Lobendava

Zde je vám k dispozici sborník z našeho projektu, psaný přímo jeho účastníky. Získáváte tak možnost zjistit kdo s námi jezdí, proč, kam a jak. Přesto je určen zejména pro účastníky projektu.

 Obsah

	Poděkování
	Nazdar cyklisti
	Jarní příprava
	Deník z akce
		Den 1. (Černý Kříž-Horní Hraničná) - Hrouda
		Den 2. (Rakousko-V.Brod-Český Krumlov) - Tukan
		Den 3. (Prachatice-Vodňany-Pohořelec) - Vašek
		Den 4. (Číčenice-Temelín-Písek-Spole) - Rudolf
		Den 5. (Zvíkov-Orlík-Příbram-Kuchyňka) - Drobek
		Den 6. (Koněprusy-Beroun-Hýskov-Nižbor-Skalka) - Radim
		Den 7. (Lány-Smečno-Velvary-Straškov-Roudnice-Brozany) - Radim
		Den 8. (Terezín-Litoměřice-Třebušín-Verneřice-Blankartice) - Drobek
		Den 9. (Benešov n/P-Č.Kamenice-Mikulášovice-Lobendava) - Hrouda
	Ocenění
	Výkony
	Itinerář
	Závěr

 Na obsah stránky

 Poděkování

• Děkuju Alešovi za zásadní pomoc při přípravě, nezměrné množství zkušeností, kterými mě stačil nahustit, a za všechno ostatní, co pro oddíl a tuhle akci udělal.
• Děkuju nádražním zřízencům, kteří spolehlivě přepravovali naše kola, i všem ostatním, kteří přiložili ruku k dílu, abychom vůbec mohli vyjet (byl by jich ještě dost dlouhej seznam).
• Děkuju rodině Hlaváčkových za skvělé přijetí na konci akce v cíli cesty – na Lobendavě. Přes nepřízeň počasí se podařilo zachovat pohodovou atmosféru projektu.

 Na obsah stránky

 Nazdar cyklisti.

Tak se nakonec všechno dobře povedlo a vy máte v ruce svoje vlastní vydání sborníku. Pravda, bylo potřeba tomu trochu pomoct, ale je konečně na světě. Mě, jeho autorovi, nezbývá než si přát, aby se líbil. Příjemné čtení. Váš Hrouda, šéfagent.

Jak vzniknul projekt Lobendava? To bylo v zimě, když jsme v prváku o zeměpise probírali ČR. Tehdy jsme se dostali i k extrémním bodům republiky, zejména co se týče šířky, délky a výšky. To mi vnuklo nápad navštívit tato místa, poznat jejich patníky.

(zdroj: Infomapa ČR 3.0)

Posléze se ukázalo, že nejsem jediný, kdo má tento sen. Tomáš má na Lobendavě chalupu (zjednodušeně řečeno) a chtěl tam dojet z Prahy. Navíc oslavila akce Jižní Čechy na kole, kterou dělal Aleš vloni, takový úspěch, že přímo volala po pokračování. Aleš ale čekal rodinu, takže vše záleželo na nás. K realizaci projektu pak už zbývalo jen málo.

 Na obsah stránky

 Jarní příprava

Abychom vůbec mohli někam vyjet, museli jsme si ukázat, co umíme. Během jarních akcí, do kterých se zapojilo asi 20 lidí (což není mnoho, ale dělal jsem je úplně sám), jsme dokázali i něco málo natrénovat.

