentní a při ukázkách dokazující, že je i dobře cvičitelné – HOVAWART. A bylo rozhodnuto.

V tu chvíli si však nikdo nepředstavoval, co za ohromné problémy vzniknou při snaze o import hovawartů do ČSSR. Ze strany NDR zřejmě nebylo moc chuti k rozšíření plemene k nám. V tu dobu ani nešlo se pouze domluvit s chovatelem, neboť tehdy dostávali hovawarti v NDR průkaz původu až po absolvování, jejich klubem pořádaným, svodem mladých – tedy neoficiální dovoz neexistoval. Nastala doba téměř dvouletého hledání možností. Jedna chovatelka v NDR dokonce prohlásila, ať si vybereme jakékoliv plemeno, že to nám zajistí, jen ať nechceme hovawarta. A zase pomohla náhoda. Titíž přátelé, co nás vzali s sebou na výstavu, navázali kontakt s velmi seriózními manžely v NDR. A ti pomohli i nám. Dne 1.května 1982 jsme si mohli přijet a to rovnou pro dva hovawarty – nepříbuzný pár (Etienne a Fee).

Ani nám, jako cizincům, nebyla udělena vyjímka a ve stáří 6 měsíců psů jsme s nimi museli zpět do Berlína, kde absolvovali svod a teprve poté jsme obdrželi průkazy jejich původu.

Ani to však nebyl konec problémů. Po téměř dalších 2 létech to pokračovalo. U uvedeného páru, zřejmě proto, že od útlého mládí vyrůstal spolu, se projevil tzv, sourozenecký komplex, což se projevilo tím, že pes se zajímal o kteroukoliv hárající se fenu v okolí, jen když se začala hárat Fee, nic mu to neříkalo. Zkoušela se i inseminace – marně. Vzniklo i podezření z neplodnosti feny. Proto byla pořízena ještě i starší fena Lima v.Elbflorenz. Nebylo však po tak značné době již nic ponecháváno náhodě a obě feny byly nakryty opět v NDR. Teprve poté si to Etienne „rozmyslel“ a příště se ještě 2x stal otcem štěňat Fee.

            Tak to byl počátek hovawartů v Čechách. Od prvního impulsu po první vrh uplynulo dlouhých 5 let.

 

zpět na úvodní stranu