• 20.3. Východ
  Akce východ se nad očekávání vydařila. Vyjeli jsem ze Skalky na Koloděje, Škvorec a přes Jevany jsme projeli zasněženým lesem na Mnichovice. Ve Světicích jsem píchnul, takže jsme pokračovali vlakem domů.
• 10.4. Zličín
  Akce Zličín v dubnu byla nepovedená z několika důvodů. Kromě mě a bráchy na ní totiž přijeli jen Míša a Katka, navíc byla zima a vítr. Projeli jsme z Nových Butovic na Zličín, do Rudné a přes Chýni a Sobín zpět.
• 25.4. Ondřejov
  Na Ondřejov jsme opět vyjeli já, Mohér a Aleš –tedy ostřílení organizátoři– a s sebou jsme měli jen Tukana, kterého jsme naprosto zničili. Ze Skalky jsme jeli kolem hostivařské přehrady na Velké Popovice. V Mirošovicích nás opustil nemocný Aleš, mi pokračovali na Hrusice, do kopce na Ondřejov a přes Jevany, Škvorec a Koloděje známou cestou ku Praze na Skalku.
• 29.4. Karlštejn
  Akce Karlstein byla první s vyšší účastí. Z Butovic jsme vyjeli na Prokopáč a Radotínské údolí, Kosoř, Mořinu a Karlstein. Při sjezdu k hradu se Drobek rozflákal a vracel se s početným utahaným doprovodem vlakem. Dál jsme jeli jen já, Ruda a Boušík svatojánskym údolím a přes Loděnici a Chýni na Zličín.
• 15.5. Polabí
  Nejpočetněji zastoupená akce – Polabí – měla jednoduchou kampaň, protože vedla po rovině. Na druhou stranu jsem jí udělal o to delší, takže byla zhruba stejně těžká. K tomu všemu bylo hrozný vedro. Vyjeli jsme z Českomoravské do Dolních Počernic po hlavní. Ačkoli to nebylo příjemné, nebylo to ani nijak výrazněji nebezpečné. Přes Zeleneč jsme byli záhy v Čelákovicích a v Přerově nad Labem jsme poprvé odpočívali ve skansenu. Přes Sadskou jsme pak obdivovali hradby v Nymburce a lázně v Poděbradech, kde jsme obědvali. Dále jsme projížděli železničním okruhem obehnanou obcí Sokoleč (právě zkoušeli Heathrow express) a dojeli do Cerhenic, kde to vzdala první část výpravy. My silnější jsme dojeli až do Českého Brodu (Já a Honza Kárný), ještě lepší to střihali až do Prahy (asi 120 km).
• 11.6. Benešovsko
  Jediná dvoudenní akce byla opět ve znamení poklesu účasti. Do Benešova jsme dojeli jen 4. První den jsme jeli na oblíbené oddílové tábořiště u Blanice. Při dojezdu se Honza rozflákal v prudké zatáčce před mostem (od té doby vozí helmu). V sobotu jsme tedy odjeli pomalu přes Louňovice, Jetětice a Miličín na chatu, odkud v neděli ráno odjel do Prahy. My ostatní pokračovali kolmo. V Týnci to vzdal Tukan a v Čestlicích skončil i Tomáš. Z Hostivaře jsem se tramvají odvezl i já.

 Na obsah stránky

 Deník akce

Pro zachování jisté kontinuity, uniformity a přesnosti (pro srozumitelnost) deníku jsou zápisy doplněny poznámkami šéfagenta, uvedenými kurzívou.

Podnět udělat sborník jsem dostal až v září. Možná proto byla jeho příprava tak náročná. Bohudík již mohu tvrdit, že je hotov. Proč vlastně sborník vznikl? Protože je tradičním zakončením akce našeho oddílu. Protože to, co se nám podařilo, stojí za zaznamenání. Protože se počítá s tím, že se jednou rádi vrátíte k tomu, co jste dělali, že si rádi vzpomenete na události přejezdu naší republiky, vaší většinou první jízdy s plně loženým kolem. Koneckonců právě o to při přípravě tohoto projektu šlo.

 Na obsah stránky

 Den 1. - sobota 28.6.1997

Zápis prvního dne projektu jsem bohužel ztratil a nemohl jsem čekat, až ho Reisek dodá podruhé, takže to teď spíchnul horkou jehlou...
Brzy ráno jsme se všichni sešli na hlavním nádraží. K vlaku v 6.13 přišel i Aleš, který nakonec musel zůstat doma se ženou. Překvapivě poloprázdným vlakem se řítíme na Budějovice, Kájov, Novou Pec a Černý Kříž, odkud musíme pro kola do Volar, protože ty sem přišli již včera a úschovnu tu ani v létě nenajdete. Ve Volarech navštěvujeme tradiční hotel Bobík a kolem 2. odpolední se vracíme vlakem do Černého Kříže a začínáme stoupat na Jelení s tunelem Švarcnberského kanálu, odkud se Vašek vracel pro rukavice. Podle kanálu a opět do kopce dojíždíme ke známému Plešnému jezeru (1100mnm.) pod nejvyšší horou české části Šumavy - Plechým.
Následující sjezd byl velmi tvrdý a dlouhý, ale podařilo se ho přečkat bez úhony. Další cesta vede nejprve po asfaltce a dále podél kanálu po pěšině. V Pestřicích navštěvujeme kostel, který tu naši sudetoněmečtí soukmenovci nechali opravit. Konečně sjíždíme k Lipnu a stoupáme pod Vítkův Kámen (býv. Horní Hraničná), kde nacházíme poměrně ideální, leč komárovité tábořiště (teda těch příslušníků hmyzí říše bylo prokazatelně víc).

 Na obsah stránky

 Den 2. - neděle 29.6.1997

Toho dne jsme vstali docela normálně. Vydali jsme se vzhůru na Svatý Tomáš s hradem Vítkův kámen. Hrouda a někteří další tvrdí, že to byl hrozný kopec, ale mě se to až tak strašné nezdálo. Nahoře nás odchytil nějaký dědeček, který nám nejdříve vysvětlil, jak se máme v takovýchto končinách orientovat. Je lepší dát dědkovi panáka a zeptat se ho kudy, než podle mapy, protože v nich není všechno, nebo jsou špatně. Pak chtěl abychom mu s něčím pomohli, že nás pak provede po blízkém kostele a řekne nám něco o hradu. Nejdříve nám ovšem pověděl něco o sobě. Kostel byl docela zajímavý. Na hrad jsme museli sami, protože by se tam náš průvodce nevyšplhal. Vypadal docela zajímavě. Sice byl z větší části obklopen kopřivami, ale měl zajímavou stavbu obranných věží. Pak jsme jeli dolů. Sice to byla pohoda, šlapat se nemuselo, ale měli jsme nějaké technické ztráty. Hroudovi nejdříve upadl zvonek. Pak mě píchla svině vosa a já na štěrkoasfaltu zabrzdil tak, že na to mám stále památku na zadním plášti. Několikrát (asi dvakrát) jsem zvedal Hroudovu mapu. Nejzávažnější z technických problémů toho dne byla rozpadající se světla na Hrokole (sice to zní, že Hrouda jel na nějakém šmejdu, ale jeho defekty neovlivnily zásadním způsobem funkčnost kola a tak nás ani moc nezdržovaly). Potom co se k větší části zadního světla (samozřejmě se žárovkou) přidalo i přední světlo, Hrouda dočasně zrušil noční provoz. Nutno ovšem podotknout, že ho do té doby vůbec nebylo potřeba. Pak jsme se vydali do Rakouska. Chvíli po překročení hranic se nám naskytl pohled na krásnou krajinu s udržovanými domky a pěknou silnicí. Měla jenom jednu vadu. Vedla z kopce a do kope - pětkrát. Ten den bylo příšerné vedro. Byli jsme rádi, že jsme dojeli do Bad Leonfelden. Odtamtud jsme poslali Drobka s Vaškem rovnou na hraniční přechod (Vaška trápila nemoc z přílišného ozáření - úpal) a já s Hroudou a Tomášem jsme se vydali na nejjižnější bod naší vlasti.

Přežili jsme cestu na hranice jen díky Hroudově znalosti němčiny a ochotě zdejších obyvatel (jestli se vám zdá příliš honosné takto popisovat skutečnost, že nám dali vodu, tak si to někdy zkuste...). Pak jsem jeli podél Vltavy až do vodáckého kempu blízko Krumlova (Nové Spolí). Cestou jsme zjistili, že se Rejskovi totálně zadřelo ložisko. V Krumlově to bylo velice zajímavé. V hospodě, kterou jsme navštívili jako první, se nám moc nelíbilo (ono ani to pivo teda nebylo nic moc), a tak jsme se vydali hledat jinou. Naprosto bezúspěšně. Tam nebyla hospoda, která by měla otevřeno v neděli po desáté hodině. Teda pro “turisty”. Jednou za námi dokonce zhasli vývěsní štít. Nakonec jsme si dali utopence ve stánku v kempu a šli jsme spát.
Tukan

Snad jen že Radim s Reisekem odjeli kolem Lipna a přes Loučovice na mši do Vyššího Brodu, kde jsme se setkali. Na Vltavě si to pomalu šinula spousta vodáků.

 Na obsah stránky

 Den 3. - pondělí 30.6.1997

Naše dnešní putování začíná na břehu řeky Vltavy, na známém vodáckém tábořišti. Dnes nás čeká velké množství kulturních zážitků, z nichž jmenujme např.: Prohlídku grafitových dolů v Českém Krumlově, Prachatic a Husince.

Ráno začíná pro někoho vesele absolutně strhující prohlídkou grafitových dolů a pro někoho (Rejska) méně šťastně odjezdem do Prahy. K polednímu se vydáváme směrem na Prachatice, kde se k nám má připojit poslední účastník projektu, Rudolf. Po příjezdu na nádraží v Prachaticích a chvíli čekání přijíždí Ruda a my můžeme vesele pokračovat dál. Po několika málo kilometrech za Prachaticemi stavíme nakrátko v Husinci u sochy mistra Jana Husa a za chvíli již pokračujeme dál, směrem na Vodňany… Vašek

Vašek tu nyní začal popisovat události dalšího dne, takže jsem jeho krátké vyprávění ještě rozpůlil a utnul. Návštěvu dolu jsme provedli ve složení já-Ruda-Vašek a Lošon. Radim pomáhal Reisekovi se sháněním opravy a Tukan si spravoval osmičku. Kolem poledne jsme pokračovali v jízdě na Kájov. Další silnice na Smědeč má po jedné straně CHKO Blanský les, po druhé VVP Boletice. Proto zde na takřka 20 km nepotkáte jedinou vesnici. Provoz zde obstarávají snad výhradně tatrovky. Přes Chroboly jsme pak sjeli ze Šumavy do Prachatic. Zde jsme dělali velké nákupy a potkali jsme našeho spolužáka Pavla Moravce, toho času vedoucího dívčího tábora. Na kopci nad Prachaticema Drobek přetrhnul řetěz, takže jsme další hodinu čekali na opravu. Před Husincem byla zajímavá přehrada. V Husinci jsme zběžně obhlédli údajný Husův rodný domek a pomník. Hned za městečkem spadnul Vašek šikovně na hlavu. Jako jediný ze všech měl helmu.
Hlavní silnici na Vodňany jsme záhy opustili u Strunkovic nad Blanicí, kde jsme provedli technologickou pauzu (dostavily se projevy únavy a bylo třeba nabrat vodu k táboření). Po průjezdu místními Šitovy jsme nakonec zakufrovali na kopci Pohořelec nad Vodňanama. Tábořiště bylo tvořeno otevřeným lomem ve vrcholu hory. Poprvé jsme viděli věže Temelína na obzoru a sledovali jsme i působivý západ slunce. Tukan se rozhodl, že pojede domů.

 Na obsah stránky

 Den 4. - úterý 1.7.1997

Ráno jsme vstávali o trochu dřív, protože Tukan musel stihnout vlak do Prahy. Všichni jsme se vydali na cestu do Vodňan. V Chelčicích jsme se trhli na dvě skupiny, protože se mi vysypaly baťohy. Obě skupiny se setkali v Číčenicích, kde jsme se rozloučili s Tukanem. Poslední zamávání smutnému nemocnému Tukanu a vlak si ho odvážel do Prahy. Následoval úprk k Temelínu, který nás již z dálky vítal svou nezdolnou mohutností. V jakési vesnici před Temelínem nám tvrdili, že voda není pitná, protože je radioaktivní. Podle mýho stejná blbost, jako že Temelín je nejlepší stavět na kopci. Dali jsme si okruh kolem elektrárny s focením a vůkol si to mašírovala jedna tatrovka za druhou.

V dělnické hospodě jsme se dobře najedli a vyrazili na Písek. U vchodu nám jakýsi poloslovák vyhrožoval, že jestli jsme Greenpeace, že nám píchne duše. Ujistili jsme ho, že nejsme masochysti a nemáme potřeby poutat se řetězy k plotům. Kilák za Temelínem k Hroudově velké nelibosti jsme objevili skladiště jahod a třešní. Hrouda soptil, že jsme kilák za Temelínem a že už zase žerem. Po hodince s plnými pupky jsme sjeli do Albrechtic a odtud přes les (přírodní park Písecké hory) do Písku. Vychutnávali jsme si naposled krásy jihočeské přírody. V Písku začal Tomáš vyskakovat, že chce telefonovat, s čímž Hrouda nesouhlasil a řekl, že až v centru. Písek nic moc. Navštívili jsme obchod a chlouba Písku, nejstarší kamenný most v Čechách byl v nejnovější rekonstrukci. Strhali jsme komunisty za panelákovou výstavbu, a protože se začalo mračit, odjeli jsme k Otavě. Otavu jsme přejížděli po lávce v kempu, z jejíž výšky a nepříjemného tvaru měli všichni bobky. Za odměnu jsme se vykoupali. Nechápu ty lidi, co z 5 m lávky skáčou do 2 m hluboké Otavy. Nabrali jsme vodu a vyjeli. Utábořili jsme se tak 5 km za kempem. Někteří řádně reptali, že hrokilák se toho dne řádně prodloužil a vyhrožovali bůhvíčím. Všichni byli solidně utahaný a tak se šlo spát brzo.
Ruda

 Na obsah stránky

 Den 5. - středa 2.7.1997

Na Zvíkov jsme ráno kolem nového pivovaru dojeli pohromadě. Tam jsme se posilnili na cestu lodí přes Orlickou přehradu. Jenom šílenci Vašek a Radim se vydali na kolech a tak jediný Radim může říct, že přejel opravdu celou republiku. (Ovšem nebyl na jihu ani na severu!) Na lodi jsme diskutovali o tom, jak dlouho asi budeme muset na Radima s Vaškem čekat a o to bylo větší překvapení, když poté, co jsme podjeli neblaze známý Žďákovský most a vystoupili s obtížemi na břeh, čekali oni na nás. Na Orlíku jsme se opět občerstvili a vydali na cestu. Od Vltavy jsme stoupali na Milín a pak dále až do Příbrami. Tam jsme si došli na oběd (všichni si dali smažený sýr, jen Lošon si dal sodovku). Odtud jsme nezadržitelně směřovali na Bukovou a Pičín. Hroudovi se tento název zdál natolik zajímavý, že si ho vyfotil. Z Pičína jsme stoupali dále do Brd, i když to nebylo tak drastické, jak Hrouda předpovídal. Na Kuchyňce jsme nabrali vodu a stany jsme postavili na oblíbeném oddílovém tábořišti. Večer jsme se šli podívat na pomník partyzánů a když jsme se vrátili, byla už úplná tma.
Drobek

 Na obsah stránky

 Den 6. - čtvrtek 3.7.1997

Ráno okolo páté nás, kteří jsme spali pod širákem vzbudil mírný deštík, naštěstí brzy přešel. Po obvyklé medvědí kaši k snídani jsme vyrazili přes hlavní brdský hřeben okolo Kuchyňky do Hostomic pod Brdy. Při pěkné sjezdu z hřebenů si Lošon mírně rozbil ústa, poté co se mu zpříčila noha v drátech předního kola. Po svačině zmrzlině v Hostomicích jsme pokračovali směrem ke Koněpruským jeskyním. Po jejich prohlídce (spojené s mírnou depresí průvodkyně) jsme pokračovali dál směr Beroun. Ve tři hodiny jsme totiž měli u nádraží sraz z Rejskem, který musel pro poruchu na kole odjet z Českého Krumlova. Po třetí hodině Rejsek přijel, byl ovšem poněkud špinavý a odřený. Cestou z Prahy totiž u Karlštejna při sjezdu kopce havaroval. Po nákupech náhradních dílů jsme vyrazili směr Hýskov. V Hýskově na jezu jsme se vykoupali. Po koupeli nás čekala dobrá tlačenka a Gambrinus v místní restauraci.

Navečer byl velký problém vyšlapat kopec z Nižboru od Berounky nahoru ke hrádku Jinčov a k chajdě Na skalce, kde jsme spali. Radim Tento den byl nevyhlášený odpočinkový. Technický stav některých kol a jedinců si to prostě vyžadoval. Ráno nás opustil Vašek, který odjel za rodinou do Štěchovic.

 Na obsah stránky

 Den 7. - pátek 4. 7.1997

Po ranním setkání s hajným u chatky jsme vyrazili. Po hodině jízdy lesem jsme dorazili k samoobsluze v Lánech. Po nezbytném občerstvení jsme dojeli na hřbitov, kde jsme se vyfotili u hrobu prezidenta Masaryka. Další cesta vedla přes Stochov až do městečka Smečno, kde je zámek. Ze Smečna jsme jeli přes Pchery a Kamenný Most do Velvar. Velvary byli dříve asi celkem pěkné město, dnes je však velmi zanedbané. Když jsme šli do restaurace na náměstí, měli jsme konflikt s velmi nepříjemnou číšnicí. Dál jsme pokračovali směr Straškov. Před Straškovem nás chytila bouřka. Dvouhodinový déšť jsme přečkali ve Straškově v autobusové zastávce. Po překonání odstředivých tendencích některých jedinců jsme nakonec z místního nádraží pokračovali do Doksan ke klášteru. Klášter je ve velice špatném stavu. Poslední úsek dlouhý asi 2 km jsme lehko zvládli. Po ubytování a večeři v kempu jsme se šli občerstvit do místních pohostinských zařízení.
Radim

V “restauraci” ve Velvarech nenechal Reisek spropitné ani 0.20 Kč, pro které si došel až k pípě. Nakonec sešlo i z návštěvy Řípu, který se ani nesnažil vykouknout z mraků. Při občerstvování v Brozanských pohostinstvích jsme konečně použili i nočního osvětlení, do kterého jsem v Příbrami tak drasticky investoval.

 Na obsah stránky

 Den 8. - sobota 5.7.1997

Brozany jsme opustili asi kolem půl desáté a vydali se mě důvěrně známou cestou do Brňan. Tam jsem musel jet první, ale nebylo to nic příjemného. Zabočili jsme do poslední ulice ve vsi a dojeli až na její konec. Zatímco chlapci se začali zajímat o barák, já jsem se šel přivítat s matkou a panem Červenkou. V chatě jsem se převlékl, odevzdal jsem špinavé věci a stan (což se později ukázalo jako fatal error) a vyinkasoval jsem peníze. Venku mi zatím spolucestující skoro snědli snídani – buchtu z listového těsta.

Splatil jsem dluhy a vyrazili jsme na cestu. Projeli jsme Bohušovice nad Ohří a pokračovali do Terezína. Tam jsem se nabídl jako dobrovolník na hlídání kol, protože tamní malou pevnost jsem už viděl. Ostatní se vrátili asi za hodinu a půl a poté jsme mohli pokračovat v cestě. To už začínalo být zima. Naštěstí jsme jí (naposled) ujeli a v Litoměřicích zase svítilo sluníčko. A pak už jsme začali stoupat do Českého Středohoří.

Ve vsi jménem Třebušín jsme se rozhodli poobědvat, ale nejprve jsme se vydali na nedaleký kopec. Na jeho vrcholu stával hrad Kalich, založený německými rytíři, později husitský (odtud Kalich). Výstup na něj byl velmi namáhavý, avšak stál za to. Z jeho vrcholu se nám otevřel nádherný pohled do krajiny. Hrouda jako vždy spěchal (oproti vodě, kde byl značně manipulován línými spolužáky), ale já, Radim a Reisek jsme tam ještě dobrých 10 minut leželi v trávě a vychutnávali slastný pocit. Dole v hospodě jsme pak k levnému guláši (20,-) snědli každý 14 knedlíků (á 3,- !!!) a vypili Březňáka.

Z Třebušína jsme pokračovali do hrokopce a přes hrohoupáčky do Lovečkovic. Tam už byla taková kosa, že jsme všichni museli jet v bundách. Nadále jsme silně stoupali a přes další tři hrohoupáčky jsme dorazili do Verneřic. (Od Klínků jsme sledovaly zbytky zrušené místní dráhy Velké Březno – Lovečkovice – Verneřice/Úštěk.) Toho dne nejdelší sjezd jsme museli kvůli větru přišlápnout!!! Ve Verneřicích jsme u kostela potkali partu puberťáků, kteří na nás zírali jako na exoty. Po dalších třech hrokilácích jsme konečně dorazili do Blankartic. Pan Barák tam ovšem nedorazil a jelikož jsem neměl stan, musel jsem spát s Radimem pod tropikem.
Drobek

 Na obsah stránky

 Den 9. - neděle 6.7.1997

Jak jsem se dozvěděl, Lošon tenhle den nenapíše, takže slyšte opět mne...
Ráno již nebyla tak strašná zima, jako včera. Kolem 9 – 10 jsme vyrazili dále k severu, začínaje sjezdem do Benešova k Ploučnici. Když jsme na náměstí s morovým sloupem potkali Radima s Reisekem, kteří se byli na místní faře najíst a zjistit jízdní řády bohoslužeb v severním okraji republiky, vyrazili jsme dál na Markvartice a Českou Kamenici. Zprvu kolem velkého, avšak stále menšího potoka jsme se probíjeli do stále rozmanitější krajiny Českosaského Švýcarska. Kolem rehabilitačního střediska ČD jsme se tak dostali až do Dolní Chřibské. R&R odjeli na mši do Rybniště, my jsme vychutnávali snad nejhezčí přírodní scenérie, které jsme za celou dobu jízdy viděli.
V Doubicích jsme se přes Lošonovy silné protesty zastavili na oběd. V Kyjově už to Tomáš nevydržel a odjel na Brtníky “lepší” cestou přes Vlčí Horu. My si vychutnali nádherné pískovcové údolí Křinice a od hranice opět vydupali přes Kopec do Brtníků, kde jsme se náhodou potkali. Zlým kopcem na Mikulášovice jsme ještě zdaleka nekončili a hlad byl zpátky. V Mikulášovicích má prej Tomášův známej (nebo co) novou hospodu, ale Lobendava už byla moc blízko a navíc to vypadalo na déšť.
V Lobendavě jsme se dozvěděli samé skvělé zprávy. Především je tam sucho. Navíc jsme se mohli ihned nacpat výbornými chleby s vyhlídkou na ještě lepší kuře k večeři. Abychom nezešíleli chutí, vydali jsme se ještě úspěšně k nejsevernějšímu bodu republiky, což se podařilo bez větších problémů. Po návratu a konzumaci přijeli i pánbíčkáři.
Během sledování TV Nova (jaká romantika) jsme se dozvěděli o chystaném odpojení Českých drah od Severočeské energetiky. Stejně ale pršelo a navíc jsme dostali nabídku na odvoz dvou kol do Prahy autem. R&R s Drobkem toho ihned využili. Já s Rudou jsme druhého dne (po odvozu Drobkova kola na nádraží) cestovali domů. Přestupovat s plnou cyklovýbavou a 3 koly ve dvou lidech není žádná sranda, zvlášť když některé vlaky prostě nestíhaly, ale dalo se to zvládnout. Nutno podotknout, že moje babička(75) stihla najít v jízdním řádu spojení z Dolní Poustevny do Prahy za 3 telefonní jednotky, což si určitě zaslouží zmínku na čestném místě. Tomáš zůstal “na chatě.”

 Na obsah stránky

 Ocenění

Po dohodě jsem udělil tyto ceny

 Na obsah stránky

 Výkony

 Na obsah stránky

 Itinerář

Černý Kříž - Plešné jezero - Schwarzenberský kanál - Dolní Pestřice – Horní Hraničná - Svatý Tomáš (Vítkův Kámen) - Pasečná - Spáleniště - Guglwald (Rak.) - Hinter- & Vorder-weissenbach - Bad Leonfelden - Jižní bod - Weigetschlag - Studánky (ČR) - Vyšší Brod (klášter) [Šumava a Sternwald] - Rožmberk nad Vltavou (zámek) - Zátoň - Větřní - Český Krumlov (zámek, důl) [údolím Vltavy] - Kájov - Chvalšiny - Smědeč - Chroboly - Prachatice - Husinec (Mr. Jan Hus) - Strunkovice nad Blanicí - Pohořelec - Vodňany - Číčenice - Lhota pod Horami - Temelín (JE) [Pošumaví] - Albrechtice nad Vltavou - Písek [Písecké hory] – Topělec - Vrcovice (Otava) - Tukleky - Oslov - Spole - Zvíkov (hrad) –loďoplavba- Orlík nad Vltavou (zámek) - Kožlí u Orlíka - Kozárovice - Chraštičky - Zbenice - Pečice - Luh - Milín [Střední Povltaví] - Lešetice - Brod - Příbram (klášter Svatá Hora) - Žírovy - Pičín - Buková u Příbramě - Hřeben Brd (Kuchyňka) - Hostomice pod Brdy - Neumětely - Bykoš - Koněprusy (jeskyně) - Koledník - Beroun [terén Brdských hor) - Hýskov - Nižbor – Skalka - Krchůvek - Lány [Křivoklátské lesy] - Stochov - Kačice - Smečno - Třebichovice - Pchery - Knovíz - Podlešín - Zvoleněves - Kamenný Most u Kralup nad Vltavou - Velvary – Straškov-Vodochody - Roudnice nad Labem – Doksany – Brozany – Brňany - Terezín (památník) [Kladensko, Slánsko a Podřipsko] - Litoměřice - Žitenice - Pohořany - Ploskovice - Těchobuzice - Vinné - Třebušín (husitský hrad Kalich) – Hlupice - Touchořiny - Klínky - Lovečkovice - Mukařov - Verneřice - Blankartice - Benešov nad Ploučnicí - Habartice - Markvartice - Víska pod Lesy - Česká Kamenice - Kunratice - Lipnice - Dolní Chřibská [východní část Českého Středohoří] - Staré Doubice - Kyjov - bývalé Zadní Doubice – Kopec - Brtníky - Mikulášovice - Vilémov u Šluknova - Lobendava (Severní a zpět) - Dolní Poustevna

 Na obsah stránky

 Závěr

Tak skončil 1.a nejlepší letošní projekt Hropagu. Pravda, nikdo nedosáhl obou extremních bodů pouze vlastní silou, ale určitě to stálo za tu námahu. Blahopřeju všem spokojeným cyklistům-účastníkům a přeju jim další tisíce kilometrů bez nehod a spoustu nádherných tras. Mějte se.

Aktualizováno 14.ledna 2002. (C) turistický klub Hropag TJ Praha-Malešice Akci připravil Hrouda Text sestavil Hrouda 21. prosince 1997. Tuto stranu spravuje Hrouda Prosím napište nám o nalezených chybách.